Dětský autismus nevzniká až po narození, mozek se v něčem vyvíjí jinak už od početí. Patrný je vliv dědičnosti. O jeho vzniku vědí lékaři stále více, ale léky, které by člověka vyléčily, nemají.
ilustračníé foto: sxc.hu
Základem léčby je psychoterapie. Její zahájení je vhodné již při podezření na poruchy autistického spektra u dítěte, ne až po ukončení diagnostického procesu, doporučuje dětská psychiatrička Iva Dudová.
– LN Lidé si často spojují autismus, zejména jeho lehčí formy, s ADHD nebo hyperaktivitou. Existuje mezi nimi nějaká spojitost?
ADHD neboli poruchu pozornosti s hyperaktivitou řadíme rovněž k vývojovým poruchám, avšak je to jiný typ vývojové patologie než poruchy autistického spektra (PAS). Rozdílné jsou jak hlavní příznaky, tak nástup poruchy, průběh a prognóza. Přesto hyperkinetické poruchy někdy bývají chybnou první diagnózou především u pacientů s vysoce funkčním autismem a Aspergerovým syndromem. Významná část pacientů s poruchami autistického spektra vykazuje klinicky významný hyperaktivní syndrom, který se někdy musí řešit pomocí léků.
– LN Do poloviny 90. let minulého století například o Aspergerově syndromu coby jedné z lehčích forem autismu skoro nikdo neslyšel, dneska je snad v každé třídě alespoň jeden takový žák. Co se změnilo?
Aspergerův syndrom byl poprvé zahrnut do oficiálního klasifikačního systému teprve v roce 1984. Tato porucha autistického spektra se v literatuře popisovala pod různými názvy, původně jako autistická psychopatologie, dále pod pojmy schizoidní porucha, schizotypní porucha osobnosti v dětství nebo atypický vývoj. Klinicky má mnoho společného s autismem, především s vysoce funkčním typem. Obě diagnózy se liší nejvýznamněji v tom, že u Aspergerova syndromu nedochází k opoždění vývoje řeči. Přibývá také diagnostikovaných dospělých osob se syndromem, kteří se o této poruše dozvěděli nejčastěji pomocí internetu a sami sebe identifikovali jako postižené jedince.
– LN Přibývá v populaci autistů? A dětí s ADHD?
Od roku 2000 začaly údaje o výskytu poruch autistického spektra růst skutečně závratným tempem, výskyt vzrostl z původních 0,0 procenta na 1 až 1,5 procenta celkové dětské populace, ale zatím se nepodařilo přesně vysvětlit, čím to je. Jednu z analýz příčin podala v prestižním vědeckém časopise Nature Karin Weintraubová. Zhruba z poloviny lze nárůst případů přičíst lepší diagnostice, zvýšenému povědomí a znalostem odborníků i rodičů o autismu, zvýšenému věku rodičů při zakládání rodiny a geografickému shlukování rodin s postiženými dětmi a odborné pomoci. Polovina nárůstu však zůstává nevysvětlena. ADHD byla a je častou poruchou nejen dětského věku. Výskyt ADHD v dětství se pohybuje v širokém rozmezí 6 až 12 procent, porucha často pokračuje do adolescence a dospělosti.
– LN Víme už s jistotou, jak tyto poruchy vznikají?
Příčiny vzniku poruch autistického spektra jsou komplexní se zastoupením jak genetických faktorů, tak faktorů vnějšího prostředí. Podíl genetických faktorů se u autismu odhaduje nad 60 procent. Mechanismus vzniku zahrnuje pravděpodobně změny vývoje mozku záhy po početí.
– LN Jak vypadá nejmodernější terapie autismu a co od ní lze očekávat?
V posledních letech dochází k výraznému rozvoji na poli behaviorálních intervencí (ty se zaměřují na vnější změnu podmínek učení a chování člověka), které společně s komunikačními a speciálně pedagogickými postupy zůstávají hlavními metodami ovlivňujícími projevy autismu. Stejně jako diagnostika, také aplikace behaviorálních intervencí se přesunuje do co nejranějšího věku dítěte. Zahájení časné intervence se doporučuje již při podezření na poruchy autistického spektra u dítěte, ne až po ukončení diagnostického procesu. Využití léků u poruch autistického spektra je limitováno tím, že dosud bohužel nikdo nenašel léčbu typických příznaků autismu. Psychofarmaka zůstávají doplňkovou intervencí pro ovlivňování některých problémových symptomů.
– LN Pokud vím, v USA se například projevy hyperaktivity hodně tlumí léky, což se v Evropě tolik neděje. Jaké mají oba přístupy výhody a nevýhody?
Podle současných názorů patří k nejúčinnější léčbě ADHD farmakoterapie a některé psychoterapeutické, behaviorální techniky. Optimálním způsobem léčby pak je spojení obou těchto přístupů. Farmakologická léčba ADHD má celosvětově bohatou tradici, léky první volby (psychostimulancia) jsou vůbec nejlépe prověřenou léčbou v dětské psychiatrii. Možnost léčby však může být negativně ovlivněna neinformovaností rodičů, jejich různými předsudky a obavami z kontaktu s psychiatrií či z užívání léků.
– LN Na koho se vlastně mají rodiče dětí s autismem nebo ADHD obrátit? Pokud se o to začnou zajímat, brzy zjistí, že mají volbu mezi lékaři a mezi přístupem zahrnujícím spíše psychoterapii. Lze oba přístupy kombinovat?
Pokud mají rodiče či různí odborníci podezření, že by se u dítěte mohlo jednat o poruchy autistického spektra nebo ADHD, měli by hned navštívit dětského psychiatra. S podezřením na diagnózu, nebo ještě lépe s již stanovenou diagnózou pak mohou podle dostupnosti využívat celou řadu terapeutických a intervenčních možností. Farmakologickou léčbu poskytují lékaři, psychoterapeutickou a intervenční může nabízet více odborníků. V ideálním případě je léčba komplexní a zahrnuje i práci s rodinou dítěte.
—
Kolik je dětí s autismem
Studie uvádějí 1% výskyt poruch autistického spektra v populaci. Spadají sem lidé s diagnózou dětského, atypického autismu i Aspergerova syndromu. V České republice se v současné době narodí ročně okolo 100 000 dětí, u 1000 z nich se projeví ve vývoji porucha autistického spektra. Jde o mnohem vyšší počet, než kolik je dětí například s Downovým syndromem nebo cukrovkou.
Zabývá se určitými věcmi stále dokola. Chodí po špičkách. Neobvyklá fixace na určité hračky (neustále s sebou nosí nějaký předmět). Řadí věci do řad.
Čeho si mohou rodiče všímat Příznaků, které mohou, ale vůbec nemusí svědčit o autismu, je mnoho. Platí, že čím více jich je, tím vyšší je pravděpodobnost postižení. Uvádíme nejtypičtější z nich. Nereaguje na své jméno. Neříká, co chce.
Zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby. Neukazuje a nemává na rozloučenou. Říkal/a několik slov, ale nyní přestal/a. Chybí sociální úsměv. Je velmi samostatný/á. Některé věci dělá velmi „brzy“. Špatný oční kontakt. Působí, že žije ve vlastním světě. Hyperaktivita / neschopnost spolupracovat / negativismus. Neví, jak si hrát s hračkami.
Doc. MUDr. Iva Dudová, Ph. D.
(1969) Pracuje jako zástupkyně přednosty Dětské psychiatrické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol v Praze. Je členkou odborné skupiny pro autismus při Vládním výboru pro zdravotně postižené občany.
Lidové noviny
Přidejte odpověď