Zpěvák a klavírista Honza Jareš je od narození nevidomý, ale přesto dokázal absolvovat pražskou hudební konzervatoř. Rozhovor České televize.
moderátorka
Na začátek otázka, která mě napadla, když jste tak pozorně poslouchal předchozí váš zpěv, jaké to je slyšet se?
Honza JAREŠ, zpěvák
Mám z toho hezký pocit, je to úžasné a jsem ráda, že se hudba stala mojí profesí, opravdu jsem z toho moc rád.
moderátorka
Vy jste už od základní školy chtěl, že se budete věnovat hudbě, toužil jste po tom, kdo vás k tomu přivedl a čím vás hudba tak nadchla?
Honza JAREŠ,
K hudbě mě přivedli moji rodiče, když bylo jasné, že mám hudební nadání, tak už jsem si řekl, že bych se chtěl hudbě věnovat, protože dá se říci, hudba je jeden z mála oborů, který může nevidomý člověk dělat sám vlastně.
moderátorka
A kdy jste se začal svůj sen plnit? Bylo to tak, že už na základní škole jste chtěl do základní umělecké školy a věnoval jste se hře na klavír nebo zpěvu?
Honza JAREŠ,
Já jsem do základní školy /nesrozumitelné/ v Brně, a pak jsem teda nastoupil na tu základní uměleckou školu, protože já jsem se chtěl věnovat popu, tedy takzvané populární hudbě a na základní škole pro nevidomé, kam jsem chodil, se vyučovala pouze klasická hudba, takže proto jsem vlastně na tu uměleckou školu nastoupil.
moderátorka
A konzervatoř tady v Praze byla tedy pro vás jednoznačná volba, nebo jste případně zvažoval ještě některé jiné varianty vzhledem k tomu, co vás třeba na základní škole bavilo za předměty, to ani nevím?
Honza JAREŠ,
No, tak na základní škole mě kromě hudby bavil třeba i, bavila mě čeština, ta mi šla dobře, pak i dějepis a zeměpis. A konzervatoř byla mojí jednoznačnou volbou, ale na Dejlově konzervatoři, která je určená pro nevidomé, tak tam se v té době vyučovala pouze klasická hudba, takže já jsem vlastně nastoupil na pražskou konzervatoř na státní právě proto, že tam bylo možné vystudovat populární zpěv.
moderátorka
Vy už jste to zmiňoval, že jste dětství strávil v Brně, kvůli studiu na konzervatoři jste se museli přestěhovat do Prahy. Tak mi prosím řekněte, jak moc je složité je opustit prostředí, které znáte a kolektiv lidí, který kolem vás se pohybuje?
Honza JAREŠ,
Naše rozhodnutí nebylo zcela snadné, protože jsme v Brně žili dlouho, žili jsme tam 13 let a byli jsme tam zvyklí žít, ale zároveň jsme si říkali, že vlastně pro moje studium hudby a vlastně do budoucna i pro mojí práci byla Praha jednoznačně tou nejlepší volbou, tak proto jsme tam šli.
moderátorka
A jak vás tedy v pražské konzervatoři přijali vaši spolužáci myslím a učitelé, kantoři?
Honza JAREŠ,
Já jsem, já jsem vlastně ještě z Brna dojížděl na soukromé hodiny zpěvu za paní profesorkou Lídou Nopovou, která byla zároveň i vedoucí populární hudby a velmi mě překvapilo, jak vlídně mě přijala a jak našla i způsob, kterým by mě vlastně vyučovala.
moderátorka
A co bylo při studiu vlastně vůbec nejtěžší? Přiznám se, že si nedokážu představit, v čem to můžete mít kvůli vašemu doufám, že to tak můžu nazvat hendikepu stížené?
Honza JAREŠ,
Nemohl jsem číst noty vlastně, protože profesoři na pražské konzervatoři je neuměli vlastně číst, a ani se v nich nezapisovala populární hudba v těch notách, ale při studiu na pražské konzervatoři mi pomáhal můj absolutní hudební sluch, takže já jsem vlastně absolvoval úplně všechny předměty zpěv, klavír a celou hudební teorii za pomocí sluchové analýzy.
moderátorka
Sluchové analýzy, co to znamená přesně, abychom si to dokázali představit?
Honza JAREŠ,
Je to vlastně rozbor rytmu, harmonie a akordů za pomocí právě toho absolutního hudebního sluchu a já jsem vlastně tu konzervatoř absolvoval vlastně celou vlastně všechny předměty a jako téma k absolventské práci, která byla vlastně součástí závěrečných zkoušek absolventských, jsem si vybral rozbor druhé symfonie Ludwiga van Beethovena jsem si vlastně vybral a tu jsem vlastně vystudoval a tu jsem vlastně rozebral pomocí té sluchové analýzy.
moderátorka
Dobře, pojďme tedy k vašemu životu teď. Vy jste se narodil předčasně a v důsledku pobytu v inkubátoru, kde jste strávil první 3 měsíce svého života, jste přišel o zrak. Kdy jste to začal vnímat a bylo těžké pro vás to přijmout?
Honza JAREŠ,
já bych řekl pravdu, já jsem si to ani neuvědomil, ale já jsem se s tím jako v podstatě smířil. Jako viděl jsem, že třeba některé věci buď nebudu moct dělat vůbec a nebo velmi omezeně, ale právě proto, že jsem nevidomý, tak jsem si začal asi uvědomovat, že hudba je vlastně jak, že jsem vlastně měl to hudební nadání na hudbu a že se mi teď splnil sen, že se právě hudba stála mojí profesí hudba.
moderátorka
A jak si okolní svět představujete, představujete si ho třeba i v tónech?
Honza JAREŠ,
No, tak to se jakoby říct nedá, samozřejmě, že si svět představuju trochu jinak než lidi, kteří vidí, no ale vnímám to, vnímám lidi, vnímám zvuky a samozřejmě ano.
moderátorka
Mně spíš šlo o to, jestli si k nějakým momentům, k nějakým situacím, k nějakým zážitkům přiřazujete hudbu, že vám to pomáhá i, abyste, aby pro vás ten daný okamžik byl nezapomenutelný dejme tomu?
Honza JAREŠ,
To ani ne, to jako si myslím, že ne, tohle ne.
moderátorka
Mezi vaše koníčky patří sport a cestování, tak pojďme nejprve k cestování, kde jste byl úplně nejdál a kde se vám nejvíce líbilo?
Honza JAREŠ,
Cestování je mojí velikou zálibou, nejvíc se mi líbilo na /nesrozumitelné/ a také na Novém Zélandu, ale stejně tak je krásné se vydat i na cestu po Čechách. Třeba vzít kola a vyrazit jezdit na Šumavu.
moderátorka
A teď momentálně plánujete ještě nějakou cestu?
Honza JAREŠ,
Ano v září bychom rádi jeli do Itálie, tu jsem navštívil několikrát, vždycky se mi tam moc líbilo a teď bychom se chtěli jet podívat na ostrov Ischia bychom chtěli jet.
moderátorka
Podle čeho si vůbec vybíráte místa, která chcete navštívit?
Honza JAREŠ,
No, tak nevím, na co to má vliv, samozřejmě jaké je tam počasí, podnebí a také atmosféra. Jestli jsou tam příjemní lidé a já vlastně vnímám ta místa jako podle toho, jaká tam je kultura, lidé a pak samozřejmě vůně moře, jídlo a doprava.
moderátorka
Já jsem zmiňovala tady mezi vašimi koníčky i sport a my jsme před malou chvílí mohli vidět fotografii, na které se proháníte na vodních lyžích, ale pokud se nepletu, tak vy jste lyžoval i v zimě?
Honza JAREŠ,
Já jsem jezdil na hory od mala a jezdil jsem na běžkách, ovšem před 7 lety se mi stal velmi vážný úraz na běžkách a komplikovaně jsem si zlomil nohu a takže vlastně k uzdravení byla dlouhá cesta, tak jsem si řekl, že už zimní lyže vzdám, protože tam už bych se opravdu ptal a na těch vodních lyžích, to jsem zkoušel v létě párkrát v Řecku, kam jsme také zavítali několikrát na dovolenou, to se mně moc líbilo, tam jsme jezdili přes zátoku na ostrově Korfu a také se tam vlastně zkoušel nejdřív jezdit na tyči jako každý začátečník, a později jsem přešel i na lano a když jsem to zvednul, tak už jsem se proháněl, přejel jsem celou zátoku vlastně a moc se mi to líbilo.
moderátorka
Zpátky k hudbě, jaký máte největší hudební vzor, koho nejvíce obdivujete a v čích šlépějích, i když chápu, že každý je originál, byste rád šel?
Honza JAREŠ,
Líbí se mi mnoho zpěváků, ale jestli mám uvést alespoň jedno jméno, tak nejvíc se mi líbí písně vynikajícího britského klavíristy a zpěváka Eltona Johna, jeho písně mám moc rád, dokonce jsem navštívil i tady v Praze jeho koncerty a byl to skvělý zážitek a jeho písně často na koncertech hrají.
moderátorka
A vy sám si písničky tvoříte, skládáte?
Honza JAREŠ,
No, já jsem jejich interpret, ale sám hudbu neskládám, písně mi píše můj výborný kamarád a hudební skladatel Tomáš Kimpl. Já se s Tomášem znám už 10 let a Tomáš mi píše opravdu krásné písničky, jako příklad mohu uvést píseň Doktor duší, se kterou jsem 12x zvítězil v hitparádě Českého rozhlasu.
moderátorka
Tak vám držíme palce i do budoucna, ať se vaše hudební kariéra i nadále dobře rozvíjí, děkujeme, na shledanou.
Přidejte odpověď