
DVTV – Drtinová Veselovský – Rozhovor I
Obyčejná máma, která si nejvíc na světě přeje řešit obyčejné věci. Těmito slovy se na blogu představuje Jindra Landová. Realita je ale často jiná. Stará se totiž o dceru se speciálními potřebami a vzácnou diagnózou svalové atrofie. Kromě toho šíří osvětu. Založila neziskovou organizaci a nově také projekt Výtahy do škol, který upozorňuje na bariéry ve školství pro lidi na vozíku. A teď je hostem DVTV, dobrý den.
Jak velkou nebo neobyčejnou odvahu jste musela mít, abyste si řekla, jsem obyčejná máma?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Velkou odvahu, já nevím, jestli jí mám, ale asi vystoupit se svým příběhem na veřejnost, je prostě jako těžký. A je zatím kus práce a roky taky nějaký práce na sobě, abych to téma mohla nějak veřejně na veřejnosti komunikovat. A přesně si pamatuju, když jsem to udělala poprvý, že jsem z toho měla pak 14 dní deprese. Není to jako lehký.
moderátor
——————–
Tak jste odvážná nebo je odvážná vaše dcera?
Jindra Landová,
Jsme.
moderátor
——————–
Jste odvážné?
Jindra Landová,
Jsme odvážný už jenom proto, že teďka tady sedím s vámi.
moderátor
——————–
Proč vlastně zrovna tahle charakteristika? Proč je tam ta věta jako obyčejná máma?
Jindra Landová,
Protože často slýchám od hodně lidí, že jsem neobyčejná nebo skvělá tím, jak se stavím k tomu, že se mi narodilo dítě s handicapem. Moje dcera má genetické onemocnění. To znamená, že za to nikdo nemůže. Narodila se tak. Má svalovou dystrofii, což je progresivní onemocnění, kde ji postupně ochabují svaly. A my jsme si nějak řekli, že nás to nezlomí, že prostě budeme žít život i s tím, nám prostě byly rozdaný nějaký karty, tak se k tomu nějak stavíme. A ten název mi nějak přišel, protože je to opravdu moje nejvroucnější přání. Já si přeju spoustu věcí, který řeším, abych je řešit nemusela. A kdyby tady byl nějaký podporující systém, tak bych je opravdu řešit nemusela. A nejsem jediná, těch rodičů, jako jsem já, je velká spousta.
moderátor
——————–
Když můžu jako trochu do minulosti, tak jako v jaký moment jste vlastně zjistili, že vaše dcera se s tímhle genetickým onemocněním narodila, že ho má?
Jindra Landová,
Já jsem si toho začala všímat, když byl dceři rok a půl, a než jsme se dostali k lékařům, tak první podezření na tuto diagnózu bylo, když jí byly dva roky.
moderátor
——————–
A ta diagnóza se, on ten název je jako takový zvláštní. Vlastně kolagen šest, svalová dystrofie. Je to tak. Co to je za onemocnění?
Jindra Landová,
Je to velmi vzácný onemocnění. V Čechách je jenom opravdu pár lidí, ale ve světě je docela velká komunita, se kterou jsme v kontaktu. Spadá to do skupiny svalových dystrofií. Ty jsou si hodně podobný, ale těch různých druhů je šíleně moc. A je to o tom, že se narodí dítě, který je zdánlivě zdravý a postupně mu ubývá svalová síla. Ty děti, třeba moje dcera normálně chodila. Normálně se naučila chodit ve 13 měsících. Ale teďka třeba letos tu schopnost ztratila. Teďka chodí už jenom opravdu malinkato s pomocí speciálních ortéz.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A je to neléčitelné?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
V tuhle chvíli je to neléčitelné.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
To znamená, jako z toho, jak jste odpověděla, jako předpokládám, že tam někde jako vidíte.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ve světě se vyvíjejí léky na některé jiná onemocnění. Viz tady sbírky, které tady běžely na léky za 50 milionů a tak, tak pro jiná genetická onemocnění už tady nějaká léčba existuje, ale není to tak, že by se ty lidi úplně vyléčili. Umí to tlumit příznaky. Ale moje dcera už, i kdyby se něco vyvinulo, tak už vlastně nikdy nejde zvrátit ten stav, který má teďka.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jak dlouho, mimochodem, tak jak říkáte, jako v Česku vlastně konkrétně touhle svalovou dystrofií trpí jenom několik lidí. Tak, jak dlouho jim trvalo vlastně, než se dostali k té diagnóze?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Pět měsíců. Vlastně, když bylo vyslovený to podezření, tak nám byla odebraná nebo dceři byla odebraná krev, a to potom jde na genetické testování a pět měsíců to trvalo, než nám řekli tento verdikt.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako dá se nějak popsat, jako co potom vlastně nastane, jako na straně rodičů?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, takový temno. Je to šílený, je to opravdu strašný. Vy nějak fungujete, já si pamatuju, že prostě jsem nějak fungovala. Musíte, začínáte vlastně řešit, co s tím můžete udělat. A v případě svalový dystrofie jediná věc, která se dá dělat, je oddálit progresi toho onemocnění. To znamená nějakým způsobem rehabilitovat. Takže moje dcera cvičí fyzioterapie, absolvuje různé druhy terapií a nejúčinnější je hiporehabilitace. Teda rehabilitace pomocí koní. To je neoblíbenější.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
To je nejúčinnější nebo nejoblíbenější?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Oboje zároveň.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako fakt?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ano, my jezdíme do skvělého centra. Hiporehabilitace Mirákl. A tam opravdu dělají s těma dětma zázraky. Takže dcera díky tomu teďka doteďka nemá problémy. Prostě třeba se skoliózou a je na tom relativně dobře. Kdybysme se nestarali, tak už by na tom byla mnohem hůř.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako jaké potřeby vlastně ona má jako vzhledem k tomu, jak to onemocnění postihuje?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ona má potřeby úplně stejný jako kterákoliv jiná holka. Je to, svalová dystrofie se většinou týká jenom toho fyzična. Takže mentálně ona je úplně stejná. Teďka 11 let jde do puberty.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Takže je všechno v pořádku.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Všechno je úplně v pořádku. A řeší úplně stejný věci jako její vrstevníci, ale navíc právě musí hodně času trávit na rehabilitacích, cvičit. A tam má za sebou odcvičeno víc než kdejaký vrcholový sportovec.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A musí na těch koních.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ne těch koních chce. To, ona asi chce jednoho pořídit domů. Tak akorát, že bydlíme v paneláku, tak nevím, jak se tam vejde.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jasně, malej kůň.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
To ne, ona je docela veliká.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jo takhle, rozumím. Mimochodem předpokládám, že to je úmysl, že na fotografiích, třeba na Instagramu neukazuje ten svůj obličej.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Kdyby bylo na mně, tak já bych jí neukazovala vůbec, proto jsem založila blok „Obyčejná máma“, který je o mně a ne o ní, protože respektuji její právo na soukromí. Ale bohužel, když chcete něco dělat, něco komunikovat, tak se to neobejde bez toho hlubokýho lidskýho příběhu. Takže teďka třeba na poslední aktuální sbírku Výtahy do škol, jsem ji použila. A zrovna aktuálně včera jsme natáčeli reportáž spolu, kde ona měla jenom jezdit na vozíku a byla na mě strašně naštvaná. Takže aktuálně ona už nechce vůbec nikde být vidět a vystupovat. Ona chce prostě.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Je to její rozhodnutí.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Je to její rozhodnutí a já ho samozřejmě chci a budu maximálně respektovat.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, jasně. K tomu, jak jste říkala, jako když vám někdo říká, že jste neobyčejná, ve smyslu tom, jako co všechno musíte zvládnout a tak. Když budu citovat z vašeho blogu. Nejsem ani vyvolená, ani silná, ani nijak výjimečná. A přesto se mi narodila dcera, která mě naučila víc než všechny školy, kurzy a školení, které jsem v životě absolvovala.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Je to tak.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Co to znamená?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Je to, že je to taková škola života. Tyhle ty děti, kdyby jim byl daný víc prostor a ta společnost se naučila vlastně, že oni nejsou přítěž, že jsou opravdu nositelé nějakých hodnot, který mají smysl opravdu. Když máte takový dítě taková, tak vám nějaký třeba materiální věci přijdou najednou úplně jako absurdní, že se někdo honí za nějakýma materiální statkama. Nebo všechny možný věci a tak. A tyhlety děti, kdyby měly víc prostoru, tak by nám fakt ukázaly jako, co jsou opravdový hodnoty v životě. Oni vás naučí trpělivosti, lásce, soucitu. A to nejenom ty s fyzickýma handicapama, ale i ty s těma kombinovanejma postižením, kde je tam i nějaký mentální handicap. A já vždycky říkám, když si chcete opravdu seberozvíjet, tak si pořiďte nebo hlídejte nebo se nějak zkuste dostat mezi děti s handicapem a ty vás opravdu naučej nejvíc.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Já tu zkušenost vlastně nemám. Jako, nebo jenom tak jako občas jako letmo. Tak jako jaká ta zkušenost vlastně je? Jako rozumím s tím jako materiálem, že se člověk asi dívá jako z jiného úhlu, z nadhledu a tak dále. Ale to asi není všechno, ne?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ne, ale já dám příklad. Třeba děti s lehčíma mentálníma handicapama, který normálně mluvěj. Tak oni jsou brutálně upřímný. Nebo děti, který mají trocha autistického spektra, ty taky. Ty vám prostě, my si tady furt hrajeme nějaký role a máme nějaký masky. Ale tyhle ty děti ne, ty vám přímo řeknou, jako jo, ty mě štveš, neštveš s sebou chci být, nechci. Takhle to je, a to ne moc všichni dáváme.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jestli vaše dcera teď vchází do puberty, tak to si užijete prostě úplně krásně, tu pravdivost jako.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Tu tam máme, no.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Tu tam máte.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Se s tím taky moc, ona hodně ráda si povídá a je hodně taky upřímná. Takže tam já to dostávám taky z první ruky.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Říkala jste, jako kdyby společnost tyhle děti vlastně víc jako zařadila vlastně atd, že bychom se od nich spoustu věcí dozvěděli. To znamená, že ta společnost vlastně na děti, jako je vaše dcera a podobné, jako jiné lidi, není připravená?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Vůbec.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako vůbec?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Pořád, je to strašně smutný, protože jsme tady 35 let po pádu komunismu, kdy se tyhle ty lidi zavírali do ústavů. Ale my se pořád tváříme jako, že tady nejsou. Takže já třeba aktuálně řeším to, že nemám, nemůžu najít pro dceru druhý stupeň základní školy, kam by šla, protože školy v městský části Praha 13, kam my spadáme, jsou bariérový. Takže ona nemá kam jít na druhý stupeň základní školy. A to není jedinej problém. Těch problémů je velká řada. Jako nejsou speciální školy. Není nějaká podpora, není podpora nás. Mně se oficiálně říká neformální pečující, když pečuju o dítě s handicapem.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Pardon, jak neformální?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Neformální pečující je člověk, který se stará o osobu blízkou.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Terminus technicus v sociálních službách.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
To je terminus technicus, ale který vlastně nemá nějaký ukotvení v zákoně.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jo.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Nebo už trošku začíná, ale ještě moc ne. Takže lidi jako já, kteří mají ještě třeba se starají o děti, který jsou ještě mnohem víc postižený a nemůžou pracovat, tak nemají vůbec žádnou podporu od státu. Nemají nárok na důchod, na dovolenou. A přitom je to práce 24 hodin denně opravdu těžká. A ty lidi končej opravdu špatně. A znám spoustu pečujících, kteří po 20, 30 letech péče končí prostě s rakovinama, s těžkýma onemocněníma.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Chápu.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ale nemůžou stonat, protože se musí starat.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Tohle to je další citace z vašich textů. Neustále narážím na bariéry, které pramení z toho, že lidé nevědí, že netuší, jak se žije takovým rodinám, jako je ta naše. Můžete to rozvést?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Jo, jako vy, když máte děti, tak je dáte do školy, tak já třeba nemůžu najít školu. Chcete, aby chodili na nějaký kroužek, já nemůžu sehnat kroužek. Chcete v létě, aby dítě jelo na tábor, tam my zrovna máme štěstí, že dcera má jet kam na tábor, ale spoustu jako jinejch ne. Potřebuju pro ni nějaký pomůcky. Ty, který jsou pro ni vhodný, pojišťovna neproplácí. Všechno je vlastně strašně finančně náročný.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Pojišťovna neproplácí?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Některý pomůcky ne. Třeba my konkrétně máme takový speciální ortézy, pro který si jezdíme do Rakouska. A tam, protože to je dodavatel ze zahraničí, ale v Čechách takový dodavatel neexistuje, tak nemáme vůbec nárok. A jedny ortézy, na který my máme na rok, stojí 160 000.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A ty nemáte nárok, protože dcera roste.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ano.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jasně. K tomu vzdělávacímu systému a ke školám, protože za chvíli se dostaneme i k vašemu projektu, Výtahy do škol. A jako jak to vlastně bylo úplně na začátku, když měla dcera vstoupit do vzdělávacího systému jako do školky?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
My jsme ještě, já mám manžela Brazilce. A obě děti se narodily v Belgii. My jsme žili v Belgii. A když jsme se dozvěděli diagnózu, tak jsme se rozhodli vrátit do Čech, protože já jsem si neuměla představit, že budu žít někde v zahraničí a nebudu rozumět, jak to tam chodí a podobně. Takže jsme se přestěhovali do Čech, hledali jsme školku. A já jsem našla školku, když jsme se přestěhovali, kde bylo volné místo. Oni ty volný místa v průběhu roku moc nejsou. Ale tam jsem šla. Paní ředitelka dceru viděla. A pak najednou volný místo nebylo. A ona mi řekla, že mám dát dceru do speciální školy. Tak já jsem ještě tenkrát jako nevěděla, co to znamená. Tak jsem volala do speciální školy, a když se dozvěděli, že dcera má jenom fyzický handicap, tak mi řekli, že jsem asi padla na hlavu, že tam vůbec nepatří, že má jít do normálních škol.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A speciální škola je?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Tam jsou děti třeba s těžkejma jako kombinovanýma postiženýma, který opravdu třeba jenom ležej a neumí jako nedokážou komunikovat.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A ta argumentace zrovna té paní ředitelky, té normální školky byla jaká?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Jaká žádná, ona se mnou nekomunikovala. To je, někteří lidé se toho právě proto, že to neznají a ty lidi jsou tak vyčleňovaný, tak oni se to hodně lidí bojej, jako nemají.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Dokážete to pochopit?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Asi to dokážu pochopit. Já jsem, než se mi narodila dcera, tak jsem taky vůbec vlastně. Já mám teda sestru s lehkým fyzickým handicapem, takže se nějak, nějakým způsobem v tom pohybuju, ale to je opravdu lehkej handicap. Ale taky jsem to dřív vůbec neznala. A nevěděla jsem, nikdy jsem neměla spolužáka na vozíku nebo kamaráda.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, a jak to dopadlo před lety s tou školkou?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
My jsme našli soukromou školu, školku. A když šla do, vlastně, když byla předškolák, tak jí vzali do jedné takové integrační školce. Pak ale byl problém s hledáním prvního stupně. To já jsem oslovila pět škol. To jsme bydleli v Praze na Hájích. A všude mě poslali do háje. Že když jsem šla do spádový školy, což byla ta pátá škola. A paní ředitelka mi šla ukázat schody, že jak to budeme dělat. Tak jsem jí řekla, že už jsem schody viděla, že mockrát děkuju a šla jsem domů brečet, kde jsem brečela dva dny.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A ta spádová škola jako kromě mnoha jiných věcí, ona má přece za povinnost jako to dítě z té spádové oblasti vzít. Tam nebyl výtah?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ne, tam nebyl výtah. Teoreticky tady vlastně práva rodičů, jako jsem já, existují. Ale v praxi jsou někdy nevymahatelná. Pokud to není jako vůle.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako třeba jako jaká práva?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Jako, že to dítě spádová škola prostě musí přijmout.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Rozumím, chápu.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, ale když oni s tím nejsou ochotný nic dělat, tak vy zase nechcete dávat dítě do školy, kde teda se nebude mít jak moc pohybovat, nebo vám řeknou, ale nedostane se do jídelny. Tak už vlastně bude vyčleněný z toho kolektivu. A já taky chci, aby moje škola, moje dcera chodila do školy, kde bude přijímaná, kde jí bude dobře.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jasně.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
A ne někde, kde nebude moct jít se spolužákama na oběd.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Mám pocit jako, že je možná jako pravá chvíle na to pustit si video, kterým uvozujete vlastně celý projekt. Výtahy do škol.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
/Ukázka/
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Vy už jste zjevně párkrát tenhle ten klip viděla. No, jednak teda, proč mají kukly ty chlapi?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, mě když tohle napadlo, tak jsem si říkala, že by bylo fajn, že by to bylo cool, by ji tam jako vyneslo nějaká jaká urna nebo komando. No, vypadají tak. A já vám teďka, že jste to, vy něco prozradím, kdo to je. Tohle všechno jsou pečující tatínci. To jsou tatínci, kteří mají taky dítě s handicapem. A já jsem je oslovila, jestli by mi nepomohli natočit tenhle klip. A oni byli tak laskaví, že se sjeli vlastně zdaleka zblízka a přijeli v tom svým nabitém čase. A vidíte, jak mají ty svaly, tak to fakt nejsou kluci z posilovny.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Právě chci říct, že jako sice pečující tatínci, ale jako nakonec jako já bych se bál to, že to jsou jako lidi z urny.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, a oni mají asi ty svaly z toho, jak nosej ty děti, protože jsou všude bariéry, tak je na vozíku musí všude přenášet, tak z toho mají asi tady ty svaly.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, to je takovej jako zajímavej vedlejší efekt, bez kterýho by se mám pocit, jako rádi obešli. Ale, no, a teď k té podstatě věci. Jako jak vlastně byste si představovala, že by to ideálně škola, která, jak jste říkala, když jste sháněli první stupeň pro vaší dceru. Má jenom schody a nemá ten výtah. Jak by to vlastně měla udělat, aby jako dodržela ten předpis, že prostě to spádové dítě prostě k sobě vezme?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, já nevím, jak ona by to měla udělat. Já vím, že já bych to řešit neměla. A ta škola už to měla dávno vyřešit tím, že má být bezbariérová. Česká republika v tomhle má nějaký mezinárodní vlastně závazky. Na základě Evropský unie, OSN, jsou nějaký úmluvy lidí, práv s postižením. A Česká republika jim vůbec nedostává. Takže normální to bejvá tak, že na třeba městský části v okrese mají být aspoň nějaký bezbariérový školy. A vlastně je to i na každém řediteli, aby se o tohle to staral. A přesně dneska už je rok 2024. A my ještě pořád se tady jako bavíme o tom, že lidi na vozíku se nedostanou do školy. A ono se to netýká jenom těch žáků. Ono se to týká i třeba ostatních dětí po úrazech, zaměstnanců, kteří můžou mít nějaký handicap. Voličů, kteří chodí k volbám. Jo, rodičů, kteří chodí na třídní schůzky. Takže to je opravdu potřeba. A třeba například ve Švédsku je to tak, že už prostě ze zákona každá veřejná instituce musí být bezbariérová.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Říkala jste, že teď máte problém se sháněním druhého stupně. Když zase z vašeho blogu ocituju dotaz paní ředitelky, když jste sháněli tehdy první stupeň, tak bylo první a druhou třídu by to asi nějak šlo, ale pak už ne. Uzdraví se dcera do té doby? A jak to bude dělat s těmi schody, tak to bylo před pár lety. Jako s čím se potkáváte teď?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Já jsem oslovila vlastně teďka naší spádovou školu, protože dcera chodí do jiné školy, než je spádová, protože to byla nejmenší škola v místě našeho bydliště a ještě hodně taková integrační, inkluzivní. A kde je dcera moc spokojená. Ale viděli jsme, že to bude jenom na první stupeň. A tak jsem chtěla tady pokračovat v tý naší spádový. No, a tam jsme byli přijatý velmi mile, že dceru velmi rádi přijmou. To bylo jako překvapení, protože já jsem zase byla připravená, že nás odmítnou, oni nás přijali. Ale pak šli za zřizovatelem a zřizovatel ale teda jsou barový, nemají výtah a šli za zřizovatelem. A zřizovatel řekl ok, ale já na to nemám peníze, abych tady nějaký výtah vybudoval.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A zřizovatel je městská část.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Městská část Praha 13.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Takže co bude?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, to by mě taky zajímalo, co bude. Já jsem, já nevím, kde se to ve mně sebralo. Já jsem je oslovila v květnu, což já já jsem je teda oslovila, už když dcera šla na ten první stupeň. Takže oni vědí, že tam tu žačku na vozíku maj a že to budou muset řešit, když stávající škola má jenom první stupeň. Takže to není tak, že by to bylo tý městský části neznámý. A já jsem tam nakráčela, řekla jsem, že ty peníze seženu. Jestli si je problém jenom finance, tak finance nejsou problém, že já to seženu, protože působím v neziskovém sektoru. Věnuju se trošku fundraisnku, tak jsem si řekla, že to nějak dám, ale tvrdě jsem narazila.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Na co?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, na dva problémy, že já nejsem konečný příjemce výtahu. Vlastně tam je škola a ještě zřizovatel. Takže i třeba nadace, pro nadace to byl problém, pro firmy. A další problém, kterej je, tak prostě i třeba firemní dárci si myslí, že by to měl platit stát a ne, aby na to přispíval.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
To vlastně možná není jako úplně špatný názor.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Ne, já se s ním zcela ztotožňuju. Já si to taky myslím. Kor když na celý městský části není ani jedna škola zcela bez bariér.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, a ten projekt Výtah do škol, tak jako co by měl udělat, co by jako bylo jeho správným výsledkem?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Aby se o tom tématu trošku víc začalo mluvit a něco se s tím dělat. Třeba v Praze existujou už dvě městský části, Praha 1 a Praha 6, kde mají člověka už přímo na bezbariérovost. Ono je to teďka začíná být trošku víc sexy téma, ale bohužel pro některý politiky to stále ještě téma není, protože za to nejsou politický body. Takže já i tím, že rozviřuju to téma, tak já doufám, že lidi se budou víc svých politiků ptát. A co děláte pro lidi s handicapy? Co děláte pro bezbariérovost? Protože ta bezbariérovost se týká opravdu jako každýho z nás. Každý někdy má třeba malý dítě v kočárku, tak potřebujete mít přístupný, ale ten kočárek zvednete a když tak přejdete ty schody.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Ten vozík je trochu jiný a jiný příběh.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Každýmu se stane úraz. A ještě jak stárne populace, tak staří lidé taky mají problémy se schody. Takže to fakt jako je. Je to opravdu téma pro všechny.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Co vám na tuhle iniciativu teda kromě toho, že už jako že je na vás dcera naštvaná, protože jste jí přiměla fungovat v tom a účinkovat v tom videu. Jako co ona vlastně na to, co vy děláte, jakým způsobem komunikujete celé to téma, co ona vám na to říká?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, teďka aktuálně už jí to štve. Ona už nechce, prostě nechce se tím zabývá. Chce zůstat v nastávající škole, což jako nejde, je tam jenom první stupeň. A ona ze všeho nejvíc si přeje být jako ostatní. Ona chce prostě zaplout a být taková nenápadná, což na tom vozíku se nedaří. Takže ona rozhodně nestojí o nějakou jako extra pozornost a no.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Vlastně asi se to dá nazvat inkluzí. Jako, jak to funguje vlastně v té škole, jako, kam chodí jako? Vy jste to říkala na začátku našeho rozhovoru, že jako lidé nejsou zvyklí, že by kolem nich vlastně byl někdo na vozíku s nějakým handicapem a tak dále. A proto vlastně o tom moc nevědí. Asi se ostýchají mnoha věcí, ale jejich spolužáci vlastně jsou na to zvyklí, že tam je někdo s vozíkem prostě a tak dále.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Takhle to už potom funguje. Ono jezdí i na normální tábory. Když to máte, znáte to odmalička. Tak pro ty děti je to úplně normální. Ať je ten handicap jakýkoliv, nebo ať je, oni mají ve třídě cizince třeba, nebo jsou tam nadané děti. Tak každý prostě, každý to dítě je nějakým způsobem jedinečný. A zrovna ono je na vozíku, tak ji někdo pomůže občas něco podat, občas něco a je to úplně normální. Já mám ještě syna zdravýho mladšího. A ten se pohybuje mezi různými dětmi odmalička. A ten taky, ten má kamarády s poruchou autistického spektra. Prostě kámoše na vozíku a bere to úplně normálně, úplně přirozeně.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako vidím vás tedy před sebou. Jako vy se usmíváte o tom, když o tom mluvíte a tak dále. Na druhou stranu si dokážu představit vlastně jako, že když máte za sebou ty zkušenosti, jako kdy vám od ředitelky, po obvodní doktorku a tak dále, lidé říkají, jako vaše dcera vlastně nemůže být součástí normálně toho kolektivu, protože jsou tady schody nebo já nevím, cokoliv. Jako jste naštvaná?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Někdy jsem naštvaná, někdy to nezvládám. Zrovna teďka jsem už strašně vyčerpaná. Mám nějaký zdravotní problémy. Ale já jsem asi bojovnice. A já jsem se rozhodla, že mě to nepoloží, že mě to naopak posílí. Takže mě každá takováhle věc, i když zrovna teďka třeba mi není dobře, protože tenhle projekt výtahy do škol mi bere víc energie, než mám. Tak ono mě to v konečném důsledku nějakým způsobem zase posílí a zase jako jdeme dál. A je fascinující být u toho, když se vlastně celý to téma nějak posouvá a.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A posouvá se? To by mě zajímalo.
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
Něco se posouvá, něco se mění. Sedím tady, vy tady máte rozhovor s obyčejnou mámou, kdo by si to představil před pár lety.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jsem skoro jako chtěl říct, že jste neobyčejná máma, s tím byste nesouhlasila. A do toho bysme se jenom blbě zapletli. Ale já mám ještě, tuším, dvě fotografie z vašeho Instagramu. Ta první fotka je z dolomit. To není ona, ještě tu druhou jsem měl na mysli. A v tom příspěvku vlastně popisujete, jaké to bylo u lékařky vaší dcery, která říká. Píšu, že vaše dcera nemůže sportovat. Říká lékařka, chystá se to napsat do jednoho lejstra. A vy říkáte, moje dcera může sportovat. Odpovídám lékařce, ano, a co může dělat vyptává se dále? Na to se nedalo odpovědět nic jiného než všechno. Může dělat všechno?
Jindra Landová, autorka, Výtahy do škol
——————–
No, jasně.
Jindra Landová,
Ona nemá jako omezení, co by nemohla. Ona to jenom může dělat v rámci těch jejích, toho jejího, co může. Takže ona může přesně, ona může i lítat.
moderátor
——————–
To je vaše dcera ve větrném tunelu. Užila si to?
Jindra Landová,
Užila si to úplně. To bylo takový splněný přání její. Já jsem moc ráda, že jsme dostali příležitost, vzali jsme tam 10 dětí s handicapem, udělali jsme pro ně takovouhle nádhernou akci a moje dcera tam chce dělat instruktorku. Takže nemůže chodit, ale může lítat, může prostě všechno.
moderátor
——————–
To je super. No, mně vlastně, když jsem tohle to četl jako od té lékařky, tak to znamená, jako ona vlastně vaší dceru podcenila nebo?
Jindra Landová,
Já si myslím, že to je neznalost zase. Je to, byla to lékařka, která nám vyplňovala nějaký lejstr o tom, co může a nemůže. A vždyť víte, že třeba paralympiáda, tak tam jsou vlastně handicapovaný sportovci. Tak by člověk řekl, že nemůžou něco dělat, když, já nevím, nemají nohu nebo mají nějaký jiný omezení, nemůžou dělat. Prostě všechno, ale něco jenom nějakým v rámci jejich jako omezení. Takže to, že jste na vozíku, vás jako nelimituje v tom, vést aktivní a naplněný život.
moderátor
——————–
Já jsem se už jednou ptal, jestli jako rozumíte někdy tomu, když někdo jako vám řekne, tohle asi úplně nejde a tak dále. Jako, když se s takovouhle reakcí jako potkáte, a to už je jedno, jestli ve vzdělávacím systému nebo někde jinde. Jako je to lenost nebo?
Jindra Landová,
Je to neznalost, a já jí právě.
moderátor
——————–
Je to vlastně neznalost.
Jindra Landová,
Je to neznalost. A já jí vlastně rozumím, takže se na ty lidi nezlobím. Ale záleží, kdo to je, kdo to říká a jestli si to nechá vysvětlit. Tady jsem jenom lékařce odvětila, že moje dcera může dělat všechno v rámci jejich limitů.
moderátor
——————–
Napsala to do toho lejstra?
Jindra Landová,
Jo, napsala. A tak samozřejmě já, když ona jede, moje dcera jede na tábor nebo na školu v přírodě, tak tam vědí, já ji tam neposílám, jako že bych jim neoznámila, že je na vozíku to. Takže oni samozřejmě vědí, jaký má omezení a nějakým způsobem s tím pracujeme. Ale, i když někdo něco komentuje, nám se hodně stávalo, my jsme jí dlouhé roky nosili v nosítku, když jsme chodili na výlety. A její mladší brácha vlastně běhal okolo. A ona jako velká holka byla v nosítku nebo se vozila v kočárku, ještě než jsme měli vozík. Tak ty komentáře lidí, ježiš, ta je líná a bráška je šikovnej, ten utíká.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
To říkali jako kolemjdoucí lidi?
Jindra Landová,
To říkali kolemjdoucí lidi. Ale opravdu na to se nedá zlobit.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Fakt?
Jindra Landová,
To je neznalost.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Mě zaujalo to, když jste říkala, že svým projektem Výtahy do škol, jako chcete vlastně postrčit tu debatu jako, aby jako politici se třeba o to víc začali zajímat a tak dále. Tak půjdete sama do politiky?
Jindra Landová,
Já ne, já to vůbec, já ani nechci se věnovat.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jsem rád, že jsem vás pobavil.
Jindra Landová,
To jste mě pobavil hodně.
moderátor
——————–
No ne, tak jako.
Jindra Landová,
Mě baví asi, mám nadání asi na jiný aktivity, tam by mě byla škoda. Mě baví organizovat akce právě volnočasovýho charakteru. Ať už pro děti s handicapem nebo pro pečující maminky jako jsem já. Takže to mě baví. A v tom vidím nějakej smysl. A tu politiku nechám lidem, kteří na to mají žaludek.
moderátor
——————–
Jak vlastně se bude život vaší dcery vyvíjet dál?
Jindra Landová,
To nevím. Budoucnost je takový tabu téma pro všechny rodiče, jako jsem já. Protože vy víte, že to dítě vás potřebuje a tady právě není ten systém. Nikdo neví, co s tím dítětem bude. Vy ho nemáte vlastně kam dát, kam umístit. Jediný, co je pořád existuje, jsou ústavy, kam opravdu nikdo z nás nechce. Takže já doufám, že bude studovat. Pak si bude mít práci vlastně, kterou bude schopná vykonávat i v rámci svých omezení. Je to možný. Dneska už ty technologie jsou prostě fakt na vysoký úrovni. Takže já věřím tomu, že si bude žít takový život, jaký si udělá, prostě hezkej a fajn.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Tak děkuju pěkně za rozhovor a držte se.
Přidejte odpověď