Od prosince nebude přes 6000 lékařů pracovat přesčasy v nemocnicích. Potřebuje české zdravotnictví reformu? Jak velkým problémem je nadužívání léků a špatná koordinace mezi specialisty, kteří léky předepisují? Stát připravuje reformu penzí, připravuje se ovšem naše společnost také na dobu, kdy v ní bude žít mnohem více seniorů než dnes? To jsou některá z témat pro Ivu Holmerovou, ředitelku gerontologického centra a vedoucí Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V Českém rozhlase Dvojka hovořila i o mezigeneračních projektech, penzích, demenci i nedostatečné fyzické aktivitě dětí.
Paní docentko, váš komentář k tomu, co se chystá, k tomu, co se diskutuje?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Myslím, že my máme celkem asi půl hodiny na tuhle tu diskuzi ranní a můj komentář by opravdu zabral možná celé dopoledne společně s kolegy a podobně, protože ten problém je velmi obsáhlý, velmi široký a velice komplexní a dlouhodobě neřešený. Ono se to zjednodušuje jenom na to vypovězení přesčasů a podobně, anebo na ty finanční otázky trošičku možná se teď pomíjí otázka vzdělávání, systému vzdělávání mladých lékařů, o tom se teď tolik nediskutuje, ale to je také jeden z velkých problémů, které se v tom zdravotnictví vyskytují. Takže není to jednoduchá věc a bohužel, jak říkám, je to problém, který je dlouhodobě neřešený a lékaři jsou z toho frustrovaní, jsou nespokojení a víceméně jste to říkal správně, že se má v podstatě jenom dodržovat naše legislativa, že se nejedná o žádnou stávku, jo, a ta legislativa nebo ten konvolut, komplex těch předpisů je tak složitý, že jeho doslovné dodržování skutečně může vést k zablokování toho systému. Takže ono je potřeba nikoliv to řešit nějakým rázným nebo jednorázovým krokem, ale je zapotřebí to brát jako vážný problém, diskutovat s lékaři i se zdravotnickou veřejností a vůbec s veřejností, jaké by to řešení mělo být. A zavádět postupné kroky. Ty kroky by měly být ale skutečně seriózně míněny. Nemělo by se jednat o nějaké plané sliby, o nějaké momentální nápady, se kterými třeba přijde pan ministr na to jednání a které se nenaplní. Takže ta frustrace je a já se kolegům nedivím a ten pocit sdílím. A myslím si, že je nakonec dobré, že nikoliv radikální krok, ale že se soustavně jedná k tomu, aby se nastolil nějaký systém, řád, pořádek, systém zdravotnictví, ve kterém se bude dobře dařit samozřejmě pracovníkům včetně lékařů, sester, ale i ostatních pracovníků, protože to je důležité východisko k tomu, aby se zajistila dobrá péče, aby také pacienti byli spokojeni a dobře ošetření.
Jan Burda, moderátor
——————–
Když člověk slyšel a četl o těch opravdu vysokých stovkách přesčasových hodin v práci lékařek, lékařů a dalšího personálu, tak tomu rozumí. Takto systém zkrátka fungovat nemůže, tedy opravdu Vy jste za, aby se připravila, řekněme, zásadní systémová reforma toho, jak funguje náš zdravotní systém?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Ano, já si myslím, že opravdu potřeba připravit základní reformu. Ty přesčasy, to je taková špička ledovce, ale vezměme to, že lékař by mohl tedy mnohdy i nuceně pracovat ještě půl roku k tomu, co pracuje v průběhu celého roku, to se jedná o pět měsíců přesčasů, to není málo. A já sama ze své praxe, kdy si dávno ještě pamatuji, že bylo běžné, že jsme sloužili pátky, soboty, neděle, v pondělí jsme šli dále do práce a já se ale musím přiznat, že jsem to nikdy nepovažovala za normální, že jsem si vždycky říkala, že to jsou trochu pokusy na lidech, na těch pracovnících a samozřejmě i na pacientech a já si jenom říkám, že snad jsem něco závažného tenkrát nezanedbala a podobně, protože to skutečně člověk neuvažuje po takovéhle námaze, po takovémhle vypětí zcela normálně, to si musíme připustit. Myslím, že tahle ta jednání v poslední době chtějí zdůraznit to, že opravdu lékaři jsou normální lidé, že mají nárok také na normální rodinný život, na normální pracovní podmínky, takže já v tomhle tom, byť jsem z té starší generace, tak neříkám, za nás to tak bylo jinak a musíte vydržet, ne. Já si myslím, že doba se mění, podmínky se mění pro všechna povolání a měla by se měnit samozřejmě i také pro lékaře a měly by se ty podmínky zlepšit a hlavně by se mělo zlepšit takovéto jednání ze strany ministerstva zdravotnictví, protože ono opravdu je to někdy tristní, když tam přicházíte a víte, že potom příště to bude zase jinak.
Jan Burda, moderátor
——————–
V tomto týdnu všem hostům také pokládám takovou řečnickou otázku, protože jsme oslavili minulý týden začátek sametové revoluce, výročí 17. listopadu, tak se ptám na proměny české společnosti 34 let od té velké změny. Ve Vašem případě, paní docentko, jak se změnila medicína nebo třeba také péče o seniory? Protože jedním z problémů, který diskutuje jak laická, tak odborná veřejnost, je třeba i nadužívání léků.
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Ano, to máte pravdu, to je velké téma zejména našeho oboru geriatrie, protože starší lidé, pro ně není žádný syndrom, žádná nemoc typická, neznamená, že ve vyšším věku musí nějaké onemocnění přijít, ale samozřejmě onemocnění přicházejí častěji s věkem a takové typické, že starší lidé, zejména v těch nejvyšších decenných, mají mnoho diagnóz. No a s každou tou diagnózou se často pojí lék nebo několik léků, tito lidé a mnozí další, kteří mají více onemocnění, vyhledávají různé specialisty a každý ze specialistů předepíše nějaký lék, a to znamená, že ti lidé užívají již mnoho léků, čtyři, ale třeba i více, třeba než 10. A k tomu přichází ještě situace, kdy i v lékárnách se mohou léky zaměnit, nemyslím, co se týká složení, ale léky stejného složení se mohou vydat po krabičce pod jiným názvem. Takže člověku je předepsán jeden lék, dostane lék stejného složení, ale jiného názvu a mnohdy dochází k tomu, že se v tom špatně orientuje, zejména třeba se to týká lidí s určitou kognitivní poruchou nebo s poruchou zraku a podobně a užívá léky stejně. Navíc ještě k tomu množství předepsaných léků užívá třeba dva léky stejného složení, čili takovým denním chlebem nás geriatrů je to, že se snažíme dívat na tu medikaci celkově a možná nejsme populární vůči farmaceutickým firmám, protože my jsme z těch oborů, které se snaží spíše nějakým způsobem, pokud to jde, redukovat tu medikaci, protože víme a že čtyři a více léků mívají už téměř zákonitě nějaké interakce, a to je bohužel docela běžná situace a také víme a hovoří proto různé studie, že nežádoucí účinky léků jsou jedním z nejčastějších důvodů přijetí starších pacientů v nemocnicích, následky, vedlejší účinky interakce a podobně. Takže je důležité na to myslet a léky neužívat a zbytečně. Dbát na to, abychom neužívali zejména ty duplicity a potom také důležité nejít do lékárny a nekoupit si ještě další, a to si myslím, že je docela aktuální rada před Vánocemi, protože přemýšlíme, co koupit třeba svým starším rodinným příslušníkům a zvažujeme třeba nějaké doplňky a podobně a ty také mohou mít samozřejmě vcelku i závažné interakce s těmi předepsanými léky.
Jan Burda, moderátor
——————–
Tedy pokud, paní docentko, má někdo pocit, že třeba tu léčbu, tu medikaci nemá nastavenou úplně správně, nebo že možná tam je nějaká duplicita, tak je dobré obrátit se na geriatra?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Asi je nejlepší se obrátit nejprve na praktického lékaře, protože praktický lékař je ten, kdo by měl nějakým způsobem koordinovat veškerou péči a u něho by se měly sbíhat veškeré informace o daném pacientovi a může nahlížet také do lékového záznamu a podobně, takže to je, myslím, taková nejdůležitější rada a samozřejmě, jestliže praktický lékař usoudí, že je potřeba ještě další konzultace i ohledně léků, tak je určitě asi dobré zejména těch pacientů vyššího věku, osmdesátiletých a starších obrátit na geriatra.
Jan Burda, moderátor
——————–
Jinak téma nadužívání léků se hodně v posledních několika letech i v laických časopisech, nejenom pro lékaře, nejenom v žurnálech, které se věnují medicíně, ve vědeckých časopisech, se velmi skloňuje nadužívání antibiotik. To stále platí nebo se s tím něco už udělalo? Jsou na to nějaké nové výzkumy?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Ono to stále platí, protože mnoho lidí si myslí, že jestliže má nějakou infekci, akutní infekci horních cest dýchacích a zejména, že prvním krokem nebo důležitým krokem je jít za lékařem a očekávají, že jim budou předepsána antibiotika. Bohužel ta antibiotika jsou často předepsána ještě dříve, než jsou skutečně zapotřebí a často se jedná opravdu o banální, v uvozovkách banální, oni nemusí být banální, samozřejmě různé virové infekce a podobně, kde antibiotika význam opravdu nemají, kde je nejdůležitější nějaký takový odpočinkový režim, zůstat doma, zbytečně neinfikovat svou rodinu a své okolí dále. Tak jako to bylo platné i v té covidové pandemii nakonec. A nějakým způsobem se takto léčit a potom teprve, když by eventuálně ty příznaky neustupovaly, tak konzultovat lékaře a eventuálně zvážit společně ten předpis antibiotik, když nastanou nějaké bakteriální komplikace.
Jan Burda, moderátor
——————–
Paní docentko, vy, když jste zmínila před chvíli tu covidovou pandemii, můžeme se ještě zastavit u toho, jak si udržet duševní zdraví, protože i ta doba byla velice náročná pro nás všechny, pro každého jinak. Ptám se na to v té souvislosti, zdali třeba existují už i výzkumy nebo nějaké výstupy z toho, jak se ty dlouhé uzávěry a ta sociální izolace projevily na lidech, třeba i na lidech vyššího věku?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Já si myslím, že se to projevilo opravdu specificky na různých skupinách, určitě to bylo kritické pro děti, pro mladé lidi, kteří jsou zvyklí pobývat v nějakém kolektivu, ale samozřejmě se to nějakým způsobem odrazilo i u těch starších lidí. Došlo k akcentaci toho pocitu osamocenosti. Je pravdou, že ta doba je složitá, co se týká nároku na naši psychiku, to si myslím, že asi s tím budeme všichni souhlasit. Jednalo se nejprve o izolaci v důsledku covidové pandemie, o takovou tu nejistotu, ohrožení, pocit a ohrožení a podobně a samozřejmě v současné době se na nás také valí spousta negativních zpráv, které souvisí s válkami, s konflikty a podobně, čili ta doba určitě není jednoduchá a asi neexistuje univerzální rada, jak postupovat. Nebo možná asi takovou tou základní univerzální radou by mohlo být nějakým způsobem si dávkovat přece jenom ty nepříznivé zprávy, které se na nás valí. Určitě je dobré zjistit základní informace, základní noviny, to, co je aktuálního ve světě, ale nějakým způsobem snažit se netrávit sám většinu svého času u obrazovek, což platí zejména pro starší lidi, kteří k tomu často mívají tendenci. A zabývat se spíš tím, co je pozitivní kolem mě v mém okolí, v mé rodině, hledat nějaké přátele, známé a existují skutečně i kolegové nebo zájemci se samozřejmě mohou obrátit i na nás, naše gerontologické centrum nebo na naše centrum pro studium dlouhověkosti, protože existují projekty, které se zabývají přímo osamoceností starších lidí a snaží se tuhletu situaci nějak řešit třeba tím, že společně organizujeme vycházky do přírody a existuje na to taková výzkumná studie, ale to bychom už zabíhali příliš.
Jan Burda, moderátor
——————–
Já jsem v té souvislosti četl, že v některých zemích se snaží propojovat seniory žijící v domovech, tedy tím pádem lidi už opravdu vyššího věku, s dětmi z dětských domovů, a to se zajímavými a kladnými výsledky pro obě strany?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Ano, takové mezigenerační projekty, to si myslím, že je opravdu nesmírně zajímavá věc, nakonec jedna naše doktorandka našeho centra se tím právě zabývala mezigeneračními vztahy a zjistila, že to je opravdu přínosné pro všechny zúčastněné. A je pravdou, že my, když hovoříme o, setkávání se starších lidí, zejména třeba s dětmi předškolního věku a podobně, tak často do toho ti organizátoři třeba vstupují s určitými rozpaky a obracejí se na nás s prosbou, určitou konzultací a podobně a my zpravidla říkáme, že ano, běžte do toho, podle našich zkušeností, vždycky tyhle ty mezigenerační projekty jsou nesmírně příznivé a ty obě strany z toho profitují. Ono je strašně důležité aby se starší lidé setkávali s dětmi, aby se děti setkávaly se staršími lidmi, protože tím, jak jsou rodiny menší, tak ten přirozený kontakt v rodinách často není takový, jako býval v těch vícegeneračních rodinách. A často se třeba děti obávají kontaktu se staršími lidmi jenom proto, že třeba nemají tak častý nebo vůbec žádný kontakt s tou nejstarší generací, takže to, že se setkají, je takovým dalším otevřením okna do normálního života i pro ty děti, jak říkáte, jsou různé formy, některé jsou takové více institucionalizované jako setkávání se lidí, kteří žijí v domovech s dětmi, kteří žijí v dětských domovech a podobně. To určitě má význam, ale existují také různé neformální iniciativy, jako to, že třeba skupina starších žen se rozhodne, že bude číst pohádky dětem, že za jejich maminkami nebo rodiči půjde do azylového domu a budou jim číst pohádky nebo si budou vyprávět staré vzpomínky a podobně, to si myslím, že je všechno nesmírně důležité.
Jan Burda, moderátor
——————–
Jedním z civilizačních strašáků je riziko demence nebo podobných problémů. To jde ruku v ruce s tím, jak se prodlužuje i průměrný věk dožití v Evropě a v naší zemi taktéž. Je podobná činnost, tedy zůstat nějakým způsobem aktivní, potkávat se s lidmi, když se to hodí, je to dobrá prevence i proti těmto rizikům?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
To jste řekl naprosto přesně. Jednoznačně je a já bych řekla, že různé pestré aktivity, které se zejména uskuteční v tom sociálním prostředí, teda ve společnosti lidí jakýchkoliv generací, že jo, ideálně mezigenerační a podobně, že to je opravdu jedna z nejlepších prevencí demence, ono se často mluví o různých stolních hrách, křížovkách, programech a podobně, ale je faktem, že jestliže se cvičíme v tom, abychom vyluštili křížovku, tak se naučíme dobře luštit křížovku, ale neznamená to, že to bude mít nějaký obrovský benefit pro ty ostatní funkce. A právě proto v prevenci demence jsou důležité takové ty komplexní intervence, které zahrnují ideálně jak aktivity nějaké, dejme tomu, orientované i na paměť, kognitivní funkce, aktivity, které jsou ve společnosti a ideálně k tomu třeba ještě pohyb, takže různé formy, dejme tomu, cvičení, tance, různé vycházky společné a podobně, pohyb a aktivita, to je určitě to nejdůležitější, co pro sebe můžeme učinit i v rámci prevence demence. K tomu patří samozřejmě ještě prevence těch ostatních rizikových faktorů. Jako dobrá kompenzace třeba smyslových poruch, zdravá strava a podobně.
Jan Burda, moderátor
——————–
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka z KDU-ČSL představuje v těchto dnech a týdnech reformu penzí. A v té souvislosti mě napadá, zdali má Česko jasný plán, jak náš sociální systém zvládne situaci, až lidé současných silných ročníků z těch sedmdesátých let, když budu mluvit o sobě, ve vyšším seniorském věku a budu potřebovat nějakou formu asistence. Připravuje se na to náš systém? Nemělo by to třeba jít, řekněme, alespoň ruku v ruce s těmi úvahami a přípravami toho penzijního systému?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Určitě ano, to je zase velice dobrá a velice komplexní otázka a jsou to dvě otázky, které jsou v tom skryté. A já si dovolím, se zabývat jenom jednou z nich, jednu trochu odbydu. Jedná se o penzijní systém, populace stárne, opravdu jedná se o nějaké náklady, které budou zapotřebí vynaložit na penze a o tom se v téhle té době hodně hovoří. A já se musím přiznat, že nejsem odborníkem na penzijní systém. Je to dohoda mezi společností a staršími lidmi o tom, že budou určitě určitým způsobem finančně zajištěni ve vyšším věku. To je jedna věc, ale Vy jste to položil komplexněji, zdali budou společenské prostředky na to, aby se jim zajistila péče. A to je druhý velký okruh problémů, který zase sice souvisí, ale ne zcela s tím penzijním systémem, který je víceméně ekonomický a finanční a je do značné míry předvídatelný, protože ti lidé tady jsou, víme, jaké náklady budou a lze to spočítat a je na určitém politickém rozhodnutí, jak se to zajistí. Ale co se týká toho zajištění v případě nesoběstačnosti, v případě chronické nemoci a podobně, tak to je problematika tzv. dlouhodobé péče a ta na rozdíl od toho penzijního systému není zdaleka tak dobře předvídatelná jako ty penze, protože my v podstatě nemáme dostatečná východiska pro to, abychom odhadli, jaká ta potřeba ve skutečnosti bude. Ano, lze to odhadnout, ale ne tak zcela a přesně. A ono opravdu záleží na tom, jak ta naše populace bude zejména zdravá, protože my se dožíváme krásných 80 let v průměru, ta naděje dožití je v České republice docela slušná, ale dejme tomu, ve srovnání se Skandinávií a zeměmi západní Evropy jsme na tom docela špatně. Co se týká tzv. zdravého dožití, dožití jaksi bez nějaké závažné diagnózy, která nás bude nějakým způsobem omezovat. A to si myslím, že je podstatné. A to je dlouhá doba, u žen asi 17 let, u mužů asi 13 let. To znamená, že ta potřeba dlouhodobé péče bude skutečně velice významná. Je to do jisté míry těžko předvídatelné, ale já jako velký problém v České republice vidím to, že to nějakým způsobem nechceme předvídat a nepředvídáme a že nějak ta reforma dlouhodobé péče, o které se hovoří a která by byla zapotřebí, protože dlouhodobá péče je formulována jako jeden z pilířů evropské sociální politiky, tak si myslím, že i u nás bychom to opravdu měli brát vážně a měli bychom zajistit jednak to financování, které bude nesmírně důležité určitě, ale jednak celý ten systém služeb tak, aby lidé i v případě nesoběstačnosti, v případě chronické nemoci, potřeby péče mohli co nejdéle zůstat v domácím prostředí, protože takovéto klišé, že populace stárne, nebude na důchody a postavíme ústavy, no, tak dobrá nebude na důchody, jak jsem říkala, to je spočítatelné, ale to postavíme ústavy, to je jenom ta špička problémů, špička ledovce, nikdo z nás nakonec v ústavu nechce být. Ústavy jsou pro ty, kteří je opravdu potřebují, respektive by měly být pro ty, kteří je opravdu potřebují. Čili, kteří mají opravdu závažná onemocnění a potřebují intenzivní péči opravdu více než, dejme tomu, 3-4 návštěvy denně.
Jan Burda, moderátor
——————–
Ještě se závěrem, prosím, paní docentko, zaměřme na fyzičku a na děti a na mladé lidi, protože je dobré zůstat zdraví během celého života, ono se to potom nastřádá.
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Ta fyzička je důležitá.
Jan Burda, moderátor
——————–
Tak, tak. Budu citovat: „Až třetina školáků má vadné držení těla, ochablé břišní a zádové svalstvo nebo vychýlenou páteř. A stejně jako roste počet dětí se skoliózou, narůstá také počet omluvenek ze školního tělocviku v současnosti. Přitom právě tyto děti potřebují pravidelný pohyb ze všech nejvíc.“ Na to upozorňují fyzioterapeuti. Souhlasíte s nimi?
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
Já s nimi vřele souhlasím a já si musím přiznat, že když jsem četla tuhle tu zprávu, tak jsem úplně ustrnula, protože přece jenom se pohybuju na poli geriatrie, gerontologie, mezi staršími lidmi, to školství mi není tak blízké samozřejmě, ale jako to, že jsou děti stále omlouvány z tělocviku, protože by třeba nestíhaly ty nároky, které jsou na ně kladeny, tak to mi připadá absurdní. Já si myslím, že právě pohyb je skutečně nejdůležitější, že bychom se měli hýbat pokud možno všichni. Je to nesmírný benefit i pro lidi, kteří mají nějaká chronická onemocnění a podobně, čili to omlouvání jaksi z tělocviku považuju za nesmírně škodlivé a já si myslím, že naše školství by mělo udělat všechno, aby nastala inkluze, v tom dobrém slova smyslu, tedy včetně těch žáků, kteří potřebují se hýbat, aby ten tělocvik se nesoustředil na výkon, aby se nesoustředil na to, abychom vybírali potenciální špičkové sportovce, ale proto, abychom byli zdravější jako lidé jako národ v podstatě.
Jan Burda, moderátor
——————–
Tedy možná trochu i změnu přístupu a změnu způsobu učení toho tělocviku.
Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra
——————–
My tomu říkáme paradigma, protože je opravdu třeba změnit celkový přístup, nikoliv pěstovat pouze pár špičkových sportovců, ale vést lidi k tomu, aby se více hýbali.
Jan Burda, moderátor
——————–
Říká Iva Holmerová, vedoucí Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a ředitelka Gerontologického centra. Dnes věnovala svůj čas pořadu Jak to vidí a posluchačům Českého rozhlasu, mnohokrát vám děkuji, ať se daří.
Přidejte odpověď