Radiožurnál
Sněmovna bude schvalovat odškodnění pro lidi nucené komunistickým režimem k emigraci. Vládní koalice prosazuje schválení ve zrychleném stavu už v prvním čtení. Kompenzace 100 000 Kč má být určena těm, které v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století přinutila Státní bezpečnost opustit republiku nebo se o to alespoň pokoušela. Podobně by odškodnění mohli získat taky ti, kteří byli z politických důvodů pod tzv. ochranným dohledem. Naším hostem je historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, dobrý den.
Je plánovaná kompenzace ve výši sta 1 000 Kč dostatečná nebo je to spíš symbolická částka?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
Tak je to taková, řekl bych, obvyklá částka, protože máme tady určitý precedent, zákon 262, 2011 o statutu prostě účastníka třetího odboje protikomunistického odboje, tam je to taky 100 000 pro toho přímého účastníka. Ovšem tady je otázka, jestli je to určeno pouze pro jednu osobu nebo pro celou rodinu, protože ono se to týkalo třeba manželských párů, rodiny. Já jsem neviděl ten návrh, takže to je otázka pro koho, kdo je ta osoba, kdo je ten žadatel.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
No, když jste připomenul zákon z roku 2011, není až ostudné, že tento zákon přijímáme 36 let od změny režimu?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
No, tak na řadu věcí se přišlo pozdě, myslím si, že je to pozdě, je to rozhodně pozdě, no, ale asi lepší se tím zabývat dřív.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Aspoň pozdě než vůbec. Jaké metody StB zpravidla používala k nátlaku na nepohodlné lidi? Co všechno o nich zjišťovala, jak jim zasahovala do soukromí?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
No, tak on vlastně vůbec ten pojem akce asanace je trošku takový zvláštní, protože ona se o nějakou akci, která by byla přesně jako definovaná, měl být začátek, konec hodnocení, tak tam ani nešlo, spíš to byl takový soubor metod nebo cíl a tím cílem ten pojem asanace znamenalo prostě v podstatě vypuzení tedy ze země, ty nástroje se vším, to byl ten nejčastější nástroj, tak to bylo neustále předvolávání k tzv. podání vysvětlení zcela malicherných důvodů, byla to prostě šikana, různé pobyty celého předběžného zadržení a potom už taková šikana, která probíhala podle momentálních podmínek, to znamená třeba od odebírání řidičských technických průkazů, vyhazování ze zaměstnání ze škol a podobně.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Typově, kdo byli nejčastěji obětí Státní bezpečnosti, byli to na prvním místě chartisté?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
No, tak on ten komunistický režim vůbec neměl v úmyslu nějakou masou emigraci. Ten odliv mozků jako nebyl žádoucí, to znamená, bylo to opravdu vybráno na ty lidi, kteří byli nějakým způsobem nepohodlní, kteří dělali problémy, a to v první řadě to byly teda samozřejmě chartisté plus další lidé, kteří byli z toho okruhu.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
A jaké dopady to mělo na rodiny postižených? Jak do života lidí Státní bezpečnost zasahovala?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
No, tak ty rodiny se vystěhovávaly, to znamená třeba pro ty, zejména pro tu mládež, pro ty mladé lidi to mělo ,těžko říct, jaké to mělo dopady. Ocitly se v novém prostředí, které jim možná umožňovalo větší rozvoj než tady v Československu, kde byli prostě občané druhé kategorie nebo děti občanů druhé kategorie. Na druhou stranu to znamenalo rozbití rodin, jako většina těch lidí se mohla dostat potom už zpátky ke svým rodičům, příbuzným. Tady v Československu znamená, zdálo se třeba, sice to nakonec bylo jenom na třeba kolem 10 let, protože, pak padl režim, ale nikdo nevěděl, zdálo se, že to je natrvalo, že už prostě, vlastně svoje prarodiče třeba neuvidí nikdy.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Kolik lidí nakonec pod tímto tlakem opravdu opustilo tehdejší Československo?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
No, tak tam myslím, že ten výzkum vlastně vůbec není nějak jako dokončen, neexistuje žádný přesný přehled. To ministerstvo vnitra uvažuje, že by se mohlo přihlásit až 400 osob. Spíše se hovoří o desítkách lidí, kteří byli takto vypuzení. Nicméně k tomu by se navázal i počet těch jako partnerů a dětí. Možná já nechápu, nevím, jak to je tam přesně koncipováno.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Odškodnění se má týkat také lidí, kteří podléhali tzv. ochrannému dohledu. V čem spočíval?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
Ten ochranný dohled byl původně zamýšlen jako takové opatření k řekněme omezení vlivu recidivistů, to znamená lidí, kteří byli dlouhodobě, dlouhodobě dělali nějaké problémy, ale pro ty kriminální recidivisty. Ve skutečnosti se to ale aplikovalo i na lidi, kteří byli recidivisty politickými a znamenalo to možný prostě permanentní dohled na ty lidi i v civilu, další šikana a v případě porušování toho ochranného dohledu znamená nehlášení se na policii, nezdržování se doma v určených dobách atd. to mohlo znamenat i další uvěznění.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Jak se podle vás společnost vypořádala s komunistickou minulostí?
Prokop Tomek, historik, Vojenský historický ústav Praha
——————–
No, tak to je těžká otázka. Když se podíváme na celý ten postsovětský blok, tak se ta česká společnost vypořádala relativně dobře, řada věcí se povedla jako různé odškodnění, restituce majetku, rehabilitace odsouzených atd. ale jistě jako nikdy nelze říct, že prostě je hotovo, protože to je dlouhodobý proces. Myslím si, že je zajímavé, že vlastně ve veřejném prostoru se znovu a znovu objevují různá rezidua minulosti, různé otázky, které, jak se ukazují, tak prostě nejsou vyřešeny. Takže vypořádala se sice relativně dobře, ale je to určitě dlouhodobý proces.
Vladimír Kroc, moderátor
——————–
Připomíná historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu. Děkuju, na shledanou.
Přidejte odpověď