Už tento pátek začíná pětidenní festival Dny pro duševní zdraví v Plzni. Klára Horáková v rozhovoru pro Deník popisuje nejen samotnou akci s podtitulem ‚Vždyť bláznit je lidské‘, ale také pohled veřejnosti na lidi s duševní nemoci.
– Jak byste festival shrnula?
V Plzni už se koná 25. ročník, první proběhl v roce 1991 v Dobřanech, což bylo takové porevoluční zjevení. Navštívili nás performátoři ze San Franciska, kteří nazí jezdili skluzavkami na uhlí v areálu léčebny nebo šplhali po zdech plzeňské radnice. Dnes se do Dobřan může podívat kdokoli a i pacienti mají volnější režim. Za komunismu ale byla léčebna víceméně uzavřená, takže to bylo opravdu něco nového. Letošní ročník na tuto tradici navazuje, byť se naštěstí za 25 let už hodně změnilo. V současné době probíhá velká reforma psychiatrie, mimo jiné se řeší, pro koho má smysl pobyt v léčebně, jak by měla taková léčba nejlépe vypadat a kdy lze situaci řešit pomocí denního stacionáře, psychoterapie či komunitního centra.
– Co je jeho cílem?
Pomoci destigmatizovat duševně nemocné či hendikepované a celkově zmírnit negativní postoje k jinakosti, bourat bariéry mezi uměle oddělenými světy. A to formou, která bude bavit a zajímat jak odbornou, tak laickou veřejnost.
– Čím to je, že veřejnost dává duševně nemocným lidem takové stigma a drží si od nich odstup?
Je to trochu české specifikum. Podle výzkumů jsme na tom mnohem hůře než vyspělé evropské země. Například v Anglii by nevadilo 56 procentům dotázaných žít s člověkem s psychickým onemocněním, v Česku by to nevadilo jen 15 procentům lidí. Přitom s určitou formou psychického onemocnění se potká za život velké množství z nás. Třeba každý desátý Čech trpí depresí, to je asi milion lidí. V přístupu Čechů k duševně nemocným hraje podle mého velkou roli neznalost. Snad i díky akcím, jako jsou Dny pro duševní zdraví, bude pomalu tolerance a hlavně pochopení společnosti narůstat. Nejsou to dva světy, které na sebe narážejí, ale je to jeden svět nás všech.
– Jak byste zhodnotila pokrok psychiatrické péče za 25 let?
V psychiatrických nemocnicích se toho změnilo celkem dost a dle plánované reformy se ještě hodně změní: ústavy se otvírají více ven, mění se přístup k psychoterapii, zacházení s léky, způsob trávení volného času pacientů atd. Také vzniklo spoustu organizací, které se zabývají ambulantní a komunitní léčbou. Když vám není psychicky dobře, nemusíte jít do nemocnice za doktorem v bílém plášti. Existuje spousta center, kam lze úplně civilně zajít a s někým probrat své starosti a problémy, nutně to ani nemusí být psychiatr či psycholog. Důležité je pracovat i na informovanosti veřejnosti. Protože mít psychické problémy není žádná ostuda a řešit to je stejně normální jako řešit chřipku.
– Jak člověk pozná, že už na to nestačí sám a měl by zajít za odborníky?
Dá se použít metafora s autem. Když slyšíte, že vám klepe kolo, asi s tím nebudete jezdit 180 km/h po dálnici a zajedete do servisu. A nebudete se zdráhat svěřit se svým kamarádům, že jste v servisu byli. Bohužel je stále časté, že i když mi není dobře nebo mi můj psychický stav nějak narušuje život, návštěvu odborníka odkládám, snažím se to popírat, nevidět. Nikam nejdu právě proto, že se obávám pomluv. Přitom to hanba není, duševní nemoc je nemoc jako každá jiná. Je důležité, aby lidé uměli naslouchat nejen svým klepajícím kolům nebo třeba bolesti v krku, ale i své duši. Každý sám cítí, že se mu nežije dobře, něco ho brzdí, omezuje v práci nebo ve vztazích. Stačí, že máte hodně nízké sebevědomí, nemůžete spát, trápí vás úzkosti nebo záchvaty vzteku, nedokážete zpracovat zármutek, některé věci se vymykají kontrole… Je mnohem snazší se těchto obtíží zbavit, než se jimi v tichosti užírat.
– Pohledu na duševně nemocné neprospívají případy podobné tomu z letošního ledna, kdy pacient z Psychiatrické nemocnice v Dobřanech zavraždil knihovnici v Horní Bříze…
To je jedno z témat festivalu, protože se o tom hodně mluví. Mluví se o tom, že měl dotyčný schizofrenii a byl agresivní, ale už ne o tom, kolik lidí bez schizofrenie nebo ‚psychicky zdravých‘ někoho zavraždí nebo je agresivních. Navíc právě lidé s těžší diagnózou jsou většinou hospitalizováni a pod dohledem. Procento agresivních lidí s psychickou poruchou není nijak vyšší než v běžné populaci. Každému může lidově řečeno ‚rupnout v kouli‘, jde právě o to naučit se s agresivními pocity zacházet, nenechat si přerůst své problémy přes hlavu. A případnou duševní nemoc správně stabilizovat.
– Vraťme se zpět k festivalu. Co návštěvníky čeká?
Rádi bychom, kdyby se přišli podívat všichni, tedy i ti, kteří o tématu duševního zdraví zatím nic moc nevědí. V pátek je zahájení na pěší zóně u Branky a spíše takový kulturní program se slam poetry, koncertem či divadlem. V sobotu se konají workshopy na různá témata a také vernisáž schizofrenního malíře Jiřího Kohouta. Lze si vyzkoušet muzikoterapii, vysvětlit své sny – ne způsobem, co znamená vidět ve snu růžovou kachnu, ale co se nám prostřednictvím snů snaží sdělovat podvědomí, naučit se zvládat stres, relaxovat za zvuku bubnů nebo si třeba vyzkoušet psychoterapii v praxi. A samozřejmě budou i další divadla, filmy a koncerty, vystoupí například Petr Váša nebo Vražda krásy.
– Takže to bude probíhat spíše prakticky než teoreticky?
Ano, všechny workshopy jsou zážitkové a přizpůsobují se konkrétním lidem, nejde o přednášky. V neděli jsou workshopy zaměřené spíše na rodiče a děti – například o poruchách příjmu potravy, o ADHD neboli snížené schopnosti soustředění nebo o zacházení s dětskou agresí. Děti se zase pobaví na dramatickém worskshopu, v kině nebo si zahrají se žongléry. Bude i výstava dětských kreseb s názvem Obraz duše.
– Kde se festival odehrává?
Celkem na pěti místech. Hlavní scénou je Moving Station neboli nově opravená budova Jižního nádraží. Páteční zahájení proběhne u Branky, kde bude přistaveno i síťové lůžko. To má lidi přitáhnout a naznačit jim, o čem festival je. Kolem páté odpoledne se přesuneme na Jižák, kde se, s výjimkou několika sobotních akcí v Regionálním institutu duševního zdraví na Doubravce, bude odehrávat celý víkendový program. V pondělí se přesuneme do Dobřan, kde vystoupí Bratři v tricku, což je pouliční divadlo s prvky nového cirkusu. V úterý budeme ve Sněmovním sále plzeňské radnice, kde se uskuteční setkání k reformě psychiatrie a několik filozofických přednášek. Ani laici se ovšem vůbec nemusí bát přijít.
– Je nutné se na přednášky či workshopy předem registrovat?
Na přednášky ne, workshopy mají kapacitu cca 10-15 lidí, takže je třeba přijít včas. Máme také facebookové stránky, kde se lidé mohou hlásit, ale necháváme místo i pro ty, kteří přijdou bez registrace. Pokud se na vás nedostane, vždycky ale běží kino, takže je možné se podívat na film a počkat na další workshop. celý program festivalu najdete na webových stránkách www.dpdz.cz
—
Klára Horáková Vystudovala biografickou sociologii na FSV UK, absolvovala také čtyři semestry psychologie pod vedením docenta Michala Černouška a 200 hodin osobní tréninkové psychoanalytické psychoterapie. V současné době je manažerkou Institutu psychoterapeutického vzdělávání Epoché a hlavní organizátorkou Dnů pro duševní zdraví, kterých se jako členka štábu po boku svého otce a zakladatele Epoché PhDr. Leoše Horáka účastnila už v roce 1991.
Kdo organizuje Dny pro duševní zdraví
EPOCHÉ: Plzeňská společnost pro péči o duševní zdraví je provozovatelem Regionálního institutu pro duševní zdraví, který poskytuje ucelenou zdravotní péči, a také Institutu psychoterapeutického vzdělávání, jenž zajišťuje psychoterapeutické výcviky, supervize a osvětu veřejnosti (Dny duševního zdraví, medializace problematiky duševního zdraví, Antero ap.). LEDOVEC: Ledovec je organizace, která nabízí lidem s duševním onemocněním nebo mentálním hendikepem podporu při udržování a zlepšování kvality života v běžných podmínkách. Nabízí telefonickou krizovou pomoc, odborné soc. poradenství, soc. rehabilitace, chráněné bydlení, denní stacionář, podporované vzdělávání, soc. firmy, Cirkus Paciento.
MIROSLAVA TOLAROVÁ
Plzeňský deník
http://plzensky.denik.cz/
Přidejte odpověď