Nejen na svazích u Lipna se odehrál druhý ročník V4 Winter Games Emil Open, kde se přes sto mladých sportovců s různými druhy postižení utkalo v zimních sportech. Nadšení, odhodlání a nezapomenutelné zážitky – to vše přinesly letošní hry handicapované mládeže.
Tři dívky, jeden hoch, čtyři nelehké osudy a jeden společný jmenovatel – slalomová trať letošního ročníku zimních her handicapované mládeže V4 Winter Games Emil Open, které se odehrály na Lipně.
Patnáctiletá Monika Radkovská se narodila s dětskou mozkovou obrnou, její pohyb je závislý na vozíčku nebo alespoň chodítku, které ji poskytuje oporu. Přesto miluje adrenalin a na lyže se moc těšila.
„Jezdím na koni, občas mě táta sveze na čtyřkolce, ale až na lyžích je to ten pravý adrenalin,“ nadšeně vypráví drobná tmavovláska. „Můj život se skládá z rehabilitací a učení, takže když můžu takto vyjet na hory, je to pro mě opravdu zážitek,“ vypráví a pokukuje po skútru, který vozí závodníky na monoski nahoru na start. Jinak se na závodní kopec dopravit nedokážou, lanovka je zde dvousedačková, a tím pádem nelze s monoski nasednout. Skútr je však rychlejší a pro děti je to další zážitek.
„Některé děti jezdí po svahu se svým doprovodem, skořepiny mohou mít i rukojeť podobně jako dětský kočárek. Celé je to pak posazené na speciální konstrukci, která se zapíná na lyže do běžného lyžařského vázání,“ vysvětluje Vojtěch Kocůrek, viceprezident her, a dodává: „Záleží na tom, jak moc jsou děti pohyblivé a fyzicky zdatné. Někteří závodníci zvládnou kromě mírných náklonů, kterými významně pomáhají svým asistentům, i rotace v trupu a pánvi, přičemž pomocí speciálních stabilizátorů s malými lyžemi zvládnou pohyb na sjezdovce sami.“
Příkladem je Ivana Kováčová. Jezdí už desátý rok na hory se svým tatínkem. Když to podmínky dovolují, projede trať i bez pomoci. Letos oslavila 22. narozeniny a lyže jsou jejím koníčkem. Ve slovenských horských střediscích je spolu se svými rodiči častým návštěvníkem. „Miluju lyžování a hory jsou pro mě obrovskou motivací pro každodenní rehabilitace. Každé ráno po probuzení musím cvičit, abych zvládla běžné činnosti,“ popisuje usměvavá dívka.
Vůbec poprvé se na podobné setkání vydala se svojí maminkou také Michaela Petráčková. I její život ovlivňuje dětská mozková obrna. „Pohyb je pro mě důležitý, i když někdy je cvičení těžké, mám hodně spasmů. Lyžování mě ale moc baví a jsem tu nadšená. Našla jsem si tady kamarádku a všichni jsou na nás moc hodní,“ nadšeně vypráví Míša.
Kromě vozíčkářů se slalomovou tratí na Lipně proháněli i zrakově postižení mladí lidé. Radek na jedno oko nevidí a na druhém má zbytkový zrak přibližně 4 %. Po svahu se pohybuje s pomocí tatínka, který mu dělá traséra. „Já ho vidím jako skvrnu v dálce před sebou, snažím se následovat jeho stopu a hodně mi pomáhá i navádění interkomem, kterým jsme propojení,“ popisuje patnáctiletý mladík. „Snažím se jet optimální rychlostí a vybírat trať tak, abych se vyhnul úskalím, zároveň mu přes vysílačku dávám informace, co se na trati děje, navádím ho,“ doplňuje Radkův tatínek Rudolf Sinčák.
Druhého ročníku V4 Winter Games Emil Open se zúčastnilo přes 100 dětí a mladých lidí se všemi druhy postižení, od vozíčkářů až po zrakově, sluchově či mentálně postižené. Na lipenských svazích se závodilo ve 4 sportech, v 9 kategoriích a pořadatelé rozdali 25 sad medailí. České Budějovice zase letos poprvé hostily hokejový kemp. Na konci sportovně-společenského pětidenního setkání bylo spousta úsměvů na tvářích, ale i nových přátelství.
Kamil Jáša
Českobudějovický deník
Přidejte odpověď