Jsem pacifistka, nenávidím vše, co je spojeno se zabíjením nevinných lidí pro peníze, bohatství, náboženství

Rozhovor se zastupitelkou města Soběslavi a kandidátkou KSČM do zdejšího zastupitelstva Růženou Domovou

– Soběslav je krásné město. Myslíte, že by ho bylo možné ještě víc zkrášlit?

Moje rodina nepochází ze Soběslavi. Do Soběslavi jsme přišli s manželem před 41 lety za zaměstnáním. Už tehdy bylo toto město velmi zajímavé nejen svou historií, ale také překrásným okolím. Město se postupně rozrůstalo, mění svou tvář téměř každodenně. Bylo by dobře, kdyby to bylo vždy k lepšímu. Uvedu příklad: V současné době totiž začíná rekonstrukce náměstí v Soběslavi a já nejsem přesvědčena o tom, jakož i spousta mých spoluobčanů, že to bude k lepšímu. Než se radnice k tomuto kroku rozhodla, i když okolo tohoto tématu byla vedena velká diskuse s občany, mělo být asi vypsáno místní referendum. Vylepšovat prostředí pro nás pro všechny by mělo patřit ke každodennímu životu. Třeba kdyby majitelé při venčení svých čtyřnohých miláčků byli důslednější při úklidu, určitě by bylo město o trochu krásnější.

– Jak by k tomu chtěli přispět komunisté zvolení do zastupitelstva?

Všechno se promítá v našem volebním programu, který sestavili společně všichni kandidáti. Ať jsou to opravy a budování nových komunikací, chodníků s nájezdy pro vozíčkáře, budování nových míst v předškolních zařízeních nebo v Senior-domě, další protipovodňová opatření, zlepšení dopravní situace ve městě atd. Určitě podpoříme i všechny návrhy, které budou ke splnění těchto úkolů směřovat.

– Na co, podle vás, se ve městě Soběslav minulé období zapomnělo? A co tedy by mělo být tou největší prioritou?

V Soběslavi přestaly v minulých 25 letech existovat velké závody, jako byla Jitona, Lada – později Elitex, Otavan, Jihočeské dřevařské závody aj. O práci přišla spousta lidí. Každý nemá ten dar nebo odvahu začít podnikat sám. Proto si myslím, a je to v podstatě mojí největší prioritou, že je nutné snažit se vyhledat a využít nabídky z fondů Evropské unie k vytvoření nových pracovních míst. Když budou lidé pracovat v místě bydliště, nebudou ztrácet čas dojížděním a budou se moci věnovat více svým dětem, rodině, rodičům, zlepší se snad i mezilidské vztahy, které jsou podle mého názoru v dnešní době na velmi špatné úrovni. Každý někam spěchá…

– Jste optička. Zeptám se na váš obor. Jaký je podle vás rozdíl, pokud jde o oční optiku a vůbec »oční zdraví«, mezi péčí dnes a v minulosti?

V oboru pracuji více než 40 let. Mám to štěstí, že stále mohu dělat práci, která mě baví a je mým koníčkem. Za ta léta se samozřejmě změnila spousta věcí, obor zaznamenal velký pokrok. Nové technologie při výrobě korekčních skel, obrub i ostatních korekčních pomůcek umožňují nositelům brýlí plnohodnotné zapojení do každodenní práce jak z hlediska kvality vidění, tak i z módního hlediska. Můžeme svým zákazníkům nabídnout široký sortiment brýlových čoček, kontaktních čoček i obrub všech světových značek.

– S jakými problémy se ve vašem oboru nyní nejvíce setkáváte?

Zrak je nejcennější lidský smysl. Lidé si to uvědomí, až když zjistí, že začínají hůře vidět. Musím říci, že největším problémem v našem oboru je naprosto nedostatečná informovanost. Například každý člověk ví, jak si má chránit pokožku před nebezpečným UV zářením, a je ochoten investovat finanční prostředky do kvalitních krémů. Ale brýle proti slunci si koupí na tržnici. To samé je i s brýlemi do dálky, na blízko, na počítač. Ochrana očí před zářením z obrazovek počítačů i pod umělým osvětlením je zejména u dětí velice důležitá. Velmi málo lidí ví o tom, že na vyšetření pro brýle může zajít zákazník do optiky, kde ho diplomovaný optik-optometrista vyšetří a doporučí vhodnou korekční pomůcku tak, jak je to běžné v Německu, Rakousku a jinde ve světě. Dalším problémem je, že ne vždy obsluhuje zákazníky v optice oční optik-optometrista. Zákazník by měl vědět, kdo pečuje o jeho zdraví. Určitě by nenakupoval v lékárně, kdyby za tárou nestál magistr nebo jiný odborný laborant. Nyní sice vešel v platnost nový zákon o nestátních zdravotnických zařízeních (NZZ) a pracovnících v optikách. Již dnes ale víme, že existují provozovny, které – ač inzerují, že toto vše splňují, vlastně nejsou do registru NZZ přihlášeny, a tudíž je nemůže nikdo z hlediska dodržování zákonů kontrolovat.

– A jak se díváte na situaci ve zdravotnictví vůbec?

Dnes je všechno podle hesla: Peníze až na prvním místě… Někteří lékaři, místo toho, aby se věnovali léčení očních nemocí, zakládají provozovny optiky a věnují se prodeji brýlí. Stane se pak, že objednací doba v našem okrese k očnímu lékaři se pohybuje od dvou měsíců více, nebo dochází i k situaci, že je tzv. stopstav. A to nemluvím o tom, když na preventivních prohlídkách dětských lékařů, popř. na screeningovém vyšetření v naší optice, zjistíme, že by malý pacient potřeboval další speciální vyšetření. Nemáme tyto pacienty kam poslat. Ještě že nám vychází vstříc nemocnice v sousedním okrese. O situaci ve zdravotnictví by se dalo popsat mnoho stran. Každý z nás má jistě dobré i zlé zkušenosti, jak s lékaři, tak se zdravotním personálem. To samé platí i opačně, zdravotníci mají dobré i špatné zkušenosti s pacienty. Měli bychom se asi především řídit všichni pravidlem: Chovej se k lidem tak, jak očekáváš, že se budou oni chovat k tobě. Uvědomit si, že za peníze se všechno koupit nedá. A pak by se dalo diskutovat o některých podivných zákonech…

– Jak vnímáte současnou mezinárodní situaci a jak byste ji, pokud byste mohla, řešila?

Na toto téma si moc netroufám odpovědět. Vím, že máme k určitým situacím zkreslené informace. Nenechám si vnutit názory některých politiků ohledně situace např. na Ukrajině. Jsem pacifistka, nenávidím vše, co je spojeno se zabíjením nevinných lidí pro peníze, bohatství, náboženství nebo jiné politické přesvědčení. Jsem pro vyjednávání a dohody a následné oboustranné dodržování dohod. Je asi těžké domluvit se s fanatikem, moje představy jsou značně naivní, ale jsou určitě mezi námi lidé, kteří mají dar pozitivně ovlivnit ty, kteří si z jakéhokoliv důvodu přejí války a genocidy. Proto bych si přála, aby se peníze vynaložené na zabíjení lidí věnovaly na nasycení hladových, na léčení nemocných a potřebných, na výzkum léků proti smrtelným nemocem, na to, aby si ve všech zemích světa lidé mohli dopřát klid, mír a štěstí prožít život důstojně.

Haló noviny