Lidí, kteří přišli o končetinu, jsou v Česku tisíce. Patnáct z nich vyrazilo na lyže. Po letech tvrdé rehabilitace, kdy se učili znovu chodit s protézami se rozhodli, že budou znovu lyžovat, i když nemají nohu nebo dokonce obě nohy. Z TV reportáží.
Jednačtyřicetiletou Andreu Brzobohatou připravila o obě nohy bakterie meningokoka. Před třemi lety ji přepadla právě na horách. Andrea se na ně teď vrátila se vší parádou.
Andrea Brzobohatá :
Mám všecko s sebou, mám lyžáky, lyže, kalhoty, doufám, že mně budou, loni jsem si myslela, že to všecko vyhážu a dneska jsem ráda, že mi to zůstalo, že to znovu, doufám, použiju.
redaktorka:
Je čtvrtek a Andrea Brzobohatá se chystá na hory, poprvé od doby, kdy v říjnu 2010 přišla o obě nohy nad koleny kvůli meningokokové sepsi, bakterie jí tehdy způsobila otravu krve. Má za sebou desítky operací. Její příběh sleduju od dubna 2011. Tehdy se Andrea po půl roce v nemocnici pustila do rehabilitace s vervou sobě vlastní.
Andrea /duben 2011/ :
Lékaři mi dávali tak 4 procenta na to, že to přežiju, že, že vlastně jsem měla napadený všecky orgány, měla jsem silný zápal plic, takže spíš si mysleli, že to je otázka času, že to prostě nezvládnu. A zvládla.
redaktorka:
Krátce po našem prvním natáčení skončila znovu v nemocnici. Měla vodu v plicích a problémy se srdcem. Měsíc bojovala o život a zase přežila. O rok později jsme se s Andreou setkali znovu, už za optimističtějších okolností. Učila se znovu chodit.
Andrea, jež trénuje chůzi s protézami /květen 2012/ :
No, je to strašně fyzicky náročný, člověk se hodně potí a myslím si, že to tak bude, než si tělo zvykne na tu novou věc a že jsou ty nohy, takže určitě se potit budu.
redaktorka:
O 9 měsíců později, Andrea s dalšími lidmi, kteří mají podobný handicap jako ona, vyrazila na hory na lyže.
Andrea:
No, chtěla bych to zkusit, uvidíme, jestli to půjde, jestli to není úplně bláhovej sen, tak uvidíme, zkusíme. Já tím, že nemám ani jedno koleno, tak o to to pro mě bude horší.
redaktorka:
Amputáři, jak si lidi bez nohou sami říkají, musejí nejdřív absolvovat školení.
Martin Skudla, protetik, při úpravě protéz:
Povol, povol…… Teď jsme přepojili do speciálního režimu, kdy vlastně nastavíme sjezdový lyžování.
redaktorka:
Přípravy a taky složité obouvání zvládli všichni s humorem sobě vlastním.
lyžař:
Tam něco je. Telefon, hele, protéza mi porodila telefon.
Andrea :
Není důležité lyžovat, ale jak u toho člověk vypadá, že.
lyžař:
Ale zúčastnit se.
Andrea :
Ale zúčastnit se.
redaktorka:
Andrea má velkou nevýhodu. Nejenom, že přišla o obě nohy, ale kvůli chybějícím kolenům má taky větší problém se stabilitou.
Hana Kohoutová, fyzioterapeutka:
Zkusíme jenom tady kousíček, pojedeš za mnou, dáš se do pluhu za mnou a zkusíme to spolou sjet prostě v pluhu, jo.
redaktorka:
První pokusy zvládla Andrea sice jenom s pomocí, ale bez pádu, i to je velký úspěch.
Andrea :
Masakr, ale jo, šlo to docela dobře. Asi to bude ještě dlouho dřina, ale dá se to, určitě se to dá.
redaktorka:
Takže teď je přestávka, za chvilku zase.
Andrea:
Pivečko a půjdeme znovu, znovu to zkoušet, no.
redaktorka:
No, a co na tom ti přišlo jakoby takový nejsložitější?
Andrea :
Vůbec jenom stoupnout si na ty lyže a udržet rovnováhu je prostě hrozný bez těch dvou noh.
redaktorka:
V Česku ročně přijdou o nohu 4 tisíce lidí, nejčastěji kvůli cukrovce.
fyzioterapeutka:
70 % těch všech amputovaných tvoří starší pacienti. U těch mladších pacientů, který se vracejí potom zpátky do života s tím, že by se chtěli potom vrátit do těch sportovních aktivit, tak během roku jich mám třeba u sebe tak 20.
redaktorka:
U nich jsou důvody amputace jiné. Nejčastěji nádory nebo autohavárie. I Andrein kamarád Aleš Bouda přišel o nohu po dopravní nehodě před 10 lety. Už před úrazem byly hory jeho život. Na lyže se vrátil a ostatním amputářům ukazuje, že hranici zdánlivě nemožného je možné vždycky překročit i bez nohy.
Aleš Bouda :
Krásně to šlo. Nádhernej sníh, nádherný počasí.
redaktorka:
Původně lyžoval Aleš Bouda jenom na jedné noze. Protéza mu ale otevřela nové obzory.
Aleš:
První obutí na dvě lyže s protézou, záda mi řekly: „Děkuju,“ páteř, protože byla zatěžovaná jednostranně a jsem šťastnej za to, že jezdím na dvou lyžích, protože můžu sjet úplně všechny sjezdovky, co existujou.
redaktorka:
Poprvé se znovu na lyže postavil před 4 lety, teď už se nebojí ani nočního lyžování. Akce, kterou uspořádalo sdružení No Foot, No Stress není jenom o sportovním zážitku navzdory handicapu. Je taky místem setkání lidí, kteří se nevzdali.
fyzioterapeutka:
Polovina práce je psychologie, protože u těch pacientů je doopravdy hrozně důležitá ta motivace. Hrozně důležitý je si s tím pacientem povídat, nenechat ho uzavřít se do sebe.
moderátorka:
Před několika lety mu fréza na sjezdovce amputovala nohu pod kolenem. Teď ale opět jezdí na lyžích. Bojového ducha v sobě pan Pavel z Krnovska prostě nezapře a na sjezdovku pozval i další handicapované, aby si taky užili.
redaktorka:
Tak takto to dnes vypadalo na sjezdovce Pavla Štanglera. Před čtyřmi lety přišel o nohu, když mu ji rozdrtila rolba. Ani to ho ale neodradilo od milovaného lyžování a do lyžáků dnes obul protézu.
Pavel Štangler:
Vlastně lyžujete na jedné noze. Ta druhá tam je malinko pro parádu, jo ale myslím, že to zvládnem.
redaktorka:
Jen pár dní po amputaci se vrátil do práce. Hned začal chodit o berlích. Jakmile se naučil chodit s protézou, nasedl do auta a zvládl i kolo. Nezalekl se proto ani lyží, když je zatím na začátku.
Pavel :
Hrozně špatné, neumím to, nejde mi to. Ale já se to naučím.
redaktorka:
O možnost zalyžovat si, se chtěl Pavel podělit. Na svoji sjezdovku proto pozval i stejně handicapované a lyžařského instruktora, který se specializuje na pomoc těmto lidem.
Jan Hrůša, specializovaný lyžařský instruktor:
Velmi individuelní. Záleží, jestli ten člověk je nad kolenní amputace, nebo pod kolenní amputace, jestli je oboustranná, jednostranná. Každej člověk je individuální a musí se to řešit specificky přesně na každého.
redaktorka:
Pavlovu nabídku přijalo skoro třicet nadšenců, kteří si vyzkoušeli jezdit na jedné lyži. Na obou s protézami, nebo takzvané monoski. A ikdyž se shodují na tom, že je to o dost těžší, než dřív, mají z pokroku obrovskou radost.
Aleš:
Vzhledem k tomu handicapu, dělám co můžu, úplný maximum a snažím se vždycky zkusit úplně všechno, co je možný.
Petr Částka:
Je to hodně jiný. Já jsem dřív dělal i lyžařskýho instruktora a dneska pro mě to je problém velkej. Protože já nemám obě nohy, takže to je … je to, začínáte úplně znova.
redaktorka:
Jako další cíl si skupina těchto bojovníků s nepřízní osudu dala letos výšlap na Ještěd.
ČT, televize Nova.
Přidejte odpověď