Pražská firma EUC Premium Assistance s.r.o. při změnách v administrativě chráněných pracovních míst (CHPM) v roce 2012 přišla o čtvrt milionu korun. Podobné zásadní změny čekají zaměstnavatele zaměstnávající více jak 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením (OZP) i letos.
Úřad práce krajská pobočka pro hl.m. Prahu neposkytl pražské firmě EUC Premium Assistance s.r.o. příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 3. čtvrtletí roku 2012 v celkové výši 254 201,- Kč a 60 000,- Kč podle § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti.
Odvolání firmy Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zamítlo.
Firma se proto obrátila na Městský soud v Praze, ten však žalobu firmy proti rozhodnutí MPSV o odvolání zamítl.
Firma ve své žalobě popsala okolnosti, za nichž podávala žádost o vymezení chráněných pracovních míst, jakož i postup úřadu práce, který dle stěžovatele zapříčinil, že byla žádost podána až na konci června roku 2012, přičemž dohoda o vymezení CHPM byla uzavřena více než po třech měsících.
Firma uvedla, že s úřadem práce spolupracovala již od druhého čtvrtletí roku 2010 až do druhého čtvrtletí roku 2012, kdy jí byl poskytován příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle tehdy platného § 78 zákona o zaměstnanosti.
Po novele bylo v 1. čtvrtletí roku 2012 firmě sděleno, že jí nemohou podat informace, protože nemá úřad práce metodiku od MPSV, stejně jako formuláře pro žádost a dohodu o vymezení chráněných pracovních míst. V dubnu bylo firmě sděleno, že metodika je již vytvořena, ale úřad práce nepřijme žádost bez vyjádření hygienika, pracovník hygienické stanice však firmě sdělil, že žádné takové potvrzení není nutné a hygienická stanice jej nevydává. Formuláře na internetu se objevily až koncem května, kontaktovat pracovnici úřadu práce se firmě nepodařilo a až od jiných zaměstnavatelů řešících týž problém (řešený i Komorou zaměstnavatelů zdravotně postižených) se dozvěděl, že již úřad práce od požadavku na předložení potvrzení hygienika upustil . Až dva a půl měsíce po podání žádosti dostal 13. 9. 2012 e-mail s výzvou k předložení dokladů, které (mimo nájemní smlouvy) měl úřad práce k dispozici, po urgencích proběhlo místní šetření 24. 9. 2012; veškeré podmínky pro vymezení chráněných pracovních míst byly podle protokolu z tohoto šetření splněny již k datu podání žádosti.
MPSV přitom argumentoval tím, že si firma měla o vymezení chráněných pracovních míst požádat dříve. Na to firma reagovala tím, že nemá žádnou možnost předvídat ani ovlivnit délku rozhodování úřadu práce a že včas podaná žádost je ta, která byla podána v průběhu 1. a 2. čtvrtletí roku 2012, a co se děje potom, nemůže být přičítáno k tíži žadatele.
Firma tvrdila, že učinila vše, co bylo možné, aktivně jednala s úřadem práce a usilovala o vymezení chráněných pracovních míst.
Úřad práce ale neposkytoval informace a brzdil přípravu žádosti. Nelze tudíž klást žadateli za vinu, že byla žádost podána až v červnu 2012.
Za jediné rozumné řešení k předejití absurdním následkům, které žadatel popsal, je považovat za rozhodnou skutečnost dobu podání žádosti o vymezení chráněných pracovních míst. Pro přiznání příspěvku musí být podle firmy, tedy žadatele, rozhodné, zda byla žádost podána včas, nikoliv, kdy o ní úřad práce rozhodl, resp. kdy byla uzavřena dohoda.
Cílem novely jistě podle firmy nebylo vytvoření mezery v poskytování příspěvku v důsledku nových administrativních požadavků, ale naopak plynulé pokračování v období po účinnosti novely provedené zákonem č. 367/2011 Sb.
I při přijetí závěru, že pro přiznání příspěvku je rozhodné uzavření dohody, měla firma za to, že příspěvek jí měl být přiznán ode dne, kdy k jejímu uzavření mělo dojít ve standardní lhůtě pro vyřízení žádosti. Prodlení úřadu práce nezapříčiněné žadatelem mu nemůže být na újmu.
Zákon o zaměstnanosti ani prováděcí vyhláška žádnou lhůtu neobsahuje, proto mělo být podle firmy rozhodnuto v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, bezodkladně. Přestože úřad práce v případě kladného posouzení žádosti žádné rozhodnutí nevydává a přímo uzavře dohodu, jednalo se podle mínění firmy o rozhodování ve správním řízení a proto nesouhlasí s úřadem práce, že se na vyřízení žádosti nevztahují lhůty stanovené správním řádem.
Firma poukázala na zásadu výkonu veřejné správy jako služby veřejnosti. To za situace, kdy zákon stěžovateli neumožňuje bránit se samostatně proti postupu úřadu práce při vymezení chráněných pracovních míst.
Firma, která byla aktivní a s úřadem práce komunikovala, v té době navíc ještě netušila, jak fatální důsledky bude zpoždění s uzavřením dohody mít. Správní orgán by podle firmy měl postupovat tak, aby účastníkům řízení nevznikla škoda, případně zamezil její hrozbě.
Jestliže nesprávný byl postup v předchozím řízení, ale správní orgán může ještě vzniku škody zabránit, nemůže být nečinný.
Postup úřadu práce omezující poskytování příspěvků ohrožuje i zdravotně postižené zaměstnance, na jejichž ochraně je založen celý systém podpory. Pro zaměstnavatele, který zaměstnává více než 50% osob se zdravotním postižením, je příspěvek na mzdy a vytvoření pracovních podmínek nezbytný, a musí být proto poskytován za předvídatelných podmínek, nikoliv v závislosti na rychlosti úřadu práce. V opačném případě se zaměstnavatel dostává do problémů, které mohou vést k ukončení jeho činnosti nebo ukončení zaměstnávání zdravotně postižených osob.
MPSV tvrdil, že pro posouzení nároku na poskytnutí příspěvku jsou tyto okolnosti nerozhodné. Kromě toho údajné pochybení úřadu práce stěžovatel nijak nedokládá a zůstalo v rovině tvrzení. Žalovaný podotkl, že na uzavření dohody není právní nárok, proto nelze ani dovozovat, že o žádosti musí být rozhodnuto v určitém čase.
Soud se ztotožnil s MPSV, že znění zákona je jednoznačné a neumožňuje více možných výkladů. Podle něj se pracovní místo obsazené osobou se zdravotním postižením stává chráněným pracovním místem až vymezením v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a Úřadem práce (§ 75 odst. 1 zákona o zaměstnanosti).
Pro vznik nároku na příspěvek je pak rozhodné uzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa. Vzhledem k tomu, že tato dohoda nebyla uzavřena do 30. 6. 2012 včetně, ale až 27. 9. 2012, nevznikl nárok na zvýšení příspěvku již za 3. čtvrtletí, ale vznikl až od následujícího kalendářního čtvrtletí(tzn. 4. čtvrtletí 2012).
Nicméně soud dal firmě naději se domoci nepřiznaného příspěvku, když v rozsudku uvedl: „Domnívá-li se stěžovatel, že mu nesprávným úředním postupem vznikla škoda, může se se svým nárokem obrátit na příslušné orgány postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
Po 1. 1. 2012 zákon o zaměstnanosti stanovil v § 75 odst. 1
možnost poskytnutí příspěvku na základě dohody s úřadem práce
a) o zřízení chráněných pracovních míst a o příspěvku na jejich zřízení
(§ 75 odst. 8) , b) o vymezení chráněných pracovních míst, tzn. „uznání“ pracovního místa již obsazeného osobou se zdravotním postižením (§ 75 odst. 12),
c) o příspěvku na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa zřízeného nebo vymezeného dohodou (§ 76). Dle § 78 lze poskytnout příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě (§ 78 odst. 1,2), a to rozhodnutím (§ 78 odst. 8), jemuž musí předcházet uzavření dohody s úřadem práce o vymezení chráněného pracovního místa.
Z definice chráněného pracovního místa obsažené v § 75 odst. 1 zákona o zaměstnanosti plyne, že jde o pracovní místo zřízené
zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s Úřadem práce, přičemž chráněným pracovním místem může být i pracovní místo, které je obsazeno osobou se zdravotním postižením, pokud je vymezeno v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a Úřadem práce.
Přidejte odpověď