Lékaři z ostravské fakultní nemocnice (FNO) úzce spolupracují se ZŠ pro sluchově postižené a MŠ pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě. Cíl? Zařadit děti s poškozeným sluchem do běžné populace.
Ostrava – „Není obvyklé, aby nemocnice a škola byly v tak úzkém kontaktu a tak skvěle spolupracovaly. Naše mezioborové vztahy jsou výjimečné a přinášejí i výsledky. Kromě jiného stály u zrodu plošného screeningu sluchu novorozenců, který jsme v naší klinice odstartovali v roce 2009. O rok později byl celoplošně zaveden na celém území regionu. Stali jsme se tak prvním krajem v republice, kde byl zaveden celoplošný screening sluchu u všech novorozenců,“ vysvětlil přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO Pavel Komínek. „Základem naší spolupráce jsou pravidelné schůzky, na nichž si vyměňujeme zkušenosti a probíráme další možnosti společných aktivit,“ dodal Libor Suchoň, ředitel už zmíněné školy.
Vedle pedagogů základní i mateřské školy, ORL lékařů, foniatrů, sester a logopedů se zmíněných schůzek účastní i zástupci Speciálního pedagogického centra pro sluchově postižené.
Právě toto centrum kromě jiného posuzuje, do jaké míry je u konkrétních jedinců vhodné přistoupit ke kochleární implantaci.
„Čím dřív má neslyšící dítě možnost dostat se díky kochleárnímu implantátu do světa zvuků, tím kvalitnější je jeho zapojení do běžného života. A dítě má i větší šanci navštěvovat běžnou základní školu a později i dál studovat. Proto je důležité, aby neslyšící děti, u nichž není možné korigovat sluchovou vadu standardním sluchadlem, dostali kochleární implantát co nejdříve. „Optimálně krátce po prvním roce věku dítěte,“ vysvětlil přednosta Pavel Komínek s tím, že velmi důležitá je dlouhodobá individuální předoperační a pooperační péče a práce s pacientem.
S IMPLANTÁTEM DOKONCE I TELEFONUJÍ
Ředitel Základní školy pro sluchově postižené a Mateřské školy pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě Libor Suchoň poznamenal, že mnoho držitelů implantátů z řad žáků už dnes běžně komunikuje, někteří absolventi studují vysoké školy. „Zpočátku se však museli se zvuky, které nejprve neuměli zařadit, naučit zacházet a používat je.
Kochleární implantát je sice zázrakem techniky, o jehož dokonalosti svědčí i to, že umožňuje sluchově postiženým telefonovat, přesto jim neumožní slyšet plnohodnotně.
Musejí se naučit se zvuky hospodařit – vyznat se ve změti hlasů či v šumu. Právě proto klademe důraz na to, aby se s dětmi s kochleárními implantáty co nejvíce pracovalo,“ zdůraznil Libor Suchoň a dodal, že pokud se vše daří, má dítě šanci přejít na běžnou základní školu. „Naším největším úkolem je totiž jeho zapojení do běžné populace, to, aby bylo samostatné a úspěšné v životě,“ dodal Libor Suchoň.
—
Kochleární implantát. Co to je a jak funguje?
Kochleární implantát má dvě části. Jedna má elektrodu, která se zavádí do vnitřního ucha (hlemýždě). Ta není po operaci vidět a je schována pod kůží. Zvukové podněty v podobě mechanického vlnění se pak pomocí implantátu přeměňují na elektrický stimul a prostřednictvím elektrody stimulují nervové buňky v hlemýždi. To pak vede k podnětům v mozku. Druhou částí je zvukový procesor, který je umístěn zevně a je magnetem spojen s implantovanou částí. Už v průběhu operace a také po ní lékaři úzce spolupracují s techniky, aby nastavili přístroj optimálním způsobem.
BŘETISLAV LAPISZ
Moravskoslezský deník
http://www.moravskoslezsky.denik.cz/
Přidejte odpověď