Hrozí postiženému člověku, že i když bude mít sjednanou smlouvu na úrazové pojištění, v případě, že se mu něco stane, nedostane od pojišťovny nic? A sjednají pojišťovny vůbec s handicapovaným pojištění? Zjistili jsme pro Vás odpovědi.
Setkal se s tím už asi každý. Máte řádně uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, a když se dostanete do situace, kdy hodláte uplatňovat nárok na vyplacení pojistného, pojišťovna se začne „cukat“. Snaží se najít cokoli, jen aby Vám nemusela nic vyplatit. U handicapovaných lidí toto riziko enormně vzrůstá. Jak ho tedy alespoň trochu snížit?
Základním stavebním kamenem dobře uzavřeného pojištění jsou pravdivě uvedené údaje, v případě úrazového či životního pojištění hlavně údaje o zdravotním stavu. V žádném případě nesmíte do dotazníku pojišťovny zapomenout uvést vše podstatné. Pokud to neuděláte, tak si sice budete třeba dlouhé roky platit měsíčně pojištění, ale až se Vám něco stane, nedostanete nic.
Lhát se nevyplatí. Pokud totiž pojišťovna i dodatečně zjistí, že klient uvedl nepravdivé údaje, může od smlouvy bez náhrady odstoupit a dosud zaplacené pojistné si ponechá.
Jak důležité je při sjednávání smlouvy říct vše pravdivě, vysvětluje i mluvčí Allianz pojišťovny Dagmar Koutská: „Pokud byl člověk přijat do pojištění na základě pravdivě a úplně uvedených údajů v pojistné smlouvě, pak není důvod pro neposkytnutí pojistného plnění.“
Pokud je zdravotní stav komplikovanější, přikládá se i lékařská zpráva či výpis ze zdravotní karty. Všechny pojišťovny zkoumají zejména nemoci, jako jsou epilepsie, cukrovka, nemoci zraku, nemoci kloubů a pohybového aparátu.
Lidé si často myslí, že uzavřou smlouvu, budou řádně platit a tím to pro ně končí. Opak je pravdou. O svá pojištění by se člověk měl starat. Musí uvádět každé změny, které se udály. Pojišťovny to za Vás neudělají, ani to není v jejich zájmu.
Pojišťovna Vám dokonce ani sama nenavrhne zrušení smlouvy, v případě, že Váš zdravotní stav se změní natolik, že by Vám v případě úrazu nic nedala.
O tom vypovídá příklad paní, která měla sjednané úrazové pojištění, ale propukla u ní psychická nemoc. Hraniční porucha osobnosti. Nahlásila změnu zdravotního stavu na pojišťovně, kde si to jen uvedli do zdravotního dotazníku. Později však zjistila, že jí v případě, že by měla úraz, s uvedenou diagnózou pojišťovna nic nevyplatí. Musela tedy sama jít zrušit smlouvu.
Je velice pravděpodobné, že když budete pravdivě uvádět vše o svém zdravotním stavu, pojišťovna vás odmítne pojistit. Je to ale asi lepší, než jí jen platit a v případě pojistné události nic nedostat. Anebo pojišťovna smlouvu uzavře, ale klient bude platit vyšší pojistné.
Rizikové skupiny
Obecně platí, že čím vyšší rizikovost pro úraz pojišťovna klientovi přisoudí, tím vyšší pojistné bude platit. Rizikové skupiny si pojišťovny samy třídí na základě povolání nebo aktivit klienta. Obvykle bývají tři. První nejméně riziková jsou především lidé vykonávající duševní činnosti a povolání, druhá skupina zahrnuje výrobu a manuální profese a třetí skupina je tvořena činnostmi s vysokou pravděpodobností úrazu.
Nepojistitelné osoby
Pojišťovny také vymezují okruh takzvaně nepojistitelných osob. Důvodem je vysoká rizikovost úrazu. Jde zejména o osoby, které jsou plně invalidní, s duševní nebo nervovou poruchou, alkoholiky a osoby závislé na ostatních návykových látkách a také osoby v pracovní neschopnosti.
„Možnost pojištění handicapovaných lidí je vždy posuzována velmi individuálně podle druhu postižení a také podle aktuálního zdravotního stavu. Je velký rozdíl, jestli je například nevidomý člověk jinak naprosto zdráv (pak mu můžeme nabídnout téměř celý rozsah pojistného krytí, pouze s dílčími výlukami na jeho postižení – samozřejmě podle druhu pojištění) , anebo zda jde o těžké postižení celého pohybového aparátu nebo vážné interní nemoci (v tom případě nabízíme maximálně úrazové tarify bez oceňování zdravotního stavu – bolestné, vyjmenované trvalé následky úrazu, úrazová smrt, hospitalizace v důsledku úrazu,“ vysvětluje Dagmar Koutská.
Velice individuálně k handicapovaným přistupují i v České pojišťovně. Problém prý může být u životního pojištění, ale úrazové mohou doporučit. „Úrazové pojištění určitě můžeme vřele doporučit. Většina nepříjemných událostí typu úraz či nemoc totiž bývá spojena s výpadkem příjmu klienta nebo s nečekanými výdaji a právě správně nastavené pojištění dokáže v těchto situacích klientovi vzniklou situaci usnadnit,“ říká mluvčí České pojišťovny Jan Marek.
Svou zkušenost s pojišťovnami popisuje i předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása. „Skutečnost, že pojišťovny odmítají pojišťovat osoby se zdravotním postižením, a to především úrazovém a životním pojištění je obecně známá a pojišťovny se tím ani nijak netají. Sám jsem si vyzkoušel zkusit se pojistit formou životní pojistky, úrazové pojištění na pojištění hypotéky. Podařilo se mi pouze sjednat úrazové pojištění za standardních podmínek. Ostatní jsem neuzavřel, protože pojišťovna mne přímo odmítla pojistit s tím, že pojistné riziko je příliš veliké.“
Krása si myslí, že je to nepochybně diskriminace, ale uznává, že pojišťovny jsou komerční subjekty a mohou uzavřít jen ty smlouvy, které samy chtějí, a které jsou pro ně nějakým způsobem výhodné.
Obecně ale lze říci, že minimálně úrazové pojištění by pojišťovny měly uzavřít u většiny lidí, a to za běžných podmínek jako pro zdravé lidi.
U životního pojištění už je situace horší. Ale například nevidomí či neslyšící, avšak jinak zcela zdraví lidé, by neměli mít problém životní pojistku s pojišťovnou uzavřít.
A jaké zkušenosti máte s pojišťovnami Vy? Budeme rádi, když napíšete své postřehy do diskuze a nebo přímo k nám do redakce na e-mail: marek@invarena.cz
Jiří Marek
invArena
Přidejte odpověď