Radiožurnál
Dnešní díl našeho seriálu Mámou potmě je speciální – nevidomou Alenu, jsme totiž seznámili se čtyřiatřicetiletouletou Janou, která vyrůstala s nevidomými rodiči a je tak v podobné situaci jako Alenina pětiletá dcera Charlotta. Jana třeba zmiňuje, že od svých rodičů logicky nezná oční kontakt a dodnes si ho připomíná, když je s vidícími lidmi, musí si připomínat, že by měla s vidícími lidmi udržovat oční kontakt. Kvůli hrozícímu popálení nebo požáru taky jako dítě nikdy neměla na narozeninovém dortu svíčky.
moderátorka
——————–
Aleno. Tohle je Jana Bradáčková, Jana se narodila nevidomým rodičům.
mluvčí 1,
——————–
Moc mě těší. Dobrý den.
moderátorka
——————–
Alena se potkává s 34letou Janou na pražské základní škole pro zrakově postižené, Jana tady učí. Rodiče ji ovlivnili při výběru, profese, ale je toho mnohem víc.
mluvčí 1,
——————–
Já myslím, že mě to ovlivnilo, hodně jako dítě jsem byla odmalinka zvyklá pomáhat svým rodičům, jsem oproti jiným dětem třeba neměla takzvaně tu pubertu nebo taky ty věci, co ty děti normální – hodit tašku a jdou prostě ven s kamarády. Tak já jsem chodila něco zařizovat rodičům.
moderátorka
——————–
Charlotti je teď pět, chodí do školky, má ráda hřiště, plyšové pejsky, pohádky, ráda pomáhá. Vy si, Jano, vzpomenete na vaše dětství, když vám bylo kolem těch pěti let?
mluvčí 1,
——————–
Máma mi jako malý četla knížky s Braillovým písmem, samozřejmě táta mi vyprávěl, měl fakt velikou fantazii.
moderátorka
——————–
Jana si vybavuje, jak s nevidomými rodiči hrála karty, které byly označené Braillovým písmem. Jezdily na výlety vlakem, chodily do muzeí, kde jim popisovala, co vidí za exponáty, vzpomíná i na drobnosti, že jako dítě nikdy neměla na narozeninovém dortu kvůli bezpečnosti svíčky.
mluvčí 1,
——————–
Mě vždycky bylo líto, protože já vždycky chtěla mít ty svíčky na dortu a vlastně rodiče se báli.
moderátorka
——————–
Když se na tu Charlottu podíváte, bavili jsme se o vás. Působí hodně samostatně.
mluvčí 1,
——————–
Já jsem byla taky hodně, si myslím, samostatné dítě, musela jsem být taková dospělá, jsem víc byla rozumnější, nahrazovala jsem ty jejich oči.
moderátorka
——————–
A Aleno. Vy to slýcháváte hodně často. Že je Charlotta velmi samostatná, pomáhá.
mluvčí 3,
——————–
Je to tak, neznamená to, že si neumí ulevit. Nedávno mi říká mami, prosím tě, obuj mi boty. Já jsem dneska strašně líná. Třeba teď chce zkoušet jízdu na kole.
mluvčí 4,
——————–
Ano, ještě mám to malé kolo.
mluvčí 2,
——————–
Odrážedlo zatím.
mluvčí 4,
——————–
A už je malé.
moderátorka
——————–
Takže až půjdete na to šlapkové kolo, tak vezmete někoho, kdo vidí a naučíš se jezdit na koleták?
mluvčí 4,
——————–
Ano.
mluvčí 1,
——————–
To je třeba věc momentálně, co nenapadne. Hrozně ráda sportuju a bohužel mě k tomu moc rodiče nemohli vést, že oba dva neviděli přesně kolo, lyže, brusle. Já jsem se na tom učila až v dospělosti a fakt v dospělosti se člověk učí hůř. Na kole jsem se naučila jezdit až někdy v 15 letech.
mluvčí 3,
——————–
Určitě věřím tomu, že Jana má věci, který jí ovlivnili. Ale víte to, jako kdybychom žili v nějaké menšinové společnosti, tak nás to prostě taky ovlivní.
moderátorka
——————–
Jana Bradáčková si musí připomínat, aby se lidem dívala do očí. Od rodičů se to naučit nemohla. Kamarádi ji upozorňují i na to, že jim hlásí, co jde zrovna dělat nebo co zrovna vidí kolem sebe. Zvyklá z domova je i na to, že když chce někomu něco říct, drkne do něj.
mluvčí 1,
——————–
Rodiče to často dělali, když táta se mnou chtěl mluvit.
moderátorka
——————–
Co se týče zevnějšku. Jano, vy jste také od rodičů nemohla získat nějakou větší pozornost, že by třeba řešili, že už mají tolik vrásek, nebo že tenhle svetr už je sepraný.
mluvčí 1,
——————–
U nás se to doma neřešilo vůbec. Teď se snažím na sebe dbát, hezky se oblíkat, ale musela jsem k tomu dojít sama.
moderátorka
——————–
Loty, ty máš růžové šaty.Máš tam myšku s mašličkou.
mluvčí 5,
——————–
Růžovou, vím, že máš.
Veronika Hlaváčová, moderátorka
——————–
I mikinu i čepici do růžova, to všechno si určuješ sama. A někdy si měla nějaký účes, gumičku, sponky. Ne, já vím od Jany, že jí nevidomí rodiče nechávali dělat účes, který byl hodně krátký, aby to bylo jednoduché na mytí, na česání. To jste někdy zvažovala, že by šla Loty třeba na kratší sestřih.
mluvčí 3,
——————–
Ne, já myslím, že mně se na ni líbí to mikádko, jí to i sluší.
moderátorka
——————–
Jana, která se narodila nevidomým rodičům, mluví i o době, na kterou hodně nerada vzpomíná. Kvůli postižení rodičů ji spolužáci šikanovali.
mluvčí 1,
——————–
Na základní škole. To brali děti, jako že ty seš ta s těma nevidomýma rodičema nebo teda slepýma. Oni říkali.
mluvčí 3,
——————–
Já se přiznám, že mám maličko obavy z toho, až půjde do školy, ale věřím tomu, že si s tím poradíme a že Loty přijde a řekne, že se něco děje.
moderátorka
——————–
Napadá vás, Jano, ještě nějaká poznámka směrem k Aleně nebo k Charlottě?
mluvčí 1,
——————–
Spíš jsem chtěla určitě pozvat na návštěvu k nám.
moderátorka
——————–
Říká Jana Bradáčková, dcera nevidomých rodičů, která se v rámci seriálu Mámou potmě sešla s nevidomou Alenou a její dcerou Charlotou.
Radiožurnál.
Přidejte odpověď