Někteří handicapovaní přechod nezvládnou. Většině však začíná nový a bohatší život
Pardubice/Přelouč/Ráby – Už dvacet lidí s mentálním handicapem, kteří doposud žili v Domově pod Kuňkou v Rábech, se přestěhovalo do bytů v Pardubicích a Přelouči.
Po mnoha letech v ústavu pomalu zjišťují, jaké je to mít skutečný domov – místo, které je pouze jejich.
„Pardubický kraj tímto způsobem transformuje všech sedm sociálních zařízení ústavního typu ve své správě. Z celkového počtu 853 klientů žije nyní v pobytové komunitní službě 327 lidí, další stovka se bude moci přestěhovat během příštích tří let,“ říká Pavel Šotola, radní kraje pro sociální péči a neziskový sektor.
Ředitel: Brali jen to, co jim někdo dal
Domov pod Kuňkou v Rábech nyní provozuje kromě pobytové služby i sociální službu chráněné bydlení. „Uživatel si sám řekne, s čím potřebuje pomoci. Pracovníci mu jsou nápomocni radou či vlastním provedením konkrétní činnosti v případě, kdy to nezvládne. Pracovníci Domova pod Kuňkou nic nedělají za uživatele bez jeho vědomí, čímž je posilována jeho samostatnost a zvyšována možnost absolutního zapojení mentálně postižených spoluobčanů do většinové společnosti,“ vysvětluje ředitel zařízení Tomáš Černík.
Uživatelé, jejich opatrovníci a rodinní příslušníci jsou dlouhodobě připravováni na zásadní změnu v životě – na přechod z velkokapacitního ústavního ubytování do domácností. „Někteří uživatelé byli zvyklí žít desítky let v uzavřeném prostředí na okraji společnosti a bez možnosti seberealizace. Brali jen to, co jim někdo dal. Neměli možnost výběru. To již dávno neplatí a uživatelé mají možnost konečně přetrhat pouta s minulostí a pokusit se samostatně žít. Je však pravdou, že ne vždy se vše povede. Někteří uživatelé přechod do chráněného bydlení nezvládnou. Následně je pro ně hledáno optimální řešení jejich situace,“ doplňuje ředitel Černík.
Pracují. Praží kávu, vyrábí keramiku
Pro mnohé klienty sociálních zařízení je podstatné, jestli mohou získat alespoň částečný úvazek v nějakém zaměstnání. „V tom jsme velice úspěšní, daří se nám to asi u čtvrtiny z nich. Pracuje celkem 213 lidí, nejvíce z domovů ve Svitavách, Slatiňanech a ze Žampachu. Jedná se například o pražení kávy, balení hoblin pro drobné zvířectvo, úklidové práce, pomocné práce, výrobu keramiky a svíček nebo také obsluhu kavárny,“ konstatuje vedoucí odboru sociálních věcí Helena Zahálková. V případě klientů z Domova pod Kuňkou pracuje dvanáct z nich.
Příkladem pro všechny mentálně handicapované může být 58letá Květa. Přestože strávila více jak čtyřicet let svého života v ústavní péči, dnes bydlí samostatně v bytě.
Nakupuje, vaří, uklízí, pere, chová kočku. Žije normální život. Společně s podobně mentálně postiženou spolubydlící se o sebe starají samy, terénní pracovnice k nim dochází jen párkrát do měsíce, v případě potřeby je k dispozici na telefonu. Květa také pracuje, má dokonce tři zaměstnání. V knihovně obaluje knížky, obsluhuje v kavárně a pomáhá s „překládáním“ textů pro podobně postižené, zjednodušuje je.
Pardubický deník
http://pardubicky.denik.cz/
Přidejte odpověď