Čím je pro euroatlantickou civilizaci latinka, pro Řeky alfabeta nebo pro Rusy azbuka, tím je pro nevidomé Braillovo písmo. Geniální vynález šestibodového zápisu, použitelného pro všechny světové jazyky, završil řadu předchozích neúspěšných pokusů a zůstává dodneška nepřekonán. A to přesto, že jeho tvůrce Louis Braille zemřel už před 165 lety, 6. ledna 1852.
Velké věci bývají překvapivě jednoduché.
Celá staletí se učenci pokoušeli vymyslet systém, který by nevidomým umožnil číst a vzdělávat se, až s řešením přišel šestnáctiletý mladík. Louis Braille, osleplý syn sedláře z francouzského městečka Coupvray nedaleko Paříže, navíc ani žádné vědecké ambice neměl, protože se učil hrát na varhany. A právě hudba rozhodla. Coby student Královského institutu pro slepou mládež v roce 1825 s dvěma svými spolužáky inicioval Braille žákovskou soutěž, která měla podpořit a zdokonalit v té době používané Barbierovo písmo. To vymyslel důstojník ve výslužbě Charles Barbier de la Serre původně pro noční čtení a psaní v armádě a postupně se z něj stalo i dvanáctibodové písmo pro nevidomé.
Podle historika Josefa Smýkala, autora publikace Pohled do dějin slepeckého písma, však byl Barbierův systém složitý, pro hmat náročný a nedala se jím zaznamenávat hudební notace. „Na ústavu se pilně pěstovala hudba a bylo třeba hudební skladby zapisovat takovým způsobem, aby se daly znovu přehrávat,“ vysvětluje Smýkal.
VÍTĚZ MUSEL ČEKAT
Prozraďme rovnou, že Braille soutěž vyhrál. Jeho návrh nejenže Barbierův systém výrazně zjednodušoval, takže rozměry písmem začaly odpovídat rozměrům bříška ukazováčku, ale zaváděl i bodovou hudební notaci. Braillovy „litery“ o dvou vertikálních sloupcích s třemi vyraženými body umožnily zobrazit veškeré znaky běžné abecedy včetně interpunkce nebo čísel a v neposlední řadě šetřily papír, což byl odedávna problém nosičů textů pro nevidomé.
Nevidomí byli návrhem od počátku nadšeni, ale ředitel institutu zprvu nevěnoval soutěži a jejím výsledkům žádnou pozornost. Jak uvádí Smýkal, šlo podle něj jen o dětskou hru a ústav dál používal Barbierovo písmo nebo vytlačenou latinku. „Braillův systém byl po celých 25 let učiteli odmítán,“ popisuje historik.
„Oficiálně se situace změnila až roku 1850, kdy zde byly veškeré latinky opuštěny jako nevhodné a Braillovo písmo bylo vedením pařížského ústavu pro nevidomé konečně přijato,“ konstatuje Smýkal.
Důvod počátečního odporu proti Braillovu vynálezu byl přitom čistě akademický, beroucí ohled jen na vidomou majoritu. Speciální bodové znaky prý izolují vidomé od nevidomých, kteří je nemohou číst ani psát a museli by se je učit. Což by podle kritiků učitelé nezvládli a nevidomé děti by tak nemohly chodit do škol v místě bydliště.
Přijetí Braillova písma bylo sice pozdní, ale zato definitivní. „Toto písmo obsahuje všechny principiální prostředky, kterými se slepci mohou rozvíjet,“ prohlásil náhle tehdejší ředitel pařížského institutu, který předtím vytrvale zkoušel všechny jiné možnosti, jenže bez úspěchu. Hned nato se Braillovo písmo začalo šířit po Evropě. V roce 1922 byla jeho soustava kodifikována československým ministerstvem školství i pro záznam českého jazyka a od roku 1932 jde o univerzální slepecké písmo pro celý svět.
VSTUPENKA DO PANTHEONU
„Hlavní příčinou úspěchu je to, že systém je v souladu s fyziologií a psychikou vnímání hmatem. Písmena jsou tvořena malým počtem reliéfních bodů a jejich ideálním rozložením do lehce rozlišitelných reliéfních obrazců,“ vysvětluje historik Smýkal.
A samotný Louis Braille? Celý svůj dospělý život byl varhaníkem, profesorem na pařížském Královském institutu pro slepou mládež a své písmo neustále zdokonaloval. Uznání a obdivu se ovšem dočkal až v roce 1850, tedy dva roky před smrtí. Braill zemřel jako třiačtyřicetiletý v roce 1852 na tuberkulózu a byl pohřben v pařížském Pantheonu.
11.1.2017
JAN ŠTĚTKA
Olomoucký deník
http://www.olomoucky.denik.cz/
Přidejte odpověď