Potravinové banky jako záchrana

Potravinové banky jako záchrana. Lidí, kteří využili jejich pomoci a dostali potraviny zadarmo bylo, když se podíváme do statistik jen za loňský rok okolo 300 tisíc. Asi o 100 tisíc víc než v roce 2021. V pražské potravinové bance natáčela Kamila Vondrová z České televize.

osoba
——————–
Jde to, jde to všechno dobrý?

osoba
——————–
Všechno dobrý.

Věra DOUŠOVÁ, předsedkyně Potravinové banky pro Prahu a SČ
——————–
90 % lidí, kteří k nám chodí, jsou lidé, kteří to potřebují. A samozřejmě stačí jenom dočasná pomoc, než vyřeší svoji situaci. Ať už je to nějaká momentální krize nebo nouze. Pak jsou skupiny, kterým je potřeba pomáhat stále. To jsou lidé s handicapem nebo senioři a jsou to matky samoživitelky. Senioři, pokud jsou dva ještě jakžtakž dokážou tu finanční situaci unést. Ale vdovy a vdovci opravdu, ať už mají jakýkoliv důchod, tak to nedokáží. Takže těm my pomáháme dokonce tak, že od nich nevyžadujeme doporučení nebo potvrzení matky samoživitelky. To je trochu jiná situace. Oni mají velkou možnost požádat o dávky dokonce online, dělají to. Ale v posledních letech asi dvou, je problém v tom, že oni dostávají ty dávky opožděné. Někdy o několik měsíců, ale mají děti a musejí živit. Takže na tu překlenovací dobu naši pomoc taky potřebují. Ahoj, ahoj, vy jste za mnou ani nepřišli dneska. Já tě ráda vidím.

osoba
——————–
Taky.

Věra DOUŠOVÁ, předsedkyně Potravinové banky pro Prahu a SČ
——————–
Dobrý den. Super, vy už jste naložený, ne?

osoba
——————–
My už jsme naložený.

Věra DOUŠOVÁ, předsedkyně Potravinové banky pro Prahu a SČ
——————–
A máte, máte toho dost? Když jsem nastoupila do Potravinové banky, což bylo asi před 10 lety. Tak opravdu dávaly jenom některé řetězce, opravdu ty, které byly společensky zodpovědné. A obecně dával málokdo. Těch potravin bylo velmi málo. Když byl ministr zemědělství pan Jurečka, tak prosadil zákon, kde bylo řečeno, že všichni prodejci potravin na 400 metrů čtvereční prodejní plochy, musejí neprodejné a neprodané potraviny nabízet Potravinovým bankám, že se prostě nesmí vyhazovat. Protože jednak to škodí životnímu prostředí a jednak je velké množství lidí, kteří tyto potraviny potřebují a vlastně jim pomůžou překlenout nějakou krizi nebo nouzi. To je všecko dnešní, tak to můžeš klidně brát, jo, pardon. V tomto skladu vlastně jsou dva druhy distribuce. Jednak přijíždějí naši řidiči, kteří celý den svážejí potraviny z potravinových řetězců. Přivážejí je sem. My je tady třídíme a vydáváme organizacím, které pečují o lidi v nouzi. Je to asi 280 organizací. Jsou to buď veliké organizace, které mají stovky klientů, anebo jsou to malé organizace jako Klokánky, domovy pro děti bez rodičů. Ty mají třeba jenom desítky klientů. Nicméně každý den si k nám jezdí pro potraviny a dohromady touto formou obsloužíme asi 77 tisíc klientů. Jsou tam ty housky? Už se asi nevejde víc. Kromě toho dáváme jednotlivcům potravinové balíčky. To je asi 2000 lidí měsíčně, které obsloužíme. A to jsou lidé, kteří chodí s doporučením Úřadu práce, OSPODu, sociálky, které znají a mají na rozdíl od nás právo sledovat sociální situaci lidí. V době, když byl covid, jsme viděli, že lidé, kteří byli najednou bez práce, tak to byli lidé, kteří jsou zodpovědní, jsou zvyklí pracovat. A oni maximálně tři měsíce chodili pro tu pomoc. A během třech měsíců si našli práci velmi rychle. Takže ten počet klesl těch potřebných. Na druhé straně vidíme, že jsou klienti, kteří 5, 6 let jsou u nás v evidenci, pořád dostávají doporučení od těch sociálek, Úřadu práce a prakticky nemají důvod nepracovat. Obecně si myslím, že je trochu kontraproduktivní pomáhat lidem v nouzi, kteří jsou ve středním věku a zdraví, že by mělo být určité omezení té doby, kdy jim pomáháme, protože oni pak nejsou motivováni k tomu hledat si práci, převzít zodpovědnost za svůj život. A očekávají pořád, že ten stát se o ně postará.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Hluboko do kapsy. Závěrečná kapitola, která lemuje název celého pořadu Hluboko do kapsy a šestice hostů dnešního Fokusu v otázkách studentek a studentů, kteří jsou dnes večer s námi. Kdo se ptá jako další.

Juraj MAKULA, student
——————–
Tak krásný dobrý večer všem. Jmenuji se Juraj Makula, studuju vlastně Vysokou školu Ambis a jsem součástí organizace ROMEA. Rád by jsem se zeptal ideálně všech zúčastněných, jaký je podle vás nebo jaká je podle vás možnost bojovat s obchodem s chudobou?

Václav Moravec, moderátor
——————–
No, expremiér, že by začal?

Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
To jsou takové velice složité konkrétní otázky.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Teď odpovídáte Jiří jako politik.

Jiří RUSNOK, ekonom
——————–
Ne, ne, ne, fakt se snažím nad tím zamyslet. Takhle vždycky bude tendence zneužívat chudé lidi, jo. Ono se mimo jiné mluví, tak je takové jedno, nevím, jestli je moudro, ale určitě se s ním člověk setká v životě, že nejvíc se dá vydělat na chudých, jo. To bohužel platilo už za první republiky. Takže asi úplně to nikdy nevymizí. Ale já myslím třeba to, co tady už bylo řečeno kolegy přede mnou. Ten náš systém, kdy skutečně stát tak nějak jako bez většího zájmu se mi zdá, proplácí to ubytování těch chudých v jakýchkoliv podmínkách, že to prostě je neúnosné. A já bych byl pro, aby se, ať se platí těm lidem, ale musí se platit za nějakou minimální kvalitu, jo. Není možné, aby stát automaticky akceptoval cokoliv jenom proto, že to takzvaně jakoby zajistí ubytování těch lidí. Takže já si myslím, že to je řešitelné, ale je to prostě, bude to stát nějaké peníze. Na začátku minimálně, pak se to vrátí. Je to o té sociální práci. Tak tady už někdo o tom mluvil, že jestli je nějaké obrovské sídliště, jsou tam na to tři lidi. No, tak jako asi těžko se můžeme dočkat nějakého výsledku. Čili je to jako ve všem, musí se do toho investovat na začátku, aby to přineslo nějaký výsledek.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Edito.

Edita STEJSKALOVÁ, odbornice na sociální začleňování
——————–
Já jsem na to už tak trochu odpověděla a možná, že se moje odpověď dotkne a členů většinové společnosti, ale ta změna, jak bojovat účinně s byznysem, s chudobou, začíná v každém z nás s tím, že budeme bojovat s vlastními předsudky. Protože to, co roztáčí vlastně celý ten byznys s chudobou, je poptávka. A ta poptávka té většinové společnosti nemůže být segregace. A nejedná se jenom o segregaci na etnickém základě. Ale my segregujeme občany i na základě jako zdravotního stavu anebo i věku. A velmi často jsem viděla na ubytovnách seniory, kteří z nepochopitelných důvodů žili na těch ubytovnách, protože ztratili například bydlení. A dostat se odtamtud bylo nemožné. Viděla jsem na ubytovnách lidi s psychiatrickou diagnózou. A prostě společnost má tendenci neustále hodnotit, perzekuovat. Kdybych měla vzpomenout, tak málo se o tom dneska mluvilo. Já budu velmi stručná už. Ale třeba Foucalt v dějinách šílenství vlastně popsal perzekuci jak vlád, tak stejně tak té společnosti nezaměstnaných. I oni byli dávání do různých vězení. Byli naloďováni na lodě bláznů a podobně. Takže já bych jako prostě poprosila, pokud chceme účinně bojovat s chudobou a s těmi, co z ní tyjou, tak musíme začít u sebe a nemít poptávku po segregaci, protože ona je extrémně drahá.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Na to chce navázat Filip Matějka.

Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Jak říkala Edita, nejchudší lidé, mají často strašně špatnou vyjednávací pozici, protože ta druhá strana ví, že když oni přijdou o to, co mají, tak dopadnou ještě jako hrozně špatně. Vlastně i proto je vidět, že teď nám roste chudoba, je to kvůli vysoké inflaci. Roste inflace, tak si všichni mohou říct o vyšší platy. A ti, často ti bohatí, ti co mají dobré platy, si jako dokážou i vyjednat vyšší, velmi rychle. Zatímco ti chudí ne, proto roste teď chudoba, podle toho měřítka, průměrný plat vůči tomu nízkému. Tady v tomhle případě často ten obchod s chudobou. Já, když si vezmu jeden konkrétní příklad. Je tam jeden majitel v poměrně malé lokalitě. Jeden majitel bytů, všechno skoupil, má velkou vyjednávací pozici proti, proti nájemníkům, kteří vlastně nemají alternativu. Tak jedna věcí, co jako ekonom bych mohl říct a co myslím, jako že by mohlo teoreticky časem pomoct. U nás máme antimonopolní úřad, který o spoustu věcí se vůbec nestará. Tady naprosto nefunguje soutěž. Mohl by začít koukat i do těchhle těch věcí, aby prostě ve chvíli.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Je problém to, že funguje antimonopolní úřad. Když se podíváme to, o čem mluvila Jana Matesová v úvodu v souvislosti s cenami potravin.

Filip MATĚJKA, ekonom
——————–
Přesně tak, mohl by, anebo by mohl být zákon, že v určité lokalitě nemůže většinu bytů vlastnit jeden vlastník. Kdyby v Praze jeden vlastník vlastnil 400 tisíc bytů, tak by to taky byl obrovský problém, ale tím, že jich je víc, tak přesto není to dobré, ale nějak mezi sebou soutěží v těch lokalitách, vyloučení tam už často mezi sebou ty vlastníci. To je jako, já vím, že to je drobná věc, ale možná věc, která by se dala trošku udělat.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Jana Matesová odpoví pak Lucie.

Jana MATESOVÁ, ekonomka
——————–
No, já souhlasím naprosto s tím, co řekla Edita. To je dlouhý proces. Si pamatuju v roce 93, dělal někdo průzkum, jaké je nejoblíbenější rčení v České republice. A to bylo s velkým předstihem sociologický úřad a ústav to koneckonců dělal, bylo, kdo nekrade, okrádá rodinu. Nastavit čest jako vysokou hodnotu, je dlouhý proces generační. Nicméně musí začínat od těch signálů i z nejvyšších míst a musí začínat i z těch signálů z médií. Ale máme vládu v čele, a co by mohla dělat prakticky ano. Antimonopolní úřad by měl začít fungovat. Možná po dlouhou dobu k tomu nebyly politické motivy, spíš byly opačné. Tak by měl začít, ale u nás docela základní problém v boji s chudobou, obchodu s chudobou, v obchodu s chudobou je soudní systém, který opravdu nefunguje tak, jak by měl. Funguje špatně v případě exekucí, kontraproduktivně, funguje zdlouhavě. Jeden z největších důvodů, proč k nám nechodí investoři nebo tady nerozšiřují své investice, je nepředvídatelné obchodní právo, to prostě vychází ze všeho, ze všech šetření o atraktivnosti České republiky pro investice. A ono to v tom soukromém právu je ale stejné. Čili soudní systém rychleji, jasněji, spravedlivěji. Já jsem dlouhou dobu žila v zahraničí. V zemi, kde soudní systém funguje a lidé vědí jako ti, kteří by obchodovali s chudobou, taky by chtěli. No, je tam spousta příčin, je to společnost, která má veliké, velikou, veliké procento lidí ve velmi, velmi hluboké chudobě. No, ale vědí, že když se do tohohle pustí, tak zákon a jeho a sankce je nemine.
Tak poslední, u nebankovních finančních institucí lépe regulovat. Nebankovní jsou jako bankovní. Prostě musíte je regulovat. Je to teď lepší, než to bylo třeba před 10-15 lety. Nestačí to.

Lucie TRLIFAJOVÁ, sociální antropoložka
——————–
Mně přijde tohle krásná ukázka toho, že ne všechny věci okolo chudoby jdou řešit transfery nebo dávkama. Tady prostě padlo, že spoustu lidí nemá tu alternativu. A opravdu když jim nedáme peníze, tak oni jsou vnímaný z nějakýho důvodu jako riziko, některý jsou vnímaný jako rizikovější. Já myslím, že je důležitý hrozně bojovat s tou diskriminací. Ale my jí nevyřešíme teďka. A to, co je potřeba, jsou veřejný služby, který to poskytujou. Já myslím, že teďka jako je aktuálně připravený zákon o sociálním bydlení. A sociální bydlení to znamená nějaký dostupný bydlení, různý skupiny nabízený skrze obce, případně neziskový organizace. Jsou v těch odborných debatách jako tím klíčovým nástrojem. To znamená, my to nemůžeme vyřešit tím, že budeme ještě víc regulovat dávky, nebo omezovat. Protože to, co se nám stane, když ty dávky seškrtáme, tak když ty lidi nebudou kam jinam jít, mít kam jinam jít, tak oni půjdou jenom do ještě horšího, ještě do dražšího bydlení. To, co potřebujeme tady ta veřejná služba a kdyby vás to zajímalo víc, tak web Iniciativy za bydlení vám tam najdete bližší informace.

Radek HÁBL, odborník na dluhovou problematiku
——————–
Já už nebudu opakovat, co tady bylo řečeno. Souhlasím s tím, co tady moji předřečníci říkali. Jenom bych ještě vypíchnul právě ten exekuční systém, který je nastaven tak, že je velmi motivační ho zneužívat. Máme tady, dneska vymáháme zhruba 800 miliard v exekucích, což je obrovský byznys. A teď je 150 exekutorských úřadů, který tady vlastně bojují o to, kdo bude mít více dlužníků, kdo bude mít více lidí v exekucích a kdo si z toho vlastně, z toho koláče ukrojí nejvíc. Tak to je velká chyba. Soudní systém už byl řečen, že některé soudy pořád tady koukají na to, že ať je smlouva jakákoliv, že ten člověk podepsal, tak má prostě smůlu. Vůbec jako nekoukají na to, že ta smlouva může být taky protiprávní. A od toho se odvíjí to, že tady strašně málo postihujeme v té trestněprávní rovině ty pachatele vlastně toho obchodu s dluhy. Já bych dal příklad zase v oblasti, v oblasti půjčování peněz. My tady každý rok řešíme zhruba 4000 úvěrových podvodů. To znamená, že člověk podepsal nějakou smlouvu a něco tam zamlčel. Ale pouze 10 případů lichvy za rok. On ten obrázek je obráceně. Místo abysme postihovali ty, kteří tady roztáčí obchod s chudobou, tak postihujeme ty oběti.

Václav Moravec, moderátor
——————–
Heleďte, já vidím, jak se hlásí další. Já se omlouvám a je mi to moc líto, protože zjevně necelé dvě hodiny na Fokus nestačí, protože končíme. Já děkuji skvělé šestici dnešních hostů, kterými byli bývalý premiér, bývalý guvernér centrální banky, ekonom Jiří Rusnok. Stejně tak ekonomka Jana Matesová, odbornice na sociální začleňování Edita Stejskalová, odborník na dluhovou problematiku Radek Hábl, sociální antropoložka Lucie Trlifajová a ekonom Filip Matějka.

Děkuji vám, studentkám a studentům, kteří jste dnes večer tady s námi byli v Radlické kulturní sportovně. Konkrétně studentkám a studentům Gymnázia Tomáše Garrigua Masaryka v Litvínově, Střední odborné školy Morava v Brně, pražského Gymnázia na Zatlance, stejně jako dalšího pražského Gymnázia Na Vítězné pláni. Taky studentkám a studentům stipendiního programu organizace ROMEA.