Pečovatel Martin Dvořák a jeho svěřenec Pavel Urban zabodovali v Los Angeles
Bystré – Aktivity hendikepovaných? To není jen výpomoc v kuchyni, či důkladná detailní práce v dílnách. Někteří z nich milují sport natolik, že v něm dokáží excelovat a ještě sbírat medaile.
Pavel Urban je osobou s mentálním postižením, ale na jeho lásce ke sportu mu to pranic neubírá. Osudové pro něj bylo setkání s lidmi z Domova na zámku v Bystrém před sedmadvaceti lety. Tady se začal naplno věnovat sportu. Tady si oblíbil vybíjenou, stolní tenis, atletiku nebo běžky. „Před osmnácti lety jsem naší republiku reprezentoval právě v běhu na lyžích na speciální olympiádě v Kanadě. Vyhrál jsem tam zlato,“ říká Pavel Urban, přičemž skromně zaboří pohled do země, lehce se usměje a pokrčí rameny.
V té době se potkal s Martinem Dvořákem, pracovníkem domova, s nímž se stali parťáky v dobrém i ve zlém.“Dneska už spolu tolik nesportujeme, protože jsem teď ve vedoucí funkci. Ale když jsme spolu začínali ve skupině a trávili spolu každý den, ke sportu jsme využili každé příhodné odpoledne. Pavel teď chodí sportovat i sám a oblíbil si kolo,“ přibližuje Martin Dvořák, vedoucí přímé péče pro klienty Domova na zámku.
Pavel je tišší pohodový člověk, to jeho někdejší vychovatel si rád popovídá, snaží se jej začlenit. Společné mají to, že ze srdce milují fotbal, i když ho hrají jen rekreačně. Přesto se podívali s národním mužstvem na letní Hry speciálních olympiád do Los Angeles, která zakončila svou pouť minulý týden. Vloni totiž zaujal na turnaji a nominace do reprezentace už nebyla daleko. Za moře vyráželi s prázdnou, zpátky na české letiště se už vraceli obtěžkáni stříbrnou medailí. „Je příjemné vidět ho, jak roste sportovně a lidsky,“ míní Martin Dvořák. Urban se na skvělém výsledku českého týmu podepsal pěti góly. „Fotbal to byl vážně dobrý. Porazili jsme i Američany, jen ve finále už jsme nedokázali vyhrát. Já jsem ale spokojený,“ říká Urban. Martin Dvořák mu u této životní události sekundoval coby jako jeden z partnerů v týmu, každý hráč ho má. Důvěra proto musí fungovat na hřišti i mimo něj. „Věří mi. Když potřebuje s něčím poradit, obrací se na mě a nejde třeba za děvčaty,“ přiznává Dvořák. Pro oba to byl navíc první mezinárodní úspěch, byť už spolu absolvovali spoustu národních akcí.“ I pro mě to bylo poděkování za tu práci a že jsme spolu strávili spoustu času, i po trenérské stránce,“ potěšilo Dvořáka. „Je to nádherné, ale ještě jsme to neoslavili,“ usmívá se Pavel Urban, kterého však ještě čeká setkání v Domově na zámku a během Zámeckých slavností mu oficiálně poděkují za reprezentaci na speciální olympiádě. „Moc se na to těším,“ dodává. „Budou tam pěkné holky,viď?“obrací se na něj rozesmátý Dvořák.
Jak to bývá také u profi sportovců, teď ho čeká odpočinek. Cyklovýlety, turnaj v přehazované, konaný v místě slavného turnaje v Dřevenici. A společně vyhlížejí také světovou zimní speciální olympiádu za dva roky v Rakousku. „Věřím mu, že se tam dostane,“ míní Dvořák. Ten největší cíl si však v Americe už splnil. Čekají ho ovšem i životní mety. „Pavel se těší, že jednou bude žít v chráněném bydlení, což je i jeho cíl. Rád by ukázal, že i samostatné bydlení zvládne samostatně. Přeji mu to,“uzavřel Martin Dvořák.
BOHUSLAV STEHNO
Svitavský deník
http://svitavsky.denik.cz/
Přidejte odpověď