Zoufalí lidé…

ilustrační foto Flickr

…dělají zoufalé věci, říká se. Přitom v řadě situací by stačilo pár změn v čele s větší informovaností, aby vše probíhalo mnohem lépe.

Auto TIP

Poúrazové péče

Takových příběhů je více, než byste možná čekali: nezaviněná dopravní nehoda, po níž oběť zůstává s vážným tělesným nebo i duševním postižením. Její rodiče, příbuzní nebo partneři bojují s viníkem, který nespolupracuje, respektive s jeho pojišťovnou, a vedle toho se všemožně snaží uvést zraněného zpět do normálního života. A skoro všichni záhy zjistí, že to vůbec není jednoduché.
A to nejen s ohledem na vážný stav pacienta, zdrcující je také fakt, že se ve 21. století v mnoha případech ani nedostanou k žádným pořádným informacím. Netuší, co mají se svým partnerem nebo dítětem dělat, pracně se pídí po každé možnosti, jak mu pomoci nad rámec „povinného minima“, kterého se jim dostalo od ošetřujícího lékaře nebo pojišťovny. Ve výsledku studují kdejaký časopis, visí na internetu, ptají se na různých fórech (stejně tápajících lidí) a podobně. A vedle toho ze zoufalství zkoušejí i takové věci jako šamanky, hudební terapie, potírání slivovicí atd. atd.
Zní to komicky? Možná. Na druhou stranu když vidíte matku, která kvůli svému postiženému synovi odešla ze zaměstnání, manžel se s ní rozvedl a kvůli úspoře peněz a pro hendikepovaného přívětivějšímu prostředí se přestěhovala do menšího bytu, odkud vyráží tu na několikatýdenní synovy rehabilitace, tu do dalších bojů s pojišťovnou a zástupci viníka, zmrzne vám úsměv na rtech. Nebo když se seznámíte s příběhem otce, který odešel do předčasného důchodu, aby se mohl starat o svou dospělou dceru, kterou na přechodu srazilo auto a utrpěla vážné poranění mozku. Tyto a mnohé další příběhy jsou k dispozici třeba na webu projektu Poúrazová péče.
Přitom že by tu existovala nějaká spolehlivá instituce, která by kroky lidí po vážných autohaváriích a jejich blízkých vedla tím nejúčinnějším směrem, tak to tedy ne – skoro vše si zjišťují sami tak říkajíc za pochodu. Vědět tu má přitom skutečně cenu zlata: procesy jdou rychleji, jejich účinnost může být vyšší, větší jistota mírní stres i vědomí, že v tom člověk zůstal úplně sám. Ukázat si to ostatně můžeme na asi nejdůležitější oblasti: samotném léčení.
Začnete u ošetřujícího lékaře, který vás následně může poslat ke specialistovi. Ale už tady lze narazit – odbornicí si pacienta různě přehazují, a když se jeho stav nelepší, případně tak říkajíc nespolupracuje, jejich aktivita klesá. Ani na pomoc zdravotní pojišťovny se nelze moc spoléhat, jí jde zjednodušeně řečeno jen o to, že se léčí – jak je procedura úspěšná, je kvůli tabulkám v podstatě podružné. Z těchto důvodů se tak pacient, respektive jeho opatrovníci ani nemusejí dozvědět, že tu jsou pracoviště nebo metody, které pomohou více nebo rychleji. Jedna z aktivit, jež se to snaží změnit, je už zmíněný osvětový projekt Poúrazová péče, za nímž stojí pojišťovna Generali a několik špičkových zdravotnických zařízení po celé republice. Jeho úkolem je o takových možnostech informovat a v budoucnu případnému pacientovi usnadnit přijetí do takové léčby. V mnoha ohledech jde o výjimečná střediska: například o Rehabilitační ústav Kladruby s autoškolou pro postižené, Rehabilitační kliniku Malvazinky a její Školu chůze pro lidi po amputaci končetin, Léčebné lázně Jáchymov s radonovou vodou jako přírodním léčivým zdrojem nebo Sanatoria Klimkovice, kde kromě unikátních koupelí v jodobromové solance nabízejí například převratné neurorehabilitační metody převzaté ze zahraničí.
Takové léčení ovšem není levné, což je pro většinu lidí problém. Standardní veřejné zdravotní pojištění totiž hradí ubytování, stravu, případně různým způsobem (náročností, časově) omezené procedury, a to po přesně danou dobu, kupříkladu dvou týdnů jednou za půl roku. Jenže například právě v Klimkovicích, ale také v Kladrubech si ověřili, že nejúčinněji působí léčba postavená mnohem velkoryseji, kde navíc na nějaké prostoje moc nezbývá: různá cvičení a rehabilitace jsou tedy delší a intenzivnější, než předpokládá pojistné plnění. Ve výsledku vás tak dvouměsíční pobyt může přijít třeba na 100 000 korun, z čehož od zdravotní pojišťovny vymámíte tak polovinu. Tu přitom nezajímá, že jste si zvolili metodu, která je sice dražší, ale vrátí vás do života mnohem lépe než ta obvyklá. Dožadování se plateb je navíc ztíženo tím, že třeba u mozkových traumat výsledky ani dobu léčby prakticky nelze predikovat, často to mohou být i roky.
Jak to řešit? Můžete prodat byt a uspořádat sbírku, což není nijak výjimečný postup, případně zkusit některou z vhodných nadací. Zkušenost se sbírkou má například paní Blanka, matka Filipa, kterému před necelými čtyřmi lety nedal přednost řidič kamionu. U nadací je ale potíž v tom, že se většinou zaměřují na děti – jakmile je pacient odrostlejší, už na pomoc nedosáhne. Nově se ale objevilo pojištění následné poúrazové péče, které je právě na tyto aspekty zaměřeno.
Generali ho jako zatím jediný subjekt v Česku nabízí jako volitelné připojištění k povinnému ručení či havarijnímu pojištění. Díky němu lze nejen využívat rehabilitaci, lázně nebo rady psychologa, ale konzultovat případ s tak zvaným medicínským case manažerem, který klientovi poradí kam se obrátit a co požadovat. Pojistný limit ve vyšším stupni Extra činí 500 000 korun, což na valnou většinu nápravných procedur stačí.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.