Bojují s těžkou nemocí. Doufám, že dcera jednou promluví, říká maminka Lexinky

„Třeba se jednou stane zázrak a Lexinka vám bude moct poděkovat sama,“ říká Kateřina, mladá maminka téměř čtyřleté Alexandry, která od narození bojuje s vážnými zdravotními komplikacemi a vyžaduje nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou péči.

Lexinka z Prostějova se narodila se vzácnou genetickou vadou a dětskou mozkovou obrnou. V důsledku zmiňovaného postižení se potýká s opožděním, jež se projevuje na mentální i tělesné úrovni. „Genetická vada způsobuje navíc i další komplikace – centrální zrakovou vadu a epilepsii,“ upřesňuje onemocnění své dcery paní Kateřina.

Nemluví a nechápe

V praxi to znamená, že vývoj Lexinky je velmi opožděn. Ve dvou letech nechodila, neudržela se vestoje, nedovedla sedět správným způsobem ani lézt. Co se mentálního stavu týče, byla na úrovni sedmiměsíčního miminka. Doposud vůbec nemluví. A to není všechno. „Dcerku občas trápí epileptické záchvaty, ale zatím nevím, co je spouští. Limituje ji i zraková vada – sice vidí, ale mozek nedokáže obraz, ten vizuální vjem, dále zpracovat a pochopit. Nedávno dosáhla pokroku a naučila se lézt po čtyřech. Měli jsme z toho ohromnou radost. Pořád však v její motorice převládají velké nedostatky a špatné návyky. Sama se vsedě neudrží, nepostaví se a neumí se s námi ani dorozumět,“ dodává vyčerpaně paní Kateřina.

Pro maminku je darem

Lexinka s maminkou pravidelně dochází na neurologii, kde její stav hlídají odborníci. Dívenka potřebuje pro svůj rozvoj a léčbu mnoho dalších terapií. „Docházíme na ortopedii, kde pracujeme s nožičkami, o zbytek těla se pak stará fyzioterapeut. Zrakové postižení pravidelně konzultujeme se zrakovou terapeutkou a oční lékařkou. Velmi důležitý je i Lexinčin psychický vývoj, svěřily jsme se proto do péče klinické psycholožky a logopedky. Nevzdávám se a stále doufám, že Lexinka jednou i promluví. Proto chodíme na logopedii, kde se zatím učí znakovat,“ vysvětluje maminka, která péči o dceru věnuje veškerý svůj čas.

I když je to náročné a vyčerpávající, paní Kateřina se svěřuje, že dcera je pro ni velkým darem. „Moje dcera je úžasné sluníčko a velmi houževnatá holčička,“ neztrácí naději.

Pokroky i díky Andělům

Dojíždění na všechny zmíněné terapie je nákladné, a když se k tomu připočtou občasné rehabilitace na koních nebo lázně, jež Lexince velmi prospívají, je to pro mladou maminku samoživitelku velmi těžké. Díky pomoci Dobrých andělů, kteří ji finančně podporují, si paní Kateřina může dovolit například absolvovat se svou dcerou intenzivní rehabilitace v Neurorehabilitačním centru v Ostravě. Ty Lexince nesmírně pomáhají. Po posledním čtrnáctidenním pobytu na těchto rehabilitacích začala konečně sama lézt po čtyřech. Předtím ji ruce a nohy neunesly.

„Jménem Lexinky i svým moc děkuji všem Dobrým andělům. I když v nemocnici slyším jen špatné zprávy, nepřestávám věřit, že Lexinka udělá pokroky a jednou snad bude mít alespoň trochu důstojný život. Jsem na celou situaci sama, ale Dobří andělé mi dávají naději, že to zvládnu. A třeba se stane zázrak a jednou vám moje dcera poděkuje i sama,“ srdečně doufá paní Kateřina.

S novým rokem Dobrým andělem

Pokud se chcete i vy stát Dobrým andělem a pomáhat rodinám s podobně těžkým osudem, jako mají paní Kateřina a Lexinka, je to jednoduché. Stačí se zaregistrovat na www.dobryandel.cz a začít přispívat libovolnou částkou. Nadace Dobrý anděl odevzdá veškeré vaše příspěvky rodinám do posledního haléře.

Zuzana Macková

Bruntálský deník

https://bruntalsky.denik.cz/

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.