Společnost Cochlear, jež navrhuje a vyrábí řadu implantabilních sluchových řešení, uděluje stipendia mladým lidem, kteří díky jejím implantátům studují a aktivně se účastní běžného života.
Stipendium společnosti Cochlear
Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015-2020, jehož některé pasáž jsou zde citovány a parafrázovány, je již šestý, který byl přijat v uplynulých 25 letech. Jeho cílem je navázat na dosud realizovanou státní politiku v této oblasti, pokračovat v prosazování a podpoře integrace osob se zdravotním postižením a prostřednictvím konkrétních opatření naplňovat jednotlivé články Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Samotný plán nestačí; teprve když se celá společnost do procesu začlenění osob se zdravotním postižením zapojí, lze dosáhnout kýženého efektu. Kupříkladu firmy se mohou nejen stát příjemci státní podpory určené na zřizování chráněných pracovních míst, ale samy podporovat potřebné.
Společnost Cochlear, jež navrhuje a vyrábí řadu implantabilních sluchových řešení, uděluje stipendia mladým lidem, kteří díky jejím implantátům studují a aktivně se účastní běžného života. Ucházet se o něj můžou vysokoškolští studenti a uděluje se na základě jejich studijních výsledků a realizace principů firmy v oblasti lidskosti a osobního odhodlání. Poprvé bylo stipendium uděleno v roce 2002 na počest profesora Graema Clarka, průkopníka technologie kochleárních implantátů, za jeho celoživotní přínos pro sluchově postižené. Profesor Clark, působící na Univerzitě v Melbourne, vynalezl první vícekanálový kochleární implantát před třiceti lety.
Letos se o toto stipendium mohli ucházet mladí lidé z ČR, Polska, Maďarska a Rumunska. Poprvé v historii zvítězila uchazečka z České republiky, Jana Havlová z Masarykovy univerzity v Brně.
„Voperováním kochleárního implantátu v Motole se Jana ve svých čtyřech letech stala vůbec prvním dítětem v České republice, jež se narodilo neslyšícím rodičům a podstoupilo zákrok tohoto typu. Ocenění stipendiem Graema Clarka v hodnotě 5000 EUR představuje obrovský úspěch pro celý region,“ uvádí k úspěchu české studentky Henryk Paciorek, Business Development Manager firmy Cochlear pro Českou republiku a Slovensko a dodává: „Celkově společnost Cochlear České republice poskytla implantáty již více než 1000 pacientům, z toho je přes 600 dětí, Jana byla jedním z nich.“
Henryk Paciorek vysvětlil i postup, jakým se budoucí stipendista vybírá: „Uchazeči podávají žádost spolu se shrnutím svých studijních výsledků, referencemi, přehledem mimoškolních aktivit, životopisem a návrhem, jak by se stipendiem naložili. To totiž není vázáno na konkrétní účel – podle podmínek v dané zemi je mladí lidé můžou využít na úhradu školného, ubytování, na kurzy, letní školy, stáže, k pořízení literatury či informačních technologií. Vítěze vybírá tříčlenná mezinárodní komise.“
Jana je úspěšnou a ambiciózní studentkou čtvrtého ročníku magisterského studijního programu Právo a právní věda na Masarykově univerzitě a zajímá se především o prosazování lidských práv pro osoby se zdravotním postižením, zejména neslyšících. Je vášnivou hráčkou badmintonu a florbalu.
– Studujete náročný obor, absolvovala jste stáž v Bruselu a u ombudsmana, organizujete sportovní akce pro atlety se sluchovým handicapem. Znamená to, že váš handicap se stal motorem, hybnou silou a zdrojem energie, nebo jste prostě cílevědomá a aktivní od přírody?
Je těžké na tuto otázku odpovědět, ale již odmala jsem se snažila se vyrovnat svým slyšícím spolužákům, abych jim dokázala, že moje sluchové postižení není pro mě velkým omezením, velkou překážkou, ale naopak právě tou motivací. Díky svému dětství jsem taková cílevědomá a aktivní, nevydržím žit v stereotypu, s rukama v kapsách. A všechny ty stáže, zkušenosti jsou a budou neoddělitelnou součástí mého života.
– Co to znamená žít s implantátem? Co vedlo vaše rodiče k tomu, že vám jej jako čtyřleté nechali voperovat? Musí to být osvícení lidé.
Kochleární implantát je pro mě opravdu výbornou věcí – hodně mi pomohl se prosadit jak ve společnosti slyšících, tak neslyšících. Sice díky němu mohu slyšet, ale pořád jsem neslyšící osobou a pořád musím na sobě pracovat, a dokazovat tak svým rodičům, že se rozhodli správně, když mi jej nechali voperovat. Nechci se vychloubat, ale mí rodiče jsou těmi nejlepšími a nejúžasnějšími lidmi v mém životě! Nejen rodiče, ale i babička s dědečkem a všichni, kteří mají svůj díl na tom, že jsem tou Janou Havlovou, kterou jsem.
– Jak naložíte se stipendiem od firmy Cochlear?
Stipendium od firmy Cochlear využiji na své studijní potřeby, neboť mi zbývá rok do doufám úspěšného ukončení magisterského studia.
– Až ukončíte studium, jakou cestou se vydáte? Máte už „jasno“?
Ráda bych pokračovala v právnické cestě, neboť bych se ráda zabývala oblastí lidských práv zdravotně postižených. Ale kde nakonec zakotvím, to ukáže budoucnost.
Vzdělávání pro podnikání
Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, realizuje od roku 2013 projekt Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením. Jeho cílem je zlepšit postavení osob se zdravotním postižením a osob se zdravotním znevýhodněním na trhu práce. Prostřednictvím projektu mohou podnikatelské subjekty získat zpět prostředky, které vynaloží na vzdělávací a dovednostní kurzy pro své zaměstnance s postižením nebo zdravotním znevýhodněním. Smyslem tohoto hrazeného vzdělávání je úspěšné udržení OZP/OZZ na trhu práce díky zvýšení jejich profesních znalostí a kompetencí. Projekt je koncipovaný tak, aby znamenal přínos pro obě strany, a to nejen finanční. Po dohodě s handicapovaným zaměstnancem totiž zaměstnavatelé sami stanoví obsah kurzů na danou pozici tak, aby byl co nejvíce přínosný pro jejich firmu. Nejčastěji je zatím využíváno profesního vzdělávání v těchto oblastech: svařování, řízení a obsluha vysokozdvižných vozíků, software, psychologie prodeje, rozvoj prodejních a komunikačních dovedností. Vzdělávací kurzy absolvovalo již na dvě stě padesát zaměstnanců, přičemž zhruba stejný počet již zaměstnavatelé dále zaregistrovali.
Když se Miroslav Rybka, majitel firmy Maonel z Plzně, dověděl o projektu Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením, rozhodl se jej využít.
„Projekt je koncipován tak, že školení musí být orientováno na rozvoj dovedností a znalostí v daném oboru, ve kterém zdravotně postižený pracuje. Většina kurzů byla z oblasti masáží, což nejen obohatilo znalosti nám, zaměstnancům, ale také rozšířilo služby naší firmy. Školení tak mají hned dva pozitivní dopady. Na kurzy chodíme já i moje kolegyně a zatím jsme spokojeni.“
Mgr. Miroslav Rybka vystudoval pedagogickou fakultu na ZČU v Plzni v roce 2006. Po studiu pracoval ve světě financí, také na manažerských postech. Od narození trpí ztrátou sluchu cca 60% a ve 25 letech u něj byla diagnostikována degenerativní pigmentace sítnice se zúžením periferního vidění na pět stupňů (trubicové vidění).
„Co mě vedlo k tomu založit vlastní firmu? Zdravě jsem se naštval. Když se mi začal horšit zrak, hledal jsem jinou práci jako OZP a nenacházel nic jiného nežli místo vrátného nebo uklízeče. Přitom umím školit, pracovat s počítačem nad rámec běžných dovedností, mám manažerské dovednosti, ovšem skutečnost, že jsem OZP, můj potenciál zastiňuje. Zjistil jsem, že nejlepší bude si založit firmu, pracovat na sebe a případně dát příležitost i dalším handicapovaným. Že se mi to podařilo, mě hřeje u srdce.“
Maonel, s. r. o., poskytuje služby ve dvou hlavních oblastech – péče o tělo (masáže, cvičení) a rozvoj osobnosti (vzdělávání, koučování). Firma vznikla v roce 2014 v Plzni a jednou z jejích priorit je zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Miroslav Rybka pokračuje v líčení svých podnikatelských začátků:
„Sluch jsem měl špatný odmalička, ale to jsem jako handicap nevnímal, vystudoval jsem, mám normální kvalifikaci, což je výhoda, pracoval jsem jako ředitel marketingové společnosti. Když jsem se rozhodl podnikat, přemýšlel jsem, co si k podnikání vybrat za obor. Jiné organizace zaměstnávající zdravotně postižené se většinou věnují činnosti opět zaměřené na handicapované (prodej a oprava různých přístrojů, výchova vodicích psů…), nebo na nabízení uklízecích a bezpečnostních služeb pro firmy. Já jsem si vybral služby pro běžnou klientelu – masáže a poté jsem přidával cvičení, školení a koučování. Přijal jsem další zaměstnankyni s obdobným postižením zraku, jako mám já. Nebude jak doufám, jediná, do dvoutří let bychom chtěli tak desítku zaměstnanců.“
Firma je v začátcích, lidé se s ní seznamují postupně. Snaží se uchytit na trhu jako jiné běžné firmy. „Nijak nezdůrazňujeme, že jsme zdravotně postižení, ale ani to neskrýváme,“ vysvětluje majitel firmy. „Chceme získávat kladné reference na základě své dobré práce, což se nám, myslím, daří. Naše služby vyzkoušelo několik stovek lidí, z nichž mnozí nám dali pěknou zpětnou vazbu a s různou pravidelností se k nám vracejí.“
Založit firmu může být problém pro zdravého člověka, což teprve pro handicapovaného. Jak se k této výzvě postavil Miroslav Rybka?
„Založení a vedení firmy bych přirovnal k plavání. Dokud se nenaučíte plavat, taky vám to připadá hrozně těžké a nepředstavitelné, ale když už zvládnete první tempa, zjišťujete, že to zas tak hrozné není. Vůbec bych neviděl rozdíl při založení firmy, jestli jste nebo nejste zdravý člověk – to jsou jen naše vnitřní předsudky, které bohužel jsou na obou stranách – u zdravých i handicapovaných. Měl jsem výhodu z předchozích zaměstnání, kdy jsem měl třeba na starosti chod společnosti v rámci plzeňského kraje. Musel jsem zajišťovat vše od náboru lidí, práce s týmem zaměstnanců, nalezení kanceláří, vybavení, provoz atd. Před založením firmy jsem si udělal kurzy účetnictví a mzdového účetnictví, což byly oblasti, kde jsem měl minimální znalosti. I na těchto kurzech jsem se dozvěděl zajímavé informace, které mi pomohly v začátcích podnikání. Určitě jsem strávil dost času na internetu pročítáním článků o založení firmy. A jak tomu bývá, některé věci vás překvapí až za běhu, ačkoli se snažíte tomu sebevíc předcházet. Asi jako největší nedostatek podnikání v ČR vnímám to, že i malá firma o dvou zaměstnancích má stejné povinnosti vůči všem úřadům jako velká firma. A obsáhnout znalosti a povinnosti, které s tím přicházejí, pro jednoho člověka je poměrně složité, což je ovšem věc, která nesouvisí s tím, jestli jste zdravý či handicapovaný, je to problém všeobecně.
Věřím tomu, že každý je schopný podnikat. Chce to jen se nebát nového, neznámého a nenechat se odradit každým klopýtnutím, naopak se z toho poučit a pokračovat dál. Když se to nepovede, získáte zkušenost, která vás obohatí. A když se povede: není krásné, když vybudujete něco, co vzešlo z vás samých?“
Zdena Bočarova
Hospodářské noviny
Podle statistického šetření provedeného Českým statistickým úřadem v roce 2013 žije v České republice cca 1 078 000 osob se zdravotním postižením, což je 10,2 % populace. Jedná se tedy o významnou skupinu občanů. Obdobná situace je i v dalších evropských zemích. Podle Důvodové zprávy EU k přijetí Rozhodnutí Rady Evropy o Evropském roku osob se zdravotním postižením 2003 má v EU zdravotní postižení přibližně 38 miliónů osob, neboli každý desátý Evropan bez rozdílu věku.
Jednotlivé definice zdravotního postižení se v různých dokumentech více či méně liší v závislosti na účelu dokumentu. Jedna za všechny, jak ji přináší článek 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením: „Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“
Osoby se zdravotním postižením představují jednu z nejzranitelnějších skupin na trhu práce, neboť vzhledem k relativnímu přebytku pracovní síly není tato skupina dostatečně konkurenceschopná.
Velmi podstatnou roli pak hrají předsudky většinové společnosti k těmto osobám, k jejich výkonnosti a soběstačnosti, vyplývající často z pouhé neznalosti problému a nedostatečné zkušenosti.
Mnohdy totiž existence zdravotního postižení neznamená nižší pracovní schopnost. Záleží především na typu postižení a druhu vykonávané práce. V této souvislosti je potřeba podotknout, že značné rezervy lze identifikovat v oblasti spolupráce zaměstnavatelů a služeb zaměstnanosti.
Sekundárně se však zdravotní znevýhodnění projevuje i v dalších aspektech limitujících uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce. Především se jedná o vzdělávání, neboť osoby se zdravotním postižením mají rovněž zhoršený přístup ke vzdělávání, vzhledem ke svým specifickým vzdělávacím potřebám.
Je proto také třeba propojit oblast vzdělávání a zaměstnávání, především profesní poradenství na školách. Faktory, které ovlivňují jejich úspěšnost na trhu práce, však spočívají také ve skupině samotné – zejména mnohdy nedostatečná sebedůvěra a rezignace na nalezení zaměstnání, včetně spoléhání na sociální systém.
V ČR v letech 2006 až 2010 vzrostl počet zaměstnaných osob se zdravotním postižením o 21 %, zatímco výdaje státního rozpočtu vynaložené na tuto oblast za stejné období vzrostly o 76 %. Měnila se i struktura vynaložených prostředků – zatímco výdaje na příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti zůstávaly v uvedených letech zhruba na stejné úrovni, výdaje na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením se téměř zdvojnásobily.
Přidejte odpověď