Problém močové inkontinence se netýká jen seniorů. I ženám středního věku se často stává, že potřebují na malou a nestihnou doběhnout na toaletu včas. Samovolný únik moči není nic, za co by se měl člověk stydět. Je to zdravotní problém jako každý jiný. Avšak hodně lidí to tají nejen před svými příbuznými a přáteli, ale dokonce se stydí jít i k lékaři. Největší psychické problémy s tím mívají mladší ženy. Považují inkontinenci za něco, co patří ke stáří, ke starým lidem, kteří se sotva udrží na nohou, natož aby udrželi moč. Ve skutečnosti ale potíže mohou nastat i ve středním věku. Příčin je celá řada. Například stres, oslabené pánevní dno po vícerých porodech, infekce, zvětšená prostata u mužů, úrazy a podobně.
Příběh paní Dany je typický. Porodila krátce po sobě tři děti, navíc prodělala menší gynekologickou operaci. „Nevím, co se nepovedlo, ale potíže začaly krátce poté, co jsem se vrátila z té operace. Gynekolog mě ujišťoval, že je všechno v pořádku, ale u mne všechno v pořádku nebylo. Začala jsem si ucvrnkávat do kalhotek i krátce poté, co jsem byla na záchodě,“ vyprávěla devětatřicetiletá žena. Nejdřív jí stačily silnější vložky, které nakupovala ve zdravotnických potřebách. „Ty obyčejné z drogerie nejsou k ničemu, jsou moc slabé. Chodila jsem do obchodu daleko od domova, protože jsem se styděla a prodavačce jsem říkala, že je kupuju pro matku. Potíže se ale stupňovaly a já jsem si musela pořizovat už speciální pleny. Přes den to šlo, byla jsem doma s nejmladším dítětem. Večer, když měl přijít manžel, jsem je ze sebe stáhla a snažila jsem se to vždycky nějak zvládnout. Nakonec se to stejně provalilo. Vůbec mu to ale prý nevadí, chápe, že je to po porodech. Nakonec jsem se ale i kvůli němu rozhodla, že půjdu na korekční operaci. Prý bývá skoro vždy úspěšná. Tak snad budu zase žít jako normální ženská,“ dodala Dana.
Lidé, které trápí únik moči, to nemají snadné. „U mě to začalo po rozvodu. Málo jsem pila, abych nemusela na WC, pořád jsem trpěla žízní. Dokonce jsem kvůli tomu ani nejezdila na dovolenou a byl pro mě problém i cesta do práce metrem a tramvají. Podél všech tras, po kterých se často pohybuju, mám podrobně zmapované veřejné záchodky. Kdo to nezažil, nemůže pochopit, jaké s tím spojeny problémy,“ svěřila se Květoslava. Nakonec se odhodlala přece jen s tím zajít na urologii. Lékař jí po vyšetřeních stanovil diagnózu, a to hyperaktivní močový měchýř. Předepsal jí léky, které po měsíci zabraly. „Můžu zase normálně žít, občas potřebuju jen obyčejnou hygienickou vložku, v noci se už nebudím počuraná a v práci se nebojím, že nedoběhnu včas.“
Přidejte odpověď