V Česku se rozvíjí takzvaný homesharing. Dobrovolníci čas od času sdílí svou domácnost s mentálně postiženým dítětem. Ulehčí tak na několik hodin jeho rodině a zažijí něco nevšedního.
Před dvěma lety se Iva Netrvalová z Lysé nad Labem na Nymbursku dozvěděla o takzvaném homesharingu, tedy dobrovolnickém hlídání dětí s mentálním postižením. Účelem je na chvíli ulevit dlouhodobě pečujícím rodinám. „Několik měsíců jsem sbírala informace, ale také odvahu. Vše jsem diskutovala s manželem, zda do toho půjdeme,“ popsala začátky žena.
V létě 2023 oslovila Centrum pro komunitní práci střední Čechy (CPKP), které má ve Středočeském kraji tuto službu na starosti. Absolvovala pohovor a přípravu pro budoucí hostitele. „Bylo to pro mě velmi obohacující. Probírali jsme, co bychom od sdílení péče očekávali, co zvládneme a kde naopak vidíme svoje limity. Bylo skvělé, že jsem se dozvěděla spoustu věcí i o sobě,“ vyzdvihla.
Přála si mladší dítě, částečně komunikující a pohybující se. Má totiž problémy se zády a nemohla by zvedat dítě z vozíku. Organizace ji propojila s rodinou, jež se stará o šestiletou holčičku s autismem a mentálním postižením. Sice nemluví, ale zvuky dokáže vyjádřit, co se jí líbí a co ne. „Při párování hostitele s konkrétním dítětem zohledňujeme vzájemnou dostupnost, která by měla být do půl hodiny,“ popsala praxi Renata Baxová, jež službu homesharingu v centru vede.
Do úvahy berou i časové možnosti hostitele a rodiny a vzájemné představy či obavy. „Postupujeme pečlivě, i za cenu, že hostitel bude po přípravě na vhodné dítě nějakou dobu čekat. Chceme dát dohromady pár, jenž si vzájemně sedne, bude ho to bavit a vydrží spolu co nejdéle,“ zdůvodnila Baxová.
V květnu 2024 se Iva Netrvalová sešla s rodinou holčičky u ní doma a všichni se šli projít i s pracovnicemi organizace, které rodiny párují a odborně vedou. „První setkání bylo trochu nervózní. Holčička si občas lehla na zem a nechtěla jít dál. Ale pak mě vzala za ruku a šli jsme spolu. Přijala mě, nového člověka, a to je u dětí s autismem velký úspěch,“ konstatovala žena.
Než ale spolu začaly trávit čas osamotě, trvalo to. Osamostatňování bylo pomalé, dítě bylo hodně fixováno na matku. Další čtyři schůzky se tak konaly za přítomnosti rodiče i odbornic.
Délka osamostatňování bývá podle Baxové individuální. Záleží na tom, kolik času potřebuje dítě, aby zvládlo být bez rodičů. Svůj čas potřebuje také hostitel, aby s dítětem získal jistotu. Po seznámení se uskuteční zhruba šest a více schůzek za přítomnosti doprovázející organizace. „Ve chvíli, kdy si je hostitel jistý, dítě se s ním cítí spokojené a rodina má v hostitele důvěru, začínají jako pár fungovat samostatně a my se jejich setkání již fyzicky neúčastníme. Stává se z nás tak trochu vzdálenější podpora,“ vysvětlila Baxová.
Homesharing nabízejí ve Středočeském kraji čtvrtým rokem a za tu dobu ho zatím ukončil jen jediný hostitel.
Rodina si odpočine, dítě zažije něco jiného
Poprvé se Iva dívce věnovala zcela sama až v listopadu 2024. „Miluje cestování, baví ji, když jezdíme autobusem ke mně do Lysé nad Labem. Když čekáme na autobusové zastávce, bývá netrpělivá a nejradši by nastoupila do každého autobusu, který přijíždí. Když konečně nasedneme, radostí výská,“ vylíčila dobrovolnice.
S dívkou chodí také na hřiště kvůli houpačkám, líbí se jí v obchodech, nemá zájem o nakupování, spíše pozoruje dění. „Miluje vodu ve fontánách, zouvá se už málem kilometr před nimi. Líbí se jí klapání schránek, drnčení plotu, když po něm jede prstíky. Nepozná nebezpečí, takže ji člověk musí držet za ruku a neustále hlídat,“ řekla s úsměvem hostitelka.
Snaží se co nejvíce předcházet situacím, které holčičku zneklidňují. Jelikož ji baví zvuky, chodí s plastovou lahví se štěrkem. Zvuk přesýpaných kamínků ji dokáže spolehlivě uklidnit.
Když se ochladilo, začala hostitelka s dívkou chodit k sobě domů. Byt nechala prohlédnout maminkou dítěte, aby pro něj interiér nebyl nebezpečný. Postiženou dívku si bere zhruba dvakrát za měsíc, na termínech se domlouvá s rodinou. Za půlrok, co se znají, udělala holčička velké pokroky. „Zklidnila se, těší se na mě, obejme mě, políbí. Podle rodičů jsem druhá nejoblíbenější zábava hned po televizi, což beru jako velkou poctu. Vždycky se na ni moc těším, rozšiřuje mi to obzory,“ uvedla Netrvalová.
Hřeje ji rovněž pocit, že tím pomůže rodině. Rodičům, pro něž znamená péče 24/7 o postižené dítě obrovský zápřah, ale i zdravému sourozenci, který bývá jinak upozaděn. Holčička díky ní zažije nové věci, podívá se na jiná místa.
Kdyby si Iva Netrvalová s něčím nevěděla rady, neustále má na telefonu k dispozici odbornice ze středočeského Centra pro komunitní práci. „A kdykoliv mohu z homesharingu vystoupit, kdyby mi to přestalo vyhovovat. To dává člověku pocit klidu. Ale já rozhodně končit nechci, jsme s dívkou už na sebe napojené,“ dodala.
Jak se připojit k homesharingu?
Na stránkách homesharing.cz se dozvíte všechny potřebné informace. Můžete si také vybrat zprostředkující organizaci ve vašem kraji a kontaktovat ji.
Zuzana Hronová
Deník.cz
Přidejte odpověď