V Evropě jsou podobné dílny běžné. Zpracují všechno.
Vsetín – Radmila Kotěnová je v invalidním důchodu několik let. Mnohokrát prožila neúspěšný pokus o získání zaměstnání. Mnohokrát zažila zklamání. Teď je konečně spokojená, našla práci ve firmě Krok, která zpracovává textil a zaměstnává výhradě invalidy.
„Sedm let jsem hledala práci. Pro invalidy je to nadlidský výkon. Zkoušela jsem kde co,“ netají Radmila Kotěnová. Uplatnění mimo jiné hledala také ve vsetínském výrobním družstvu Irisa, které má se zaměstnáváním zdravotně postižených bohaté zkušenosti.
RADMILA HLEDALA PRÁCI DLOUHÝCH SEDM LET
„Bohužel ukázalo se, že tam pracují podle norem. Se svým zdravotním stavem jsem je ale nedokázala plnit,“ lituje žena. Hranickou firmu Krok, která otevírala pobočku ve Vsetíně, objevila na internetu.
„Ozvala jsem se a vzali mě. Z Hošťálkové to nemám daleko a hlavně jsem ráda, že se můžu po tolika letech uplatnit. Doma bez práce jsem to už nemohla vydržet. Teď jsem tady, cítím se tu dobře a jsem spokojená,“ říká nadšeně paní Radmila.
Do práce nastupuje mezi šestou a osmou hodinou ranní. Podle vážnosti zdravotního stavu pracuje, stejně jako všichni zdejší zaměstnanci, čtyři, maximálně šest hodin. Na normy se tu nehraje.
„Tady dělají všichni, kolik zvládnou. Nikde není řečeno, že za den musí zpracovat pět nebo deset kilo textilií. Plat máme fixní a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme tu rádi a že máme vůbec nějakou práci,“ popisuje Radmila Kotěnová.
Ve stejném duchu jí přitaká kolegyně Emílie Chovancová. „My invalidé to máme těžké, nikde nás nezaměstnají. Tady jsme dostali příležitost. S ohledem na zdravotní stav můžeme střídat polohy při práci, udělat si pauzy mimo hlavní přestávku, můžeme se protáhnout, uvařit si čaj nebo kafe, dokonce si můžeme dát sprchu. Vládne tu rodinná atmosféra, všichni si tykáme, i paní mistrové,“ líčí spokojeně paní Emílie.
Takových jako Radmila a Emílie je ve firmě Krok zaměstnáno dalších šestatřicet. Dílna vznikla v bývalém Kulturním zařízení Sychov. V budově, kde se uvažovalo i o zřízení kasina. Proti herně se však postavili obyvatelé zdejšího sídliště.
Od dubna, kdy firma Krok rozjela výrobu ve Vsetíně, se počty zaměstnanců postupně rozrůstají. Do října zde plánují dosáhnout plného stavu šedesáti lidí.
LIDÉ V KROKU JSOU JINDE NEZAMĚSTNATELNÍ
Vedoucí pobočky Sylva Hnídková je osoba na pravém místě. S velkým přehledem je schopná individuálně se věnovat každému zaměstnanci a s pochopením a trpělivostí vytváří příjemnou atmosféru na pracovišti. „Práce s těmito lidmi mě velice těší. Musíme si uvědomit, že polovina z nich nikdy nepracovala, protože nenašli příležitost. Máme tady invalidy ve věku od dvaceti do šedesáti let. Učí se žít spolu navzájem. Oceňuju, že jsou ohleduplní, skromní, nejsou zákeřní a ironičtí,“ zhodnotila Sylva Hnídková.
Lidé v Kroku jsou z devětadevadesáti procent nezaměstnatelní. Všichni jsou invalidní důchodci. Tady konečně našli uplatnění. Potkáte tu fyzicky postižené, hluchoněmé, psychicky nemocné, paranoiky, ale i lidi s většími zdravotními problémy, například onkologickými. Velmi často se jedná o kombinované postižení. Práce s textilem není fyzicky náročná. „Zpracováváme tady pro automobilový průmysl staré vyřazené oblečení, které třídíme a podle přání zákazníka upravujeme do požadované formy. Zbavujeme ho veškerých kovových částí, zipů, švů a cedulek. Potom ho stříháme. Ze začátku ručně nůžkami, kdo si troufne, může na elektrické pilce. Komu se to nehodí, vrátí se zpátky k ručnímu stříhání,“ vysvětluje vedoucí Sylva Hnídková.
Zaměstnanci si postupně vyzkouší pozici třídiče, střihače, někdo zůstane u lisu, jiný dělá výstupní kontrolu. Denně zpracují až 400 kilogramů textilu. Téměř veškerá výroba míří do automobilového průmyslu. Něco se plstí a úplné zbytky se využívají jako náplň do boxovacích pytlů. Pracují tady bezodpadově, využijí veškerý materiál. Co by se jinak spálilo, ještě poslouží.
Výroba nepřináší velké zisky. Podle slov vedoucí pobočky Sylvy Hnídkové jsou rádi, že si vydělají na energie. „Žijeme skromně a těší nás to. Veškerou dílnu jsme si vybavili svépomocí. Kdejaká stará skříň nebo židle, kterou někdo vyhodí, se nám sejde. Důležité je, že můžeme zaměstnávat lidi, kteří se právem cítí odstrčení a nepotřební,“ uzavřela Sylva Hnídková.
MARTIN MRLINA
Valašský deník
http://valassky.denik.cz/
Přidejte odpověď