Byl policistou a příslušníkem Útvaru speciálních operací. V Afghánistánu přišel o nohu. Doktoři o ni bojovali dlouhé dva roky, amputace pod kolenem se přesto stala nevyhnutelnou.
Jiní by možná rezignovali. Podlehli skepsi, beznaději. Ne však válečný veterán Miroslav Lidinský (nar. 23. září 1972). Osud jej katapultoval do světa handicapovaných sportovců, v němž našel své druhé já. Stal se několikanásobným mistrem České republiky v golfu, na lyžích to dokonce dotáhl na paralympiádu v Pchjongčchangu a stále nemá dost.
Coby člen Dukly Hradec Králové začíná sklízet první úspěchy ve sportovní střelbě, konkrétně paratrapu. Cíl je daný. Vybojovat si účast na letních Hrách v Paříži (2024), kde by měla být tato atraktivní broková disciplína nově zařazena.
Exploze pod nohou
Ale pěkně popořádku.
Píše se rok 2007. V úmorném červencovém horku podporuje česká speciální jednotka SOG (Special Operations Group), rychlým útočným manévrem britské bojující jednotky 12. mechanizované brigády, které vytlačují teroristické skupiny Tálibánu z údolí řeky Hilmand. Lidinský má následně za úkol prozkoumat dobytý prostor.
,,Šel jsem prohlédnout zákopy, odkud se vedla palba. Jenže z jeskyně nečekaně vylétla od Talibánců protitanková střela RPG7 a explodovala mi pod nohou,“ popisuje zásadní okamžik. V tu chvíli si vůbec neuvědomoval, jak těžké zranění utrpěl. ,,Při následné léčbě jsem si pořád říkal, že kotník sroste, vrátím se zpátky na útvar a znovu vyjedu na misi. Byl jsem v tomto směru velmi naivní,“ přiznává. ,,Infekt mohl přestoupit do kolena, tedy dalšího kloubu, který je pro tělo stěžejní. Ortoped vojenské ústřední nemocnice Lubomír Zelinka mě v nelehkém rozhodnutí podpořil. Amputace byla provedena řízeně. Díky tomu dnes můžu sportovat. Mám vyrobené nadstandardní protézy. Ač to bude znít blbě, jsem schopný hrát i volejbal,“ usmívá se.
Samotný incident se Lidinskému tolik nevrací. ,,Často mi ale v hlavě létají vzpomínky na kamarády, s nimiž jsem tam strávil spoustu času a které, díky vypjatým situacím, jaké jsou tam, začnete brát jako rodinu. Hodně na ně myslím. Jsme stále v kontaktu,“ přibližuje pocity, jež prokazují abnormální soudržnost.
Život před amputací byl pro válečného veterána vším. Vypracoval se mezi vojenskou elitu. Nabral spoustu zkušeností, prožil situace, o kterých se zdá jen málokomu. Vše jej nesmírně bavilo. ,,Trošku mi to svým způsobem chybí. Ale nestýskám si. Člověk musí najít sílu se s tím vypořádat. Parasport to dokázal přebít. Ohromně mě naplňuje.“
To ostatně dokázal ihned, co opustil nemocniční lůžko. Do sportu se vrhl doslova po hlavě. Nejprve mu učaroval golf. ,,Měl jsem velké štěstí. Na golf jsem narazil úplně náhodou, na internetu. Tenhle sport lze provozovat i s velkou mírou postižení. Pohltilo mě to. Rostla ve mně touha se zlepšovat.“ Během krátké doby se vyšvihl ve své kategorii do špičky. Šestkrát vyhrál podnik Světového poháru, stal se vicemistrem Evropy a pětinásobným mistrem republiky.
Lidinský ke všemu šéfuje české golfové asociaci handicapovaných.
,,Díky podpoře federace jsme se velmi rychle zařadili do mezinárodních struktur. Dříve nás bylo pár. Dnes už je konkurence obrovská. Vyhrávat je stále těžší a těžší. Vyskytují se mezi námi i bývalí profíci, kteří hráli dokonce PGA Tour. Úroveň šla obrovsky nahoru. Jsem hrdý, že se nám povedlo sestavit kvalitní reprezentační tým a dokážeme sbírat úspěchy na evropských i světových akcích,“ pochvaluje si.
Později ke golfu přidal sjezdové lyžování. Šikovnost a píle přinesla brzy kýžené ovoce. Účastnil se Evropských a Světových pohárů. Vyjel si potřebné body a zajistil si start na zimní paralympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu 2018.
,,Šlo o další výzvu. K lyžím jsem měl mnohem bližší vztah, protože jsem na nich uměl už před úrazem. První jízdu v branách jsem s protézou vyzkoušel v roce 2010. Párkrát jsem se svezl a šel na mistrovství republiky. Od té chvíle jsem začal intenzivně trénovat. Veškeré snažení vyvrcholilo účastí na paralympiádě.“
Znovu pod pět kruhů
Lidinského cíle neustaly. Nikdy se netajil zálibou ve zbraních. V dětství je dokonce vyřezával. Možná i proto na ,,stará kolena“ přesedlal ke sportovní střelbě. V Dukle Hradec Králové mu coby bývalému vojákovi vytvořili skvělé podmínky k přípravě, k ruce má i trenéra – bývalého reprezentanta Robina Daňka.
,,Jsem z myslivecké rodiny. Tatínek i maminka byli profesionální lesníci. Oba stříleli lovecké kolo, tak se nedivte,“ směje se.
Disciplínu trap si vybral záměrně. V roce 2024 by měla být zařazena na letní paralympijské hry v Paříži. A jak mu to po pár měsících jde? Velice slušně. Nedávno obsadil ve své kategorii první místo v závodu Světového poháru v Al Ainu. Díky tomu se mu otevřela cesta na říjnové mistrovství světa v Sydney.
Asfaltové terče kosí s čím dál větší jistotou. Nenáviděné Talibánce, kteří mu totálně změnili životní dráhu, si ale místo nich nepředstavuje. ,,Snad možná některé politiky,“ pronese humorným tónem. Záhy ale zvážní. ,,Coby voják jsem byl vycvičen k tomu, abych terč našel, zastavil a zasáhl jej. To mi na trapu činí trochu potíže, tam zastavit nemůžete. Trochu se s tím peru, ale postupně si to sedá. Je to běh na delší trať. Paříž je výzva. Byl by to svým způsobem unikát startovat na zimních i letních hrách. Doufám, že se to povede.“
—————–
Co možná nevíte
Narodil se se v Chlumu u Třeboně. V roce 1996 přestoupil k Zásahové jednotce v Českých Budějovicích. Stihl vystudovat pedagogickou fakultu. Na Jihočeské univerzitě učil tělesnou výchovu pro zdravotní záchranáře. Stal se potápěčem, pyrotechnikem, leteckým záchranářem, instruktorem taktické a střelecké přípravy. V listopadu 2006 nastoupil k Útvaru speciálních operací Vojenské policie. 28. července 2007 byl těžce raněn, protitanková střela RPG mu utrhla levý kotník. Lékaři mu posléze museli amputovat nohu pod kolenem. Je držitelem řady vyznamenání.
Pavel Král
Hradecký deník
https://hradecky.denik.cz/
Přidejte odpověď