ČRo Plus
Dobré dopoledne přeje Karolína Koubová. Přeměna velkých ústavů na menší komunitní zařízení a služby pro lidi s handicapem je pomalejší, než by bylo ke změně péče potřeba. Řekl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka na akci Noc důstojnosti. Ta se konala už potřetí jako připomínka tragické smrti Doroty Šandorové, která byla zabita svým pečovatelem v ústavu v noci z 6. na 7. leden 2021. Slogan: „Aby tady nechyběli“, upozorňuje na to, jakým způsobem mizí lidé s intelektovým postižením v ústavech, aniž by tu byla výrazná snaha udělat jim místo mezi námi. Motto letošního ročníku zní: „Dobré místo pro každého“. Co je tedy tím dobrým místem? Jsou ústavy reliktem minulosti a měly by se nahradit komunitními službami? Se mnou ve studiu už je předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci Terezie Hradilková. Vítejte, dobrý den.
A po telefonních linkách zdravím prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiřího Horeckého. Dobrý den i vám. Vítejte v diskusi.
moderátorka
——————–
Tak, paní Hradilková, podle vás je možné zcela opustit systém institucionalizované péče, zkrátka ústavy, protože sama připouštíte, že vlastně není dostatek těch komunitních center?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Ano, já jsem přesvědčená o tom, jak vlastně ten moderní sociální model evropský je, že je potřeba opustit ten starý způsob, který není jenom vázaný na ty ústavy, ale na celý vlastně systém fungování sociálních služeb a samozřejmě jejich financování.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A bude, prosím, ale dostatek osobních asistentů, pečovatelů, tak, aby to bylo v té komunitní péči?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Tak jakoby nemůžu předpokládat jakoby zaměstnanost a tak dále, ale do sociálních služeb v současné době jakoby není moc velký jakoby zájem lidí o tu práci, ale já učím i na Univerzitě Karlově a vidím, že jakoby co třeba odrazuje mladé studenty, je právě to, že by měli jít pracovat někam do ústavu. Na druhé straně ti, kteří skutečně chtějí dělat dobrou sociální práci, tak právě v současné době už si představují, že půjdou do terénních nebo ambulantních služeb.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak prosím, pane Horecký, i vy připouštíte, že je potřeba transformovat ten systém směrem od těch velkých ústavů, tak existují tu alternativy, jakým způsobem ten systém transformovat?
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Určitě existují, ale jsou nákladné. My samozřejmě nemůžeme uzavřít nějaké nevhodné pobytové zařízení, ten tzv. ústav, který zejména před 89. byly zřizovány proto, aby se osoby se zdravotním postižením izolovaly od většinové společnosti, musíme to dělat s paralelním vybudováním kapacit ambulantních terénních služeb, anebo přeměnou na ty menší pobytové služby toho tzv. komunitního typu, ať už jsou to nějaké chráněné formy bydlení, s tím, že se to částečně daří, protože od roku 2008 se snížil ten počet lůžek v domovech osoby se zdravotním postižením o 4 000, což znamená 26 %. Měli jsme v roce 2008 15 000 lůžek v těchto zařízeních, teď jich máme 11. A ano, za mě by bylo ideální, kdybysme jich měli jenom 5 000, 3 000, ale je to proces, který je nákladný, který se dělal v minulosti a stále dělá pomocí podpory z evropských zdrojů. A samozřejmě nejde jenom o ty peníze, ale je to nákladné a komplikované a procesně trvá to dále, než bysme si představovali, tak, jak říkal i pan ministr.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak na tom se asi shodnete s paní Hradilkovou, která se tu nadechuje, ale třeba těch 5 000…
Terezie Hradilková,
Ne, tom se rozhodně neshodneme.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Myslím, že, že je potřeba ten proces třeba urychlit, nebo že to není tak dostatečně rychlé, jak by bylo potřeba.
Terezie Hradilková,
No, samozřejmě, samozřejmě. Za nás jednak vyrostla od změny režimu, kde žijeme v demokracii, prostě už vyrůstá další, nebo druhá generace lidí, kteří v tom institucionálním prostředí žijí, tam jde o to, že v těch ústavech jsou segregováni lidi s postižením, ale na druhou stranu jsou od nich segregováni i ti ostatní, takže to má veliký podíl na rozdělení společnosti, na neschopnosti lidí si pomáhat a tak dále.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Dobře. A teď se právě bavíme o tom, promiňte, jakým způsobem optimálně transformovat ten systém tak, aby bylo postaráno o lidi se zdravotním postižením v tom prostředí a individuálním, kde budou mít prostě co nejvíc individualizovanou péči a jestli na to jsou kapacity?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Rozhodně jsou na to i kapacity, i finance, v tomhle tom já s panem Horeckým souhlasím, já jsem byla sama, že to nejde rozpustit ten ústav, já jsem sama byla ředitelka velkého ústavu hlavního města Prahy, který se ale rozpustil. Tam jde o to, že se neruší ty služby, ale opouští se to nevyhovující prostředí.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
To znamená, že se vlastně jakoby ty služby jenom napnou někam jinam?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Ano. A tam jako ty argumenty právě, které používá pan Horecký nebo Asociace poskytovatelů sociálních služeb, že to je, že to je drahé, nákladné, že se musí něco nejdřív vybudovat, tak právě nechápali tu deinstitucionalizaci jako celospolečenský proces.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak, prosím, jestli byste zareagoval, pane Horecký, jestli dobře chápete ten proces jako takový a jestli není potřeba v něm zkrátka stále a stále pokračovat a vést ho a nečekat na to, že se něco vybuduje.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Jednak já jsem neřekl, že nelze rozpustit nebo zavřít nějaké pobytové zařízení, nějaký ústav. V minulosti se to stalo u 12…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Říkala jsem teď na začátku diskuze, to se omlouvám a říkal jste, že nelze nevhodné pobytové zařízení jen tak zavřít.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Já jsem řekl, že nelze ho zavřít, aniž bysme paralelně vybudovali nějakou jinou službu a posílili, kam ten klient může jít, kde může bydlet a někdo, kdo mu pomůže, není to možné jenom zavřít a říct, tak běžte, je potřeba vybudovat jiné kapacity. A já nevím, jestli i paní Hradilková byla vůbec u toho procesu transformace, kdy víme, že to stálo třeba 8 miliard korun na investicích v posledních 15 letech, že se kupovaly chráněné byty, že se vybudovaly nové rodinné domky, kde byly třeba jenom 4 ti klienti, je to komunitní bydlení, ta komunitní pobytová služba, a to prostě stálo peníze a stojí peníze a dostávají na to kraje a platí to kraje i ze svých rozpočtů a není to zadarmo, není to tak jednoduché, že prostě příští rok zavřeme toto zařízení, 100 klientů pošleme někam jinam, protože musíme vybudovat ty kapacity, kam je máme poslat.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A nadechuje se paní Hradilková, to zní logicky, že zkrátka asi je potřeba mít kapacity, kam umístit klienty z těch ústavů, které byste vy, paní Hradilková, uzavřela, že zkrátka neskončí na ulici.
Terezie Hradilková,
No, samozřejmě o tom vůbec není řeč, to v deinstitucionalizaci není, že by…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak máme tu paralelní kapacity.
Terezie Hradilková,
No, je potřeba je rozšiřovat a budovat, to samozřejmě, ale neznamená to budovat jenom jakoby další zařízení, tam ti lidé, kteří žijí v těch ústavech, tam totiž ještě chci říct to, že co je velmi nákladné, je to, že sice 12 ústavů se jakoby teda zrušilo, ale v České republice jich je víc než jakoby 450, takže ty ostatní, my stále platíme jejich opravy, růst jejich kapacit, a to ubírá peníze na růst kapacit prostě v komunitě. A tyhle dva paralelní systémy, to je to nejdražší, takže jakékoliv zkrácení toho je levné. Já jsem četla teďko zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu právě, jak probíhá tedy transformace v České republice, to je příkladné, já jsem u transformace byla, já jsem manažerka transformace a krizová ředitelka, takže všechny ty ústavy jsem navštívila, které byly transformované a které se transformují. A tam je, v té zprávě z 16. prosince Nejvyššího kontrolního úřadu se ukazuje, jak se u nás transformuje, že se skutečně utrácí obrovský prostředky, jakoby desítky miliard korun na transformaci a přitom ty ústavy, nebo počet jakoby lidí v nich se radikálně nezvyšuje. Takže tam jde někde o tu efektivitu…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak, pane Horecký, systém, promiňte, paralelní dva systémy vedle sebe, není to to, co to nejvíc prodražuje. A pojďme, prosím, ještě k těm číslům, protože vy jste říkal, že se snižuje počet klientů o 4 000. Paní Hradilková mluví, máme tady 450 ústavů a z toho bylo zrušeno 12. Pojďme si to nějak sečíst a podtrhnout.
Jiří Horecký,
Museli jsme taky rozlišovat, o jaké tzv. ústavy jde, těch domů pro osobu se zdravotním postižením je něco přes stovku, nějakých 117. A celkově, když už jsem počítal…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
V registru jsem četla 216 domovů pro osoby se zdravotním postižením.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Je to počet registrovaných služeb, ale těch poskytovatelů je méně, protože mají třeba dvě nebo tři registrované služby, anebo více těch zařízení, takže to je potřeba ještě rozlišit. A když je to číslo vysoké, tak se do toho počítají ještě domovy se zvláštním režimem a domovy pro seniory. Tam by bylo dobré pak tu debatu vést samostatně.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Ano, určitě, držme se, prosím, u těch domovů se zdravotním postižením, já jsem tady podle registru poskytovatelů jsem tam přečetla to číslo 216 na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Takže to, že se snížil ten počet lůžek o 26 % za 15 let, já považuju za částečný úspěch, ale mělo to jít ještě rychleji a má to jít rychleji. Samozřejmě, když skončilo 12 zařízení, tak to neznamená, že to je těch 4 000 lůžek, paralelně také se snižuje kapacita těch zařízení, zavírají se různé menší budovy a patra a podobně a ne vždycky je nutné vybudovat nějaký rodinný dům a byt, někdy je potřeba zajistit pečovatelku, osobní asistenci, denní stacionář, nějaké respitní služby a podobně, protože každý ten klient, který nyní třeba je v té pobytové službě, potřebuje tu intenzitu té péče trošku jinou, takže to není úplně možné říct, tady jich je 100 a všech 100 potřebujou, mají stejné potřeby, je potřeba to rozlišovat, to je taky věc, která trvá nějakou dobu.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak, čili o 26 % za 15 let se snížil tady počet lůžek, podle pana Horeckého mělo by to být více ambiciózní. Podle vás to tempo brzdí nejvíce co, jaké jsou ty největší, hlavní překážky toho procesu deinstitucionalizace?
Terezie Hradilková,
Tak určitě to je zpolitizování toho systému sociálních služeb hodně, protože tam jde o obrovské peníze, takže tohle je velký problém, že nejrůznější zájmové skupiny mají prostě zájem na tom, aby ty ústavní péče, ty instituce prostě fungovaly dál.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A jako takovou zájmovou skupinu máte i Asociaci poskytovatelů sociálních služeb. Mluvíte-li o zpolitizování a o tom, že jsou tu tedy tlaky, které mají za tu finanční motivaci.
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
To bych nemohla asi říct takhle, protože úplně nevidím do financování a do těch jakoby kontaktů asociace, tak to ne, ale myslím si jinak, že jakoby lobbistický skupiny, komerční sféra a tak dále, ale to si myslím, že je jedna věc, která to vlastně snižuje, protože právě tvrdí, že jde o finanční prostředky a že nejde o to vlastně těm lidem, že nejde úplně o ty lidi, protože, všimněte si, jak rychle jsme přešli právě na tu ekonomickou stránku, ale já u ní zůstanu teda, protože těch 26 % jakoby lůžek, si musíte uvědomit, že ve chvíli, kdy nezrušíte ten ústav a jenom z něj vyvedete některé lidi právě třeba, že zrušíte nějaké lůžky a nezrušíte ten ústav, tak prodražíte fungování toho ústavu, a to je obrovskej problém…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Snižuje se počet lůžek.
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
To, že se u nás transformuje, transformuje, ale ty ústavy se netransformují.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Tak proto jsem se ptala vlastně na počet těch poskytovatelů. Pane Horecký, řekněte mi, prosím, co se týká právě určité logiky té finanční motivace, není neochota rušit ústavy /nesrozumitelné/ především penězi, tedy, že často na ústavy berou provozovatele, ale i obce nemalé finanční prostředky.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Ono musíme rozlišovat ty provozní dotace každoroční na zaplacení, zejména těch zaměstnanců, kteří poskytují tu péči a jestli jich je potřeba stejně nebo více při transformovaných službách, ale pak je potřeba ještě rozlišovat ty investiční, které tam jsou opravdu významné, ten proces trvá dlouho, protože jde přes kraje, protože se na to píšou projekty, protože se na to dělají různé i třeba stavební povolení, trvá to dlouho nebo se kupují ty byty. Bohužel někdy nebo docela i často se setkáváme s tím, že když se obyvatelé dozví, že byť tam má být jeden dům nebo byt, tak píšou petice, že tam ty osoby nechtějí, je to nějaká stigmatizace negativní těch lidí, proti které je potřeba bojovat, ale když se také bavíme o kvalitě té péče a toho života i v kontextu právě té zmiňované Doroty Š., tak je potřeba říct, ať taky nemluvíme jenom o té ekonomice, říkala paní Hradilková, že je potřeba zvyšovat ty kompetence a dovednosti těch lidí, což byl zejména ten případ té nešťastné události, a tam my jsme třeba navrhli, aby se zpřísnily ty kvalifikační kritéria, protože 150hodinový kurz těch pečovatelů nestačí, že je potřeba, abysme tam měli kvalitnější lidi, takže je to soubor opatření, které je potřeba udělat.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A když se dostaneme právě třeba k tomu, jakým způsobem v ústavech je zajištěn jejich klientům důstojný život, mění se v tomto úhlu pohledu něco, paní Hradilková, je ochrana lidí s postiženým v ústavech před špatným zacházením dobrá, lepší se, nebo na jaké úrovni je?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Já nevím, jak to změřit, myslím, že se toho lepší, k tomu jakoby určitě ten případ přispěl, ale já si vážím všech pracovníků v ústavech, kteří jakoby to zvládají, ale jakoby zásadním je, že ten ústav jako instituce sama o sobě přežila, když se podíváte na standard života dneska, tak je to přežilá instituce, která nedává dobré podmínky pro to, to se ví, na to jsou už výzkumy jakoby 50 let staré a tak dále, že je ohrožující to prostředí…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A skutečně nejsou klienti, pro které je třeba ta ústavní péče lepší, nedělá se to individuálně?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Já teď mluvím jakoby o ústavech, což jsou velkokapacitní zařízení, která, prostě kde převažuje ten režim, kde ti lidi nemůžou o sobě rozhodovat a tak dále.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Teď mluvíme třeba, kolik počtu klientů…
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Tak jakoby oproti ústavní službě komunitní, a ta nemůže být větší než 20 lidí, nebo ty podmínky, takže lidi s těžkým kombinovaným postižením, ano, když nemohou žít v bytě, tak komunitní služba, tak pobytová služba, ale zásadně komunitní. O čem se málo mluví, protože se říká, že ano, ty DOZP jsou pro ty nejvíc postižené, tam dáváme lidi s trojkou, čtyřkou. Není to tak. Ti nejvíc postižení lidé jsou v domácí péči, anebo jsou v psychiatrických nemocnicích. A ti nejvíce postižení, těm nejvíc ten ústav jako vlastně ten nejvíc je ohrožuje.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Nakolik jsou tedy, pane Horecký, i podle vás ty velké ústavy, mluvme tedy opravdu 20 klientů a výš, opravdu reliktem minulosti a je potřeba je zavřít?
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Myslím si, že můžeme konstatovat, že jsou reliktem minulosti. Myslím si, že bysme se vůbec neměli bavit o tom, že by nějaký takový se měl otevřít a myslím tím opravdu pobytovou službu pro osoby se zdravotním postižením v té vyšší kapacitě. Souhlasím s tím, že ta kapacita do 20, anebo v případě aspoň nějak strukturovanou tu službu, aby tam ta domácnost byla pro 10, pro 12, jak je to třeba zvykem i v západní Evropě, je optimální. Ty kapacity si částečně teď posílí v rámci plánu obnovy, protože bylo poměrně hodně peněz do toho a investováno, takže i tam čekáme, že v rámci těch nových kapacit někteří klienti opustí ty stávající velká zařízení.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
A nemůžeme kvůli tomu pomalému tempu této transformace, které konstatovali ministr práce a sociálních věcí, přijít právě o nějaké peníze z evropských fondů a plánu obnovy?
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
To riziko, že o ně přijdeme, tam je a řeší se, není to ale kvůli tady tomu, co říkáte, je to spíš kvůli nenaplnění části těch milníků, zejména ve smyslu personálního a materiálně technického standardu, který nakonec nebude. Co ale bude, protože jste před chvilkou zmiňovala tu důstojnost, tak teď se v Senátu projednává novela zákona o sociálních službách, která nově stanovuje, že ti poskytovatelé, nejenom pobytových, všech sociálních služeb, musí tu službu poskytovat tak, aby nebyla ohrožena integrita a důstojnost toho klienta, pokud se tak stane, tak tam jsou nějaké sankce.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Nový zákon o sociálně-zdravotním pomezí, jestli se nepletu.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Přesně tak, jehož účinnost by mohla být někdy od 1. nebo platnost od 1. března a účinnost tady toho nového opatření od 1. ledna 2026.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Jak tyto kroky podle vás, paní Hradilková, skutečně pomáhají transformovat k lepší kvalitě péče o klienty se zdravotním postižením?
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Tak je fajn, že ten deklarativní, jakoby dodržovat důstojnost lidí tam je, ale my máme už od roku 2006 standardy kvality sociálních služeb, které ukládají poskytovatelé dodržovat práva lidí s postižením a neděje se to, takže v to nevkládám velké naděje. A co nás samozřejmě velmi mrzí a k čemu došlo, že právě v tom zákoně o dlouhodobé péči je tedy jakoby, už co je komunitní služba, ale my jsme stáli o to, aby tam právě bylo, že od roku 2027 už se nebudou moct zřizovat nově jiné, než komunitní služby a tomu bylo zabráněno. A my víme, že právě ty lobbistické ústavní různé skupiny tomu zabránily.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Čili podle vás je potřeba, aby se neotvíral žádný další ústav, ale…
Terezie Hradilková,
No jasně.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
…aby se právě koncentrovala péče pouze do těch komunitních center.
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
To byl z naší strany už veliký ústupek po domluvě teda s Evropskou komisí, že nebudeme stát o to, nebo nebudeme prosazovat, aby byly ty ústavy do nějakého roku zrušeny. My jsme jenom stáli o to, aby teda od roku 2027 se nesměly stavět, budovat, zřizovat nové služby ústavního typu a k tomu nedošlo.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Takový termín byste podpořil, pane Horecký, protože sám jste také říkal o tom, že je opravdu potřeba, aby se neotvíral žádný nový ústav.
Jiří Horecký,
My jsme k tomu nedávali připomínku s tím, že to tam bylo v tom návrhu zaměřeno na osoby se zdravotním postižením, pokud se jedná o seniory, o starší lidi trpící demencí, tak tam jsme i v rozporu s paní Hradilkovou, tam jsme zásadně proti, aby to bylo omezeno a zakázáno, koneckonců my jsme byli patrně jedinou zemí na světě, která by to takto měla, žádná evropská země, kromě Slovenska, která má omezenou kapacitu na 40, žádné takové omezení ve vztahu…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
K seniorům…
Jiří Horecký,
…ve skupině seniorů, přesně tak.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Abychom to nemíchali. Paní Hradilková se hlásí ještě o slovo.
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Tak tam rozhodně. Ale, pane Horecký, a vy to víte, že my jsme usilovali o to, aby to bylo pro lidi se zdravotním postižením, jakoby opravdu v tuhle tu chvíli tu otázku jakoby služeb pro seniory jakoby přinášíte jakoby zbytečně nebo navíc. My jsme skutečně usilovali o to, nebo stáli o to, aby skončily zřizování nových zařízení, nejenom DOZP, ale všech zařízení pro lidi se zdravotním postižením ústavního typu. A k tomu nedošlo. Mohli jste určitě pro to něco udělat.
Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
——————–
Já jsem v tom úvodu řekl, že tam bylo to omezení, zákaz vlastně nových kapacit nebo nových velkých pobytových služeb vázáno na osoby se zdravotním postižením, my jsme s tím žádný problém neměli, nedávali jsme žádnou připomínku k tomu negativní v rámci toho připomínkovacího procesu, nějakým způsobem jsme nedávali žádné negativní stanovisko, souhlasili jsme s tím, takže tam, tam jako jsme měli souhlas s tím návrhem, který tam byl a který se tam nakonec nedostal.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Když jsme mluvili o tom počtu 20 a více klientů, kde by tedy opravdu už se měly ty ústavy rušit, tak kolika ústavů by se to mohlo týkat a skutečně by se dala ta péče potom nahradit komunitní péčí, paní Hradilková?
Terezie Hradilková,
No, tak všechny ty ústavní služby, tak jakoby, já nevím, v jiných západních…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Nedostatek asistentů pečovatelů.
Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci
——————–
Ale tak jakoby víte, ty lidi nezmizí, kteří pracovali v tom ústavu, všechny ty lidi, kteří pracovali třeba v tom ústavu, tak 75 % z těch lidí, kteří byli mými zaměstnanci, přešli do těch komunitních služeb, mnoho technického personálu řekli, tak konečně jakoby tohle je jakoby podpora lidí…
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Kapacity opravdu bytů, místa, kde by mohli pobývat v těch menších skupinách.
Terezie Hradilková,
Jo, ani ne třeba ve skupinách, to můžou být individuální domácnosti, jako žijeme my, ostatní lidé.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Ty jsou?
Terezie Hradilková,
Tak samozřejmě my jsme ve spojení třeba s Platformou pro sociální bydlení a tam je problém, problém v celé jakoby republice, ale například ti lidé, kteří žili v tom ústavu, kde já jsem byla ředitelka, tak jsou třeba v nájemních bytech páry nebo po dvou, po třech. A třeba v Praze nebyl problém pro ně najít prostě ubytování.
Karolína Koubová, moderátorka
——————–
Říká Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci. Děkuji, že jste přišla do studia. Na shledanou.
A za diskuzi děkuji také prezidentovi Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiřímu Horeckému. Na shledanou.
Přidejte odpověď