Rok pomáhaly děti z mateřské školy Kameňáček v Kamenném Újezdě u Rokycan s výchovou budoucího asistenčního psa. Čas ve školce s nimi trávilo štěně zlatého retrívra Marci. Fenka s dětmi oslavila své první narozeniny a teď ji čeká další speciální příprava, aby se mohla stát asistenčním psem. Loučení v Kameňáčku se neobešlo bez slziček.
Roztomilou fenku přivedla do školky poprvé v jejích osmi týdnech ředitelka Monika Dudová, která spolupracuje s obecně prospěšnou společností Pomocné tlapky jako předvychovatelka asistenčních psů. Marci zvládla základní povely jako přivolání, sedni, lehni, dej pac a zůstaň. Naučila se odolávat lákadlům jako jsou svačiny nebo otevřené dveře do kuchyně. S dětmi se zapojovala do všech činností, ale měla také čas jen pro sebe, kdy se mohla proběhnout po zahradě nebo si pohrát.
„Marci za rok vyrostla ve velkou psí slečnu. Naučila se každodennímu soužití s dětmi, chodila s námi na vycházky, jezdila na výlety. S dětmi krásně spolupracovala, přijímala od nich povely,“ říká Monika Dudová s tím, že všichni společně oslavili v listopadu Marciny první narozeniny.
Loučení ve školce
„Loučení vůbec nebylo jednoduché. Zpočátku to vypadalo, že děti se s ní prostě rozloučí a všechno bude prima. Ale nebylo. Bylo to velmi bolavé. Obrečela jsem to, děti byly moc smutné a dokonce i jejich rodiče. Bylo to dojemné a slzavé loučení,“ popisuje odchod pejska za dalším vzděláním ředitelka. O tom, zda do školky přijde další štěně, se podle ní teprve rozhodne: „Teď se všichni léčíme z loučení s Marci, protože to byl takový poklad. Uvidíme, až se s tím vyrovnáme, jestli přijde další pejsek.“
Marci na gymplu
Marci se teď podle ředitelky Pomocných tlapek Hany Pirnerové seznamuje s rodinou svého trenéra: „Je v takzvané zkušební lhůtě. Prochází zdravotními a povahovými testy, abychom zjistili, jak je na tom. Jestli například nemá poruchy chování, které by bránily v dalším výcviku. A také se zjišťují její schopnosti. Já to přirovnávám ke gymplu. Je to podobné, jako když se u gymnazistů zjišťuje všeobecný přehled. U pejsků musíme vědět, jaké předměty rádi aportují, jestli jim třeba nevadí kov. Chodí na různá místa, která budou navštěvovat i s potenciálním klientem, to znamená do nákupních center, restaurací, kadeřnictví, divadel, kin a podobně. Po třech, čtyřech měsících se ukáže, k čemu má pejsek vlohy, co ho nebaví a co mu úplně nejde, ale především v čem vyniká. Někteří psi například vyloženě nesnáší ruch obchodních center, jiní jsou aktivní a pořád musí něco dělat. Podle toho se potom přiřazují k budoucímu klientovi.“
Setkání s novým páníčkem
Pokud Marci vše zvládne, čeká ji po absolvování „gymplu“ první setkání s novým pánem. „Pes se přiřadí ke konkrétnímu klientovi a pod vedením cvičitelů se poprvé setkají. Pokud tam přeskočí jiskra, proběhne ta chemie, vyhovují rozpracované cviky, výcvik pokračuje dál už podle toho, jaké speciální úkony by měl pes u klienta vykonávat. A to už je vlastně taková vysoká škola. Každý pes je cvičený na míru klientovi dle jeho požadavků. Každý pes je originálem,“ vysvětluje Hana Pirnerová.
Společnost Pomocné tlapky o.p.s. se sídlem ve Starém Plzenci vznikla v roce 2001. Od té doby se zabývá přípravou asistenčních psů, které předává zdarma do dlouhodobého užívání tělesně postiženým, nevidomým, lidem s psychickými onemocněními, epilepsií nebo dětem s ADHD či autismem. Na pejsky z Pomocných tlapek čeká v poslední době v průměru zhruba 15 klientů. Víc informací je na webu www.pomocnetlapky.cz.
Veronika Krátká
Tachovský deník
Přidejte odpověď