Už šestým rokem se 29letý Jan Pleva z Brtnice na Vysočině smiřuje se svým osudem. V létě roku 2019 se mu stal těžký úraz, který jeho život od základu změnil. Byl zrovna na procházce kolem hrachového pole, když se náhle zachytil do sekačky za traktorem. Dle výpovědi se namotal na sečné nože a prodělal vážná poranění nohou, zad, hrudníku a pánve. Ztratil také obrovské množství krve. Kdyby nepřijela okamžitá pomoc, na místě by vykrvácel.
Život Jana Plevy se zásadně změnil 9. června 2019. V důsledku nešťastného pádu pod žací stroj přišel nejen o obě nohy, ale také o možnost volně se pohybovat, pracovat a svobodně žít.
Po náročné hospitalizaci v brněnské nemocnici, kdy dostal 257 krevních transfuzí a 179 krevních derivátů (přípravky získané z lidské krve, které jsou určeny k léčebnému použití a vyrábějí se z mnoha tisíc odběrů krevní plazmy; pozn. red.) v součtu od asi 250 dárců krve, byl už padesátkrát operován. Od té doby je odkázán na invalidní vozík.
Kdysi aktivní Honza skončil po tragické nehodě v plném invalidním důchodu. Zároveň je zcela závislý na pomoci svých rodičů. Aby nemusel být závislý i na tom, kam ho jeho rodiče dopraví, rád by si pořídil mechanický invalidní vozík s elektropohonem zadních kol. Získal by tak alespoň částečnou svobodu a moc rozhodovat nad svým životem. Na vozík se snaží vybrat 350 000 korun ve sbírce.
Se svým osudem se smiřuje těžce
Kromě nemožnosti volného pohybu má Honza po nehodě mnoho dalších zdravotních komplikací a sníženou schopnost hýbat pravou rukou.
Pořízení protéz dolních končetin, které by mu umožnily návrat k pohybovým aktivitám a rychlému zařazení do společnosti, u něj kvůli přidruženým zdravotním komplikacím nepřichází v úvahu. Je tudíž odkázán na invalidní vozík. Pro muže v nejlepším věku je to těžká životní zkouška.
„S tím se nedá úplně vyrovnat. Vím, že už se to nedá vrátit, a to je na celé věci nejhorší. Smířen s tím dodnes nejsem, ale snažím se to už neřešit a myslet spíš na budoucnost,“ přiznává Honza.
Honzovo přání? Jen tak sám se vydat do lesa
I přes svůj vážný hendikep se snaží žít normálním a aktivním životem, jak jen mu to okolnosti dovolují. Zaměřil se proto na své koníčky – sbírá fotky i podpisy herců a zpěváků či rád pomáhá hasičům. Miluje také přírodu, ale s klasickým vozíkem, který nyní vlastní, se do ní sám nedostane.
„Od dětství miluji přírodu. Kvůli zdravotnímu stavu ale nemohu mít řidičský průkaz. Jsem tak odkázán na pomoc rodičů. Se svým vozíkem se navíc nedostanu ani do lesa,“ teskní Honza.
V posledních letech proto sní o tom, že si pořídí mechanický vozík s elektropohonem zadních kol. Ten mu umožní pohyb nejen po cestách, ale i v terénu. Cena takového vozíku je však 350 tisíc korun a Honza si ho nemůže dovolit. Z tohoto důvodu žádá o podporu ve sbírce na dobročinné platformě Znesnáze: https://www.znesnaze21.cz/sbirka/prisel-o-obe-nohy-ale-dal-bojuje-a-pomaha-elektricky-vozik-pro-honzu#o-sbirce
Snaží se být užitečný
Přestože je Honza v plném invalidním důchodu a nemůže vykonávat žádnou placenou práci, snaží se být nápomocný, co to jen jde. Chodí k dobrovolným hasičům, kde dělá, co zvládne. V současné době vypomáhá také v knihovně.
Honzovi pomáhá nadační fond Šťastná hvězda, kterému se rovněž snaží vracet jeho péči dobrovolnou výpomocí. Jezdí s nimi na každou akci a pomáhá například prodejem reklamních předmětů ve stánku nebo kontroluje vstupenky. Občas vyrábí i dekorace na podporu fondu.
Honza se stal i dobrovolným dárcem krve. Moc dobře si totiž uvědomuje, že kdyby po převozu do brněnské nemocnice nedostal krevní transfuze a deriváty, dnes už by tu pravděpodobně nebyl.
„Transfuze, které jsem dostal v nemocnici, mi zachránily život. Darování krve proto beru jako způsob, jak splatit svůj dluh. Kdybych mohl, vrátím všechnu darovanou krev. To ale nedokážu,“ říká Honza s obrovskou vděčností ve sbírce.
Kateřina Němcová
Deník.cz
Přidejte odpověď