ČT 1
V Ostravě otvírají chráněné bydlení pro autisty a lidi s nezvladatelným chováním. Vlastní lůžko, koupelna, společná kuchyně i přístup do zahrady. Na 8 míst se hlásilo 43 rodin jen z Moravskoslezského kraje. Takové služby u nás totiž chybí. Jedním z těch, kteří se nastěhují, je i Michal Šťotka. Třicetiletý autista žije doteď se svými rodiči. Ti jsou ale z neutuchající péče po letech naprosto vyčerpaní. Teď se dočkali pomoci a s nimi i Michal. Ten o osamostatnění sní už roky. Stěhuje se zítra. Svůj pokoj už si byl prohlédnout.
——————–
Třicetiletý Michal Šťotka, má autismus a těžkou mentální retardaci.
redaktorka
——————–
Jak se máš, těšil ses tady?
Ivana Malcharová, vedoucí, Domov Mikasa
——————–
Já už Míšu znám vlastně od té doby, co pracuji tady v Mikase, takže nějakých 13 let.
redaktor
——————–
Michal špatně chodí a skoro nemluví. Na základní škole přitom zvládal s rodiči výlety nebo i bazén.
Miroslav Šťotka, otec
——————–
Dřív jsme chodili dvakrát, třikrát denně mávat, když projížděl vlak.
Jarmila Šťotková, matka
——————–
Trojkou se jezdilo do té doby, než přišla ta agresivita, jo. Opravdu my jsme chodili i na výstavy.
Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Agresivita u Michala propukla v pubertě. Vyčerpaní rodiče ho museli zavírat do klecového lůžka. Před sedmi lety se jako těžký případ autismu objevil i v dokumentu Děti úplňku.
redaktor
——————–
Péče o agresivního syna byla celou dobu velmi náročná.
Miroslav Šťotka, otec
——————–
Pořád jsme na práškách a já jsem to zvládnul jenom díky tomu, že už jsem se dožil důchodu. Takže jeden velký stres a pat. Už přece jenom je to trošku volnější.
redaktor
——————–
Pro Michala si přáli najít chráněné bydlení, to ale nebylo.
Petra Třešňáková, místopředsedkyně, spolek Děti úplňku
——————–
Že jich opravdu je hodně málo. To se vlastně pořád úplně nelepší. A hlavně služby, jako jsou denní stacionáře, odlehčovací služby a pak tyhle ty vlastně malý pobytový služby, který jsou v blízkosti bydliště těch rodičů.
redaktor
——————–
Naděje Šťotkovým svitla až v roce 2020, s plánem postavit v Ostravě komunitní bydlení. Pozemek, projekt i dotace se našli proti stavbě domova pro autisty, ale byli místní.
osoba
——————–
Tady se nikdy nestavělo a je to jeden z důvodů, proč jsme si vybrali k bydlení tuto.
osoba
——————–
Je tam trošku té zeleně, máte tam krásnou louku, máme tam, krásný motýli tam jsou.
Jaroslav Hroch, redaktor
——————–
Nakonec se dům pro autisty postavit povedlo. Co na něj místní říkají dnes?
Adam Gebek, obyvatel, Ostrava-Jih
——————–
Strategicky je to prostě špatný, když jsou to nějaké postižené děti a jsou vedle školy a školky. Všichni víme, jaké jsou děcka. Takže jako nevím, no. Navíc je tady problém s parkováním.
Jana Josková, obyvatelka, Ostrava-Jih
——————–
Tak já si myslím teda upřímně, že to je velmi fajn, že by takových jako domovů mělo být více.
Kateřina Vaculová, obyvatelka, Ostrava-Jih
——————–
No, tak určitě dobrý. Já jsem o tom četla jako jo, já jsem pro. Takže není žádný problém.
Vlasta Bernátková, obyvatelka, Ostrava-Jih
——————–
Nám nevadí. Já mám dokonce vnuka, to tak vypadá, že tam nějak dopadne.
Miroslav Bárta, obyvatel, Ostrava-Jih
——————–
Je to dobré, to je chvályhodné, je to pěkné.
redaktor
——————–
Do nového domova se teď stěhuje i Michal Šťotka těší se už dlouho.
Jarmila Šťotková, matka
——————–
Od Míši jsme slyšeli jako tisíckrát, několikrát těch tisíckrát. Dvakrát denně, pořád se ujišťoval, jestli teda bude byt.
Miroslav Šťotka, otec
——————–
A někdy to bylo z veselé nálady a někdy, když byl v konci, rozplakal se. Tak ho z toho ten byt dostal.
Michal Panáček, ředitel, spolek Mikasa
——————–
Z člověka, který vlastně měl potřebu někoho píchat do očí, škrábat do rukou a podobně. A viditelně byl nespokojený, tak se stal usměvavý mladý muž, který vlastně má tu vizi, že se přestěhuje sem, že se zbaví vlastně té péče rodičů.
redaktor
——————–
Ani na rodiče už Michal neútočí tak často a s takovou silou.
Jarmila Šťotková, matka
——————–
Tak často ne. To by se dalo říct, jako často.
Miroslav Šťotka, otec
——————–
Škrabance, hlavičky, kopance do holeni a tak dále, to přetrvává. No, občas nějaký ten plivanec. O tom teď nemá cenu mluvit. To je minulost.
redaktor
——————–
Michal se stěhuje v pondělí.
Jiří Lacina, podpůrny pracovník
——————–
To je od rodičů vlastně sepsaný, co jsou poznatky a my vlastně díky tomu se dovídáme jako, jak dávají najevo, že třeba mají hlad anebo že se chtějí napít a tak podobně, že jo.
osoba
——————–
Míša nejí bramborovou kaši, ale nemá rád brambory. Kdybychom mu dali brambory, ty po nás vlastně mrští.
redaktor
——————–
Pár dní před nastěhováním se Michal ještě přišel ujistit, že je vše připravené.
osoba
——————–
Už v pondělí, jo.
osoba
——————–
Jo.
osoba
——————–
Jo.
osoba
——————–
Už si můžeš odtrhávat z kalendáře. První noc tady s tebou bude Jirka a Eliška.
osoba
——————–
Jirka, Jirka, /nesrozumitelné/.
osoba
——————–
Ty máš strach?
osoba
——————–
Jo.
osoba
——————–
A Jirka tě má ochránit.
osoba
——————–
Jo.
osoba
——————–
Jirka, ano.
redaktor
——————–
Změny čekají i Michalovi rodiče. Za synem chtějí jezdit. Odpadne jim ale 24 hodinová péče o něj. Poprvé po 30 letech.
Jarmila Šťotková, matka
——————–
Máme zahradu, těšíme se na ty výlety.
Miroslav Šťotka, otec
——————–
Máme doma kočku, kocoura, jo, kolo.
Jarmila Šťotková, matka
——————–
Musíme dát trošku barák do pořádku za ty roky.
redaktor
——————–
A Michal se zase těší na první osamostatnění.
Miroslav Šťotka, otec
——————–
Máš super pokoj. Máš tady svoje plyšáčky, už že?
osoba
——————–
V pondělí si tady přivezeš další věci, že?
osoba
——————–
Jo. Byt můj.
Přidejte odpověď