Radiožurnál
Hostem víkendového Radiožurnálu je paní doktorka Marie Beníčková, prezidentka Světového festivalu uměleckých terapií a také prezidentka Mezinárodní asociace uměleckých terapií MAUT. Vítám vás tady, dobrý den.
vy tady připravujete Světový festival uměleckých terapií, ten bude na konci září. Co to vlastně je muzikoterapie? A proč Světový festival uměleckých terapií?
Marie Beníčková,
——————–
Muzikoterapie je samostatný a svébytný obor, který využívá hudbu a zvuk k terapeutickým cílům. My ho řadíme do takové rodiny uměleckých terapií, dá se říct, že je to taková rodina, která má několik sestřiček, jedna je muzikoterapie, pak arteterapie, dramaterapie a taneční pohybová terapie. A ačkoliv naplňují společné nebo někdy i stejné cíle, tak ta cesta k tomu cíli té terapeutické povahy je jiná a je prostřednictvím jiného druhu umění. No, a Světový festival uměleckých terapií, to je akce, která bude probíhat, jak jste říkala, na konci září tady v Praze, já jsem ráda, že se povedlo právě pro Prahu udělat tento festival. A sjedou se skutečně z celého světa lidé, kteří se o umělecké terapie jednak zajímají, to znamená lidé, kteří nemusí být vůbec profesionálové, ale zajímá je ta cesta. A samozřejmě potom lidé, kteří jsou odborníci, přední odborníci v tom oboru. A vzhledem k tomu, jak jsou ohlasy ze světa, ze světových federací, světových asociací, tak vidíme, že lidé mají zájem o Českou republiku, o Prahu a o naše ukotvení uměleckých terapií.
moderátorka
——————–
Muzikoterapeutka Marie Beníčková ve vysílání víkendového Radiožurnálu, autorka a také spoluautorka několika muzikoterapeutických metod a modelů. Ale já, když jsem se dívala, tak vy vlastně té muzikoterapii se věnujete už od roku 1993 a v roce 2006 jste jako první v České republice získala doktorát v oblasti muzikoterapie. Co to vlastně znamená, když má někdo doktorát v oblasti muzikoterapie?
Marie Beníčková,
Když si vzpomenu na tu dobu toho roku 2006, ono už to začalo dříve, protože ten doktorát nějakou dobu děláte, tak já jsem v tu dobu byla přijata na doktorandské studium Ph.D., což je vědecká hodnost, do Brna na Masarykovu univerzitu. A tam tenkrát mým školitelem byl pan doc. Bedřich Crha, pro mě člověk s velkým Č, s obrovským rozhledem, ale na druhou stranu lidským přístupem. A ten, když jsme spolu začali spolupracovat, tak mi řekl ženská, vy, to nebudete mít jednoduchý. Vy buď tomu vědeckému světu díky práci a díky výzkumu ukážete, že ta muzikoterapie funguje, anebo tomu zavřete dveře. A najednou na mě padnul takový balvan zodpovědnosti a říkala jsem, ne, dokážeme, že tímhle tím způsobem se nejenom pracovat dá, ale že jsou tady výzkumy, že je to to, co může ten vědecký svět nějakým způsobem uchopit. Spolupráce s lékaři, spolupráce se sociální oblastí, spolupráce se školstvím, fajn, pojďme do toho, já pro to udělám maximum. V tom roce 2006 se to povedlo. Ta práce měla nakonec 498 stran, to byla obrovská práce, protože já jsem pracovala s více než tisícovkou dětí, protože to byl výzkum v oblasti specifických poruch učení. A když se to podařilo, tak skutečně následovali další v České republice, kteří už mohli si vlastně doktorát v téhle té oblasti udělat a já jsem za to moc ráda.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, a jak jste se k té muzikoterapii dostala?
Marie Beníčková,
Cesta vedla přes hudbu. Já jsem jako malá holka, pocházím z prostředí, kde se hodně muzicírovalo. Tatínek hraje na akordeon, jeho bratr taky, takže každá rodinná oslava se neobešlo bez písniček a akordeonu. A hodně se u nás vždycky zpívalo. A já, když jsem byla v první třídě, tak jsem zaslechla tenkrát zpívánky, který měl Marek Eben, a ve své podstatě tam jsem najednou přišla domů a říkám, hele, já bych chtěla na něco hrát. A tak jsme začali hledat cestu a tehdy byla ta cesta, že když přijdete do hudební školy, tak první, co se nabízelo, byla flétna, takže já jsem začala na zobcovou flétnu v Táboře a pak to byla příčná flétna a dál. A když jsem byla ve druhé třídě, tak mi zemřel můj strýc, a to byl pro mě velmi, velmi blízký člověk, protože já jsem to nedokázal tenkrát pochopit, proč odešel, proč se to stalo, tak jsem se tenkrát zařekla, že budu pomáhat a že nikoho nenechám umřít a tenhle ten moment mě najednou začal směřovat, začít lidem pomáhat a ta hudba, která ve mně byla velmi silná, a to pomáhání se nakonec propojilo přes cestu pedagogiky, přes cestu speciální pedagogiky, hudebního vzdělání, až teda k muzikoterapii.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Tím, že jste právě i speciální pedagožka, nejenom hudební pedagožka a supervizorka, tak když jste mluvila o té pomoci muzikoterapií, třeba právě dětem, co dokáže ve škole zlepšit, dejme tomu běžnou nepozornost nebo špatné soustředění nebo takové ty poruchy ADHD a podobně?
Marie Beníčková,
Tady se bavíme o specifických poruchách učení. A já se vrátím k tomu doktorátu, k tomu výzkumu, tak tam jsem zjišťovala, jakým způsobem děti, které mají tzv. problémy sluchové percepce, mají školní úspěšnost. A ta školní úspěšnost se snižuje právě tím, že děti k tomu mají přidružené poruchy pozornosti a díky tomu jsou tam potom problémy. My dneska těm dětem říkáme neodborně dyslektici, ale ono je to děti s dyslexií a dysgrafici a podobně. A tam je důležité si u uvědomit, co vlastně je tím problémem. A u té sluchové percepce, to není o tom, že by ty děti špatně slyšely, vůbec ne, ale ten problém nastává v oblasti přenosu mezi uchem a mozkem. A já jsem zjistila, že vlastně s tou sluchovou percepcí souvisí tzv. nedostatečná rezonance těla, že tělo nedostatečně odpovídá na podněty. Když si to představíme, tak je to tak, že když si položíme ruku na hlavu a řekneme hlásku B nebo D, tak běžným způsobem vnímáme, jestli to rezonuje nebo ne. Od toho odvozujeme hlásky znělé a neznělé. Tyhle ty děti s tím mají problémy. Ta nedostatečná odezva udělá to, že ta rezonance tam nenastupuje, takže jsem v výzkumu udělala taková cvičení, která začala zvyšovat rezonanci těla u těhle těch dětí a, světe div se, ono to zabíralo, to znamená, že byly tam vstupní hodnoty, výstupní hodnoty, byly tam vlastně klasické testy, které se používají v pedagogicko-psychologických poradnách, takže vědecky ukotvené testovací metody. A vyšlo to, že tenhle ten způsob práce a tahle ta metodická struktura pomáhá, zlepšilo se soustředění. A zlepšily se i projevy třeba v českém jazyce.
moderátorka
——————–
Ale když se vrátím zase zpátky k těm dětem a rodičům, tak může třeba muzikoterapie pomoct, aby dítě začalo mluvit, když s tím má problém, takovéto prostě on ještě nemluví, ona ještě nemluví.
Marie Beníčková,
Určitě. Muzikoterapie má tu výhodu, že tam, kde slovo vstup nenajde, tak tam nám to umění ta hudba může pomoci. Záleží samozřejmě na tom, proč to dítě nemluví, ale pokud je tam třeba nějaký psychický problém nebo třeba je tam nedostatečná leckdy motivace, nedostatečná stimulace, tak skutečně ten hudební, třeba hudební nástroj, když pracujeme s jednoduše ovladatelnými hudebními nástroji, to znamená, že to dítě, když přijde, tak v tu chvíli, v uvozovkách, na ten nástroj umí, protože je to jednoduše ovladatelný nástroj, můžou to být terapeutické zvony, mohou to být jednoduché orfové nástroje a podobně, podle toho, co chceme dosáhnout. A ten zvuk samotný může tomu dítěti pomoci se zasoustředit jiným způsobem, právě rozrezonovat i ten organismus a to dítě potom třeba lepším způsobem napodobuje to a vnímá to, co mu říkáte, to znamená, lze to, pracuju s tím a troufám si říct, že u jakékoliv věkové skupiny se s tím dá pracovat.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, mnohdy rodiče hledají jakoukoliv formu pomoci, i tedy terapie, tak kdy, nebo jak, podle čeho zjistit, že by zrovna pro to jejich dítě byla vhodná muzikoterapie.
Marie Beníčková,
Samozřejmě, že to se rodičům zjišťuje špatně.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No právě.
Marie Beníčková,
Takže ono jedna věc je vůbec mít povědomí o tom, že ta vědecky ukotvená muzikoterapie v České republice existuje a že je skutečně na vysoké úrovni, to je první věc. A když rodiče získají obraz, že tímhle tím způsobem se dá pomoci, tak už mají tohle v rejstříku, aha, mohli bysme to zkusit. No, a v tu chvíli se obrátit na muzikoterapeuty, kteří za mě jsou kvalifikovaní pro tu práci, mají za sebou nejlépe dlouhodobý program, který má v sobě základní části, my se k tomu asi ještě dostaneme, a ve své podstatě třeba takovou nápovědou může být, my máme na stránkách Mezinárodní registr diplomovaných terapeutů, a to jsou lidé, které poznáte podle toho, že mají za svým jménem DT, což je diplomovaný terapeut, což je profesní titul, který udělujeme lidem, kteří právě splní ty kvalifikační podklady.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, a jak se tedy v České republice s tou metodou pracuje, kde se uplatňuje, kde se s ní můžeme setkat, tak je to využití, třeba právě mě napadají nemocniční klauni.
Marie Beníčková,
Já jsem ráda, že jste zmínila nemocniční klauny, já s nimi mám osobní zkušenost a co se týče nemocničních klaunů…
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Vy jste byla nemocniční klaunka, nebo jste školila?
Marie Beníčková,
Ne, to ne. Já si myslím, že je to další rozměr. Já se vůbec ničemu nebráním a určitě by to byla zase zajímavá nová zkušenost, ale já jsem se s nimi potkala v jiné roli, a to v roli toho, komu udělali tu radost a komu dali naději. Naděje je dneska velmi vzácná entita. A oni samotní teda zdravotní klauni říkají, my ani neléčíme, ani nepracujeme s terapií a dokonce u nás ve studiu, já jsem ředitelkou Akademie alternativa, což je instituce v akreditaci ministerstva školství, kde právě připravujeme erudované terapeuty do praxe. A jsou takoví zdravotní klauni, kteří se rozhodli si rozšířit třeba ten obzor, takže máme zdravotní klauny, který přišli k nám a rozšíří si to o tu terapeutickou oblast. Ale zpátky k tomu zážitku. Já bych jim tímhle tím způsobem chtěla moc poděkovat a já se je snažím podporovat, kde to jde, protože si myslím, že dělají záslužnou činnost, mají to velmi dobře zpracovaný, velmi dobře mají postavený kvalifikační standardy, že to skutečně nemůže dělat kdokoliv. A já mám, nebo my máme dceru s manželem, 13 let, a když Marušce byly 4 roky, tak měla teplotu, velmi rychle ta teplota vyběhla 38, během 10 minut to bylo 39, to už jsme viděli, že je špatně, nasedali jsme do auta a my jsme dojeli do nejbližší nemocnice, tak to bylo 40. Okamžitá hospitalizace, okamžitě první testy, zkoušely se antibiotika a jako maminka v tu chvíli prožíváte, mamky to znají, když se něco takovýho stane, mamky to znají a tatínkové taky, který na to leckdy chudáci přihlíží, když ta máma v té nemocnici třeba je s tím dítětem, a tam tenkrát přišel pan primář a říkal, my vůbec nevíme, co to je, ale rovnou mi na férovku řekl, buďto bude ta lepší varianta, a to je teda těžký oboustranný zápal plic, což teda taky není výhra, ale je to ta lepší varianta, anebo se bavíme o vážné nemoci. Budeme vědět výsledky za 24 hodin, těch 24 hodin bylo strašných. Já jsem se snažila malou podporovat, co to šlo, ale to se musí zažít, to se nedá popsat. A ráno, když jsem čekala, že přijde ten pan primář s těma výsledkama, tak se otevřely dveře, červený nos a klauni a udělali perfektní práci a bylo to fajn.
moderátorka
——————–
když jsme mluvily o muzikoterapii, a to, že jste ji zažila sama jako matka v setkání s nemocničními klauny, měl ten příběh dobrý konec?
Marie Beníčková,
Zaplaťpánbůh měl. Ve chvíli, kdy ta dcera se začala smát a klauni udělali opravdu perfektně svou práci a já, byť jako terapeutka, která bych očekávala, co bude, tak jsem se do toho vnořila jako ta máma, tak klauni si odkráčeli a dveřích si vyměnili místo s panem primářem a ten nám oznámil, že je to ta lepší varianta, oboustranný zápal plic. Takže ještě jednou děkuju jak panu primáři a jeho týmu, tak nemocničním klaunům.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
A co je právě při té aplikaci muzikoterapie jako podpůrné metody, léčebné metody? Co je důležité a jestli třeba může fungovat i jako prevence?
Marie Beníčková,
Důležité, tam těch důležitých věcí je hodně, těch zásad, které je potřeba dodržovat a vlastně zvládat ten komplexní terapeutický proces, ale co je důležité, muzikoterapie je postavená na terapeutickém vztahu, to znamená na vzájemné důvěře, důvěře mezi klientem nebo pacientem a muzikoterapeutem. A když je navázán terapeutický vztah, tak z této, vlastně části z této výchozí položky se potom dá velmi dobře pracovat. No, a důležité je uvědomit si, jaký je ten terapeutický cíl, to znamená, pokud potřebujeme pracovat se stresem, tak si uvědomit, že terapeutickým cílem je snížení stresu a najít tu terapeutickou strategii k tomu, aby se nám to podařilo.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
A kdy je vhodné, nebo jestli je to vždy nutné pracovat u muzikoterapie s psychikou, třeba s emocemi, i tělem?
Marie Beníčková,
Tady se dává do popředí v tu chvíli takový ten komplexní psychosomatický přístup. Mě tohle to téma velice zaujalo a když jsem, nechci říct opustila tu oblast těch specifických poruch učení, ale začala jsem se zabývat, čím a jak dál, tak jsem se začala zabývat hodně silně právě psychosomatikou a povedla se, a dneska už je to výzkumem ověřená metoda, autorská metoda, právě psychosomatická muzikoterapie a v té propojuji právě ten model paradigmatický, kde se pracuje biopsychosociálně, až k té spirituální rovině, ale v té spirituální ve smyslu duchovní, to, že každý něčemu věříme, to, že jsou lidé, kteří věří třeba určitým způsobem v Boha a podobně a terapeut by měl ctít to, jakým způsobem ten člověk má založenou osobnost, takže ano, psychosomatická muzikoterapie funguje a pracuje.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, a tak mě napadá, jak se vlastně v našich kulturách lišíme vlastně v přijímání a prožívání tady toho typu terapie?
Marie Beníčková,
To je zase otázka na jednu velkou přednášku. Já právě od toho světového festivalu teď tak trošičku i očekávám to, že tím, že se sejdou fakt kultury z celého světa, tak se vzájemně obohatíme, ale když dám takové dva protipóly, tak třeba skandinávské země, které pracují velmi dobře v těch oblastí uměleckých terapií, a musím říct, že teda teď z české umělecké terapie, jsou na tom světovém měřítku velmi dobře. A na druhou stranu třeba přijímání v Japonsku. Já jsem měla tu možnost, že dcera nás vytáhla do Japonska, protože byla vybraná z České republiky na sólový projekt v cimbálu, ona je cimbalistka, a měli jsme možnost projet od vlastně, v tom Japonsku, od Tokia až k Ósace, a tam jsem se vlastně potkala s tím, že ta muzikoterapie nebo vůbec umělecké terapie si tam tu cestu sice razí, ale hodně složitě a ono to vychází z té kultury.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, a ty léčebné účinky, ty byly vlastně v různých kulturách, i v různých obdobích přisuzovány, tak, jak je to dnes?
Marie Beníčková,
To je ta oblast teďko toho výzkumu, jo, hodně se dnes už vlastně slyší na to, že věda má takové možnosti, aby určité věci ověřila, takže zaplaťpánbůh je slyšeno na výzkumy, jsou výzkumné týmy, které na tom po celém světě pracují. A třeba právě Mezinárodní asociace uměleckých terapií teď pracuje na výzkumu, který je v rámci Světové federace muzikoterapie, probíhají kvůli tomu online setkání a podobně, kde vlastně se právě zjišťuje, jakým způsobem se ve kterých zemí pracuje, co funguje, na co si dát pozor, co upřednostnit. Já jsem na ty výsledky třeba toho výzkumu…
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Na co se třeba historicky navazuje, když se podíváme na severské země, třeba příklad, nebo vyberte jiný, to je jedno.
Marie Beníčková,
Že jsme mohli navázat na léčení, které se třeba zmiňuje v bibli a jinde. Ono, když si vezmeme tenhle ten způsob práce, tak to, že se třeba pracovalo hudbou třeba na depresích, David vlastně léčil Saula při jeho depresích, tak tam už bysme našli takové ty primitivní známky toho, že se tímhle tím způsobem pracovalo a tam odtud to vychází. Takže my, když bysme se podívali skutečně na ten vývoj od základu, tak to, že umění funguje, a to, že umění pracuje, a to, že umění léčí, tady máme naprosto od začátku.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, když připravujete světový festival uměleckých terapií, který bude, tedy proběhne tady v Praze na podzim v září. Tak koho zajímá, dejme tomu, arteterapie nebo muzikoterapie nebo dramaterapie, pak jste mluvila o tanečně pohybové terapii, tak může přijít, protože to není jenom pro odbornou veřejnost?
Marie Beníčková,
Není. My jsme to právě koncipovali, proto je tam ten název festival.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Co tam jde zažít.
Marie Beníčková,
Co tam jde zažít? Od přednášek, po workshopy po poradnu, povídání, právě bude tam i možnost přijít na ten festival, říct, mám takový a takový problém, dá se pracovat, kde. Budou tam odborníci, se kterými se mohou i z České republiky, i ze Slovenska lidé zkontaktovat. Takže ten festival je pro rodinu, je pro jednotlivce, je pro zájemce, pro studenty, kteří se chtějí o tom oboru dozvědět víc, i pro odbornou veřejnost.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Právě, kde se dá tohle to všechno studovat.
Marie Beníčková,
U nás v republice? Tak u nás v republice už jsou určité programy na vysokých školách a nebo jsou to dlouhodobé výcviky, já jsem zmiňovala Akademie Alternativa, kde teda je tam ten prostor pro ten titul diplomovaný terapeut a tam je důležité podívat se, jak je ten program koncipován. Při tom vzdělávání by měly být tři základní složky, a to je sebezkušenost, že ten člověk si nejdříve vyzkouší tu práci na sobě, vlastně zvládne vlastní seberozvoj, ukotví si svá témata a vlastně ošetří si svá témata v životě, pak je tam část teoretická, kde teda se podívá na to, jak to je, a část, která je dovednostní, supervizní a praktická.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
A v České republice vzniká síť terapeuticko-edukačních center. Jak je to daleko?
Marie Beníčková,
Ta síť terapeutických center nebo terapeuticko-edukačních je od názvu T jako terapie, E jako edukace, V jako výzkum a A aplikace do praxe, takže TEVA centra. Je to v České republice i na Slovensku a v tuhle tu chvíli už máme v každém krajském městě zastoupení a do konce roku by se ty centra skutečně měla rozjet po celé České republice i Slovensku, v každém krajském městě.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Když ten festival, který tady v září proběhne, přiveze takové špičky ve svém oboru. Já jsem se dívala třeba, že přijede i prezidentka Světové muzikoterapeutické asociace Vivian Chang. Co nabídne, co přiveze, nebo co přiváží.
Marie Beníčková,
Já se na to moc těším, protože každý z těch hostů, těch hlavních řečníků, ale nejenom hlavních řečníků, budou tam potom ještě další kolegové, s sebou přináší některý z témat, těch témat je několik, mezitím i třeba ta psychosomatika, o které jsme mluvili. A vlastně ta panelová diskuze proběhne právě s těma hlavníma řečníkama a potom budou workshopy a přímá praxe. Takže já se na to moc těším. Já si to dávám, jestli se dožiju, k padesátinám.
moderátorka
——————–
Když jsme mluvily o tom, že máte za sebou praxi jako kantorka dlouholetou, jak na základní škole, tak na uměleckých školách, jak se vlastně díváte vy na výuky na hudební, výtvarné, tělesné, co by třeba podle vás tam mohlo ještě přibýt, nebo jak to máte nastavené?
Marie Beníčková,
Hodně důležité je pro vývoj člověka, pro vývoj dítěte ta umělecká sféra. Takže já, když jsem začínala jako kantorka, což si myslím, že je dobře, že ten pohled si vlastně člověk udělal z té hudební stránky, koukal na to úplně jiným způsobem, pak, když přišel speciální projekt, zase na to kouknete ještě jinak. A samozřejmě teď teda psychologie, tak zase jiným způsobem. A umění jako takové je dobře podporovat. My tam pracujeme s pravou hemisférou, my se hodně držíme v levé hemisféře, takže ono ty výchovy jako takové mají své opodstatnění. A hlavně, co si myslím a co je i ve světě precedens, je síť základních uměleckých škol, já jsem nejenom učila v základní umělecké škole, ale zároveň s tím jsem dělala ředitelku jeden čas v základní umělecké škole. A když jsem se potkala s tím kontextem, tak ve své podstatě to je fakt ojedinělé a ta práce základních uměleckých škol, která pořád se někde drží trošičku na chvostu toho školství, je velmi důležitá, takže umění určitě. Jsou učitelé, stejně tak jako ve všech oborech, jsou učitelé, kteří učí dobře, jsou učitelé, kteří by mohli zlepšit, ale myslím si, že už je dneska takový trend, že už se jenom nebifluje, už se nacházejí nové metody, už se pracuje jiným způsobem. A já, když vidím každého učitele v praxi, když se snaží, tak to je práce z jedný strany úžasná, ale je to fakt poslání a ono vydržet a pracovat třeba 20 let ve školství, ať si to každý zkusí.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Proč vlastně se díváme mnohdy na různé druhy terapií, v tomto případě třeba, dejme tomu, tu muzikoterapii, jako na alternativní přístup a máme nějakou nedůvěru?
Marie Beníčková,
No, tohle je výborná otázka. Děkuju. Ta nedůvěra může právě pramenit z toho, že jsou lidé, kteří se nazvou muzikoterapeuti, mají za sebou třeba cestu někam do pralesa, přijedou zpátky a mají pocit, že to umí. Někdy se nám i stane, že třeba výkonní umělci mají pocit, že to, že hrají na hudební nástroj, znamená, že jsou terapeuti a chybí tam vlastně to vzdělání, chybí tam ta práce konkrétně s cílovou skupinou a to ukotvení. A nahrává nám k tomu bohužel, nebo nenahrává spíš to, že nemáme to legislativní ukotvení, kdyby se legislativně ukotvilo, že umělecké terapie jsou profese a jasně se vymezilo, kdo může a kdo nemůže být uměleckým terapeutem a byla by tam nějaká koordinační složka, tak samozřejmě ta důvěra v ten proces a v ty obory bude vyšší.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, a jak učit třeba muzikoterapii?
Marie Beníčková,
Já už jsem o tom mluvila, že jsou tam důležité ty tři složky, to znamená ta sebezkušenost, teorie, dovednosti, praxe supervize. A jak učit? No, to je zase jedno velké téma, jakým způsobem učit. Tady se pracuje…
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Protože někdo se vrátí třeba z pralesa, prohlásí se za šamana nebo šamanku. To jste myslela?
Marie Beníčková,
No, přesně tak, učit prostě odborně, ve své podstatě odborně, stavět na výzkumech, stavět na tom, že ten obor je tady nějakým způsobem etablován a koukat do světa. Ona, jak znovu říkám, české umělecké terapie jsou na tom v porovnání se světem velmi dobře, ale pořád být v kontaktu s těmi dalšími odborníky a stejně jako to mají lékaři, tak stejným způsobem se vzájemně inspirovat.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Dnes se hodně mluví o hledání té roviny mezi tím, jak pracujeme a jak trávíme svoje volno, to pracovní a osobní, jak zvládnout stres, únavu, nepohodu, pocity, které nám nesou do života, ne tu radost, ale spíš nějaké obavy a úzkosti. Tak jak to odhodit nebo zahodit?
Marie Beníčková,
No, ševče, drž se svýho kopyta a kovářova kobyla chodí bosa. Děkuju. Tohle to,… snažím se pochopitelně, že se snažím, ale co se týká toho, asi jak, každý to máme jinde, každý to máme jinak, někdo vaří, někdo plete, někdo má zahrádku. Já si třeba ráda zajdu na dobrý koncert, potkám se vlastně s dobrými lidmi, já mám ráda takovýto setkání lidí, kde je takový to pravý člověčenství. Kdybysme měly čas, tak teď jsem byla tady na koncertě Kuby Horáka, Kluk z Husovky, Mirka Kemel a byl tam Vladimír Javorský tady na Kamenině, neskutečný koncert, ten prostor mezi vlastně diváky a mezi jevištěm se naprostým způsobem eliminoval, my jsme odcházeli, bránice se nám klepala a přitom tam bylo to neuvěřitelný člověčenství, takže pro mě je to prožitek, zážitek a prostě, aby ta duše nasbírávala tu prožitkovou stránku.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
No, vy jste taky v roce 2012 se stala absolventkou pětiletého sebe zkušenostního muzikoterapeutického výcviku Werbeck metody, což je školy, odhalení hlasu, terapie zpěvem. Co to je, co si pod tím mám představit, že když jste na koncertě, tak s tím musíte zpívat taky?
Marie Beníčková,
No, tak tam je ta jedna stránka, samozřejmě ta nějaká výkonná činnost, kdy připravujete ty hlasivky tím způsobem, aby to bylo dobře, ale tady spíše je to o tom, že právě prostřednictvím hlasu se dá terapeuticky působit, to znamená, můžete pracovat s hlasem, jako pracujete s hudebními nástroji, tak můžete pracovat s hlasem.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Jak silná metoda to je?
Marie Beníčková,
Velmi silná. A mě nasměřovala další část té muzikoterapeutické činnosti. Takže ano, a 5 let skutečně pracujete, jdete do sebe, zkušenosti, pracujete na svém hlasu, plno věcí se vám v tu chvíli začne měnit jak v životě, tak i vlastně v tom hlase.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Pro koho je, komu byste ji doporučila, aby to zkusil nebo naopak, pro koho není?
Marie Beníčková,
Já bych neřekla, pro koho není, protože ty kontraindikace tady v tuhle tu chvíli, to je hodně těžké a zase bysme se dostaly do nějaké konkrétní oblasti, ale já bych řekla, že pro všechny. Pro lidi, kteří se chtějí třeba i naučit zpívat a jiným způsobem a nebo i pro ty, kteří potřebují, aby jim bylo tímto způsobem pomoženo, nebo si mohli vlastně v životě zvládat určitou stránku psychiky, určitou stránku třeba somatiky, prostě hlas je jediný nástroj, který my nosíme při sobě. A ten, když nám neladí, tak ono to v těle toho neladí víc.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Jak o něj pečujete?
Marie Beníčková,
No, snažím se, snažím se pečovat, pracuju s cvičením a snažím dodržovat nějakou základní psychohygienu hlasovou, taky to někdy nejde, taky to někdy ulítne, v době teďko chřipky a podobně, tak je to zajímavé, ale když potom máte tyhle ty nástroje, tak je to fajn.
Patricie Strouhalová, moderátorka
——————–
Tak děkuju moc, pečujte dál, ať váš hlas zní a zase se někdy slyšíme. Hostem víkendového Radiožurnálu byla paní doktorka Marie Beníčková.
Přidejte odpověď