Zaměstnavatel zasílá podřízeným email s jeho osobními údaji a plánem budovy, aby věděli, kde se pohybuje. Kontroluje, kam v práci chodí na záchod a kterou kuchyňku používá. Kolegyně ze strachu testují sebe i vnoučata. Tak vypadá realita na pracovišti se zaměstnancem infikovaným virem HIV.
Pro oběti nemoci AIDS i pozůstalé se včera červeně rozzářilo mnoho významných míst ve světě i u nás. Žižkovská televizní věž, Hudební Divadlo Karlín, ostravská radniční věž, ústecké Severočeské divadlo nebo Nové divadlo v Plzni, to jsou jen některé z budov, které se na území České republiky zapojily do akce Světlo pro AIDS.
Ačkoliv ve srovnání se západní i východní Evropou je situace výskytu HIV a AIDS u nás příznivější, přesto se Česko potýká s alarmujícím nárůstem HIV pozitivních osob. Jen v prvních třech měsících roku 2015 bylo diagnostikováno 64 nových případů. Podle odborníků je situace navzdory kvalitnější léčbě výrazně horší než v 90. letech.
„Většina států včetně nás dává na prevenci stále méně peněz. Diskutuje se, zda sexuální výchova vůbec patří do škol, zda pokračovat ve výměnných programech stříkaček pro narkomany. Problémem zůstává trvalá tabuizace nemoci,“ uvedl David Jilich z AIDS Centra fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze. S jeho názorem souhlasí předseda Ústavu epidemiologie Petr Pazdiora z Plzně. „Léčba nebyla tak rozvinutá, o infekci jsme toho věděli méně, i proto kampaň a povědomí populace byly lepší. Nejvíce ohrožená je dnešní mladá generace chystající se vstoupit do sexuálního života. Tam je třeba osvětu zacílit,“ prohlásil.
Co za to může?
Minimální osvěta
Nedostatek informací není podle vedoucího AIDS poradny Sexuologického ústavu Praha Iva Procházky ale jediným důvodem, proč se zvyšuje počet osob nakažených nebezpečným virem.
„Projevilo by se to na počtu testovaných. Nárůst se projevuje v celé Evropě a pravděpodobně souvisí i s tím, že existují komunity, jako jsou například gayové, kde nemoc přesahuje hranici epidemie,“ řekl Deníku.
Hlavní hygienik ČR Vladimír Valenta přesto vidí hlavní problém v oslabení primární prevence a osvěty a přislíbil změnu. „Mezi roky 2006 a 2012 byly zásadně sníženy dotační programy. Snažíme se to nyní napravit, pro letošní rok se podařilo zdvojnásobit objem finančních prostředků na preventivní projekty, včetně např. anonymního testování. Chystáme opět obnovit poradny AIDS,“ uvedl.
Odborníci i HIV pozitivní pacienti se shodují, že společnost je stále naladěná velmi negativně vůči nakaženým zákeřným virem. A to navzdory faktu, že při běžném každodenním kontaktu se nemocí nakazit nemohou.
„Neustále se objevují představy, že HIV pozitivní je nebezpečný pro okolí, že pouze sdílení pracovního prostoru nebo cesta MHD jsou rizikové pro ostatní. Je třeba připomínat, jak se virus šíří. Nikomu nevadí, že jeho soused nebo kolega na pracovišti je nemocný běžnou, ale mnohem nakažlivější nemocí, jenže ve chvíli, kdy se vyřkne slovo HIV, vzniká zásadní problém,“ komentoval Pazdiora.
To dokládají i pacienti postižení nevyléčitelnou chorobou, kteří promluvili v rámci projektu České společnosti AIDS pomoc a přáli si zůstat v anonymitě. „To, že jsem pozitivní, nikomu neříkám. Mám strašný strach z reakce lidí. Bála jsem se, i když jsem to měla říct mému současnému manželovi. Teď máme zdravého chlapečka. Jsem přesvědčená o tom, že tato nemoc není tolik o zdravotních, jako spíš o sociálních problémech. Jiní nemocní lidé se za svoji chorobu nestydí a nikdo se na něj nedívá skrze prsty,“ uvedla paní Alena.
Nový zákon? Spíš problémy přidělává
Problematickou situaci ovlivnila i připravovaná novela zákona o ochraně veřejného zdraví, jehož součástí je vládní návrh na zavedení povinnosti nechat se vyšetřit HIV na základě rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví. Podle Valenty ale nejde o plošné testování.
„Možnost vymáhání je omezena pouze na uložení pokuty, nikoliv násilné provedení výkonu. Podezřelý z nákazy může být např. poraněný partner HIV pozitivní osoby, který toto sdělí orgánu hygienické služby či zdravotníkům, může se jednat o člena pornoherecké komunity, který byl ve styku s HIV pozitivním kolegou, a dál vykonává své „zaměstnání“, a podobné případy, kteří se odmítnou nechat vyšetřit. Záměrem vládního návrhu tedy bylo umožnit orgánu ochrany veřejného zdraví nařídit vyšetření a podle nich pak realizovat další protiepidemická opatření, případně léčbu u dotyčné osoby či jejich kontaktů,“ prohlásil Valenta.
Odpůrci zákona argumentují, že je napsán příliš široce a nespecifikuje, kdo může být testován, tudíž může být snadno zneužitelný.
„Není řešení, když někoho přinutíte k testu. Jak ho chcete motivovat chodit na kontroly nebo brát léky? Nepotřebujeme pacienta identifikovat a zavřít, potřebujeme s ním spolupracovat, aby nečerpal zbytečně moc zdravotnických prostředků. Zákon ani neřeší situaci záchranářů, kteří budou ošetřovat infekčního pacienta. Když bude člověk infikován krátce před zdravotnickým zásahem, tak může být i pro ně nesmírně nebezpečný. Přitom jeho nákazu nezjistí, i když mu udělají test, protože na něj bude moc brzo. Osobně bych nechal situaci tak, jak je teď. Testování je dobrovolné a s pacienty můžeme spolupracovat,“ vysvětluje Ivo Procházka.
ADÉLA KAMENSKÁ
Pražský deník
http://www.prazsky.denik.cz/
Přidejte odpověď