Rakovina prsu ji zasáhla ve 38 letech. Žila sama s osmiletou dcerou a živil ji vlastní kosmetický salon. S nemocí bojovala pouhý rok, přesto se finančně dostala na dno. Musela přestat podnikat, nájemné za salon ale zůstalo. Když se k tomu připočte pronájem bytu a náklady na školáka, brzo přišla o vše. Aby se mohla zase postavit na nohy, rodina a přátelé pro ni zorganizovali sbírku.
Příběh Andrey z jižních Čech dokládá, že vedle boje s rakovinou musí pacientky čelit také nepříjemné životní situaci, do které je nemoc uvrhne. A to nejen během operací a chemoterapie, ale i poté. Pacientky totiž většinou přijdou o zaměstnání a léčba je připraví o úspory. Návrat do normálního života je o to složitější.
ING Životní pojišťovna se v rámci projektu For You, který podporuje ženy v boji proti rakovině prsu a pohlavních orgánů, ptala pacientek, jak je nemoc zasáhla finančně. Tři čtvrtiny přiznaly, že kvůli výdajům především za léky, doplňky stravy a speciální oblečení musely hlouběji sáhnout do kapsy. Většina z nich léčbu financovala z úspor, 13 procent žen si ale muselo půjčit od rodiny, přátel nebo banky.
„Omezit nebo úplně rezignovat na pracovní aktivity muselo v průběhu nemoci 90 procent žen. To se samozřejmě nepříznivě projevuje na jejich příjmech,“ doplnila Helena Lazosová z ING Pojišťovny.
Nejlevnější podprsenka, kterou musí ženy nosit po ablaci prsu, stojí tisíc korun, další tisíce si vyžádá paruka.
„Zdravotní pojišťovny sice přispívají na některé kompenzační pomůcky, ale příspěvek je jen symbolický. Třeba na paruku přispívá tisícovku, ale slušná stojí kolem pěti tisíc. Stát přispívá na základní variaci epitézy, ale pokud si žena chce opatřit tu odlehčenou nebo do vody, opět musí investovat několik tisíc. Speciální prádlo si žena musí koupit celé za své,“ popisuje své zkušenosti členka Aliance žen s rakovinou prsu Nikola Skondrojani. Doplnila, že na co má nemocná nárok, se často ani nedoví.
Tím to nekončí, do práce jako dřív se po nemoci mohlo vrátit jen šest procent žen. Přes polovinu čekal invalidní důchod, čtvrtina přešla na zkrácený úvazek. Ne každá ale má takové štěstí. Třeba Nikolu se snažil její bývalý zaměstnavatel přesvědčit, aby podala výpověď. Nemusel by jí tak platit odstupné.
Přidejte odpověď