DVTV – Drtinová Veselovský
DVTV | První internetová televize v Česku
Celkem 110 000 hovorů na Linku bezpečí proběhlo v roce 2024. To je o 13 % víc než v roce předtím. Roste počet dětí a mladých lidí, kteří potřebují psychologickou pomoc? A jak se v Česku vyrovnáváme s tím, že téměř nejvíce lidí, kteří volají na Linku bezpečí, řeší sebepoškozování, úzkosti nebo šikanu? Dnešním hostem DVTV je ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková, dobrý den.
Netrpíte pocitem marnosti?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Vůbec ne.
moderátor
——————–
Vůbec ne?
Soňa Petrášková,
Ne.
moderátor
——————–
To je dobře, za prvé. Na druhou stranu já vám vysvětlím proč. Protože po nějakém poklesu, když se dívám na jednotlivé roky někde od roku 2018, po nějakém poklesu telefonátů, to znamená, předpokládám, po nějaké jako menší potřebě vlastně Linky bezpečí je tady zase vlastně nárůst, to znamená, jako že ta situace se nelepší?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
V tomto kontextu samozřejmě marnost cítím, ale já když vidím, kolik je za tím práce, kolik konzultantů a lidí prostě pracuje na tom, aby se ty děti dovolaly, aby měly fundovanou pomoc a podobně, tak to mě prostě nabíjí takovou jako energií do dalších těch bojů o ty peníze a o kapacity a tak, aby prostě se ty děti dovolaly ve větším měřítku a vlastně měly pomoc, kterou potřebují.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, a to je další věc, na kterou jsem se chtěl zeptat, protože je připravována vládní strategie, která by měla přinést různé věci, kromě nějakého financování atd., k ní se ještě dostaneme, ale v ní je kromě jiného napsáno: „Napoprvé se dovolá pouze 52 % klientů. Na Linku bezpečí. Z těch, kteří se nedovolají, napodruhé zavolá pouze 18 %, zbývajících 82 % klientů tedy ztratí důvěru v tuto linku pomoci a opakovaně ji již nekontaktuje.“ Jako to je vlastně pro laika jako strašidelné číslo. Proč se dovolá jenom polovina?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Těch konzultantů na těch linkách je málo, respektive ono je jich dost, ale kontaktujících dětí, ten nárůst samozřejmě roste.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Můžete mi to jenom dát do nějakého kontextu? Pro vás dělá kolik lidí? 80 lidí?
Soňa Petrášková,
Zhruba 80 lidí pracuje s dětmi na telefonu, emailu a chatu.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A v ten daný okamžik teď, kdybychom vlastně jako to zkoušeli volat, tak se budeme přetlačovat s kolika volajícími lidmi?
Soňa Petrášková,
To úplně takhle z hlavy nevím, ale je pravda, že je tam devět lidí najednou na směně, tak devět dětí mluví, devět dětí volá, ale ty hovory, ony se totiž natáhly, protože před lety těch hovorů jsme odbavili víc. Já, když jsem třeba před devíti lety na linku přišla, tak bylo, že linka odbaví 160 000 hovorů.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Já jsem si toho všiml.
Soňa Petrášková,
A já jsem ráda, že jsme na to narazili, protože pak by to vypadalo, jako že práce Linky bezpečí, jako že jde ta efektivita dolů a ono to tak není.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
To jsem chtěl vysvětlit. Protože když se dívám na rok 2018, odbavili jste 167 000 hovorů, pak to vlastně udělalo takový jako hup dolů 90 000 v roce 22, to znamená těsně covidová a pocovidová sféra. A teď jsme najednou na 110 000, že to stoupá. Ta čísla bych potřeboval vlastně vysvětlit.
Soňa Petrášková,
Martine, já jsem tak ráda, že jsme na to narazili, protože tady je potřeba říct, ty hovory se prodloužily. Dřív ty děti volaly s tím, že třeba chlapec, já nevím, patnáctiletý, nevěděl jak pozvat slečnu na rande, dívka si nevěděla rady s první menstruací, ale dneska? Dneska jsme fakt krizová linka. Ty témata se proměnily a každý dítě, který zavolá, tak má nějaký problém, který se týká duševního zdraví, který je vlastně propojený na sebevraždy, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a podobně. Takže ano, my odbavíme míň hovorů, ale mnohem, mnohem závažnějších.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Máte nějakou jako představu, když říkáte, že se hovory prodloužily? Jako co to znamená, jak dlouho třeba trvá ten jeden hovor vzorově?
Soňa Petrášková,
Vzorově? Tak když půjde o opravdu velmi těžké téma, to znamená, že je tam zakázka směrem k sebevražedné tendenci, případně už započatému pokusu, tak to může být klidně 70 minut a pak jsou ty hovory, řekněme, že jsou prostě většina z těchhle těch tématických hovorů, tak je nad 35 minut. K tomu ještě vlastně musíte vzít v potaz, že konzultant potřebuje zapsat nějaký zápis pro nějakou analýzu, statistiky a podobně, no, a pak je tam taky nějaká psychohygiena.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Pro toho konzultanta.
Soňa Petrášková,
Samozřejmě. Protože to vůbec není jednoduchá záležitost.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
K tomu se chci vrátit k té psychohygieně, ale Linka bezpečí je z principu anonymní, a jestli se nepletu, až na jeden moment, a to je, když by to mělo vést k sebevražednému jednání.
Soňa Petrášková,
Přesně tak. Ta intervence.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, já rozumím tomu, proč je anonymní, aby prostě byla opravdu jako nízkoprahová prostě atd., ale není to v některých ohledech na překážku?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Není. Ty děti by se neotevřely, naopak ty děti nám důvěřují právě proto, že to je anonymní právě proto, že se to nedozví ani rodiče, ani nikdo ve škole, ani nikdo z kamarádů, takže i ten pocit… Ještě jinak. Je potřeba říct, že ty děti mají obrovskou odvahu, že prostě vezmou telefon a zavolají. Ono napsat email a chat, u kterého si popláčou nebo prostě si ho rozepíšou a dopíší ho, až se prostě cítí na to připravený, tak ten telefon je fakt těžkej, takže z tohohle pohledu ta anonymita jim otvírá ty dveře a je to nízkoprahový.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Chápu. Měl jsem na mysli spíš to, jestli vám zůstává dostatek dat, protože vám zůstanou data pro statistiku, ta statistika bude nějakým způsobem anonymizovaná logicky, ale vy už vlastně nevíte s těmi, co ten telefon položí, co se s nimi dál děje, protože nevíte, kde jsou, kdo to byl vlastně.
Soňa Petrášková,
To je pravda.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A to je prostě součást věci.
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
To je součást věci, to je prostě řehole. Berte Linku bezpečí jako ambulanci, protože když se prostě uříznete prst, tak vás na ambulanci tak jako rychle ošetří a pak jdete k lékaři, který to potom jako spraví tak, jak má.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jasně. Asi dvakrát jste použila termín nízkoprahová služba, což by tak z principu mělo být, ale když se dostaneme k tomu, že napoprvé se dovolá pouze 52 % klientů, tak to vypadá jako poměrně vysoký práh?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
My jsme si toho vědomi samozřejmě, takže i v tom takový to slovo lobbing v rámci financování, tak samozřejmě je taková moje meta, proč vlastně takhle jako vyjednáváme a trošku do toho víc šlapem, ale my pro ty děti děláme spoustu jiných věcí. Takže emailem a chatem samozřejmě s náma můžou komunikovat. A když se to dítě nemůže dovolat, tak vlastně v tom telefonu slyší jednak, že ať opakuje volání, ale vedeme ho na web, kde je vlastně poradna. Všechna ta témata jsou rozpracovaná i podle věkových kategorií, i podle témat a rozsahu. Jsou tam prostě otázky, odpovědi, takže to dítě, takovou tu, nechci říct, úplně první pomoc, ale takovýto to zachycení, že přece jenom je nějaká šance, tak na tom webu v tý poradně má.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako fabulativní otázka, kdybyste měla bianco šek, který byste si mohla napsat? Spoustu peněz, které by byly alokované na Linku bezpečí tak, jak by vypadala Linka bezpečí?
Soňa Petrášková,
Měla by rozhodně minimálně do začátku dvakrát víc zaměstnanců fundovaných, měla by rozhodně svou vlastní budovu a byla by v několika lokalitách a současně by kromě teda ještě rodičovské linky, tak by nabízela třeba pomoc i face to face nebo dětské krizové centrum a podobně.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Proč by měla být v několika lokalitách? Je to telefonní linka.
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Je, ale tu kapacitu vlastně, když jste v Praze, tak je to asi nejdražší provoz s ohledem na mzdy, s ohledem na vzdělávání a podobně. A mně se třeba líbí myšlenka, která věřím, že se jednou stane. Mně by se třeba líbilo v nějakém městě krajském, kde je spousta vysokých škol a líbilo by se mi to z toho důvodu, že vlastně tam, kde se studuje psychologie, psychiatrie a podobně, tak ti mladí noví lékaři, odborníci by u nás mohli třeba pracovat a mít i současně tu praxi potřebnou. Ta Praha já nechci říct, že je vyčerpaná, vůbec ne. Máme kvalitní lidi, přicházejí lidi, ale není to jednoduchý, protože než toho člověka naberete a posadí to na telefon, tak prostě je to 3–6 měsíců od jeho nástupu.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, to je další věc, na kterou jsem se chtěl zeptat, protože pokud říkáte, že když jste vy třeba nastupovala do Linky bezpečí, tak že se hodně řešily ty věci, řekněme, spíš vztahového charakteru, dejme tomu, a teď se daleko víc řeší věci, které jsou jako hluboce psychického charakteru atd. a jsou potenciálně daleko víc nebezpečné. To přece musí klást ohromný nárok na vaše operátory nebo na konzultanty?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Je to tak.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Jako máte dostatek lidí, kteří jsou jako zdatní natolik, že dokážou po telefonu prostě mluvit s někým, kdo se chce zrovna…?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Ti lidé, kteří tam jsou, tak oni mají určitý kariérní řád, dejme tomu kariérní růst, takže kdo na linku nastupuje, tak přesně ví, kdy, kam se za jak dlouho dostane, jak moc chce prostě pomáhat v té škále a podobně. Těch lidí, no, máme jich dost na prostory a finance, který máme samozřejmě, a to s tím souvisí. Jo, jestliže se mi dovolá napoprvé 50 % dětí, no tak aby se jich dovolalo víc, tak všecko je to o těch penězích. To tak je. My jsme podporovaný, my jsme nezisková organizace, takže já potom, když slyším takové jako ty nehezké komentáře směrem k neziskovkám, tak fakt jako z toho nemám dobrej pocit, ale je to tak. Jsme neziskovka, takže vlastně nevytváříme si vlastní zisk a pokud ano, protože vlastně na veřejnost nabízíme odborné kurzy, tak to je náš příjem, tak vlastně to vracíme zpátky do organizace na vzdělávání těch lidí, takže z toho vyplývá, že ten stát vzhledem k tomu, že nás podporuje míň než 50 %, tak potřebujeme dárce a jsou to firmy individuální, individuální dárci.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Měli byste být placeni státem?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Vždyť plníme roli státu.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Plníte roli státu? A ten stát to neumí tohle zařídit, co děláte vy nebo je to prostě nastaveno tak, že tady je Linka bezpečí, tak nebudeme se tady snažit jako z hlediska státu dělat něco podobného?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
To nevím takhle úplně, jestli jako ten stát. Každopádně pojďme si říct, stát to neumí z hlediska kapacit, neumí to z hlediska know how, nemá na to prostory, nemá na to nic, ale teď to říkám i v kontextu obecně sociálních služeb jako takových, jo, nejenom ta Linka bezpečí.
moderátor
——————–
Které jsou mimochodem minimálně, to je obecně známo, hluboce podfinancované, i co se platů týče. A takhle to je i u vás? To znamená, že vy jako vlastně jako špičkové odborníky, kteří projdou, jak jste říkala, 3–6 měsíců školením, sháníte na nástupní plat?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Pravdou je, no, tam třeba u nás nástupní plat je nějakých 170 Kč na hodinu. To, když se jako podíváte, že leckde, ono je to teda taky těžká práce, samozřejmě vůbec to nějak neshazuju, třeba někde v Lidlu bývaly takové vlastně, že jo, upoutávky, že 52 000. Pak, když jste si to přečetl, tak je to ale za dva měsíce a podobně. Ono je to jako trošku s tím marketingem a všecko je těžká práce, ale pravdou je, že když k nám přichází člověk, který je třeba ještě student, ještě nic neumí a podobně, tak fakt nastupuje na 170 Kč, ale řekla bych, že ten kariérní růst je tam umožněn a že tam už to potom jako není úplně tak tristní. Ovšem ta práce se dělá na půl úvazku, takže si vemte, že i když byste dal dobré peníze, tak za půl úvazku jako těžko můžete žít a půl úvazku není nějaký privilegium, ale to je prostě proto, že se to dýl dělat nedá. Ta práce je tak těžká s těma dětma, je to tak náročné pro ty lidi po své psychické stránce, že prostě tu další polovinu svého úvazku věnuje prostě buď studiu nebo jiné práci.
moderátor
——————–
Vy fungujete 24/7, to znamená, že mnoho konzultantů musí být k dispozici v noci neustále a jenom teď se ptám na tu technickou stránku věci. Oni ty telefony mají u sebe a jsou někde pryč nebo jsou neustále jako u vás ve vašem sídle?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Je jedno pracoviště. Pravdou je, že doba covidu, ať už teda byla fakt náročná úplně pro všechny profese, pro všechny z nás, celou společnost, tak nám ale dala jednu takovou jako dobrou vlastnost, a to je online a připojení možnost prostě z domova, jo, takže v tuhle chvíli máme pracoviště telefonu stále v sídle Linky bezpečí, ale pravdou je, že když někdo onemocní nebo potřebujeme posílit směnu a podobně, tak máme kolegy, kteří jsou ochotný z toho domova ten hovor prostě přijmout a ten systém se nám povedl právě v době covidu vlastně takhle jako technicky zajistit. Takže tohle je taková, řekněme, výhoda, na druhou stranu nechcete mít doma ve svém vlastním obýváku, kde máte vlastní děti, řešit sebevražedné dítě nebo že prostě stojí někde a spolykalo léky, to prostě nechcete, takže si nechcete zanést vlastní rodinný prostor.
moderátor
——————–
No, a teď se vrátíme k té následné péči pro samotné konzultanty. Jako funguje tam nějaká supervize? Jak to vlastně funguje, protože oni v té hlavě musí mít i po těch půl úvazcích spoustu věcí?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Mají spoustu věcí. Předem je potřeba ale říct, že vlastně vybíráme takové kolegy, kteří mají k tomu nějakou dispozici, že umí o sebe pečovat, že si to třeba tolik neberou nebo mají, to poznáte prostě v kontextu i rozhovorů třeba s psychologem, když nastupují a podobně, ale když už tam potom jsou, tak samozřejmě ten, my tomu říkáme tzv. debreve, je to prostě po směně, celá ta směna sedne do svého prostoru a tam si o tom povídají, co vlastně zažili, jak ty hovory vedli, jak to bylo těžké a podobně a je tam s nimi intervizor, což je vedoucí směny a já tohle obrovsky obdivuju, protože oni to fakt jako z té hlavy dokážou dostat. No, a pak ještě vlastně, pardon, vy jste říkal, i nějaké supervize jsou určitě, jsou týmové, jsou individuální, jsou na pravidelné bázi a je to nedílná součást téhle té práce.
moderátor
——————–
Když jste popisovala, z jakého důvodu se prostě na první, na ten první pokus volá jenom polovina lidí, kteří volají, vy o nich mluvíte jako o dětech, ale ono jde i vlastně o mladé…
Soňa Petrášková,
Já to neříkám vůbec dobře, to jsou klienti.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, dobře, tak děti, ale Linka bezpečí je jako primárně pro děti a mladé.
Soňa Petrášková,
Studenty do 26 let.
moderátor
——————–
Do 26 let. Mladý dospělý vlastně. Tak. Že vlastně ve finále nakonec jde o peníze, jako co by stát, dejme tomu, asi skrz ten nový plán vlastně mohl pro vás udělat?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Může udělat velkou věc, a to ve smyslu, pokud linku zařadí do mandatorního výdaje a bude to předvídatelné, víceleté financování a nebude to postaveno, že smíte mít dotaci, že prostě můžete zaměstnat, teď řeknu, 10 lidí na hlavní pracovní poměr a 15 na dohody. A ono se nám to v průběhu roku prostě otočí ten kolotoč, že to máme obráceně a nemáte možnost tý změny, jo. To je takový jako tak, že prostě financovat ano, dát nějaký mantinely, co se smí, co se nesmí, samozřejmě. My jsme auditovaná organizace, takže každý rok máme vlastně pravidelně štempla razítko, že jsme prostě opravdu prošli auditem finančním od společnosti Mazarsm, se to možná asi nesmí říct, že reklama, ale už jsem to řekla, takže my vlastně s těmi penězi fakt nakládáme hospodárně, takže stačilo by prostě dát jasnou částku na rok a říct, že od toho se odvíjí a kolik jde ta náběhová křivka nahoru, inflace, počty kapacit a podobně, aby se to rozšiřovalo, protože já jsem teďko někde četla vlastně v rámci toho bezpečného dětství toho projektu, že by se na Linku bezpečí snad mělo alokovat až 37 000 000.
moderátor
——————–
No, a to je moje otázka, to je málo nebo hodně? Dejte mě do kontextu.
Soňa Petrášková,
V tuhle chvíli je to hodně, protože my nevíme, na co. Nevíme, jestli to je na víc let, jestli to je pravidelný, dlouhodobý, nevíme vůbec nic, takže…
moderátor
——————–
To je trošku zvláštní, že to nevíte.
Soňa Petrášková,
No, je. Děkuju. Je to zvláštní, souhlasím, já vím, že se o tom jedná, jo, my už jsme jako měli…
moderátor
——————–
Pokud se nepletu, je to ve formě pracovního materiálu, takže není vyloučeno, že až se o něm začne jednat opravdu, tak…?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Tak nebyli jsme třeba nebo aspoň já, nebyla jsem přizvána vůbec jako k jednání, jestli se to nějakým způsobem vyvíjí tak, jak prostě ta linka potřebuje, jak jsou ty její potřeby, ale tím to nijak neshazuju. Já fakt jsem ráda, že se tady něco děje. Je to začátek, ale nejsem tak optimistická, protože fakt nevím, co bude, takže jestli mi příští týden pan ministr nebo někdo řekne, prostě tady máte 37 000 000 a máte to do konce roku 25, tak jsme možná ve větším problému než bez těch peněz.
moderátor
——————–
Protože?
Soňa Petrášková,
No, protože. Ty kapacity, budova, technický zázemí a podobně, to nevybudujete, to je prostě projekt, a to neuděláte mávnutím proutku za osm měsíců.
moderátor
——————–
Vy to vlastně nestihnete smysluplně utratit?
Soňa Petrášková,
Přesně tak, přesně tak. A když to vrátíme, tak principiálně už další rok to nemůžeme dostat.
moderátor
——————–
To chápu, a když by ty peníze byly, dejme tomu, na pět dalších let, tak je to zase málo?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Na pět let je to málo, ale pojďme si říct, že kdyby to bylo prostě v horizontu dvou let. Tohleto je startovací čára. Pojďte to vybudovat, řekněte, jak se vám to daří, co k tomu potřebujete. A teď ty kapacity. Ideální. Značka ideál prostě. Tohle by stačilo. Není toho moc.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Těžko říct, jak tohle to dopadne. Znovu říkám, jako minimálně moje citace pramenily z pracovního materiálu. Mimochodem teď se vracím k náplni přímo Linky bezpečí. Pro server Lidovky.cz jste uvedla, že, a teď cituji: „Pokračuje setrvalý, výrazný nárůst tématicky obtížnějších hovorů, to je to, co jste říkala, nejčastěji z oblasti psychických potíží. U tématiky sebevražd jsme zaznamenali meziroční nárůst o 33 %, u sebepoškozování o 54 %.“ Zase pro laika jsou to úplně strašidelná čísla?
Soňa Petrášková,
Jsou, no.
moderátor
——————–
A pro vás?
Soňa Petrášková,
No, taky samozřejmě.
moderátor
——————–
O čem to vypovídá?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Vypovídá to o stavu společnosti. To je prostě napříč tohle to. My se tady teď samozřejmě bavíme, vždyť se podívejte na zprávy v kontextu od začátku roku, co se děje, a to jde prostě tohle ruku v ruce, ale proměnila se společnost a změnily se vlastně podmínky nejenom mladým dospělým, ale nám všem. Prostě se to zrychlilo, ten tlak je obrovskej jako na ty děti. Já si vůbec nemyslím, že tohle je prostě skladba, mozaika všech střípků, ať už od narození, od výchovy, v čem dítě žije, do jaké školy chodí, jaké má kamarády, ale taky, jak mu jdou rodiče vzorem, jaké mu mohou dopřát vzdělání, kolik času tráví s tím dítětem, protože dnešní trend je fakt tak rychlej a ty rodiče, já jim to vůbec zazlívám, je to těžká doba pro ně, protože chtějí udržet nějaký rytmus a nějakou kulturu, úroveň života tý rodiny, tak mají třeba dvě zaměstnání, protože splácí hypotéku, no, tak potom to dítě dají prostě na vzdělávání a to dítě má každý den nějaký kroužek, nějaké zájmové aktivity a nemá možnost se vůbec jako rozvíjet a posouvat mezi kamarádama tak, jako jsme to dělali my, že si každý musel tu svoji roli, a to charakteristiku životní nějak jako vydobýt.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
No, jako chápu. Na druhou stranu meziročně takovéhle procentuální, jako takový procentuální skok směrem nahoru, proto jsem jako to nazval, že to laikovi přijde strašidelný. A další věc je ta, že v roce 18, jako jsme se na začátku shodli, že vlastně ta tématika toho, s čím k vám volaly děti, byla jako jiná, než je teď. To znamená, že ta změna je extrémně rychlá.
Soňa Petrášková,
Je. Já vlastně jsem na lince od roku 2017 a když se téma sebepoškozování a sebevraždy začaly takhle fakt jako nárůst, tak kolegové, kteří jsou tam spousty let, tak říkali, hele, to tady ještě před třema rokama nebylo. Tak si vemte, že někdy v roce, dejme tomu 2015, nebyla zmínka, že bylo prostě těch dětí vlastně v tom roce 2017, tak bylo 56 intervencí, dneska je jich 221 nebo za ten rok.
moderátor
——————–
Intervencí myslíte to, když zavolá dítě se sebevražednými úmysly a je potřeba k němu volat záchranku, policii atd.?
Soňa Petrášková,
Využíváte integrovaný záchranný systém. Přesně tak, přesně tak. Takže to je fakt dramatický nárůst.
moderátor
——————–
Dokáže s tím systém, teď myslím, jenom Linku bezpečí, ale dokáže s tím systém a tahle společnost jako nějakým způsobem pracovat nebo vlastně jenom stojíme vlastně jako opodál a hledíme na to, jak to roste?
Soňa Petrášková,
Já věřím, že se děje spousta věcí okolo, ale tím, že třeba kolegové, od nás odborníci, tak bývají třeba často u kulatých stolů, kde prostě spolupracujeme s různými institucemi, třeba jako Národní ústav duševního zdraví a podobně, takže ano, děje se, ale podívejte se, jak dlouho se mluví o reformě psychiatrický a psychologický léčby vůbec jako tohohle zdravotního oboru. Ten byl před 200 lety nebo 100 lety, tak byl prostě, to se nesmělo říct, že má někdo psychiatra a psychologa. Dneska ho potřebujeme pomalu každý a není to žádná ostuda.
moderátor
——————–
Pak mě zajímá ještě jedna věc, abych tak řekl, jako super nová témata, jako je třeba kybernetická šikana, s tím se vaši lidé potkávají? Předpokládám, že ano?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Potkáváme se. Potkáváme se, ale řekněme, že je to spíš takovej ten důsledek, jo. Co ho vede, že to dítě zavolá k nám, protože už je nějakou obětí, už mu někdo ukrad tu identitu, už někdo šíří ty jeho fotografie a podobně, ale zase spolupracujeme s /nesrozumitelné/, což jsou vlastně domény, jo, a tam máme společný evropský projekt safer internet, takže na tom linka hodně participuje.
moderátor
——————–
To znamená někomu, kdo s tímhle problémem zavolá, vy mu dokážete pomoct nebo nabídnout jako cesty?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Spíš my ty děti, protože tam jde už o trestný čin často, že jo, takže to už potom jako musíme říct, co má dělat, když se mu tohle to stane, že musí prostě vysvětlit to doma rodičům, musí s barvou ven, musí to prostě přiznat, musí se to nahlásit na policii, ale spíš se u nás řeší to, co se děje s tím dítětem, ten strach, ta obava, opravdu to často ponížení, ta šikana z toho a tak, ale není to, že bychom byli my, protože my máme to portfolio těch témat opravdu veliký, takže ten internet, samotný internet jako takový je zhruba v 6 % přijatých hovorů, ale ono se ten hovor skládá z mnoha, takže ono vám to potom skončí třeba u sebevraždy, jo, nebo u nějakého vydírání a tak.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
A ještě jedna věc, na kterou bych se chtěl zeptat, a to jsou vlastně úplně konkrétní případy, které jsou nějakým způsobem medializovány, jako třeba ty dva příklady na základní škole v Hodoníně, kdy vedení školy na svém Facebooku odkazovalo mimo jiné i na Linku bezpečí. Vy jste ten případ přímo řešili?
Soňa Petrášková,
Ne, ne, ne, neřešili, ale my s tou školou, my totiž máme rozvojový program nebo preventivní program Linka bezpečí naživo, a to jezdíme za dětmi do škol. To jezdí přímo ty lektoři z linky, kteří s dětmi mluví a jezdí za dětmi různě křížem krážem po republice. A zrovna, právě s panem ředitelem a s touhletou školou, tak jsme tam byli pozváni, takže jsme u nich byli, ale nesouviselo to s tímhle tématem. Shodou okolností jsem dnes zrovna s panem ředitelem mluvila a nabízela jsem mu taky pomoc, až se to tam prostě uklidní ta situace, až ty interventi v tom terénu opravdu pomůžou tu situaci nějak zklidnit, tak potom my tam můžeme jet právě s tímhle tím programem a pomoct těm dětem nějak jako překonat, vlastně srovnat tu situaci ještě před prázdninama vůbec, aby si to sedlo. A navíc jako jsou tam deváťáci a ty se mají teďko připravovat na přijímací zkoušky a teď se tam řeší takovýhle děsivý situace.
moderátor
——————–
Jako dokáží vaši lidé, dokázali by vlastně něco takového na základě prostě hovoru vlastně anonymního jako odhalit, že by něco takového se vlastně mohlo chystat, protože se tady bavíme kromě jiného prostě o přípravě jako vraždy atd.?
Soňa Petrášková,
Pamatuju si případ, kdy jsme to objevili nebo kolegové to objevili v emailové poradně, kdy slečna regulérně připravovala vraždu svého otčíma. A nebo třeba v rámci tohohle programu, tak odhalili sebevražedný dítě, který fakt už jako bylo opravdu v těch krocích, jak si to promýšlelo, takže ano, dá se to odhalit. Samozřejmě záleží na otevřenosti toho dítěte, pokolikáté volá a podobně, ale dá se to odhalit.
moderátor
——————–
A jakou roli, a teď se spíš ptám na to, co cítíte vlastně od lidí, kteří vám volají, ano, od lidí, kteří vám volají, jakou roli hraje jako medializace těch velkých případů, ať už to byla filozofická fakulta, nebo teď vlastně ty dva případy spojené s tím Hodonínem?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
No, tohle je spíš takový jako dvousečný, no, protože jedna věc je, že ano, informovat veřejnost a tak, protože v ten moment je to krizová situace a je potřeba teda to tam vyklidit a různě dávat ty instrukce, ale druhá věc je, že pokud se to medializuje moc a je to toho, tak je to potom už návodný, tak už potom dáváte příklad, jo, už prostě můžete…
moderátor
——————–
Potom nemáte vůbec pochybnost?
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
No, pochybnost se může objevit vždycky, že jo. Nechci být ta, která je tady jako ta stoprocentně, co má pravdu. Vůbec ne, ale pojďme si říct, že prostě stokrát opakovaná pravda je pravdou. Pardon. A fakt to v někom může vyvolat nějaký takovýhle pocity a že o tom začne přemýšlet, takže spíš jako všeho s mírou, jako u všeho. Mělo by se to vyvažovat.
moderátor
——————–
Když jsem se na začátku ptal, jestli nemáte pocit marnosti, tak na první dobrou, než jsem vám to vysvětlil, tak jste říkala, že vůbec. Teď už se cítíte jak? To jsem nechtěl, ale…
Soňa Petrášková, ředitelka, Linka bezpečí
——————–
Je to právě, jak se na to díváte. Pocit marnosti samozřejmě nemám, protože já s oblibou říkám, že jsem jenom ředitel, který tu organizaci má nějakým způsobem reprezentovat a zajistit financování a velmi si vážím prostě práce kolegů, kteří s těmi dětmi opravdu pracují a mají to mnohem těžší, než je ta práce toho ředitele.
Martin Veselovský, moderátor
——————–
Děkuju pěkně za rozhovor.
Přidejte odpověď