Lékař Jaroslav Hájek pracuje v ostravské fakultní nemocnici jako zástupce přednosty onkologické kliniky. I přes své odborně a také psychicky náročné povolání svůj volný čas věnuje také péči o umírající v hospicu Ondrášek. A aby toho nebylo málo, přibral pod „svá křídla“také postižené děti.
ilustrační foto: stockimages-FreeDigitalPhotos.net
Před půldruhým rokem založil se svou manželkou Andreou neziskovou společnost Čmeláček, kam si chodí, jak se oba shodují, odpočinout od všedních starostí a stresu. Ve společnosti dětí s mentálním postižením a jejich rodin je jim odměnou za jejich zájem, a nezřídka také finanční podporu, úsměv a radost jejich chráněnců. „Onkologie není jen o umírání, řadu lidí se podaří vyléčit. Starám se ale také o umírající v hospici. Atak, jako se starám o lidi na konci života, tak je třeba pomoci i handicapovaným. Musíme si uvědomit, že handicapovaní nejsou nemocní. Jsou to zdraví lidé, ale společnost je tak nebere a snaží se je vytěsnit. Ostatní se na ně dívají jako na nemocné, méněcenné, a přitom jsou to lidé jako já nebo vy. Jen mají trochu jiné vnímání,“ říká Jaroslav Hájek.
Než se Čmeláček „narodil“, trávily tyto děti většinu svého času doma u televizorů. Hájkovi se to snaží změnit. „Moje žena podporovala handicapované i dříve. Zjistili jsme ale,že nás to baví a není to jen o penězích. Řekli jsme si, že se o ně chceme starat sami. Oba nás to naplňuje. Nejsou záludné. Všechno myslí upřímně,“ uvedl lékař.
Hájkovi stále hledají sponzory a partnery pro své aktivity. „Postupně chceme s jejich pomocí založit v rámci celé republiky malé čmeláčí kolonie. Zároveň chceme získávat zkušenosti z jiných regionů, zjistit, jak zde pomoc pro handicapované funguje, a vyměňovat si je. Prostě vytvářet ostrůvky, které budou podporovat význam Čmeláčka. Ne ve smyslu ekonomicky významného výrobce medu, ale někoho, jehož si zdánlivě nevšímáme, ale přitom víme, že je důležitý pro to, aby všechno kolem rozkvetlo,“ prozradil své plány Jaroslav Hájek.
Osadníci z Vysoké připravili pro Čmeláčka víkendový program. Postižené děti se měly možnost seznámit s jinou přírodou než s poddolovaným územím Paskova poblíž Ostravy. Prvním zážitkem po vystoupení z auta byl čistý vzduch a voda z potůčků kolem. Děti se rozběhly na všechny strany. Malý výlet na Grulich a Dolní Moravu zanechal spoustu zážitků z kraje pod Králickým Sněžníkem.
Děti na svých vycházkách do přírody měly možnost „probouzet“ na loukách skutečné čmeláčky, poznat i kousek historie kraje a potěšit se večer při táboráku. Bylo zajímavé si poslechnout, kolik písniček znají a jak rádi zpívají.
Osadníci pro ně rovněž připravili malé sportovní odpoledne, kde si vyzkoušeli svoji zručnost v podobě míčových her. Dokonale utaháni uléhali ke spánku bez televize a bez mobilů.
Je těžké popsat štěstí v očích dětí. Dokážou se radovat i z docela obyčejných věcí, kterých si vůbec nestačíme všimnout a nepovažujeme je za významné. Bylo krásné slyšet jejich poděkování osadníkům Vysoké u Malé Moravy za příležitost nahlédnout do kraje pod Králickým Sněžníkem.
Šumperský a Jesenický deník
http://www.sumpersky.denik.cz/
Přidejte odpověď