Jednoho rána se Gabriela Konečná z Brna probudila s modrým palcem u nohy. Tehdy ještě netušila, že to bude začátek cesty, která jí navždy změní život. Příznak, který zprvu nepůsobil až tak děsivě, ji připravil během dvou let o obě nohy. Důvodem byla vrozená porucha srážlivosti krve. Do té doby Gabriela vůbec nevěděla, že tuto poruchu má. Přesto neztrácí naději ani sílu bojovat za volný pohyb, nezávislost a za čas strávený se svým vnukem, který se nedávno narodil.
Od té doby, co se v květnu minulého roku stala 62letá Gabriela Konečná z Brna babičkou, má jedinou touhu. Chtěla by svého vnuka v kočárku doprovázet na procházkách, být součástí jeho prvních krůčků, každodenních úsměvů a prožívat s ním všelijaká dobrodružství.
Osud ji ale postavil před těžkou životní zkoušku. Po dvou letech vyčerpávajících zákroků přišla energická a dříve velmi aktivní žena o obě dolní končetiny. Ztratila tak možnost volného pohybu a nemůže vykonávat své zaměstnání (kadeřnice; pozn. red.). Bez pomoci ostatních tu navíc nemůže být ani pro svého vnuka tak, jak by si představovala.
Na nemoc upozornil palec u nohy
Všechno začalo poměrně nenápadně jednoho lednového rána v roce 2021. Když se Gábina probudila, všimla si, že jí přes noc významně zmodral palec na levé noze. Tehdy ale ještě netušila, jak hlubokou stopu tahle zdánlivá maličkost zanechá.
Postupně Gábina prodělala jedenáct angioplastik (rozšíření koronární tepny speciálním zákrokem; pozn. red.), čtyři operace a dva bypassy (chirurgické přemostění zúženého nebo uzavřeného úseku tepny; pozn. red.).
„Vše se odehrálo kvůli vrozené vadě srážlivosti krve, o které jsem do té chvíle neměla ani tušení. Přes veškeré úsilí lékařů jsem nakonec musela podstoupit amputaci obou nohou pod koleny. A to v rozmezí pouhých šesti týdnů,“ uvedla pro Deník Gábina, která kvůli svému hendikepu založila sbírku na dobročinné platformě Donio.
Milovala pohyb, dnes je upoutaná na vozíček
Předtím, než se u ní nemoc projevila naplno, byla Gabriela velice aktivní ženou. Milovala pohyb, ráda sportovala, potápěla se, plavala a běhala. Pracovala jako kadeřnice a do práce se vždy vracela s radostí. Nyní však musela kvůli tělesným omezením, která se náhle stala její každodenní realitou, svou profesní dráhu přerušit a oblíbených aktivit se vzdát.
Co jí ale trápí nejvíc, je nemožnost trávit více naplněného času se svým vnoučkem, kterému bude brzy jeden rok. Přesto však její příběh není jen o ztrátě. Je také o síle a vděčnosti vůči rodině a přátelům, kteří ji podrželi v těch nejtemnějších chvílích.
„Nedovedu si představit, jak složitý by byl život bez pomoci mé rodiny a všech mých blízkých přátel. Těm všem patří můj obrovský dík,“ pokračuje Gabriela, která nepřestává věřit, že se jednoho dne vrátí k běžnému životu, byť s určitými překážkami. Aby se tak však mohlo stát, je potřeba řada opatření.
Chce zůstat silná a vrátit se do života
V první řadě Gabriela potřebuje upravit svůj domov tak, aby se v něm mohla bezpečně pohybovat.
Ráda by si pořídila i kvalitní protézy a další pomůcky, bez kterých se obejde jen stěží. Díky nim se bude moci opět alespoň částečně vrátit nejen ke svým zájmům, ale také do svého zaměstnání. V neposlední řadě tu bude moci být více i pro svého vnuka.
Problémem ale je, že pojišťovna jí na všechno nepřispěje. Založila proto sbírku na dobročinné platformě Donio (https://donio.cz/pomoc-pro-gabcu-po-amputaci-obou-dolnich-koncetin), ve které vybírá 200 000 korun.
Kateřina Němcová
Deník.cz
Přidejte odpověď