ČRo Dvojka
Prezident Petr Pavel má za sebou první rok ve funkci hlavy státu. Jakých těch uplynulých 12 měsíců bylo? A v čem se Pavlův současný prezidentský styl liší od jeho předchůdců na Pražském hradě? To jsou témata pro Lubomíra Kopečka, politologa z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a národního institutu SYRI. Dobrý den do brněnského studia Českého rozhlasu.
Pane profesore, já se budu v příštích minutách ptát na prezidenta Petra Pavla v kontextu domácí i zahraniční politiky. Ale prosím, začněme trochu pocitově, emočně. Pavel je vnímaný jako reprezentativní hlava státu, která nepřekračuje pravomoci. Podpora Petra Pavla se u veřejnosti drží stále vysoko. V nadsázce řečeno, není s ním trochu nuda? Respektive má být kolem prezidenta rozruch?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Kdybych byl novinářem, tak řeknu, bylo by to skvělé, bylo by o čem psát, o čem mluvit, samozřejmě i pro novináře můžou nastat okamžiky, kdy to není příjemné, dejme tomu, když ve vysílání Českého rozhlasu Pavlův předchůdce používal jistá vulgární slova, to bych nechtěl být v tu chvíli v kůži novináře. Když to vezmu z hlediska politologa a toho, jak vypadá český politický režim, tak to beru pozitivně. Protože máme tu parlamentní režim, prezident nemá být klíčovou osobou výkonné moci, nemá být někým, kdo tady rozhoduje vše podstatné. Takže z mého hlediska to, že máme uměřeného prezidenta, zdrženlivého při výkladu Ústavy, je dobře.
moderátor
——————–
Já se na to ptám i v souvislosti s tím, že jste autorem knihy věnované třem minulým prezidentům, těch prací je od vás samozřejmě víc, ale teď budu mluvit o té jedné, třem minulým prezidentům po roce 1989 a její titul zní Havel, Klaus, Zeman – hodný, zlý a ošklivý. Tedy opět v nadsázce, jaký přívlastek by mohl mít pan prezident Pavel?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
U Zemana bych dodal, že je za tím otazník. Ale ta věc, která je důležitá, klidně to slůvko zdrženlivý či uměřený, co už jsem tady použil, ale s jedním docela důrazným dovětkem, jsme po prvním roce prezidentství Petra Pavla, je strašně brzy. Vlastně udělat nějaký větší závěr se dá opravdu po několika letech, nejlépe samozřejmě ke konci jeho prezidentství. A věc, která je taky velmi důležitá, my jsme opravdu v situaci, byť to tak nevypadá, že ten první rok byl relativně klidný z hlediska událostí vnitřní politiky, protože v českých poměrech má prezident větší možnosti vstupovat aktivně do situace při vládních krizích, při sestavování nové vlády, prostě při situacích, které mu to vlastně umožňují. A samozřejmě si takové situace může vytvářet, ale Petr Pavel něco takového nedělá, respektive nedělal, takže v tomhle smyslu ta situace, která tu v tom posledním roce byla, neotevírala, pokud nechtěl, nutně možnosti, aby musel vstupovat do české politiky.
Jan Burda, moderátor
——————–
Pokud bychom ještě zůstali u srovnání s předchozími prezidenty České republiky, tak ten současný, Petr Pavel, v minulých měsících hned několikrát zopakoval, že je klidně možné, že si vystačí jenom s jedním pětiletým prezidentským mandátem. „Znovu asi kandidovat nebudu,“ nechal se slyšet. Žije Petr Pavel svou funkcí prezidenta a především politikou? Protože zejména pan Miloš Zeman a pan Václav Klaus jsou muži, kteří bytostně žijí politikou, žije prezident Pavel politikou podobně jako oni, nebo také musíme rozbourat určitý nebo opustit určitý zvyk ve vnímání a pojetí funkce prezidenta?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
První věc, která je důležitá, já bych nepřeceňoval to, co Petr Pavel říká, mimochodem, když jsem sledoval rozhovor, co poskytoval minulý týden České televizi, tak to řekl mnohem opatrněji, tj. že nevyloučil, že bude podruhé kandidovat. To je první věc, ta druhá věc, samozřejmě jsme v situaci, kdy Petr Pavel za sebou nemá žádnou větší politickou zkušenost předtím, než se stal prezidentem, a může to být, a z toho, co on říká, tak to tak i vypadá, pro něj docela náraz a možná do určité míry je to něco, co ho v některých ohledech překvapilo a trochu zpochybnilo to, že by chtěl ve funkci pokračovat. V tomhle smyslu samozřejmě všichni ti tři předchůdci díky tomu, že za sebou měli poměrně dlouhou kariéru, kdy se tak či onak docela intenzivně potkávali s politikou, tak zhruba věděli, co od ní můžou čekat, a zhruba věděli, co tak jako v průběhu těch let nastane. Říkám velmi zhruba, protože ono to je opravdu něco, co nemohli v některých okamžicích předpokládat. Tohle je podle mě něco, co samozřejmě Petr Pavel nemá, a můžeme se klidně dostat na trajektorii, na kterou nastoupilo třeba sousední Slovensko, kdy už tady byl opakovaně příklad podobného prezidenta, který neměl větší politickou zkušenost. Nejdřív to byl Andrej Kiska, potom Zuzana Čaputová, co se prostě rozhodli nepokračovat a neobhajovat mandát. Může to být, ale jak říkám, je to v tuto chvíli poměrně brzo, udělat v tomhle směru nějaký větší soud.
Jan Burda, moderátor
——————–
Současný prezident České republiky Petr Pavel se těší podpoře a oblibě prezidenta, v číslech Centra pro výzkum veřejného mínění CVVM je vidět jednoznačně vyšší podpora u veřejnosti právě Petru Pavlovi, než jaké oblibě například se těšil na konci svého mandátu předchůdce, prezident Miloš Zeman. Po zvolení si Pavel držel 58procentní důvěru, v posledním měření na závěr loňského roku byl vidět mírný pokles na 52 %. Já bych vás požádal o komentář i v tom smyslu, zdali Petr Pavel tedy české veřejnosti a České republice vrátil prezidenta, jakého lidé chtějí, tedy reprezentativního a symbolického.
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Když vezmu nejdřív ty údaje, co jste zmiňoval, my jsme v situaci, kdy prezident je na začátku svého funkčního období, a je dobré to poměřovat se začátky jeho předchůdců. Nikoliv s jejich konci, kdy u všech tří českých prezidentů na konci jejich mandátu ta důvěra byla výrazně nižší než na začátku. Opravdu nově nastupující hlava státu je čerstvá, má určité predispozice pro to, aby byla pro voliče atraktivní, což se samozřejmě může promítat do vyšší důvěry. Takže jak Havel, tak Klaus, tak Zeman měli na začátku svého působení výrazně vyšší důvěru než na svém konci v prezidentském úřadu. V tomhle kontextu jsou vlastně ty čísla relativně dost nízká. Tj. důvěra mezi 50 a 60 procenty opravdu v tomhle kontextu nevychází úplně nejlépe. Může to souviset s tím, že Petr Pavel je blízký nepříliš populární vládě, což se samozřejmě do určité míry přenáší i na něj, může to souviset třeba s tím, že intenzita jeho cest po republice je nižší. Pokud se ptáte, jestli plní roli reprezentativního symbolického prezidenta, tak nepochybně ano. To je v zásadě něco, co se v tom posledním roce odehrávalo prostřednictvím řady aktů, máme tu prezidenta, který opravdu vlastně nevybočil z téhle představy, aspoň co se týká vnitřní politiky, nějakým výraznějším způsobem.
Jan Burda, moderátor
——————–
Konstatuje politolog Lubomír Kopeček. Rok s prezidentem Petrem Pavlem a Lubomír Kopeček v brněnském studiu Českého rozhlasu, politolog. Vy už jste se toho trochu dotkl, a sice domácí politiky. Prezident je vnímaný jako člověk, který má blíže k vládnoucí koalici Spolu než k opozičnímu hnutí ANO nebo k SPD. Je to skutečně tak? Jaké vztahy prezident má s parlamentními stranami? Je to opravdu pětikoaliční prezident?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já bych nepoužil výraz pětikoaliční prezident, já jsem použil výraz blízký té stávající vládní koalici a podle mě to není špatně. Prezident nutně nemá být opozicí vůči vládní koalici, naopak to, co předpokládá parlamentní režim, je spíš souhra než konflikt. Samozřejmě můžou tady nastat situace, kdy se dostane do konfliktu i s někým, kdo je mu relativně blízký, ale zatím to v českých poměrech v tom prvním roce nenastalo. Ta věc, která je samozřejmě taky důležitá, vlastně když se dívám na Petra Pavla, tak on byl zvolen s podporou všech těch pěti vládních stran a v zásadě nevystupuje způsobem, kdy by šel proti vládní agendě. Nemáme tu prezidenta, který by vetoval nějaký zákon, což je docela věc, která stojí za pozornost, protože někteří z jeho předchůdců, nejvíc Václav Klaus, byli v tomhle směru mimořádně agilní, a to i vůči vládám, které k němu měly poměrně blízko, což hodně odráželo osobnost Václava Klause, který v zásadě opravdu měl tu tendenci přesahovat prezidentský úřad a nechovat se jako hlava státu v parlamentním režimu. Když vezmu Petra Pavla a jeho chování vůči opozici, tak já bych ho označil slůvkem, které tady použil jeden opoziční politik, že je zdvořilostní. On opravdu nemá tendenci se tady vymezovat jako ostrý kritik opozice, na druhou stranu nemá nejmenší chuť jí nějak výrazně pomáhat. Ten výraz zdvořilostní podle mě opravdu odráží to, že se Petr Pavel potká s politiky ANO, že s nimi probere to, co v danou chvíli oni chtějí, je z toho i výstup, že určitým způsobem se pokusí působit na vládní koalici, ale myslím si, že ani jedna strana nevěří, že to bude mít jakýkoliv efekt. Zase bych připomněl jenom kontext, jak byl Petr Pavel zvolen, tj. ve druhém kole stál proti lídrovi ANO Andreji Babišovi, není náhoda podle mě, že se těch setkání s Petrem Pavlem Andrej Babiš neúčastní. Především to druhé kolo prezidentských voleb, kampaň před ním bylo tak vyhrocené a ostré, že se na to podle mě ze strany Petra Pavla dá těžko zapomenout. Máme tu Andreje Babiše, který operoval s tím, že Petr Pavel chce zatáhnout Česko do války, což byly silné výroky. A myslím si, že ten rok je poměrně krátká doba, aby to zmizelo. Když vezmu tu druhou opoziční stranu SPD, tak tady je vidět poměrně silná ignorace téhle strany, zase to zjevně souvisí s tím, jak názorově vzdálená je tahle strana od Petra Pavla. Ono to není něco, co by bylo v české politice úplně unikátní, vzpomenu tady na Václava Havla a jeho vztah ke komunistům a krajně pravicovým republikánům, který vlastně v 90. letech nebo po většinu 90. let vedl k tomu, že je víceméně ignoroval.
Jan Burda, moderátor
——————–
Ten výraz zdvořilostní postoj k hnutí ANO a k opozici, ten, domnívám se, pokud si to správně pamatuji, řekl místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. Kdybychom si v rámci tedy toho zdvořilostního přístupu mohli uvést ještě nějaký příklad prezidentova postoje, třeba při podepisování těch vládních reforem, tzv. vládního balíčku nebo nastartování diskuze o zavedení společné evropské měny, teď nedávno tedy jednal prezident, minulý týden to bylo se zástupci právě hnutí ANO kvůli dalším návrhům důchodové reformy, kterou představil Marian Jurečka, ministr práce a sociálních věcí z KDU-ČSL. U čeho se pro vás jako politologa vyplatí zastavit a uvést si nějaký příklad toho, jak prezident Petr Pavel v té domácí politice funguje.
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Asi stojí za pozornost jmenování, odvolávání ministrů, které proběhlo jako věc úplně bezproblémová, přestože těch výměn tady bylo několik, tak prezident se tady choval v zásadě tak, jak Ústava předpokládá, tj. reagoval na návrh, který mu byl předložen, reagoval na něj rychle, neměl tady tendenci určitým způsobem zdržovat. Věc, která z hlediska těch jmenovacích pravomocí stojí nejméně stejně za pozornost, tak jmenování ústavních soudců. Přes tu mediálně velmi, řekněme, rozkošatělou debatu, která se tady rozběhla okolo několika kandidátů, je dobré říct, že vlastně Petr Pavel byl v tomhle směru úspěšný. Máme tu osm doplňovaných ústavních soudců, šest kandidátů, které on navrhl, Senát schválil, což není věc, která by byla úplně běžná. Když se díváte zase do minulosti, především u Václava Klause, ale i u Miloše Zemana a občas i u Václava Havla se stalo, že tady byla neúspěšnost. Ten sedmý kandidát byl sice schválený Senátem, ale v zásadě sám došel po mediální debatě k závěru, že není dobré na tuhle funkci aspirovat. Pouze jeden kandidát Petru Pavlovi v Senátu neprošel, což je podle mě velmi dobrý výsledek.
Jan Burda, moderátor
——————–
Od svého zvolení stihl prezident Petr Pavel objet dvanáct krajů České republiky. Vy už jste se u toho zastavil na okamžik v úvodu našeho dnešního setkání. Naposledy minulý týden byl prezident oficiálně ve Středočeském kraji, ještě mu chybí Zlínský a Pardubický, tam by měl dorazit v dubnu a v květnu. Je v tomto směru Petr Pavel dostatečně aktivní? Případně jak mu jde kontakt s lidmi?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já bych byl opatrný k tomu, co tady předkládá prezidentská kancelář. To, že navštívíte dvanáct krajů, ještě o mnohém nevypovídá. Ve chvíli, kdy zavítáte do krajského města, možná do některého z těch okresních, tak to nevypovídá o intenzitě toho, jak vlastně projedete ten daný kraj. Já bych tady připomněl jenom Miloše Zemana, který může být nahlížen různě, ale z hlediska intenzivního kontaktu v tom prvním volebním období, řekněme, s lidmi, se opravdu choval velmi, velmi angažovaně. Angažovaně v tom slova smyslu, že opravdu zajel do kdejakého menšího města, což mu pochopitelně zvyšovalo popularitu a posilovalo to image prezidenta, který má blízko k lidem. Můžeme se bavit o tom, že to je i nějaký znak blízký populismu, ale to bych teďka nechal stranou. Máme přímou volbu prezidenta a ta tu poptávku po tom, aby prezident byl v kontaktu s lidmi, prostě dále posílila. Ona tady byla vždycky a ta volba tak, jak je dneska nastavena, tomu dále nahrává. Vlastně, když se dívám na Petra Pavla, tak se mi nezdá, že by v tom prvním roce tohle bral jako něco, že chce dělat intenzivně, že chce dělat opravdu jako jednu z těch hlavních úloh prezidenta, které má plnit.
Jan Burda, moderátor
——————–
Konstatuje Lubomír Kopeček, politolog. Věnujeme se prvnímu roku Petra Pavla ve funkci prezidenta republiky, hostem v brněnském studiu je politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a národního institutu SYRI. Prezident Pavel v uplynulém roce stihl také dvě desítky zahraničních cest, byl na Ukrajině, ve všech sousedních zemích, v Izraeli nebo Kataru, zúčastnil se jednání Rady Evropy na Islandu, Valného shromáždění OSN v New Yorku nebo také korunovace Karla III. v Londýně. Pane profesore, daří se prezidentovi využívat své zkušenosti v otázkách diplomacie, bezpečnosti a třeba i spolupráce v rámci NATO?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já si myslím, že tady je prezident kompetentně vystupující osoba. Že ví, o čem mluví, když se podívám vlastně na to nejdůležitější téma současné české zahraniční politiky, tj. postoj k ruskému útoku na Ukrajinu a podpora Ukrajiny, tak tady vystupuje způsobem, kdy plní to, co říkal ve volební kampani, a současně to opravdu odráží i tu vojenskou zkušenost, kterou za sebou má. Takže když jsme se bavili o tom, že Petr Pavel nemá větší politickou zkušenost, tak zrovna v téhle sféře zahraničně bezpečnostní mi přijde, že ví, co mluví, ví, kdy to říct, a chápe, co může působit. Samozřejmě to nevylučuje některá komunikační a drobnější zaváhání, můžeme se bavit o tom, že teďka tu máme menší debatu mezi vládou a prezidentem ohledně jednoho projektu na dodávky munice, ale tady jde opravdu podle mě spíš o nedorozumění než o něco, co by výrazněji narušovalo opravdu tu představu jednoznačně a jasně vystupujícího prezidenta v určité sféře zahraniční politiky České republiky.
Jan Burda, moderátor
——————–
Promiňte, tím myslíte tu aktuální iniciativu prezidenta Petra Pavla na nákup dělostřelecké munice pro Ukrajinu? Minulý čtvrtek jsme slyšeli, že se podařilo shromáždit potřebnou částku pro 800 000 kusů té munice.
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já si myslím, že tady opravdu tohle je akce České republiky. To nemůže opravdu zajišťovat prezident a ten hlavní iniciátor, respektive ten hlavní hybatel je tady vláda s tím, že v daném kontextu tady zjevně došlo ke komunikačnímu šumu na lince vláda – prezident. Upřímně, já bych z toho opravdu nic zásadního nevyvozoval, jsme v situaci, kdy tohle je skutečně něco, na co se rychle zapomene.
Jan Burda, moderátor
——————–
Zastavme se ještě, prosím, u vztahu prezidenta k evropským tématům, protože letos proběhnou volby do Evropského parlamentu a mnoho evropských témat se začíná silně propisovat do všedního života lidí. Vidíme například protesty zemědělců a podobně. Prezident Petr Pavel v novoročním projevu znovu zvedl otázku zavedení eura, ta reakce v koalici nebyla jednotná. Jiné z evropských témat, slyšeli jsme třeba někdy názor prezidenta Pavla na současnou podobu Green Dealu, zelené dohody pro Evropu?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já jsem ji neslyšel a nevím, jestli bych ji chtěl slyšet. Ono opravdu jsme v situaci, kdy se prezident nemusí vyjadřovat ke všemu, ve chvíli, kdy to začne dělat, tak to může spíš působit trochu kakofonicky. Nechci teď jmenovat jednoho z bývalých českých prezidentů, který se vyjadřoval a stále vyjadřuje téměř ke všemu, ono to opravdu nemusí působit dobře i pro image toho daného prezidenta, dneska exprezidenta. Když vezmu Petra Pavla a euro, což jste zmínil, podle mě je to v zásadě něco, co z těch témat zvedl, vystrčil do popředí, a možná si úplně neuvědomil, co to také může způsobit. Vy jste naznačil, že ve vládní koalici to vyvolalo jistou rozmíšku, je vidět hlavně na postoji Starostů a nezávislých, že se to pokusili teď využít před evropskými volbami jako téma, jak se odlišit od těch ostatních stran vládní koalice. To téma eura tady je samozřejmě dlouhodobě, nicméně ta intenzita zájmů v čase kolísá. Petr Pavel asi měl dobrou vůli to téma zase z hlediska zájmu veřejnosti, řekněme, více zviditelnit, já si nejsem ale zrovna tady u toho jistý, jestli zvolil dobré načasování.
Jan Burda, moderátor
——————–
Čímž se trochu vracíme k té domácí politice. Má čistě názorově prezident republiky nejblíže ke STANu, ke Starostům a nezávislým?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já bych zatím nemluvil o tom, že tady je nějaká silná blízkost k některé z vládních stran. To, že se teď prezident potkal s některými tématy, se kterými pracují Starostové a nezávislí, je záležitost opravdu spíše těch posledních měsíců, je otázka, jestli to opravdu bude platit i v dalším průběhu jeho prezidentského období. Navíc já nemám úplně pocit, že by Starostové z hlediska toho, jak vystupují a kdo třeba vede jejich kandidátku do evropských voleb, byli opravdu někým, co by Petr Pavel bral jako svoji srdcovou záležitost. Řeknu to trošku nepolitologicky, jsme opravdu v situaci, kdy čeští prezidenti v minulosti často pocházeli z určité politické strany, což nemuselo nutně znamenat, že k ní měli vždy blízký vztah. Ono se mohlo stát jako v případě Miloše Zemana, že se té dané straně, ze které vzešel, tj. sociální demokracii spíš snažili pomstít. V tomhle kontextu vlastně to současné vystupování Petra Pavla je podle mě trošku odraz náhody, toho, jak se tematicky přiblížil k jedné z vládních stran nebo k části vládní koalice. A není to podle mě zase něco, co tu musí fungovat dlouhodobě.
Jan Burda, moderátor
——————–
Závěrem, pokud bychom se podívali na zahraniční angažmá prezidenta Petra Pavla v diplomacii, tedy z toho, co jste uvedl, pane profesore, navazuje na styl Václava Havla? Případně jde mu to jako bývalému vojákovi?
Lubomír Kopeček, politolog, FSS Masarykovy univerzity, národní institut SYRI
——————–
Já bych se tady vrátil trošku k těm tématům, Václav Havel měl velké téma vstup Česka do NATO a velké téma Česko jako součást Evropské unie. Tohle jsou dvě věci, které vlastně jsou hodně podstatné i pro Petra Pavla, byť dneska samozřejmě jsme členy obojího, já bych řekl, že v tomhle přes tu obrovskou odlišnost mezi jejich kariérami do okamžiku, než se stali prezidenty, je vidět poměrně velká podobnost. Když vezmu ty nástupce Havla, tak Václav Klaus byl vůči NATO, řekněme, vlažný a vůči Evropské unii byl a je poměrně ostře nepřátelský, časem se to spíš stupňuje, u Miloše Zemana se dá najít obrovský pragmatismus, já bych řekl až bezbřeze oportunní, ve vztahu k Evropské unii, kdy v zásadě zastával zrovna postoj, který vyhovoval jeho voličům. Takže ty změny byly poměrně intenzivní.
Jan Burda, moderátor
——————–
Konstatuje politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a národního institutu SYRI. To byl pořad Jak to vidí, slyšeli jsme se díky radiomostu, takže, pane profesore, já vám mnohokrát děkuji a přeji krásný den do brněnského studia Českého rozhlasu.
Přidejte odpověď