Unikátní zařízení pro handicapované lidi bez střechy nad hlavou v Ostravě má za sebou první rok fungování. Jmenuje se Přístav II a je zcela obsazen. Zájem o něj je obrovský..
Jeho provozovatel Armáda spásy musí odmítat desítky zájemců. Podobné zařízení v České republice zatím neexistuje.
reportáž Událostí v regionech Česká televize
Na vozík je upoutal jejich pobyt na ulici. Janu Havelkovi před 2 lety umrzly nohy. Obě má amputované.
Jan HAVELKA, klient Domova Přístav II: Byl jsem na žádnej autobus.
O nohy přišel i Zdeněk Burian.
Zdeněk BURIAN, klient Domova Přístav II: Mně se to stalo předloni, nohy mi uhořely, takže …
Také Marie Ryšková skončila na vozíku. Spadla a přestalo ji sloužit koleno. I ona zůstala se svým partnerem v zimě bez střechy nad hlavou.
Marie RYŠKOVÁ, klientka Domova Přístav II: No tak jsme pendlovali po hospodách, restauracích, málo sice peněz, tak jsme si tam dali kafe, sem tam čaj.
Jaroslav KAIMER, pracovník v přímé péči:
Jsou to lidi, kterých se třeba rodina zřekla nebo tak, že tyto lidi zůstali úplně sami. A tady vlastně navazujou nové přátelství. Je to taková forma pomoci pro lidi, kteří si už v normálním životě neporadí.
Zařízení je bezbariérové a o 29 klientů se stará 17 pracovníků. Zájem o pobyt je obrovský.
Emilie RAŠKOVÁ, klientka Domova Přístav II: Mám se tu velice dobře, jsem tady rok a nemůžu si na nic stěžovat.
Jan VINCENC, ředitel, Domov Přístav II: Samozřejmě převis těch žádostí tady je. V minulém roce jsme evidovali vlastně 91 žádostí, které jsme z kapacitních důvodů nemohli uspokojit.
Tomáš SUROVKA, oblastní ředitel, Armáda spásy ČR: Máme i zkušenosti, že lidé odsud odchází třeba i do klasických domovů pro seniory, protože v podstatě si jakoby vyčistí tu, tu svoji minulost a zjistí se, že v podstatě to je člověk jako kterýkoli jiný.
Podobné domovy připravují i další města v České republice. Projekty vznikají ve Frýdku-Místku a v Šumperku.
ilustrační foto: PhotoRack
Tohle je určitě krok správným směrem. Není přece možné nechat bezdomovce povalovat se na ulicích a jezdit v tramvajích. Měly by se pro ně obnovit specializované ubytovny – tak jako byly za Rakouska -Uherska chudobince – a tam by měli mít specializovanou péči, neboť naprostá většina z nich trpí nějakou duševní poruchou, kvůli které se vlastně bezdomovci stali. Někteří z nich ovšem mají šanci vrátit se do normálního života – a právě domov tohoto typu by jim v tom měl pomoci.
Není dobře tyto lidi nechat na ulici, a to i když někdo bude řvát, že se omezuje osobní svoboda. Je třeba si uvědomit, že ti lidé jsou duševně nemocní a proto nabízenou pomoc mnohdy odmítají. Měli by se proto dostat do péče psychologů a ev. i psychiatrů, aby znovu nabyli lidské důstojnosti a úcty nejen k ostatním, ale i sami k sobě.