Příspěvek na péči se má zvýšit. Národní rada chce o 10 procent

Spravedlivější posuzování míry postižení, vyšší příspěvek na péči a dorovnání minimální mzdy pro handicapované přislíbili zástupcům Národní rady osob se zdravotním postižením premiér a ministryně práce a sociálních věcí. Víc peněz by měli dostat už od příštího roku.  Na ČT 24 o tom hovořili s předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením Václavem Krásou.

Jiří chodit přestal, když mu bylo 6. Kvůli nemoci mu postupně ochabují svaly, postavit se dokáže jen s pomocí přístroje. S výjimkou dopoledne, kdy je ve škole, tráví 10letý Jirka veškerý čas s matkou, která o něj pečuje. Za poslední roky se jeho stav výrazně zhoršil a tak si kromě Lega a televize rád krátí čas třeba čtením.

Jenže právě jeho bystrá hlava může za to, že mu úřady snížily stupeň závislosti a tedy i příspěvek na péči.

Marta FERDANOVÁ, matka Jiřího: Posuzování bodu komunikace, orientace odděleně od mobility a sebeobsluhy je nesmysl, protože tyhle ty dvě věci jsou propojené.

S tím souhlasí i Národní rada osob se zdravotním postižením. Případ Ferdanových totiž není ojedinělý. Mnohem spravedlivější je podle ní systém, který funguje v Německu, anebo Rakousku. Tam míru závislosti určují podle časové náročnosti péče.

Václav KRÁSA,: To je objektivní hledisko a zohledňuje třeba lidi s autismem, lidi s duševním onemocněním.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí : My teď novelizujeme zákon o sociálních službách, kde ta novela by měla platit od 1. ledna 2017, ale rozhodně počítáme se změnou toho posuzování.

To ale není jediný úkol, který si ministryně z dnešního jednání odnesla. Nejpozději od příštího roku by se měl také valorizovat příspěvek na péči.

Michaela MARKSOVÁ: Já jsem dostala za úkol předložit různé ty varianty navýšení a kolik by to udělalo tu celkovou částku.

Rada zdravotně postižených navrhuje jednorázové navýšení o 10 %, třeba Ferdanovi by si polepšili o devět stovek měsíčně. Státní kasu by to ale stálo 2 miliardy ročně.

Česká televize

moderátor:
Pane předsedo, vy, když to vezmeme postupně, na tom jednání s předsedou vlády a ministryní jste požadovali nebo požadujete změnu posuzování míry nezávislosti jednotlivých zdravotně postižených. V čem je problém? Proč je ten systém stávající nedobrý?

Václav KRÁSA:
Ten systém zavedl pan ministr Drábek a spočívá vlastně v tom, že se hodnotí podle 10 základních životních potřeb, my jsme vždycky proti tomuto systému protestovali. On totiž nezohledňuje především takové potřeby jako je hlídání nebo doprovod. Třeba dítě s autismem nemůže samo jezdit veřejnými hromadnými prostředky, potřebuje někoho s sebou, a to vlastně ten systém vůbec neumí, neumí posoudit.

No a ty principy, které jsou v něm zakotveny, nedokážou to nahradit, čím doložit to, že ten systém není nakonec spravedlivější a že ty peníze jdou skutečně jenom k těm, kteří je opravdu potřebují, že nejdou taky někam jinam?

KRÁSA:
Ne. Já si myslím, že ten systém opravdu by měl fungovat tak, že by to posouzení za prvé měl dělat větší tým, nejenom posudkový lékař …

U každého jednotlivého případu?

KRÁSA:
Ano, samozřejmě. Tak to jsou znalosti, které máme z Rakouska, Německa, kdy to neposuzuje posudkový lékař jako u nás, a i když tam u toho posuzování jsou i sociální pracovníci, tak to rozhodující hledisko je posudkového lékaře. A bohužel musím říci, že to posuzování je většinou za nepřítomnosti toho klienta dokonce. Ono vlastně často ani ten posudkový lékař nevidí, to je prostě systém, který je jenom administrativní podle nějakých lékařských zpráv. A to si myslím, že je špatně.

:Čili bez přítomnosti to někdo rozhoduje o někom, aniž by ho, aniž by ho viděl? Aniž by věděl, jaké má skutečné potřeby?

KRÁSA  Ano, tak to je.

:Vy prosazujete, řekněme, jakési časové hledisko, které by mělo rozhodovat o tom, jaké jsou potřeby jednotlivých zdravotně postižených. To spočívá v čem to časové hledisko?

KRÁSA:
To spočívá v tom, že by se každý ten úkon ocenil nějakým časem a ty časy by se sečetly a pak by se, řekněme, na hodinu, minutu potřeby toho času dala nějaká cena, takže by podle toho se dalo určit podstatně spravedlivější, nebo spravedlivější pomoc, kterou ten klient potřebuje.

:Přiznám se, že úplně nevidím ten rozdíl mezi tím, jestli se na něco musí vyčlenit nějaký čas, anebo se řekne, jestli ten dotyčný zdravotně postižený je něčeho schopen nebo není něčeho schopen.To je to současné posuzování.

KRÁSA:
Jestliže ten klient je třeba trvale upoután na vozík a má dýchací přístroj, tak musí mít u sebe 24 hodin někoho, protože kdyby ten přístroj selhal, tak ten člověk je ohrožen na životě a takoví lidé skutečně jsou. A já jsem se tuhle bavil s někým, je jich asi 2 tisíce v České republice. Oni mají dneska podporu většinou té, toho 3. stupně, protože komunikují a protože jsou schopni orientace, to znamená, že vědí, že dneska je středa, pokud se nemýlím, ještě.

Dobrá. A to znamená, že tato kritéria nejsou dostatečná, když se člověk orientuje, je schopen komunikovat a…

KRÁSA:  A jsou nespravedlivá…

: Ale přesto musí mít 24hodinový dohled…Tak on nedosáhne na nejvyšší možnou …Dávku, sociální dávku, která je v tomto přidělena?

KRÁSA:Ano, ano.

:Co vám v tomto smyslu premiér a ministryně práce přislíbili? My jsme ministryni slyšeli, že zákon předloží a mělo by to být v roce 2017.

KRÁSA:
Tak já jsem hlavně pana předsedu vlády upozornil na to, že si myslím, že ten zákon vzniká velmi pomalu, že pokud by měl být účinný od 1. ledna 2017, tak je tam potřeba minimálně půl roku na nějaký zaběhnutí toho systému a jeho spuštění. Takže ten zákon by se měl dělat rychleji. Musím říct, že pan předseda vlády tomudle rozuměl tomu stanovisku a byl s tím jaksi svolný. My jsme hlavně panu předsedovi vlády řekli to, co možná nikdy nezaznělo, já nevím, jestli to bude vidět na té kameře někde, ale to je velmi důležitý údaj. Od roku 2007 klesá podpora veřejných rozpočtů občanů se zdravotním postižením v nominální hodnotě na polovinu, ale ve srovnání ke srovnání k hrubému domácímu produktu dokonce o dvě třetiny. A to je pro nás alarmující věc, která nám signalizuje, že vlastně řada těch úspor se děje na úkor této skupiny lidí.

:No a nemůže to signalizovat to, že se před tím některé peníze vyplácely zbytečně?

KRÁSA,
Víte, já si myslím, že každý, kdo toto řekne, by se měl podívat do rodin, kde o někoho pečují, zvláště, pokud jsou to třeba dvoučlenná rodina, to znamená, kde je matka samoživitelka a pečuje o nějaké dítě, nebo i dospělého, což je často, my chlapi jsme trochu srabi a utíkáme často od těchto problémů a myslím si, že by viděl, že to tak opravdu není.

:
Pokud jde o výši příspěvků v jednotlivých kategoriích, vy jste připravili materiál, který dokládá, že až tak úplně vysoké ty příspěvky nejsou, že vlastně ani měsíční potřebu potřebné péče nepokryje. Jaké jsou vaše po…, požadavky vzhledem k výši příspěvku na péči?

KRÁSA
Já řeknu dvě čísla. V roce 2007 stála hodina služby 85 korun, dneska 130, příspěvek na péči zůstal stejný od roku 2007. To je zřetelný rozpor a my tudíž jsme řekli, že bychom si představovali 10% valorizaci a dále do toho zákona zapracovat pravidelný valorizační mechanismus.

Hm. Jaký?

KRÁSA,:To asi je na diskusi. Ten jsme neměli připravený, to je na diskusi, ale těch 10 % vím, že to …

:Čili jednorázově 10 % a od 1. ledna…Tady máte příslib?

KRÁSA: No, myslím si, že to bude ještě bitva, samozřejmě. Rozpočet je vždycky problém, ale já věřím, že se nám to nakonec nějak podaří.

Setkal jsem se s názorem, ta valorizace je v podstatě stejně jako jsou důchody, to je ta cesta, kterou by Národní rada chtěla jít?

KRÁSA:  Ano, ano. Myslíme si, že by to mělo být tak asi jako jsou ty důchody. To znamená podle spotřebního koše.

Pane Kráso, děkuju za rozhovor v Událostech, komentářích. Na shledanou.