Asistenční pes nahrazuje ruce. Musí se to ale nejdříve naučit, o což se stará Jaroslava Polacseková a její tým.
KADAŇ / Svléknout z člověka oblečení i boty, podat televizní ovladač, telefon nebo noviny, rozsvítit, vyndat prádlo z pračky, otevřít a zavřít dveře. To vše hravě zvládne 2,5letý hnědý labrador Oskar. Právě prochází výcvikem na asistenčního a canisterapeutického psa a za několik týdnů se stane parťákem pětiletého Tomáše, který je upoután na invalidní vozík. „Psy cvičíme podle potřeb budoucího klienta. Zatímco vodicí pes je očima postiženého člověka, asistenční je jeho rukama,“ říká Jaroslava Polacseková z kadaňského spolku Šťastný pes – Handicap, který se věnuje výcviku asistenčních a canisterapeutických psů.
– Když se řekne asistenční pes, mnoho lidí si představí vodicího psa pro nevidomé. To ale není správně. Jak asistenční psi pomáhají?
Asistenční a canisterapeutičtí psi jsou i velkou psychickou podporou pro handicapované. Tito psi pomáhají rozvíjet jemnou i hrubou motoriku, přivolají pomoc při záchvatu, upadnutí či jiném problému člověka. Asistenční pes podá člověku předmět, o který si řekne, přinese oblečení ze zásuvky, rozsvítí, otevře dveře. Škála dovedností je široká.
– Která plemena jsou pro tento výcvik nejvhodnější?
Nejlépe se na výcvik hodí labradorský nebo zlatý retriever. Jsou velmi učenliví a baví je pracovat, přinášet věci. Navíc jsou to jedlíci, takže za pamlsek udělají i kotrmelec, a nikdy nejsou agresivní. K aktivním klientům se hodí border kolie. Lidé alergičtí na psí srst mohou mít pudly, kteří jsou také učenliví.
– Jak dlouho trénink trvá?
Výcvik probíhá od štěněte. V předvýchově se učí základní povely poslušnosti, hygienu, jezdit hromadnou dopravou či v autě. V roce absolvuje sérii veterinárních vyšetření a pokud je zdravý, pokračuje se v tréninku, který trvá osm až dvanáct měsíců. Je sestaven podle toho, zda jde o asistenčního, canisterapeutického nebo signálního psa. Výcvik signálního je obzvláště specifický, pejsek se učí rozeznávat příznaky, které se u klienta projevují před vypuknutím epileptického či diabetického záchvatu.
– Dostane na konci osvědčení, že trénink absolvoval?
Než je pejsek předán klientovi, musí absolvovat závěrečnou zkoušku. Pokud v ní obstojí, tak získá osvědčení a trenér ho poté může předat klientovi.
– Kolik výcvik stojí a platí ho klient?
Klient na výcvik nijak nepřispívá. Roční výcvik jednoho psa stojí kolem 190 tisíc korun, pokud trvá déle, náklady jsou vyšší. Částka zahrnuje veškeré náklady, tedy pořízení psa, krmivo, výživu, pomůcky a vybavení pro výcvik, hračky, cestovní náklady při výcviku, veterinární ošetření a také mzdu trenéra. Na rozdíl od vodicích psů, kteří jsou uznanou kompenzační pomůckou hrazenou ze státních prostředků, tak výcvik asistenčních, canisterapeutických nebo signálních pejsků hradí organizace, jež výcvik zajišťují. Pomáhají nám nadace, firmy a dárci. Někdy musíme sáhnout i do našich rezerv.
– Spolek funguje necelý rok. Proč jste se pustila do výcviku asistenčních a canisterapeutických psů?
Já osobně je necvičím, na to mám tým čtyř certifikovaných trenérek. Od dětství jsem vyrůstala s pejsky, ale nemám pevnou vůli na výcvik. Psi by cvičili spíše se mnou. Spolek jsem založila, protože máme pětiletého syna s těžkým zdravotním postižením a má svého canisterapeuta od jiné organizace. Poptávka po těchto psích pomocnících je veliká a mnoho rodin na ně čeká velmi dlouho nebo nedokážou splnit podmínky organizace. Proto jsem se rozhodla, že nabídnu pomoc. Oslovila jsem zkušené kynology a dnes už máme jednoho pejska umístěného v rodině. Ve výcviku nyní máme čtyři psy a další dvě štěňata v předvýchově.
– Co vás na této činnosti nejvíc baví?
Nejvíce mě baví lidský úsměv. Stojí to spoustu času, jde o neustálé shánění financí, což je nejenom oslovování sponzorů, ale i následná administrativa. Když to jde, jezdím s trenérkami do terénu na výcvik, který se uskutečňuje například i ve školách, nemocnici či domově pro seniory, aby si psi zvykali na různá prostředí. Na ty všechny strasti zapomenete ve chvíli, kdy se klient setká se svým psím parťákem. To jsou tak silné momenty, kdy handicapovaný neskutečně ožije a raduje se. A pes, který byl ještě před několika měsíci potrefené štěně, se stane skvělým pomocníkem a kamarádem. Těší mě, když vím, že pejsek v domácnosti pomáhá.
MIROSLAVA STRNADOVÁ
5plus2
Přidejte odpověď