Řeč dětí. Jakou roli hraje nedostatečný kontakt a zrychlená doba? Jak vadám předejít, zabránit, odstranit je? Jak správně učit, mluvit a vyslovovat a jaký vliv má na artikulaci elektronika a média? Tak o tom všem si Český rozhlas povídal s klinickou logopedkou a předsedkyní sekce klinických logopedů sdružení ambulantních specialistů paní Vlastou Šimkovou.
MLUVČÍ 1,
Je nárůst dětí s vadou řeči radikální?
Vlasta Šimková
Myslím si, že nějaký nárůst řeči rozhodně, ono to souvisí se životním stylem, s dobou, se způsobem, jak děti vychováváme, jak je učíme jazyk a taky s prostředím, protože dnes mnoho pořadů třeba v televizi, v rozhlase, v angličtině, takže vlastně setkávání se i s jinými jazyky, než s tím mateřským jazykem. Potom jsou to ty tablety, ty chytré mobilní telefony, to na děti působí a zcela jistě ta, to vyzrávání probíhá trochu jinak, než já nevím, v minulém století, třeba, v čem.
MLUVČÍ 1,
Je to jiné, v čem je to špatně, že ty děti se dostávají k těm tabletům a mobilním telefonům. Například.
Vlasta Šimková,
Víme, že virtuální realita je něco, co pohlcuje jak dospělé, tak děti, je to něčím fascinující a už velmi malé děti, které ještě ani nechodí. Pokud se dostanou k tomu mobilu, tak velmi rychle tím pesíkem umí ovládat. Je to něco, co neumíme možná úplně pojmenovat, ale fascinuje to prostě všechny, takže a i rodiče, takže musím říct, že strávíme s těmito, s těmito chytrými zařízeními mnohem více času samozřejmě než kdykoliv dříve.
MLUVČÍ 1,
A jaký vliv to má na tu artikulaci?
Vlasta Šimková,
To má vývoj řeči a učení se jazyků velmi souvisí s tím, jaký kontakt máte s tím druhým člověkem, který vás učí ten jazyk, takže první osobou bývá maminka, tatínek, prostě to nejužší prostředí. No a pokud ten čas, který zcela přirozeně po tisíciletí, tak trávilo malé dítě se svou maminkou, je nahrazeno právě tím chytrým zařízením do značné míry, tak se to dítě učí tomu mateřskému jazyku podstatně složitěji, jo, a delší dobu. A nechci říct, že je všechno špatně, protože mnoho informací mají dneska děti, které držíme, děti neměly, ale to učení se mateřskému jazyku, to vnímání zvuku rytmu, to jsou všechno velmi důležité prvky té řeči, tak to je potřeba vnímat o té nejbližší osoby, a to bývá maminka.
MLUVČÍ 1,
Možná i ta vizualizace, když se mamince díváme na ty rty, jak se pohybují.
Vlasta Šimková,
Protože u úplně malých dětí víte, že maminka přirozeně drží vzdálenost asi těch 20 cm toho kojence, pak se maličko ta vzdálenost už vyhřešuje. Ale ano, je to ten obličej a v těch televizích a mobilech lecklí, mluví skříně a já nevím, stromy, takže tam ta mluvidla nevidíte, ale pokud se učíte ten mateřský jazyk vlastně od osoby, tak samozřejmě je to více faktoriální vliv na vás, vidíte, slyšíte, cítíte, vnímáte, jsou tam i hmatové, třeba nějaké vjemy, tak, takže je tam, je tam mnohem více těch působnosti vlastně na dítě.
MLUVČÍ 1,
Já se dočetla, že za posledních 15 let se zvýšil podíl dětí s vadami řeči šestinásobně, takže každé páté dítě má nějaký problém. Otázkou je, co všechno se dá považovat za vadu řeči, toho bude asi také hodně.
Vlasta Šimková,
Určitě a otázkou také je, co považujeme za vadu řeči a co vlastně považujeme za nedostatečné. Myslím si, že to měřítko, nároky na ty děti se plynule zvyšují, dnes je zcela běžné, že dítě jde do první třídy a prsty ovládají klávesnici. Už vědí, která písmenka tam jsou. Jsou běžné případy dětí, které už při vstupu do první třídy ovládají počítání do sta. Neumím si to představit v mé době, před těmi 55 lety vůbec, my jsme se učili opravdu první písmenko a takže jsme ho ve škole poprvé viděli. Takže tohle je zcela jiné, a protože se mění naše životní prostředí, mění se naše podmínky, tak některé složky se trošičku se jim jaksi ta obtížnost ubírá, dneska děti fyzicky nepracují, například jo, dříve pětileté děti už třeba pracovaly, takže tohle to tam nyní, ale na druhou stranu, co působí na dítě v té zrakové sluchové rovině, je obtížné, takže vlastně klade to i nárok na vysokou znalost toho mateřského jazyka v raném věku, aby dítě rozumělo, co se kolem něho děje.
MLUVČÍ 1,
A pak je možná problém to všechno zprostředkovat, aby to dalo do těch slovch.
Vlasta Šimková,
Aby to třeba divadlo ano potřebuje prostě někdy trochu více času.
MLUVČÍ 1,
Říká klinická logopedka Vlasta Šimková. Teď už nabízíme i telefonní kontakt. 726 a třikrát 46. případně pokud se chcete na něco zeptat, zavolejte k nám do studia nebo napište na studio hradec@rozhlas.cz.Radioporadna Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes o vadách řeči. Naším hostem je klinická logopedka Vlasta Šimková. No a právě dnes se schvaluje i nějaká novinka, úprava, jste mi říkala ohledně školních logopedů. Je to pravda.
Vlasta Šimková,
Myslím si, že právě probíhá v senátu debata projednávání novely zákona o pedagogických pracovnících a jedním z témat je právě zřízení nové pracovní pozice, tzv. Školského jako pravda.
MLUVČÍ 1,
No, vy jste za zastánce nebo odpůrce takové, této pracovní pozice. Mohlo by to pomoct dětem?
Vlasta Šimková,
Vždycky se říká, že cesta dotkla, je dlážděna pěknými, pěknými kamínky a tohle to je něco podobného. Víte. Právě proto je klinická logopedie ve zdravotnictví a speciální pedagogika ve školství, ve školství učímeme a pomáháme získávat vzdělání ve zdravotnictví, léčíme, provádíme terapie a napravujeme něco, co souvisí se základním onemocněním, smíchat dvě tak různá povolání, jako je povolání speciálního pedagoga, to znamená člověka, který odpovídá za výchovu a vzdělávání a zdravotnického pracovníka tím, že rozlišíme ty dvě pracovní pozice, ty dvě profese pouze přídavným jménem klinický nebo školský, je nebezpečné a nedostatečné.
MLUVČÍ 1,
Uvidíme, jak to dopadne dneska, jestli bude schválen nebo neschválen. Samozřejmě já mám trošku pomoct, pocit tedy, že ten školní logoped nahrazuje tu práci, kterou by trošku měli dělat rodiče doma, cvičit, trénovat tu artikulaci, ale asi, když je nějaký problém, tak vy osobně byste doporučila zajít na odborné pracoviště za klinickým logopedem.
Vlasta Šimková,
Vždycky, když se u dítěte objeví nějaký problém s komunikací, a to není jenom o výslovnosti, skutečně to může být plynulost řeči. Dítě se vám začíná zadrhávat nebo se ten vývoj řeči ubírá nějakým zvláštním způsobem, vidíte, že dítě se vám nedívá do očí, prostě je tam třeba podezření na autismus a těch věcí je mnoho. Dětské mozkové obrny například, tak vždycky je nejdůležitější raná diagnostika, víte dobře, že když chcete něco dobře vyléčit, tak pokud nemáte stanovenou diagnózu, tak ani ta léčba nemůže být správně nastavená, takže to je úkol toho klinického logopeda v podstatě provádět terapií, samozřejmě ta léčba se váže spíš k lékařům, ale my jsme nelékaři zdravotníci, takže provádíme léčbu vad řeči, ve škole je to jinak tam pro naše pacienty, které máme v ordinacích, by měl ten speciální pedagog vytvářet ideální podmínky pro výchovu a vzdělávání, umožnit tedy našemu pacientovi, žákovi ve škole získat vzdělání, i když má tu diagnózu, která souvisí třeba.
MLUVČÍ 1,
S řečí, tak některým dětem by to ale možná pomohlo. No, uvidíme každopádně, jak to všechno dopadne. Máme tady dotaz od paní Camilly, která píše dá se každá vada řeči napravit? Píše. Vím, že například koktavostí trpěl Winston Churchill, Marilyn monro, hlavně král Jiří šestý. Koktavost je asi jiná kapitola, než když dítě neumí říct, ale zajímalo by mě, jestli je to opravdu tak, že pílí a správným nastavením mysli je možné téměř cokoliv.
Vlasta Šimková,
To je krásně řečeno. Já si myslím, že vše je v hlavě, jak se říká, a například ta koktavost zmíněná, ta patří k takovým velmi nepříjemným vadám řeči a je to zase komplexní záležitost, která souvisí samozřejmě s genetikou, souvisí i s nějakými podmínkami životními, s nároky, na které na nás jsou kladené. A my jako kliničtí logopedi spolupracujeme s lékaři, takže se pokoušíme vlastně pacientovi dát takové vlastně návody, způsoby, učíme toho pacienta pracovat se sebou tak, aby, přestože neumí současná medicína tu koktavost vyléčit, tak aby pomoci určitých strategií a technik, ten náš pacient v nějakém věku, může to být malé dítě, může to být dospělý člověk, vlastně s tou diagnózou dokázal velmi kvalitně žít, a to umíme.
MLUVČÍ 1,
Vy pracujete i v nemocnici s dětmi.
Vlasta Šimková,
Kliničtí logopedi mají velké zastoupení v nemocnicích a v poslední době se velmi mluví i o tom, že jsou třeba součástí různých týmů operačních, protože.
MLUVČÍ 1,
I senioři po mozkových.
Vlasta Šimková,
Mrtvic ano, a tam se vlastně pomocí zkoušek řeči zjišťuje vlastně, do jaké části mozku třeba se zasahuje při té operaci a také řešíme poruchy polykání jak u kojenců, tak u třeba u seniorů, což je záležitost, která se obvykle provádí na těch klinikách a vyžaduje zobrazovací techniky, aby se pacient vlastně, aby se mu neublížila.
MLUVČÍ 1,
Máte nějaký příběh, který vám utkvěl v paměti nějaký se šťastným koncem. Pozitivní. Bude jich možná hodně.
Vlasta Šimková,
Hodně. Určitě, já jsem pozitivní člověk, takže vždycky věřím, že život to tak nějak semele, že vždycky to dobře nakonec dopadne, takže mám, ano, měla jsem třeba chlapce, který ke mně přišel, byl už vlastně ve druhé třídě a mluvil samohláskovou řečí, byla tam velká huhňavost, otevřená, nefunkční vellum, no a vlastně to dítě už prošlo nějakou historii, bylo, bylo ve škole pro sluchově postižené, takže částečně znakovalo, a to chlapec a my jsme vlastně během dvou let dokázali, když se dostal k nám do ordinace, tu řeč upravit, takže huhňavost byla sice znatelná, ale sociálně přijatelná. A z hlásek jsme se dostali vlastně celou tou pyramidou až k tomu konečnému moře, takže vlastně ta klinická logopedie opravdu může pomoct, ale je potřeba včas.
MLUVČÍ 1,
V jakém věku by vlastně děti měly mít ukončený ten správný vývoj, pokud jsou zdravé, tak kdy už by měly umět všechna písmena.
Vlasta Šimková,
Tak budeme radši říkat hlásky, písmenka se píší, hlásky vyslovují učení mateřskému jazyku. Jsme říkali, že vlastně je zejména osvojení si té zvukové stránky, to vtiskáváme velmi brzy a jsou to vlastně fonémy, to jsou ty zvuky, které vytváří ten mateřský jazyk, takže dítě se naučí mluvit kolem zhruba jednoho roku, jsou to máma, táta, někde kolem druhého roku jsou to ty jednoduché věty a kolem třetího roku věku už děti umí se vyjadřovat o běžných věcech v rodině, obvykle jsou ale děti, kde ten nástup řeči může být opožděný, a to opoždění může mít nějakou organickou příčinu, anebo to může být prostě to, že máte tak geneticky to babička, dědeček taky. Začaly později mluvit. Prostě je to nějaká Peci, nějaké specifikum té rodiny a máte to v genech. Na tu vaši otázku odpovím tak, než jde dítě do školy by mělo mít zvládnuté všechny hlásky, tedy zvuky, které tvoří ten mateřský jazyk. Takže okolo šestého roku ano ideálně, ale pokud se to úplně nestihne, tak ještě není třeba panikařit, protože fixuje se to až čtením.
MLUVČÍ 1,
Teď vás poprosím, nasaďte si sluchátka, protože tady máme dotaz, jste v radio poradně, můžete se ptát, dobrý den.
Vlasta Šimková,
Dobrý den, já se teď chci zeptat, my jsme žili v cizině a naše dcera se narodila v Irsku nebo ve Španělsku, ale pak žila v Irsku, takže měla mateřský jazyk, angličtinu, ano, a pak jsme asi po čtyřech letech se přestěhovali do Španělska a strávili něco málo přes rok a pak, když jsme se vrátili do Česka a vlastně tu češtinu moc neměla, tak se nám po nějaký době začala zadrhávat, ale jako docela hodně a bylo nám, poradili nám, že vlastně máme zkusit vysnout v rodině ty cizí jazyky, protože jsme se snažili nějakým způsobem udržovat angličtina a španělština a po čtyřech, pěti měsících se to teda trošku se to srovnalo, jestli je možný, že to bylo těma třema jazykama, z které to dítě jí bylo vlastně nějakých 66 let, kdy jsme se vrátili do Česka.
MLUVČÍ 1,
Jestli nebylo zahlceno, no, necháme zareagovat. Děkujeme, děkujeme za dotaz.Na shledanou. Tak co vy na to?
Vlasta Šimková,
Tak dobrý den k vaší otázce. Samozřejmě, že na učení se mateřskému jazyku je poměrně složitý proces a každé dítě si můžeme představit, když se narodí, je takový počítač, do kterého vlastně všechny ty informace vstupují, většina dětí má mateřský jazyk, jenom jeden, to je ten jazyk, který ovládá maminka, tatínek, babička, dědeček, to nejužší okolí jsou ale děti a není jich vůbec málo, které mají maminku, třeba Češku a tatínka, já nevím, Angličana, Němce a tam zcela přirozeně působí na to dítě, dva mateřské jazyky, jsou to dva oddělené systémy a ten dětský mozek si s tím umí poměrně dobře poradit a pokud dítě nemá v genech nějaké oslabení, prostě trošičku zranitelnější tu nervovou soustavu, tak se s tím obvykle vypořádá velmi dobře, vlastně dostane jako dárkem dva jazyky mateřské, což je velký dar, bych řekla, pokud, ale to nejsou mateřské jazyky, je to vlastně jazyk toho nějakého prostředí, v kterém se to dítě nachází, a to prostředí se mění, tak samozřejmě dítě se v tom prostředí, kde se nachází, učí ten jazyk, který je kolem něho. No, u vás těch jazyků bylo více než dva dokonce, takže ten nervový systém vaší holčičky jsem pochopila. To možná v nějaký okamžik neustál a vlastně zareagoval tím, že se tam objevila koktavost. Já bych tady poradila určitě navštívit klinického logopeda a poradit se, jakou strategii zvolit. Sám jste řekl, že tím, že jste jeden ten jazyk trošičku jaksi uvolnili, netrváte na něm, takže se ta situace začíná zlepšovat. Šla bych touhle tou cestou ubrat těch podnětů z těch cizích jazyků a upřednostnila bych ten jazyk místní, to znamená, kde se teď momentálně to dítě nachází, je v České republice. Vy jste Češi. Pochopila jsem, takže teď bych tu češtinu asi.
MLUVČÍ 1,
Preferovala. Možná holčička, že to byl takový obranný mechanismus, ale že by se to mělo srovnat, tak určitě držíme palce, držíme palce. Myslíte si, že se podaří snížit počet těch dětí s nějakými vadami řeči do budoucna, nebo jak to vidíte, vaše přání.
Vlasta Šimková,
Tak moje přání by bylo, aby děti obecně byly zdravé a neměly vůbec žádné problémy. Otázka, do jaké míry se nám to může podařit. Ono ten počet nějakých onemocnění nebo komplikací souvisí s tím, že mi výborně, mnohem lépe než dříve diagnostikujeme. No, a když něco hledáte, najdete, že myslím si, že děti se vždycky budou potýkat s nějakými potížemi, ale tím, že ten zdravotní systém a i školství samozřejmě jsou dobře, dobře nastavené a fungují a zejména rodina obvykle funguje dobře, tak je velká šance, že vše bude v pořádku.
MLUVČÍ 1,
Říká klinická logopedka Vlasta Šimková. Děkuju, že jste si našla čas na posluchače Českého rozhlasu Hradec Králové, hodně štěstí, děkuji.
Přidejte odpověď