Pomoc při červnových povodních, sbírky na postižené, záchrana kostela… To je několik příkladů z kraje, za nimiž byly pomoc a velká lidská solidarita. Potřebujeme je a velmi je oceňujeme.
Letos jsme jako vítěze roku zvolili solidaritu. Stejně jako spravedlnost sice představuje abstraktní termín, ale její projevy byly letos zcela konkrétní. Sounáležitost se obvykle vyjeví v době krize a nejinak tomu bylo v Ústeckém kraji. Největší vlna solidarity se zvedla v souvislosti s červnovou povodní, která v regionu napáchala škody za miliardy korun.
Vzájemná pomoc začala přímo u postižených, kteří si vzájemně hlídali vytopené domy, půjčovali si nářadí či odklízeli škody ve své vesnici, obci či městě. Velká voda pak s sebou přinesla desítky příběhů mimořádného vzepětí hasičů, strážníků či armády.
A tak třeba parta dobrovolných hasičů s čerpadly udržela během celé povodně průjezdnou strategikou silnici pod železničním viaduktem v děčínské části Podmokly, jejíž zatopení by znamenalo rozdělení Děčína na dvě nedostupné části. Vodu na vozovku nepustili hasiči díky více než kilometru hadic, čtyřem mobilním čerpadlům a absolutnímu nasazení.
Desítky dobrovolných hasičů ze všech koutů Česka se pak rozjely do řady míst v kraji, aby místním alespoň trochu usnadnili střet s povodní. „Chodíme barák od baráku, když lidi potřebujou vynášet věci, co jsou na vyhození do kontejnerů,“ vyprávěl hasič David Rosenberg, který pomáhal v obci Lounky poblíž Roudnice. Do kraje dorazil až z Moutnic u Brna, na paži měl přitom vytetované výmluvné heslo: zachraň, nebo zemři.
Pomoc se neomezila „jen“ na fyzické výkony, lidé zasažení velkou vodou se mohli spolehnout i na jiné formy sounáležitosti. Diecézní charita Litoměřice například zřídila nonstop linku, kde mohli volající žádat duchovní útěchu přímo od kněze. Nepřetržitě fungovala i linka s praktickými informacemi na krajském úřadě, na níž se dobrovolně střídali desítky úředníků.
Solidaritu vyjádřili lidé také penězi, Diecézní charita Litoměřice rozdělila na pomoc zasaženým povodní 16 milionů korun, krajská samospráva zase z příspěvků od firem i řadových občanů rozeslala mezi více než tři desítky obcí a měst přes 7 milionů. Charitě se navíc přihlásilo deset lidí, kteří projdou školením a v budoucnu budou k dispozici jako dobrovolníci při případné další povodni. „Když se něco stane, hlásí se nám spousta dalších dobrovolníků. Tihle naši by pak byli vedoucí jednotlivých skupinek, když bude potřeba,“ podotkla koordinátorka dobrovolníků Veronika Vedejová.
Nebyla jen povodeň
Nebyla to však zdaleka jen povodeň, která mezi lidmi vzbudila sounáležitost. Šťastně tak skončil příběh rodiny Masnicových, které ukradli vůz, jímž vozí těžce nemocného syna na specializovaná vyšetření. Protože na koupi auta získala rodina dotaci od státu, peníze po jeho odcizení museli vrátit. Měli tak najednou dluh 88 tisíc korun a před sebou roky splácení.
Jenže po zveřejnění tíživého příběhu se lidé na sankci složili, navíc 30 tisíc korun pak rodině stát odpustil. „Někdo poslal třeba 15 tisíc, ani netuším, kdo to byl, protože peníze poslal rovnou na účet,“ vyprávěla dojatě Kamila Masnicová z Proboštova, jejíž rodinu už tak dluh netíží. Navlas stejnou situací prochází rodina Třískových z Teplic, která kvůli ukradenému vozu pro svého rovněž těžce nemocného syna nyní dluží státu 180 tisíc korun. I jejich starosti přitáhly pozornost, první dárci už se přihlásili a peníze na kontě Třískových přibývají. „Moc děkuji. Nečekala jsem, že se najdou lidé, kteří dokážou pomáhat,“ reagovala Andrea Třísková, když jí první lidé nabízeli pomoc.
Emoce letos vyvolal také osud Petra Štillera z Bíliny, jehož nemoc způsobující ochabovaní svalstva ho ve třinácti posadila na invalidní vozík. Postup choroby Štiller brzdí tím, že hraje ragby vozíčkářů. Jeho speciální vozík na tento sport už ale dosloužil, Štiller tak potřeboval nový. Potřebných 190 tisíc bylo nad jeho možnosti, ale 40 tisíc mu poskytly soukromé firmy a zbytek přihodila krajská samospráva jako dar. „Je to úplně skvělý, úžasný a báječný,“ reagoval na dar Štiller.
Smysl pro ušlechtilé hodnoty pak prokázaly desítky tisíc lidí z Čech a Moravy, kteří přispěli 7 miliony korun do sbírky, z níž letos na podzim mohlo sdružení Fiat Voluntas Tua koupit kostel Narození Panny Marie v Trmicích po tamější zkrachovalé farnosti a zachovat ho pro náboženské účely. „Chceme provádět pravidelnou údržbu,“ řekla za sdružení Marie Gottfriedová. Tato sbírka patrně nesplňuje zažité představy o solidaritě mezi lidmi, díky svému smyslu však místo mezi popsanými příběhy rozhodně má.
Mladá fronta DNES
| Jan Horák | |
| Odkaz: | http://zpravy.idnes.cz/ mfdnes.asp |
Přidejte odpověď