Interview Plus
Zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu. Násilné zavírání odpůrců režimu do psychušek psychiatrických ústavů, kde byli podrobováni nehumánním procedurám. To je skutečnost, o které se mluví a ví. Odborníci ji nerozporují. Dělo se něco podobného i v komunistickém Československu? Odborná psychiatrická veřejnost většinou tvrdí, že až na výjimky nikoliv. Badatel Ústavu pro studium totalitních režimů Miroslav Vodrážka to vidí jinak. Své poznatky shrnul v knize Systémově zneužitá a zneužívající československá psychiatrie v softsovětském stylu. V roce 2025 ji vydal Ústav pro studium totalitních režimů a Muzeum paměti dvacátého století.
00:08:17
mluvčí 10
V příštích minutách se jí spolu s autorem budeme věnovat citace. Čte Ivo Timer a od mikrofonu Zdraví Veronika Kinndlová.
00:08:25
mluvčí 10
Jak píše Miroslav Vodrážka ve své knize Moderní doba nově stanovila meze mezi rozumným a nerozumným, a to nejen z pohledu duševního zdraví, ale také většinové společnosti, která za nerozumné považuje to, co jde proti konvencím, je jiné, a tedy společensky nebezpečné.
00:08:55
mluvčí 11
Tento kontrast se tragicky odhalil zejména v případě totalitárního režimu v Československu v letech 1948–1989, kdy byla politická svoboda pochopena hegelovsky jako poznaná nutnost a konstitutivním principem režimu se stalo provozování politiky násilí, a to v různých jejich formách. V totalitárním systému se jak internace, tak i hospitalizace v psychiatrických léčebnách staly politicky racionálním nástrojem a obranou proti nejen abnormálnímu, například disidentskému mentálnímu rysu chování, ale i vůči těm, kteří se chovali prostě pouze jinak
00:09:47
mluvčí 10
Stojí v úvodu kapitoly o psychiatrizaci v totalitním státě knihy Systémově zneužitá a zneužívající československá psychiatrie. Proč si její autor Miroslav Vodrážkami bral právě tuto problematiku?
00:10:01
mluvčí 12
Tak já se věnuju určitým tématům, který můžou být kontroverzní. To znamená, před touto knížkou jsem publikoval s historikem Petrem Blažkem knížku o Egonu Bondy Zbyňku Fischerovi, který byl dlouholetý spolupracovník Tajné bezpečnosti. Takže se zabývám a vlastně částečně demytologizuji určitý téma, který společensky můžou být tabu, tak jako třeba pro určitý komunity v rámci třeba co se týče toho Bondyho, tak je to nepřijatelný jaksi takhle spojovat kritiku s tím jeho dílem, že jo a s tou jeho svobodou atd. Tak samozřejmě jsem se věnoval i psychiatrii, protože v průběhu, jak pracuju, jsem si začal uvědomovat, že téma, který za prvé není zpracovaný a moc se o tom neví. Samozřejmě hlavní problém byl, že jsem narážel na skutečnost, že přední psychiatři po roce 1989 začali celej problém depolitizovat odborně, to znamená, jako kdyby tady k žádnému zneužívání nedošlo. Takže proto i podtitul je tak dlouhej, kde se mluví právě o tom systémovém zneužívání psychiatrie.
00:11:24
mluvčí 10
Odborná veřejnost proti tvrzení, že psychiatrie byla režimem systémově zneužíná, argumentuje tím, že po Sametové revoluci se se stížností nebo žádostí o prošetření postupu psychiatrů přihlásilo jenom málo lidí.
00:11:40
mluvčí 11
Analogicky by se mohlo argumentovat také minimem policejních represí v období normalizace, čehož důkazem by měla být skutečnost, že disidenti většinou nežádali o prošetření policejních a jiných nezákonností. Argumentace lékařů je prvotně vedena snahou udržet profesní image psychiatrie ve stavu politické nevinnosti. Jenže tento stav je udržován za poměrně vysokou cenu, neboť se nepřímo legitimizují a relativizují praktiky totalitárního režimu a hlavně se ignoruje systémové zneužívání psychiatrie. Například pokud Státní bezpečnost předala do rukou psychiatrů šestnáctiletého chlapce, který nabídl americkému velvyslanectví, že zjistí rozmístění sovětských raket na našem území, jedná se ze strany jmenovaných psychiatrů sice o politicky motivovaný abúzus psychiatrie, ale eticky motivovaný a přijatelný.
00:12:50
mluvčí 10
Miroslav Vodrážka se tématem zabývá už několik let a zpočátku si neuvědomoval, o jak rozsáhlý šlo problém.
00:12:58
mluvčí 12
Ty prvotní informace, který jsem zveřejňoval už v roce 2019 v různých rozhovorech, tak ty poukazovaly na jedno konkrétní zneužívání a to znamená, jakým způsobem. Přední psychiatři ať to byl Plzák, ať to byl Nesvadba a další a další včetně Cyrila Höschla, Jakým způsobem spolupracovali s tou Státní bezpečnosti. A to je jenom jeden aspekt toho zneužívání. Samozřejmě když jsem začal sbírat ty materiály, měl jsem obrovský množství materiálů. Já jsem si vlastně uvědomil, že nechci dělat tlustou knížku, která budu mít zase 900 stran, jako měl třeba ten Bondy, kde bude v 500 stran jenom dokumentů, ale chtěl jsem poukázat na ten základní problém, a to je, že šlo o systém, že bez toho systému a samozřejmě, do něhož byli zapojeni ne jednotliví lékaři ale samotný instituce by vlastně nemohlo docházet k takhle masivnímu zneužívání tý psychiatrie, kde už v padesátých letech Státní bezpečnost si uvědomila, že nemá pod kontrolou léčebny a oni používali speciální, v uvozovkách terminus technicus, že je třeba obhospodařovat léčebny, a to nejen Bohnice atd. Vznikly tajný zprávy třeba hned v padesátých letech o bohnické léčebně a postupně začaly spolupracovat s těma ředitelama anebo s agentama různýma lékařema, ale i s obyčejnýma zdravotníkama Léčeben.
00:14:43
mluvčí 11
Nástup komunistické strany k moci spojený s likvidací třídních nepřátel, byl běžně provázen praktikami mučení ze strany StB Jeden z náčelníků vyšetřovatelů MJR. Vladislav Kolář, který pracoval na akci Střed Milada Horáková a spol. v roce 1957 přiznal, že mnozí pracovníci StB byli zvyklí používat fyzické násilí. Někteří zatčení a vyšetřovaní byli po mučení fyzicky zlikvidováni, aby nevyzradili formy práce bezpečnosti. Součástí těchto násilných praktik v padesátých letech bylo za spolupráce lékařů i podávání různých injekcí, a to nejen na uklidnění, jako bylo například parasympatolytikum skopolamin nebo anestetikum Evipan Někteří lékaři jako DR. Ladislav Pekárek dosvědčují, že dávali vězňům injekci, která uvede člověka do polospánku, ve kterém, když je tázán, odpovídá pravdu.
00:16:06
mluvčí 10
Už v roce 1946 bylo v rámci zpravodajské služby zřízeno tajné výzkumné oddělení, které se zabývalo výrobou a zkoumáním omamných prostředků. Zde údajně působil nedostudovaný medik, který za války pracoval v německé chemické laboratoři. Josef Sumbal.
00:16:26
mluvčí 11
Prvním konkrétním úkolem, který dostal Josef Sumbal v roce 1948, bylo vyrobit prostředek, který by se dal používat při výslechu. Následně bylo ujednáno použít skopolamin. První zkouška proběhla při výslechu ženy v Bartolomějské ulici v Praze, která snědla koláč posypaný touto drogou, podle úsudku vyslýchajícího orgána bělehradského měla tak šedesátiprocentní úspěch, a to v tom, že vyslýchaná se přiznávala k věcem, které nikdy předtím neuvedla a nechtěla o nich hovořit.
00:17:09
mluvčí 10
Vedle psychofarmak nebo různých forem psychologického nátlaku na obviněné bylo specifickou formou spolupráce psychiatrů s režimem v padesátých letech. Bagatelizování psychických potíží údajných nepřátel komunismu tak, aby mohli být odsouzeni Přesto, že kvůli svému duševnímu zdraví za mříže nepatřili. Obleva šedesátých let přinesla nové formy spolupráce. Mnozí psychiatři, jako například Miroslav Plzák či Josef Nesvadba, se tehdy stali populárními osobnostmi, vystupovali v médiích, měli četné přátele v kulturních a intelektuálních kruzích. Státní bezpečnost je tehdy začala verbovat do svých služeb jako tzv. společenské agenty, kteří měli jednak podávat informace o lidech ve svém okolí, jednak ovlivňovat společnost.
00:18:02
mluvčí 11
Psychiatři se v šedesátých letech začali vyjadřovat i k nejrůznějším společenským událostem. Například když se v lednu 1969 upálil student Jan Palach, vystoupil v Československé televizi psychiatr Zdeněk Ditrych a vysvětloval jeho čin na základě chorobné reakce. Společenským agentem byl například psychiatr Miroslav Plzák, pozdější primář na Psychiatrické klinice Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, který byl získán dobrovolně na ideologickém podkladě.
00:18:43
mluvčí 10
Píše v knize Zneužitá a zneužívající psychiatrie Miroslav Vodrážka a pokračuje.
00:18:49
mluvčí 11
Stanislav Drvota, který byl získán už koncem padesátých let a měl za úkol sledovat surrealistu a psychiatra Ludvíka Švába se stýkal se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, s Jindřichem Chalupeckým či hercem Pavlem Landovským a na psychiatrickou kliniku se dostal s přispěním či doporučením řídícího orgánu StB. V sedmdesátých letech publikoval knihu Osobnost a tvorba, v které zkoumal umělce. Z hlediska psychologického typu byl také vedoucím Linky důvěry. Drvota vydával i odborné posudky, zda v cizích publikacích nejsou z hlediska sociologického výzkumu proti socialisticky zaměřené pasáže.
00:19:41
mluvčí 10
Spolupracovníci Státní bezpečnosti z řad psychiatrů byli za svou činnost nezřídka odměňováni.
00:19:48
mluvčí 11
Například Miroslav Plzák dostával v šedesátých letech pravidelně 200 Kč odměny a ve výjimečných případech si mohl ponechat i zahraniční valuty, například 500 západoněmeckých Marek po 7 korunách s tímto odůvodněním vzhledem k osobě,. Spolupracovníka a vzhledem k tomu, že perspektivně připravujeme podstavu jmenovaného americké rozvědce, navrhují získané západoněmecké marky spolupracovníkovi ponechat.
00:20:24
mluvčí 10
Jenom vysvětlím, že Pocta znamenala v jazyce Státní bezpečnosti něco jako podstrčení.
00:20:31
mluvčí 11
Spolupráce se Státní bezpečností zajišťovala další různé bonusy a někteří lékaři ji dokonce přímo podmiňovali osobitým pragmatismem, jak to dokládá návrh na ukončení spolupráce s informátorkou s krycím jménem Helena v lednu 1964 byla spolupracovnice Helena předána k dalšímu řízení kpt. Procházkovi. Od té doby s ní byly provedeny pouze 2 schůzky, na kterých opět žádala o provedení intervence ve prospěch jejího zaměstnání. Žádala, abychom jí zařídili přeložení z léčebny v Bohnicích do Okresního ústavu národního zdraví do Prahy 10, kde chtěla pracovat jako vedoucí psychiatrického oddělení.
00:21:31
mluvčí 10
Tajná spolupráce nebyla samozřejmě záležitostí pouze šedesátých let. Například v sedmdesátých a osmdesátých letech psychiatr Zdeněk Ditrych poskytoval státním bezpečnostním orgánům informace jak o činnosti a názorech svých kolegů, tak také o jejich pacientech.
00:21:49
mluvčí 11
V červenci 1975 upozornil pracovníky StB, že na bohnickém pavilonu 23 ošetřuje Cyril Höschl manželku Předního vyloučeného reformního komunisty Zdeňka Mlynáře s diagnózou těžké endogenní deprese při klimakteriu a že předpokládaná doba pobytu bude 2 měsíce. Poté psychiatrička Hájková podá návrh na invalidní důchod pro depresi. Podal i informace o pobytu režiséra Františka Vláčila v ústavu v Bohnicích, kde byl Vláčil léčen pro chronický alkoholismus, deprese a sebevražedný pokus, ke kterému došlo po politických neshodách s ústředním dramaturgem Filmového studia Barrandov Ludvíkem Tomanem, který chtěl úspěšného režiséra zničit podobným způsobem jako režiséry Věru Chytilovou nebo Evalda Schorma.
00:22:52
mluvčí 10
Něco takového je těžko omluvitelným porušením lékařského tajemství. Lékař musel vědět, že tyto citlivé informace Státní bezpečnost zneužije proti jmenovaným pacientům, a tedy že jeho chování je absolutně neetické.
00:23:11
mluvčí 3
Unikátní knížky unikátních autorů, které jsme přečetli za vás Exlibris, si můžete poslechnout také na webu PlusRozhlas.Cz v aplikaci MujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích.
Podle dobových představ marxismus považoval za jednu ze základních forem společenského vědomí čistě materialistickou vědu a do příkrého rozporu k ní kladl například náboženství a částečně i idealistickou filozofii. Předmětem této dogmatické vědy byla objektivní skutečnost, tedy i člověk disident, kterého bylo možno metodicky analyzovat, klasifikovat a tudíž také diagnostikovat například jako psychopata podléhajícího kverulantním, perzekučním, reformním, religiózním a jiným bludům.
00:24:28
mluvčí 10
Prostě komu se nelíbil život v komunistickém státě, musel být nutně duševně nemocný. Tento přístup je typický zejména pro období normalizace, Jak dokládá Miroslav Vodrážka, mnozí odborníci ho skutečně při posuzování odpůrců režimu používali ve své knize uvádí řadu takových příkladů mezi nimi katolického disidenta a chartistu Augustina Navrátila, který sepsal několik petic za dodržování náboženské svobody. Byl proto zatčen, vzat do vazby a nakonec internován v psychiatrické léčebně.
00:25:06
mluvčí 11
V případě Augustina Navrátila všech 13 psychiatrů určilo jednu a tutéž nikoliv jen spornou, ale politicky účelovou diagnózu. Paranoia kverulant Podle lékařů známý disident podléhal subjektivnímu prožívání hodnot, jako je pravda nebo právo, a to bez korekce, s realitou, s odůvodněním, že lpí na svých názorech i za cenu, že je mu to více k neprospěchu nežli k prospěchu.
00:25:42
mluvčí 10
Zmiňovaná paranoia kverulant, tedy něco jako stěžovací paranoia byla v roce 1992 vyškrtnuta z Klasifikace nemocí a nebyla jedinou diagnózou, kterou se označovali kritici režimu.
00:25:56
mluvčí 11
Českoslovenští psychiatři často používali i pojem reformátorská paranoja, která se dle mezinárodních kritérií za psychopatologii nepovažuje.
00:26:07
mluvčí 10
PS. Psychiatrie v období normalizace sloužila režimu poněkud jinou formou než v jeho počátcích.
00:26:13
mluvčí 11
V souvislosti se znaleckými posudky mnohé případy zároveň dokladují, že ze strany komunistického režimu převládala v padesátých letech praxe, kdy nepřátelé režimu byli dlouho zadržováni ve vazbě a posléze byli i odsouzeni, a to i navzdory tomu, že měli vážné psychické problémy. Naopak v osmdesátých letech, pokud bylo zjištěno, že zadržený a obviněný člověk byl v minulosti léčen na psychiatrii, převládala tendence tyto osoby depolitizovat. Bylo li na základě znaleckého psychiatrického posudku zjištěno, že u obviněného v době trestného činu byly zcela vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti, přistoupila Státní bezpečnost spolu s prokurátorem na návrh znalců na ochrannou ústavní léčbu.
00:27:12
mluvčí 10
Pokud bychom chtěli tuto praxi popsat jednou větou, nabízí se ne, my nemáme politické vězně. My máme jen psychiatrické.Miroslav Vodrážka popisuje celou řadu disidentských osudů, které dokazují, že nešlo jen o ojedinělé případy, jak někdy zástupci oboru psychiatrie tvrdí. Patří mezi ně například vleklá kauza malířky Emilie Blažkové Gašparovičové, která se už za války odvážně stavěla okupačnímu režimu. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vedla občanskoprávní spor proto, že národní výbor připravil její děti o domek po babičce. Psala kvůli tomu stížnosti a stanula před soudem, který jí navrhnul trest odnětí svobody.
00:28:04
mluvčí 11
Obvodní prokurátor pro Prahu 1 DR. Josef Lokvenc svoje rozhodnutí ale následně depolitizoval a akademickou malířku poslal do Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde strávila celkem jeden rok. Nejdřív na pavilonu číslo jedna a později na pavilonu číslo 3. Soudní znalci a psycholog došli k závěru, že trpí paranoiou a systematizovaným chorobným přesvědčením, tzv. perzekučním bludem.
00:28:40
mluvčí 10
Nedobrovolná internace na psychiatrii se užívala i jako prevence akcí namířených proti režimu. Svědčí o tom řada archivních dokumentů.
00:28:50
mluvčí 11
Například v dubnu 1985 sepsal náčelník prvního odboru StB Plzeň MJR. Vlastimil Slavík jednu mimořádnou informaci operativní cestou bylo zjištěno, že v Psychiatrické léčebně Dobřany je v současné době hospitalizováno 10 pacientů z okresu Příbram, kteří by mohli narušit májové oslavy. V doporučení k hospitalizaci je pouze cyklostylovaný tiskopis, kde je uvedeno Odesílám v rámci mimořádných opatření zaměstnanci psychiatrické léčebny poukazují na to, že uvedená skutečnost není důvodem k hospitalizaci, pokud se pacient chová normálně a neztropil žádné nepřístojnosti.
00:29:41
mluvčí 10
K hospitalizacím problematických osob, a to nejen disidentů, ale třeba i lidí bez stálého zaměstnání, skutečných výtržníků a podobných. Docházelo také ve dnech konání sjezdů komunistické strany, spartakiád voleb a dalších důležitých událostí, kdy bylo nutné zachovat zdání zdravé, šťastné a jednotné společnosti.
00:30:05
mluvčí 12
Docházelo k zneužívání, a to dokonce, opravdu si myslím, v některém smyslu to bylo velice brutální a institucionální systémové v tom smyslu, že do toho zneužívání byli zapojeni prokuratura, soudy, státní bezpečnost, ministerstvo zdravotnictví a často v určitých obdobích to bylo podle mě samotní překvapující. Přední českoslovenští psychiatři byli řízení přímo pátou zprávou KGB, aby mohli ovlivňovat veřejné mezinárodní mínění. Takže tohle je, myslím, takovej ten hlavní Point.
00:30:46
mluvčí 10
Říká v závěru exlibris věnovaného knížce Systémově zneužitá a zneužívající československá psychiatrie v soft Sovětském stylu její autor Miroslav Vodrážka. A já ještě připomínám, že různým aspektům života za socialismu věnujeme 4. Červnové díly Exlibris Českého rozhlasu Plus citace z knihy četl Ivo Timer. Dramaturgii měla Naďa Rebeláková. Technicky spolupracovala Jitka Špálová a od mikrofonu se loučí Veronika Kindlová.
Zdroj
ČRo Plus
Přidejte odpověď