ČRo Dvojka
naším hostem bude dopravní expert Roman Budský z platformy Vize 0. Riziko dopravní nehody teď během chladných měsíců prý je až patnáctkrát vyšší než v letním období. Tisíce řidičů jednak zažívají zhoršené vidění při nedostatku světla, což samozřejmě může ovlivnit bezpečnost za volantem, ale i chodců. Tak o tom, jak se bezpečně v těchto měsících v silničním provozu chovat, budeme mluvit v dnešní kávě o čtvrté.
Pane Budský, kdybyste měl říct tři zásadní věci, na které bychom jako řidiči, právě v těchto dnech a týdnech a měsících, které nás čekají, měli myslet, co by to bylo.
mluvčí 1, Jasně. Tak první věc, kvalitní obutí, týká se tam nejenom motoristů a týká se to i chodců. Vidět a být viděn.A třetí věc přejít z letního tempa na podzimní a postupně potom na to zimní, čili přizpůsobit tempo pohybu jako chodec, jako řidič. K tomu počasí, které začíná kolem nás panovat.
Patricie Strouhalová, moderátorka Takže když jste na začátku říkal stručně, tři věci, které bychom měli mít na mysli, tak obutí jak vozu, tak nás coby řidičů, ale i chodců samozřejmě. Teď od 1. listopadu všichni řidiči musejí mít přezuté zimní pneumatiky, také být vidět a vidět dobře a sám být viděn a přejít mentálně vlastně na to období, ve kterém se nacházíme, tedy podzim a zima. Vy k nám tradičně, pane Budský, jezdíte z Liberce. Já jsem se schválně dívala do policejních statistik. A teď. V říjnu zemřeli při dopravních nehodách na silnicích v Libereckém kraji dva lidé, v obou případech to byli seniorky v tom stejném období. Loni měli nehody na silnicích v libereckém regionu čtyři oběti a od začátku roku si nehody v kraji vyžádaly 18 životů tak, jak si tuhletu situaci vy sám vysvětlujete a jak za celou tu dobu vlastně v České republice se pohybují počty úmrtí?
mluvčí 1, Tak ono to bylo 18 letos do konce měsíce října a loni to bylo 16, čili tam na Liberecku je o dva více mrtvých. Ale to se vlastně ta statistika malých čísel. Stačí jedna větší nehoda, je to horší nebo naopak k ní nedojde dost o tři kusy nebo o tři mrtví. na tom jako lépe. Když se podíváme na republiku, já mám podrobná čísla do září, do konce září. Počet nehod loni byl nějakých 69 500, to jsou nehoda, co vyšetřuje Policie České republiky a tady se, řekněme, že to je zhruba 40 % všech nehod, ke kterým dojde na silnicích, ta většina nehod jsou ty, které se nehlásí policii. Letos to tady bylo do konce září nějakých 63 200 nehod, no, a teď počty mrtvých, tady to je zajímavý, že do konce září bylo 332 usmrcených, což bylo o dva více než loni, ale do konce října se nám to výrazně zlepšilo. Bylo 363 mrtvých, a to je o 15 méně než loni, čili zatímco letošní září byl skutečně masakr, místo 40 zemřelo zhruba 60 lidí oproti loňsku, tak letos naopak ten říjen se nám povedl.
Patricie Strouhalová, moderátorka Zaplaťpánbůh, zaplaťpánbůh. No, a kolik dopravních nehod způsobí senioři. mluvčí 1, U těch seniorů? U těch seniorů? Samozřejmě se na to můžeme podívat dlouhodobě, krátkodobě dobrý je vědět, že nám populace stárne. V současné době. Podíl osob, které jsou ve věku 65 let a více. Na populaci je zhruba 21 %, v roce 2050 by to mělo být něco přes 30 %. A samozřejmě můžeme se také podívat na to, jaký je jejich podíl na usmrcených v silničním provozu. Mám čísla za léta 21–23 a tam je to, tam je to zhruba 27 %, v letošním roce, když jsem se díval, tak do konce září to bylo 26 %, takže tohleto číslo plus minus zůstává. Ale kde senioři opravdu vítězí? V počtu mrtvých? Co se týče toho podílu, jsou chodci 36 % mrtvých jsou, senioři, no, a první místo takovéto nechvalné jsou cyklisté, 40 % mrtvých cyklistů Jsou právě senioři.
mluvčí 2, Čím si to vysvětlujete? mluvčí 1, Ono tady také, nejenom, že by byli jako účastníky nehod tak často, ale také jde o jejich zvýšenou zranitelnost. To, co mladý člověk po, já nevím, srážce nějaké nebo páru z jízdního kola, ono to nemusí být jenom srážky třeba z vozidel, jenom tzv. prostě, vlastně nehody. Sólo cyklisty. Tak mladý člověk se zvedne, jede dál. Ten starší člověk má výrazně větší zranitelnost. Říká se, že 65, 75 let oproti tomu mladému je dvojnásobně větší šance, že ten nehodě se usmrtíte. U těch starších lidí je to třeba šestnáctinásobek. Čím mladý člověk se zvedne, má nějakou bouli, je dál za týden, o tom neví. Senior může mít třeba nějakou nebezpečnou zlomeninu. Nemluvit teda o tom, když srazíte třeba chodce. Zase nový člověk se, zvedne, řekne, no, dobrý, no, tak jste mi pochroumal nohu. Odvezou ho. Za pár dní. Je to v pořádku. U staršího člověka to může být dlouhodobé léčení, čili je tam větší fragilita, větší křehkost těch seniorů, to je jedna věc, druhá věc, samozřejmě senioři v těchhle těch rolích, jako je chodec a cyklista, se pohybují vlastně jakoby více než ta mladší generace, protože už tak často třeba neřídí auta, čili chodí, anebo třeba na těch vesnicích, menších městech jezdí na jízdních kolech, kdežto ti mladší třeba jdou na motorce nebo jedou třeba automobilem. Čili i ta větší účast seniorů jakoby ve formě zranitelných účastníků provozu.
Patricie Strouhalová, moderátorka Jízda za mlhy, deště, šera, tak samozřejmě logicky vyžaduje větší pozornost řidiče a taky samozřejmě ruku v ruce. By s tím měla jít asi nižší rychlost na mnohých komunikacích, tak, jak často končí vážnou nehodou?
mluvčí 1, No, když porovnáme, když porovnáme jízdu na mokuru a na suchu, tak když jedete na Mokoru, tak je tam až dvaapůlkrát větší šance, že ta jízda skončí jako smrtelná dopravní nehoda. Prostě na mokru to klouže. Když k tomu přihodíme tmu, tak je to ještě dvakrát víc. Tak když pojedete za dne na suché silnice nebo v noci nebo za mlhy na mokré silnici tam až pětkrát větší riziko, že vaše jízda skončí jako fatální záležitost. Čili nebezpečné to je.
Patricie Strouhalová, moderátorka No, prý docela málo pozornosti věnujeme stavbu stěračů. řekněte, proč.
mluvčí 1, Shodou okolností se mi zrovna měnili to týden, někdo týden a ono se podceňuje prostě ten stěrač. Běhala sem tam nějaká šmouha, jsem tam se něco nesetřel. No, dobrý, a tak vidím, vidím, ono se to postupně zvyknete, čili ono se to zhoršuje postupně ten výhled z auta, no, ale pak se může stát, že jo, prostě zůstanou nějaké šmouhy, zůstanou nějaká nesetřená místa, jedete za tmy, jedete za deště a najednou zjistíte, že třeba nevidíte tak, jak byste měla vidět, a to samo o sobě pak může být rozhodující, jestli uvidíte nebo uvidíte nějakou překážku. Čili v servisu, v tom značkovém nemůžu říct, značku mi radí, říkají, hele, jednou za dva roky to je takto optimum vyměň stěrač. Samozřejmě záleží na tom, v jakém jsou jako reálném stavu, jestliže začne dělat šmouhy nebo jsou tam plošky nesetřené, tak budeme měnit i dřív.
Patricie Strouhalová, moderátorka Na co bychom měli myslet jako chodci, zejména v tomto období, jak by se chodci měli chovat? Otázka na Romana Budského, dopravního experta, který je dnes hostem kávy o čtvrté.
mluvčí 1, Ona první věc, kterou by chodci měli mít, je kvalitní obutí. Celá řada lidi ještě běhá v takových těch letních topánkách, mokasiny, lodičky a podobně. Náramně to klouže už teď třeba na listí nebo jdete na mokrém povrchu a jsou prostě dlažby, které opravdu kloužou, je to jak náledí, tak to je první věc, druhá věc, samozřejmě se teple kvalitně obléci, protože když je člověku fajn, tak je i jako pozornější, co se děje kolem jeho i, řekněme, optimističtější při řešení různých takových těch hraničních situací. A potom je tady důležitý pít, viděn. To, že vidím já, auto, neznamená, že řidič vidí mě, čili přes den klidně nějaké jásavé barvy, proč si nerozsvítit ten hezký podzim a nerozsvítit si začátek zimy? Jdeme do adventu? To přece je barevné. Takže i přes den a hlavně v noci reflexní prvky, ale opravdu ty reflexní doplňky, který jsou reflexní a mají dostatečnou plochu, to znamená, ta minimální plocha je ta ona příslovečná reflexní páska.Ideální barva, na co je oko lidské nejcitlivější, je žlutozelená, to je těch 555 nm, taková ta, jo, taková ta signální zem, co vidíme na těch vestách, a to mi dá asi každý zapravdu, že člověka v té zeleno žluté vestě vidíme na stovky metrů. A v téhle té barvy měla být i reflexní páska. To je ideální, případně potom jsou pásky. Někdo říká, že ta stříbrná třeba není dobrá, že může splynout s vodovým dopravní značení, ale vidět je. Čili radši tuhle tu pěknou stříbrnou pásku než nic nebo, než nějaké tmavé odstíny a důležité, když si dáváme tu pásku, podívat se dozadu, jestli tam je to označení CE, to znamená, že to prošlo nějakým schvalováním, že to je opravdu reflexní, protože na trhu se tu a tam objeví pásky, které jsou perfektně barevné, ale vůbec nejsou reflexní, přitom ty lidi spoléhají na to, že jsou vidět a nejsou.
Patricie Strouhalová, moderátorka No, a přitom přecházení přes přechod nebo obecně prostě přecházíme silnici. Chodcům se doporučuje mimo jiné, aby navázal oční kontakt s tím řidičem. Ono se to vlastně jako řekne, že to je jednoduché za světla, ale za tmy, když do toho auta prostě člověk nevidí.
mluvčí 1, Ano, tam nevidíme. A teď jde o to, jestli řidiči nás, protože on svítí světly před sebe, my stojíme na okraji někde silnice nebo na chodníku a on o nás třeba nemusí vědět, čili je dobré, když chceme přejít přes přechod, dát šanci tomu šoférovi, aby nás včas zpozoroval a byl schopen zpomalit, případně i zastavit vozidlo, čili stoupnul si třeba na okraji toho chodníku. A zase, když jsme pěkně nápaditě, nápadně zbarvení, vidí nás o to dříve, ale vždycky počkáme, než to auto zpomalí nebo zastaví, teprve pak máme jistotu, že opravdu můžeme jít. Nemá smysl se říct tak fajn, tady jsem na. Zemře, ať se stará. To je zásadní chyba, protože když bude, řekněme, viníkem, ale my budeme obětí, a to si myslím, že není zrovna jako dobrý výsledek téhle té hry. Čili mít naprostou jistotu. Ví o mně, zpomaluje, vidím, že prostě už teda mi dává tu příslovečnou přednost. Vejdu do vozovky, jestliže je víceproudová ta silnice, tak se ještě radši podívám do toho pruhu vedle. Jestli i ti, co tam jedou, o mě vědí a zpomalili, případně zastavili vozidlo, takže ten oční kontakt zpravidla nenavážeme, prostě podle chování toho auta zjistíme, jestli u nás ten šofér ví, a i když vidím, že zpomaluje, tak tam vstoupím jedině pro případy. Se řeknu i, jo, on je dostatečně daleko a dostatečně pomalej na to, abych to byl schopen bezpečně přejít. Jakmile jako chodec váhám, tak radši počkám.
Patricie Strouhalová, moderátorka Jak je to vlastně s přecházením přechodu pro chodce. Byl tady i dotaz od našeho posluchače, který prosí, abychom se vás zeptali, jestli může kolo jet po přechodu pro chodce. mluvčí 1, Na kole jet nesmíme, ale kolo můžeme vést, čili nemůžeme sezt, ale můžeme kolo véstt. Tohle je velmi důležité. Mimochodem i proto, aby ten řidič byl schopný na nás zareagovat. Když tam vpálíme na kolech čtyřicítkou, tak nemá šanci nás vidět, či se skočit z kola. Převedeme, jedeme dál. Jak se chová na přechodu, zákon jasně stanoví, chodec nesmí vstupovat bezprostředně před přijíždějící vozidlo. Tohle považuju za dost nešťastnou formulaci. Bezprostředně znamená jakoby těsně, no, ale s tím už nic neuděláte. V těch konvencích mezinárodních, řekněme, v té poslední mezinárodní konvenci vídeňské jasně psáno, že chodec před vstupem do vozovky je povinen, i když jde po přechodu, je povinen zvážit vzdálenost a rychlost přijíždějících vozidel. To si myslím, že ta správná, správná formulace prostě přijdou k přechodu. Teď se podívám, a řeknu si, no, oni už, nebo ten už je blízko a je dost rychlej na to, aby zastavil, tak opustím. Když řeknu bezprostředně, řeknu, tak prostě těsně, tak ať se staral. Je to chyba, čili přijdu na kraj zebry, mrknu a zvažuju. Je schopen je dostatečné daleko, je dostatečně pomalý, aby ta celá operace proběhla v pořádku, jestliže nemám jistotu, tak tam nesmí vstoupit. Pro řidiče ovšem platí, že chodce, který je na přechodu, nesmí omezit, nesmí mu vůbec vadit, čili ti řidiči by se měli hlavně v místech, kde skutečně větší pohyb chodců k těm přechodům přibližovat pomaleji tak, aby byli schopni případně zareagovat hlavně tam, kde jsou třeba školy, školky, některé děcka vpálí do přechodu prostě bez rozhlédnutí nebo nedostatečně se rozhlédnou, nebo třeba starší lidi, oni hůře vidí a hůře odhadují vzdálenost a rychlost auta a někdy se může stát, že ten řidič vidí seniora, který stojí na okraji, řekne si, on stojí, tak jedu, no jo, ale ono to je tím, že ten člověk se kouká, zaměří, řekne, jo, to bych jako mohl a vstoupí tam.Jsou pomalejší. Donald. Ten řidič říká, panebože, to neubrzdím, vždyť on celou dobu stával mi tam les těsně před auto, nikoliv ten člověk přes přesvědčenej, že je tam dost místa, ale trvalo mu, než to celé zvážil a než se rozešel. Takže jak vidím někoho staršího, radši včas zastavím pokynout rukou, aby ten člověk měl jistotu, že opravdu o něm vím a že ho pouštím, můžu přitom jako mluvit, co chci, jo, ale usmívám se, pouštím ho, ten člověk přechází. Oba máme dobrý pocit. Myslím si, že takhle by to mělo vypadat.
Patricie Strouhalová, moderátorka Takhle by to bylo hezké, kdyby to vypadalo. Káva o čtvrté. A pokud chcete, tak posílejte otázky a díky za ty, které už přišly na adresu dvojka@rozhlas.cz. Ptá se posluchačka Ivana, že nerada jezdí v zimě a má hlavně strach ze střetnutí se zvěří v dlouhém lesním úseku. Tak jestli se, pane Budský, tomu střetnutí dá nějak zabránit? Třeba jet velmi pomalu a tam smajlíka za tím otazníkem? A co dělat potom, když už tomu střetnutí dojde. To zvíře je zraněno. Nechci se k němu přibližovat a podobně.
mluvčí 1, Jde o to, že opravdu je potřeba zmírnit tempo jízdy. Jedeme prostě v úseku, kde víme, že ta zvířata jsou, přebíhají, tam se neženeme, pokud nás dojede nějaký rychlík, Já ho velice rád pustím, sjedu doprava, dám třeba krátkým bliknutím, blinkrem, doprava znamení, že o něm vím, že ho pouštím, ať si jede, ale člověk by měl jet s takovým tempem, by si říkám, kdyby se tady nějaký ten, nějaký ten kus objevil, tak jedu tempem, abych to byl schopen zvládnout, to je potřeba ten vnitřní pocit. A když jedeme po té úzké okrese, jsme tam sami, klidně se přiblížit ke středu vozovky, čili tím si zlepšíme výhled doprava, když se tam nějaké zvíře objeví. Je to vteřina, která může rozhodnout o tom, jestli dojde, nedojde ke střetu, jestliže nám tam vběhne to zvíře, cítíme, že už se to prostě nedá ubrzdit, rozhodně nestrhávat řízení někam mimo silnici, to je nejhorší, co můžeme udělat. Rána do stromu může být i smrtelná záležitost pro posádku, čili udržet auťák na silnici, pevně chytit volant do ruky, nezatáčet, nestrhávat řízení, intenzivně brzdit. Do zvířete narazíme tou částí vozidla, která je vlastně určena k těm případným kolizím, čili deformační zónou, a to je to nejbezpečnější, co můžeme udělat.
A potom je to dopravní nehoda, čili je tam sražený zvíře, takže je potřeba o tom informovat místně příslušné myslivecké sdružení, což asi málokdo ví, takže Policii České republiky oznámit. Prostě došlo k tomu a tomu je sražené zvíře, je tady nějaká škoda na vozidle, případně to i pak oznámit pojišťovně asistenční služby. Když to zvíře odběhne, stává se často, že ten větší kus odběhne, tak je zraněné. I to je a my máme poškozené auťák. Takže zase oznámit to policii, ať teda tam pošlou myslivce, oni to zvíře dohledají a prostě ho nějak eticky usmrtí a my současně budeme něco od policie, nějaký protokol o tom, že teda došlo ke střetu, případně nám pojišťovna, asistenční služba řekne, co bude potřebovat pro to, aby tu škodní událost zlikvidovala.
Patricie Strouhalová, moderátorka Mlha je krásná, romantická, když jsme doma, ale když jsme za volantem, tak pro mnohé to je představa toho, že nebude to úplně ideální. Tak, jak se řídí za mlhy.
Roman Budský, dopravní expert Tak jak jste bylo o té romantice, tak už jsem se nadechoval, protože včera jsem jel z Prahy v mlzeve večer a romantika to teda nepila, akorát jsem tušil, že před Mladou Boleslaví mlha už nebude, takže tam to bude lepší. No, zkrátka a dobře, kam nevidím, tam nejedu, a když je opravdu mlha, ústa, tak jedeme krokem. To se nedá nic dělat. Tu a tam setřít stěrače opravdu je pod stěračem to čelní sklo, budete se divit a jsou tam třeba kapky, z té mlhy, takže se hned zlepší viditelnost, osvětlení vozidla, čili žádné denní svícení to prostě nepostačí, už vůbec nemáte viditelný zadek vozidla, takže stanovené osvětlení plus teda ta zadní mlhovka, povinně přední. Pokud je máme, tak můžeme samozřejmě k tomu přidat, to není povinné a rychlost jízdy musí adekvátní tomu, kam vidím Němci převa, mají předpis, že když je viditelnost do 50 m, což je délka, řekněme, toho většího bazénu plaveckého, tak musí být rychlost maximálně 50 km v hodině.Když se podíváte na české silnici, kolikrát je mlha, viditelnost pod 50 m a lidi po dálnici nebo přes stovku prostě spoléhají na to, že co by na dálnici mohlo na mě čekat, no, pak jsou z toho ty řetězové havárie. Čili kam nevidím, tam nejedu. Jestliže sám někdo pověsí a je natěsno, ono to nepříjem, on oslňuje, tak opustím před sebe, nechť on se vyzkouší, jaké to jet, jet. První v koloně v mlze. Vzápětí zjistí, že to rychle půjde.
Patricie Strouhalová, moderátorka Píše posluchačka Katka. Děkuju za pěkné téma. Mám jednu kuriozitu, ráno jezdím za tmy do práce na skútru asi tak 10 km. Auta projíždějící proti mně skoro nikdy neztlumí dálková světla, jako bych byla vzduch a ne účastníkem provozu, jako oni, jak jim mám dát najevo, že kvůli nim nic nevidím? A také jsou velmi oslepující. LED, světla. Děkuji a hezký zbytek dne.
Roman Budský, dopravní expert No, tam jedině probliknou dálkovým, aby si ten řidič uvědomil, že teda proti němu někdo jede. To nevypínání dálkových světel je docela bezohlednost, ale pozor, někteří řidiči to mohou mít na automat, čili dají si tam dálková světla a čidlo potom zaregistruje nějaké auto a samo to vypne, ale může se stát, že tu motorku, která má jedno světýlko, to čidlo nezaregistruje a to auto svítí dálkovými pořád, jo, že šofér to má na auto. A tohle by mohli vyprávět řidiči kamionu. Když třeba jezdil po dálnici, tak tam máte vlastně ty keříky, čili ta potkávací světla to schová, takže se ta auta navzájem neoslní. Vy půjdete na dálková. Protože on auťák nezaregistruje protijedoucí vozidlo. Ty poziční světýlka nahoře, co mají, ty si to málo, čili svítíte dálkovými, ale ten Š šofér dostává přímo do očí a ti šoféři ho nevědí, jak vám dá najevo, že tam jsou, čili on má světla pod těma, ke, za, jo. Čili je dobrý, když jedeme po dálnici, si všímat i těch pozičních světel autobusů, kamion a včas je vypnou.Já si myslím, že to bude ta hlavní, hlavní diagnóza, proč tu paní oslňují? Protože ty automaty to nevypnou
Patricie Strouhalová, moderátorka Aha, Pavel zdraví a píše k tomu, jak jsme se bavili o těch reflexních prvcích, že si velmi oblíbil plastové reflexní trubičky na výplet jízdního kola, píše, že jsou asi 10 cm dlouhé a i když jsou naklapnuté na každém druhém drátu, tak je to nádherně vidět, i když se kolo jenom pomalu točí, udělá to lehce přerušovaný reflexní prstenec, a to balení, které se prodává, vystačí jak na přední, tak i zadní kolo ob jeden drát.
Roman Budský, dopravní expert Od toho. Já s tím plně souhlasím. Ono to opravdu je vidět a navíc je to frajeřina, je to hezký. mluvčí 1, Vypadá to pěkně a vypadá to hezky, je to bezpečný.
Patricie Strouhalová, moderátorka Telefonický dotaz v kávě o čtvrté, tak vítáme a posloucháme vás s naším dnešním hostem, dopravním expertem Romanem Budským, dobrý den.
mluvčí 3, Dobrý den. Mí na úsek u telefonu. Já se chci zeptat. Mám takový trápení už léta, zdá se mi, že takový nešvar, že lidi vůbec nepoužívají blinkry. A chtěl bych se jenom zeptat procentuálně, kolik pán myslí, že nehod, díky tomu mě to úplně vytáčí do vrtu a vždycky, a zeptám se, mohl bych vypnout telefon a pustit si rádio. Já řídím a dál bych si už poslech v rádiu.
Roman Budský, dopravní expert A dokonce jeden nejstarší, řekněme, na trhu motoristický časopis teďka publikuje mnohodílnou sérii o používání blinkru. Stojí za to si ho přečíst, To jmeno, říct nemůžu, ale každý ví, o jaký časopis týdeník D. Jsou tam opravdu výborné rady, výborné postřehy a pán má pravdu. S těmi blinky je to na českých silnicích poněkud, poněkud rozpačité. Řada lidí a řada těch šoférů je nepoužívá, což nechápu, proč nedají blinkr. A když dám blinker a něco začnu dělat, začnu předjíždět, objíždět, odbočuju a udělám nějakou chybu, že tam třeba někdo je a já ho neviděl, tak tím blinkrem sám v sobě zvyšuju šanci, že někdo jinej na tu moji chybu zareaguje a nedojde k nehodě, když udělám ten manévr bez blinkru, tak on tu šanci nemá. A bohužel dochází třeba ke zbytečným kolizím a navíc je to opravdu bezohledný. Prostě, když vám někdo začne přejíždět bez blinkru, odbočí bez blinkru.To jsou prostě věci, který se už trestají a faktem není na to číslo jako nějaký procento ale poukazuje na to v podstatě téměř každý řidič, že teda ta situace v tomhle tom ohledu není dobrá.
Patricie Strouhalová, moderátorka Píše posluchač, který reaguje na to, o čem jsme se bavili také před chvílí? To je být viděn. Ať už jsem coby chodec nebo řidič, tak píše, musím říct, že poslední dobou jsou cyklisté i chodci většinou velmi dobře viditelní, ale uživatelé elektrických koloběžek a skútrů mi přijdou jako bez mozku. Nehybně stojící postava v černém oblečení na koloběžce bez reflexních prvků je v noci absolutně neviditelná, když už koloběžka má zadní světlo, je ve výšce asi 20 cm nad vozovkou titěrné velikosti, a to je na rychlou reakci velmi špatné. To je můj smutný příběh a postřeh z terénu. Osobně běhám opáskován na obou rukách. Mějte se hezky, Honza, děkujeme Honzovi.
Roman Budský, dopravní expert A já s tím plně souhlasím. Těch jezdců v černém, na těch černých koloběžkách, které mají v lepším případě rozsvícené nějaké světýlko těsně nad silnicí, které stejně není moc vidět, těch je tady hodně na našich silnicích. A teď chvála Bohu začíná snad blízká nad časy, že by snad mohla být založena pracovní skupina, která definuje, co všechno tedy může na silnici co do toho provozu nesmí? A kdyžto na tu silnici bude smět. Jsou to koloběžky, elektrokoloběžky, kola, elektrokola, segwaye, všelijaké, ty všelijaké, ty monokola atd. tak, aby se řekl, když to smí na tu silnici, tak to musí mít tyto parametry. Jestliže to nemá, není to schválené do silničního provozu. Čili velikost kol, pérování brzdy, šířka řídítek, osvětlení, tohle všechno by se měl definovat a říct může, nemůže. A pak jsou některé ty opravdu vozítka, která mají pomocné motory, jezdí hodně svižně a někdy jsou docela hmotná. Tak tam se uvažuje o tom definovat, že tato vozítka budou moct řídit jenom lidé, kteří budou mít nějaký certifikát, ideálně třeba řidičák na malé motocykly, že řídí už vozidla, která jezdí svižně, řekněme, jako motorová vozidla, takže by měli předvést, že tato vozidla umějí ovládat a taky, že adekvátně ovládají pravidla silničního provozu.
Patricie Strouhalová, moderátorka Světla auta, zvláště ta dálková, tak ta nás samozřejmě, jak o tom tady mluvíme, můžou osanit a taky můžou vlastně způsobit takové to, že chvilku nevidíme, co vlastně máme dělat a hlídat si krajnici kvůli orientaci, ale co když třeba tam ta krajnice není nebo je vidět i není vidět, protože zavátá listím atp.
Roman Budský, dopravní expert No, jestliže je člověk oslněn tak včas zpomalit a stáhnout se třeba k okraji, nemá smysl riskovat a říct, já tam nevidím, ale prostě jedou, případně probliknout dálky, když ten řidič se blíží, takhle třeba probliknout dálkové, někteří řidiči to nestačí ztlomit, anebo jedou s tím, že spolehy na automatické ztlumení, ono k němu nedojde nebo nedojde včas, tím probliknutím ho upozorníme, to v naprosté většině případů stačí, ale pokud by běh byl oslněn dálkovými světly nebo třeba špatně se řízenými potkávacími, hlavně na nějaké užší silnici, opravdu stáhnu se ke straně, zpomalím, případně i zastavím vozidlo a nechám ho projet. Nemá smysl se pouštět do nějakých vzájemných potyček, jako kdo má silnější světla, kdo to dá? To je cesta do velkýho průšvihu.
Patricie Strouhalová, moderátorka Marie reaguje na to, jak se chová na přechodu, tak je píše, že to je hezké a důležité téma a že ona má ráda, když řidič problikne světly, ví, že o mě ví a já přejdu jako řidička, raději hodně zpomalím. Hlavně, když jdou děti ze školy. Reaguje i Marek navázat na to vaše, jak jste říkal, zmíněné pokynutí chodci. Slyšel jsem, že pokud chodci pokynu, že ho vidím, ale jeho teoreticky srazí vozidlo v druhém směru, mohl bych za nehodu já, protože já jsem mu jako řidič dal pokyn vstupu do vozovky. Co je na tom pravdy?
Roman Budský, dopravní expert Ne, takhle by to nebylo. Já jsem mu dal pokyn za sebe, čili ano, já tě vidím, já tě pouštím, ale faktem je, že když tohle to udělám, řekněme, že budu řidič dva pruhy, tři pruhy v jednom směru, já budu řídit třeba nějaký rozměrnější auto, dodávku, já ho pouštím, tak současně se ještě předtím, než mu dám to gesto, podívám do zrcátka, jestli ten levý pruh, kam ten chodec nevidí a z kterého pruhu by ho taky nemuselo být vidět, jestli tam něco nejede nebo není to v té vzdálenosti, která může být nebezpečná, pokud tomu tak není, prostě vzduch je čistý, tak ho pustím, pokud naopak vidím, že tam je auto, tak mu třeba dám pro pokyn, aby zastavil, jo, že prostě, aby prostě zmizel, protože on naopak řekne, fajn, vzduch je čistej, nebudu ho zdržovat, já to přeběhnu a vlítne do jízdní dráhy auta vedle, jo, čili když mu dám ten pokyn, mluvím teda za sebe, čili když k něčemu dojde z cizí viny, nemůžu za to. Ale ten zkušený řidič hlídá i vlastně ta ostatní vozidla a tu bezpečnost chodce.
Patricie Strouhalová, moderátorka Martina v tom našem dnešním povídání o tom, jak se chovat na silnicích, by se vás ráda zeptala, pane Budský, právě na správné používání světel, když je venku mlha a jestli je rozdíl, když řídíme ve městě, anebo mimo město, jaká světlo teda mimo těch na mlhu je zapotřebí mít zapnuté?
Roman Budský, dopravní expert Ono jedna věc je, co říká zákon, a druhá věc je, jak používat ta světla za mlhy v různých situacích to může být docela alchymie. Začněme tedy zákonem. Takže mlha je snížená viditelnost, čili musíme mít rozsvícené, stanovené osvětlení, čili vepředu potkávací a vzadu koncová světla, světla pro denní svícení nepostačí. No, a když je mlha, tak musíme mít povinně zadní mlhovku, máme li přední mlhovky, můžeme, nemusíme rozsvítit taky. No, a teď jde o to, jak to používat. Ano, mimo město, ve městě, anebo mimo město. Když jedeme v nějaké koloně, tam si říkám, že pokud ta mlha není vysloveně jako mlíko a jedeme v koloně a vidíme dostatečně ta světla aut před námi, tak je lepší tu zadní mlhovku nepoužívat, protože je to skutečně martyrium jet za někým dlouhé minuty a on vás šajní tou rozsvícenou mlhovkou do očí. Nemluvě o tom, když je třeba vozovka a mokrá, tak se to odráží, je to opravdu nepříjemné. Čili tady je jasný, že sice bych udělal jakoby přestupeček, že je mlha a já tu mlhovku nemám, ale s ohledem na bezpečnost silničního provozu si myslím, že je lepší ji nepoužívat.Ostatně i v zahraničí to mají, tady je dobrý se podívat, jak to mají třeba Britové. Jestliže je dohlednost do 100 m, nad 100 m, tak řidič nesmí používat mlhovky, jo, protože už by oslňoval. Ta auta se vidí je zbytečně jezdit s tou mlhovkou.
Patricie Strouhalová, moderátorka Telefonický dotaz. Vítejte, dobrý den. mluvčí 3, Dobrý den. Tady je posluchač ze severní Moravy, prosím vás pěkně, já mám dotaz. Možná, že to nesouvisí se světlama a je takový nešvar, že řidiči jedou normálně po pravé, po pravé straně a parkujou v protisměru na levé straně, což se stane i na Senici první třídy. Že člověk ani nemůže to postřehnout a najednou on ukáže blinkr. Jede nalevo a parkuje v protisměru na levé straně.
Roman Budský, dopravní expert No, tak samozřejmě to je přestupek, protože tam stát ani zastavit nesmí, takže to je jednoznačný, ale možná v souvislosti, když už se bavíme o světlech, je řada řidičů, kteří stojí v zákazech, zatáčkách na chodnících a používají ty varovný blink.
mluvčí 2, Ty blikačky.
Roman Budský, dopravní expert Ne, ty se mají používat v případě, že označujete nějakou překážku nebo upozorňujete na hrozící nebezpečí třeba při dojíždění do kolony, ale řada řidičů zapne. Ty varovný blikačky stojí na nejnemožnějších místech a těm jakoby dávají najevo, když zapnu ty blikačky, tak pro mě ta pravidla silničního provozu jakoby neplatí, jako když se vlastně z toho vyřadí z jurisdikce a prostě já si můžu dělat, co chci, tak tohle to je velice rozšířený nešvar. Dělají to hodně takový ty rozvážkový služby, dodávkové služby atd. a myslím si, že je to velmi nebezpečný a mělo by se tomu udělat přítrž, protože stojí ty lidi na místech. Kdybyste absolutně nečekali, tak tohle je rozšířený. Tedy. hodně.
Patricie Strouhalová, moderátorka Píše Petr, že když před mnoha lety se učil řídit, tak slyšel v rádiu jeden trik. Proti oslnění dálkovými světly protijedoucího vozidla, když proti jede auto, světla přitahují pozornost a nutká to do nich se koukat, takže se necháme oslnit. Ve žluté skvrny pak chvíli nevidíme, ale když záměrně koukáme na krajnici, budeme oslněni v periferii oka a tam to tolik nevadí, protože ve žluté skvrně vidíme dál. Fakt to funguje.
Roman Budský, dopravní expert Ano, fakt to funguje a nejenom při dálkových světlech, když se míjíme prostě běžně s auty, které jedou proti nás potkávacími světly, nikdy se nedíváme do těch světel a díváme se tak trošku jako úkosem na pravou část vozovky, tím snižujeme to oslnění i z titulu těch potkávacích světel. No, do dálkových se nedíváme už vůbec.
Patricie Strouhalová, moderátorka Hanka, prosím, jak se zachovat, když se na mě lepí auto zezadu a nemůže předjet?
Roman Budský, dopravní expert No, to je jako samozřejmě nepříjemné, hlavně za tmy, když teda nás oslňuje, tak nemůže předjet. Nedá se nic dělat, nemůžeme udělat žádné schválnosti, s tím prostě nic neuděláme. Jsou řidiči jako Řízkové, že přibrzdí, takže prosvítí světlo. Postrašit, djme mu tam za ním lohovku, aby si to teda užil taký, a to může akorát vyvolat nějakou vzájemnou potyčku, spíš jde o to holt třeba ukázat, ukázat pravou rukou na vnitřní zrcátko, dát tam tu ruku, jakože oslňujeme inteligentně, když to pochopí, že ukážu na to vnitřní zrcátko, když je tam vidět, tak řekne, aha, svítím na něho a na prvním možným místě ho nechám, ať jede, prostě opustím, ať zmizí.
Patricie Strouhalová, moderátorka My teď pustíme další telefonický dotaz do vysílání. Dobrý den. mluvčí 2, Haló ano. Dobré odpoledne. mluvčí 3, Dobrý den. Tady Miloš z Opavska, prosím vás, zdravím vás a měl bych na pána otázku. Já sleduju motoristické pořady všechny a čekám, kde by se trochu řešilo. Rychlost nejvyšší povolená pro motocyklisty. Pořád se vybízí řidiči aut a ostatní, aby dávali pozor, nepřehlédli motocyklisty atd. a nejvyšší povolená rychlost. Víme, jaká je a jak oni jezdí. Řešit to někdo, bude to někdo řešit. Nejenom policisty zastavit, pokuta, to je jako, si myslím, veliký problém. mluvčí 2, Děkuju. mluvčí 3, Tehdy v Radiožurnále byl pořad, kolegyně tam měla nějakýho šéfa těch motorkářů. Pořád jsem čekal, že se ho na to zeptá. Nic. Děkuju.
Patricie Strouhalová, moderátorka Také, děkujeme, pane Miloši, na slyšenou.
Roman Budský, dopravní expert Jo, to máte pravdu. Oni se teda naštěstí dělají různé zdochovací kurzy pro motocyklisty, teď už se o tom mluví třeba i mediálně, že i pro ně patří nějaké rychlostní limity, vysvětluje se těm motocyklistům, co to znamená jet nad limit, jednak z hlediska schopnosti vůbec zabránit nehodě, jednak z hlediska toho, že řidiči s nima zkrátka a dobře nepočítají, že tam někdo pofrčí nad limit, čili je bohužel ale celá řada motorkářů, kteří si říct nedají, to vidíme v té motorkářské sezóně velice často třeba na dálnicích nebo i na normálních silnicích, že ten motorkář má falešný pocit, že má přehled, sedí vysoko, všechno vidí všechno prostě schopné vyřešit, když se bavíte s motorkáři, proč jezdíš 200? On řekne, hele, já se nedívám na tachometru, já tu rychlost vnímám pocitově, oni to takhle mají, oni nevidět ten tachometr, čili má pocit, jedu rychle, jedu přiměřeně rychle, ale bohužel velmi často jsou nad tím rychlostním limitem. Je to velice nebezpečný. To v každém případě.
Patricie Strouhalová, moderátorka Pozor na kýchnutí. Jedno kýchnutí za volantem prý při běžné městské rychlosti pro řidiče může znamenat i přes 10 m jízdy poslepu a na dálnici i přes 30 m.
Roman Budský, dopravní expert To může, to může být i více než ta vteřina. Prostě si člověk kýchne, než se zase vrátí zpátky. Zasazené oči a můžou to být dvě vteřiny, tři vteřiny. Na dálnici, při 130, 100 m prostě ujedete. Ani nevíte jak. Čili pokud má člověk rýmu a ví o tom, že není úplně fit, tak si má včas vyčistit nos, dát si tam nějaké kapky, aby tomu dýchnutí, kýchnutí zabránil v čase třeba promrkávat i během té jízdy, ale když dojde k takovému tomu samovolnému kýchnutí zničehonic, tak vždycky každý řidič normálně jezdí s rezervou. Takhle by to měla být Alfa Omega. Čili pokud k němu dojde, tak bych tu vteřinu dvě pořád měl být prostě v takové situaci, že nedojde k žádné nehodě, ale pozor na jednu věc. Někdy kýchnu a můžu udělat takový ten samovolný pohyb rukou tím kýchnutím a strhnu volant, čili jestli cítím Žán, jde kýchnutí, uvědomit, si, nesmím strhnout volant.
Patricie Strouhalová, moderátorka Děkuju za všechny rady a za všechny odpovědi pro naše volající i píšící posluchače. Kávě o čtvrté. Hostem byl dopravní expert Roman Budský z platformy vize 0. Děkuju za rozhovor, na shledanou.
Roman Budský, dopravní expert Děkuji za pozvání a těším se na další setkání.
Přidejte odpověď