Polský list Gazeta Wyborcza zveřejnil příběh ruského vojáka, jenž byl v bojích s prokyjevskými jednotkami těžce raněn a stal se válečným invalidou.
Žil v Uljanovsku Nikolaj „Kolja“ Kozlov. Sloužil u výsadkářů. Nejdřív ho poslali na Krym, za což dostal medaili. A pak do Donbasu, kde přišel o nohy, napsal polský list Gazeta Wyborcza.
„Je teď beznohý invalida. Dostal rozkaz, nešel tam dobrovolně. Putin všechno zavinil,“ rozčiluje se Koljův strýc Sergej Kozlov. Ale výsadkářův otec, policista, tvrdí: „Co říct? Byl voják. Přísahal a čestně splnil rozkaz. O Putinovi křivé slovo nepovím.“
Příběh jednadvacetiletého Nikolaje Kozlova začíná vlastně od konce. Tím, co 2. září jeho strýc, přívrženec opozice, napsal na Facebooku: „Zavolal mi bratr. Jeho syna přivezli do nemocnice v Moskvě. Bude až do konce života invalidou. S naším Krymem do pr…e!“
O případ se začala zajímat média, včetně rozhlasové stanice Echo Moskvy, která potvrdila, že voják byl raněn. Případ také inspiroval jednoho z moskevských blogerů, aby na základě fotografií v sociálních sítích zrekonstruoval Koljův příběh.
Je to příběh, který vypovídá o roli Ruska v konfliktu. Popírá tvrzení Kremlu, že na Ukrajině nebojuje pravidelná ruská armáda, a že vojáci, kteří se tam záhadně ocitli, přijeli bránit bratrský lid o své dovolené.
Kolja sloužil v 31. výsadkové brigádě z Uljanovska, jedné z elitních jednotek. V únoru 2014 odjel na Krym. Místo výsadkářské uniformy si oblékl stejnokroj Berkutu, pořádkové jednotky ukrajinské policie, která byla rozpuštěna po svržení prezidenta Viktora Janukovyče. Část policistů, kteří brutálně potlačovali demonstrace v Kyjevu, prý utekla na Krym, kde jednotku obrodily místní proruské úřady. Teď je jasné, že v jednotce byli i ruští vojáci.
Kolja si přišel prohlédnout sídlo krymského parlamentu. Právě jeho obsazením ruskými vojáky v neoznačených uniformách začala anexe poloostrova. Pod jejich zbraněmi poslanci jednomyslně schválili vyhlášení nezávislosti a referendum o odtržení od Ukrajiny. Ale podle Ruska budovu krymského parlamentu obsadila místní domobrana.
Pak se Kolja vrátil do Ruska. Dostal medaili. Oženil se.
Ruské ministerstvo obrany medailí Za navrácení Krymu odměňovalo Berkut, výsadkáře i vojáky z Černomořské flotily, kteří se podíleli na operaci na poloostrově. Vyznamenání dostali i místní proruští politici.
Pro Světlanu Kozlovovou byla mnohem důležitější druhá událost – svatba s vojákem, který se vrátil do vlasti. „Jsem tak moc šťastná, že je spolu se mnou takový muž. Že vidím radost v Tvých očích, když mě objímáš,“ napsala v síti VKontakte.
Nikolaje ale znovu poslali na Ukrajinu. V Donbasu byl těžce raněn. Převezli ho do Moskvy, kde mu uřízli obě nohy. Asi by se o tom nikdo nedozvěděl, možná by mu dali i druhou medaili, nebýt toho, že má v Moskvě strýčka Sergeje.
Jeho slova vyvolala zájem. Reportéři z Echa Moskvy našli výsadkářova otce. Taky býval parašutista, teď je policistou ve městě Ozjorsk u Čeljabinska. Bratr z Uralu nesdílí názory svého bratra z Moskvy.
„Co říct? Je voják. Přísahal a čestně splnil rozkaz. Neutekl,zbaběle se nezalekl. Jsem na něj hrdý a jeho žena taky. Chtěli jste slyšet něco jiného. Jestli si zapláču? Nikdy v životě. U nás na Uralu jsme až za Putina začali žít,“ vykládal Echu Moskvy Vsevolod Kozlov. „Byli jste někdy ve válce? Víte, co to znamená? Dokážete si představit, když obě strany po sobě pálí z raketometů?“ říkal.
Podle blogera poučení zní, že mladík odjel do války a v 21 letech se stal invalidou. Na co je mu Krym a Donbas, když nemá nohy? Ale vlastní otec ho nelituje.
Podle novináře Viktora Šenderoviče z Echa Moskvy není případ tak jednoduchý. „Z Ukrajiny se do Ruska vrátilo v zinkových rakvích hodně mladých vojáků. Ale příběh Nikolaje Kozlova se odlišuje, šokuje. V jedné rodině se vyskytují dvě krajně odlišná hodnocení dnešní ruské reality,“ říká. Vojákův otec se nejspíše chytá myšlenky, že syn bránil posvátné hranice vlasti, čímž kruté utrpení dostává smysl: „Nejspíše neví, že mu syna zmrzačili ve jménu komplexů vysoce postaveného člověka, kterému vděčí za šťastný život na Uralu. Jestli si to dovtípí, nikdy to nepřizná.“
ilustrační foto: cell105 / Flickr.com
Přidejte odpověď