Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost cestovní kanceláře Fischer proti rozsudku, podle kterého musela zaplatit 400.000 korun ženě ochrnuté po těžkém úrazu páteře v Egyptě.
Stejnou částku justice přiznala také jejímu manželovi, a to za zásah do rodinného a společenského života. Bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění se žena domáhala v paralelním sporu.
Cestovní kancelář si stěžovala na porušení práva na spravedlivý proces a poukazovala na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a závěrem o její zodpovědnosti za událost. Úraz se totiž stal při fakultativním výletu, který nebyl součástí cestovní smlouvy a zajišťovala jej místní agentura. CK Fischer si je podle ústavní stížnosti vědomá toho, v jak špatné situaci se manželé ocitli, zároveň ale trvá na tom, že nemůže nést odpovědnost za službu, kterou nezajišťovala.
Ústavní soudci nenašli důvod k zásahu.
„Obecné soudy se procesní obranou stěžovatelky pečlivě zabývaly a své závěry, vedoucí k částečnému vyhovění žalobě vedlejších účastníků, logicky a přesvědčivě zdůvodnily,“ stojí v usnesení soudkyně zpravodajky Michaely Židlické.
Manželé se v roce 2005, krátce po odchodu do důchodu, vydali na zájezd do Egypta, konkrétně do letoviska Taba. Na místě si od cestovní kanceláře Fischer koupili jednodenní výlet autobusem do Káhiry, zajišťovaný lokálním dopravcem.
Autobus najel ve značné rychlosti na písečnou dunu. Žena při tom utrpěla vážné zranění páteře, v jehož důsledku ochrnula na dolní polovinu těla. Na místě nebyl delegát ani lékař. Zraněná žena v bolestech cestovala autobusem ještě více než 100 kilometrů do Káhiry, kde ji později operovali.
Městský soud v Praze v roce 2010 přiznal ženě 1,5 milionu korun, jejímu manželovi pak 500.000 korun. Cestovní kanceláři vytknul špatné zabezpečení zájezdu a lékařské pomoci. Vrchní soud ale loni odškodnění výrazně snížil, přičemž zdůraznil, že část nároku musí žena uplatňovat v paralelním sporu. Také dospěl k závěru, že kancelář sice zodpovídá za následek zranění, avšak z řízení prý „nevyplynulo jednoznačně nic, co by svědčilo o tom, že by mohla sama na místě nehody vystupovat jakkoliv jinak“.
Manželé s rozsudkem odvolacího senátu nesouhlasili a podali neúspěšné dovolání k Nejvyššímu soudu. Pozastavovali se například nad tím, že oba mají dostat stejnou částku, ačkoliv žena jako ochrnutá utrpěla mnohem závažnější zásah do osobnostních práv.
Přidejte odpověď