ČRo Dvojka – Jak to vidí
Vítám advokátku, paní Mgr. Veroniku Sluka, zakladatelku advokátní kanceláře.
Vy jste založila advokátní kancelář, která o sobě na prvním řádku tvrdí, že má srdce, jak to jde dohromady, strohé právo a srdce?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Jde to dohromady docela dobře. Myslím si, že záleží na tom, jestli se člověk odhodlá tomu věnovat část ze své právní praxe i služby, to znamená tomu, že poskytne právní služby v určitém omezeném rozsahu také lidem, kteří si to třeba nemohou dovolit. A zároveň se snažíme lidsky a empaticky přistupovat k těm klientům, které k nám osud přivede, protože se zabýváme hlavně třeba rodinným právem nebo trestním právem, kde ty emoce hrajou velkou roli.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vaším osobním heslem, jak jsem se dočetla, je to, co jste už tu naznačila, že ty právní služby považujete skutečně za službu a nikoliv za práci. Na druhou stranu přece jenom musíte i z něčeho žít. Můžou být opravdu tyto služby službou?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Máte pravdu v tom, že je třeba na jednu stranu balancovat to, že máte advokátní kancelář. A my ačkoliv jsme malá kancelář, tak tam máme nějaké zaměstnance. A je třeba ty zaměstnance zaplatit. Takže to je to, co vždycky musíme balancovat a musíme si říct každý měsíc, jestli jsme ještě schopný přijmout další takový případ zdarma nebo za omezené prostředky. A na druhou stranu tam potom máme tedy určité množství času, které můžeme těmto případům věnovat. A tam si myslím, že má každý advokát a každý právník určitou část, kterou může věnovat té službě. A zároveň ještě mě napadlo, to tedy neprovozujeme my, ale mí kolegové, kteří jsou v tom ještě dál než já ve službě. A ti si založili neziskové organizace, mají třeba spolky na ochranu lidí s tělesným postižením nebo s nějakým různým znevýhodněním a snaží se tímto prostřednictvím neziskově působit.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Takže vaše kancelář má řešení i pro situace, kdy někdo opravdu si nemůže dovolit, protože je třeba v těžké sociální situaci. Sotva vyjde s penězi a má pocit, že je někde kolem něho něco nespravedlivé, v podstatě ze strachu, ani se nepokouší to řešení spravedlnosti hledat.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ano, je to tak. My se skutečně snažíme, když to jde, mít alespoň vždycky jeden takový případ otevřený. Ale zároveň musím podotknout, že je mi samozřejmě velmi líto vždycky, když hovořím s tím člověkem, na kterého se už nedostane. A je to vždycky obtížný rozhovor, vlastně mu odmítnout tu službu. A to proto, že si člověk už musí vykalkulovat, že už to víc nejde. Ale o to víc jsme šťastní, když to vyjde, a když se někomu takovému věnovat můžeme.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Z jakých případů máte zkušenost, že by se lidé měli obrátit na právní služby a nemají k tomu odvahu?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Obecně asi v záležitostech, kde jim hrozí nějaká újma. Ale to se dá říct, že v právní praxi bývá skoro ve všech oblastech práva. Takže za mě je to v rodinném právu určitě, pokud ten člověk není schopen se dohodnout se svým partnerem nebo zkrátka tam, kde mu hodně záleží na tom výsledku. Ale někdy vítězství právní nepřinese vám ten pocit štěstí, v rodinném právu je třeba naopak důležité se snažit najít ten kompromis. Ale na právníka bych se obrátila vždycky, abyste se minimálně ujistili o tom, jaké jsou vaše práva a jaké jsou možnosti, protože někdy lidé žijí ve strachu z toho, že nemůžou něčeho dosáhnout, když se bavím o rodinném právu, tak často se ženy bojí, že jim ten muž sebere děti, jak jim třeba vyhrožuje, nebo že je někam odveze, a ani neví, že na to nemá právo, anebo naopak muži se také bojí, například, když jsou týraní, což jako společensky opomíjené téma v tom, že muži taky mohou být třeba týraní a pak je pro ně zase obtížné o tom hovořit a bojí se, jaká mají práva, co mohou vlastně požadovat.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Napadá mě u toho, že tak podobně jako ve fyzickém zdraví bychom měli znát takovou obecnou péči o své tělo a i nějakou první pomoc. Tak, jak jsme na tom v tomhle právním povědomí? Co tak jako obecně byste řekla, že by každý občan měl o svých právech znát?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
No, myslím si, že by měl určitě znát takové základy toho právního jednání, která práva a povinnosti má vlastně vykonávat. A to by měla být podle mě součást výuky na každé škole. Aspoň nějaké základy si uvědomuju, že na základní i střední škole se dnes zapojí do té občanské nauky. Měl by vědět o tom, jak uzavírat smlouvu, na co si dát pozor. Měl by vědět o tom, co znamená, když se za někoho zaručí při podpisu, řekněme, nějakých směnek nebo dlužních úpisů, protože to bývají časté případy neštěstí. A určitě by taky se měl zajímat, pokud má děti, o to, jaká má práva, povinnosti vůči svým dětem nebo vůči svým blízkým obecně i vlastně vůči třeba rodičům nebo jiným příbuzným.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste teď mluvila o vzdělávání ve škole. Ale, když je někdo dospělý, my jsme se to učili ještě úplně jinak. Kam může nahlédnout nebo jaké má možnosti běžný občan, tady to právní povědomí si rozšiřovat. Existuje něco jako kurzy.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
No, tak kurzy jsou, semináře samozřejmě advokátní kanceláře pořádají. Ale tam si myslím, že už zacházejí do větší odbornosti. Já bych na první zkušenost doporučila klasicky internetový vyhledávač, prostě si přečíst několik článků. Doporučila bych přečíst si několik článků, nejenom jeden, protože někdy ty informace mohou být zavádějící. Takže je lépe se ujistit, třeba tři krátké články o tom stejném tématu, aby si člověk udělal představu. A pokud má pocit, že to je pro něho nedostatečné, že by o tom potřeboval vědět víc, tak pak bych doporučila zvážit, jestli pro něho lepší právní konzultace, kde mu to právník vysvětlí lidským způsobem, anebo jestli skutečně se zaměřit na nějaký seminář, kde je zase ve více lidech a i více anonymní. Pokud si třeba přeje si tam jenom sednout a poslechnout to. A samozřejmě jsou i webináře, kde člověk ani nemusí vlastně nikam jít. A je to pro něho dnes už dostupné, což je skvělé zejména pro lidi se sníženou pohyblivostí.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy už jste tady jmenovala i nějaké situace, které mohou být problematické, pokud se dobře právně nevyřeší. Mě by zajímalo, jestli se častěji stává, že z neznalosti práva člověk nějak nedodrží své povinnosti. Anebo naopak právě z neznalosti svých práv si vlastně ublíží a způsobí si nějakou komplikaci, co tak bývá častější?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
No, ta druhá varianta, že z neznalosti svých práv si mohou lidé, obvykle jsou to lidé s nižším vzděláním, si mohou přivodit problémy právě tím, že v dobrém se nějak zachovají. Měli jsme případ, kdy si otec chtěl vypůjčit víc peněz, takže požádal svoje syny, jestli by se mu zaručili směnkou a oni to udělali. A pak ty dluhy taky samozřejmě přijali a byl to velmi smutný příběh. Takže tam ti lidé jako v dobrém chtějí pomoci a mohou vlastně sami se dostat do problému. Tak na to bych ráda upozornila a předtím bych ráda varovala. Vždycky si zvažte, co podepisujete. A i když toho člověka máte velmi rádi, tak si zvažte, jestli ten závazek, ke kterému se chystáte uvázat, by v případě, že by to nevyšlo, nakolik by vás negativně ovlivnil, protože vy můžete se zaručit za 100 tisíc korun dluhu, pokud ho máte na účtu a máte kde bydlet i tak. Ale nemůžete se za to zaručit, když byste pak přišel o střechu nad hlavou, neměl co jíst.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A i v těch případech, kdy člověk třeba tuší, jaká má práva, ale přece jenom nemá tolik odvahy se toho svého práva dovolat. Nestává se pak, že ti silnější v uvozovkách těží právě tady z té slabosti slabších.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Stává se to, a o to víc bych doporučila všem lidem, kteří nemají dostatek finančních prostředků a bojí se o to, aby se nedostali do problémů nebo zda by se nemohli dostat do problémů. Aby v případě, že si tedy o tom nic moc nepřečtou, tak aby alespoň se podívali, zda mohou kontaktovat nějakou neziskovou organizaci, která nabízí právní poradenství. Existují organizace, která nabízejí právní poradenství třeba v migračním právu cizincům, což jsou i Slováci. Vlastně lidé, kteří potřebují pomoc, co se týče pobytu v zaměstnání a podobně. A naopak v rodinném právu jsou neziskové organizace, které pomohou sepsat jednoduše návrh na rozvod nebo na péči. A takto bych doporučila, aby postupovali, když si nejsou jisti.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
To znamená, sebrat odvahu zaklepat u nějaké advokátní kanceláře a zjistit, jaké jsou možnosti.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ano, ano. A myslím si, že existuje v dnešní době čím dál víc kanceláří, které mají tu sekci zadarmo, takže bych to minimálně vyzkoušela.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vaše advokátní kancelář je široce zaměřená, ale několikrát jsme tady zmínili rodinné právo. Může nastat i otázka, proč a kdo zasahuje do jakých práv rodiny. To je přece věc těch lidí mezi sebou, tak k čemu máme rodinné právo?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Já si myslím, že v rodinném právu je důležité, aby pro případ, že se lidé nedohodnou mezi sebou, jakým způsobem si upravit poměry. Tam existovala nějaká instituce, která je nad tím vším a která poskytuje určitou jistotu všem lidem, že ty jejich záležitosti budou nějakým způsobem, ani nemohu říct spravedlivě, že někdy to ani není spravedlivě. A ani, myslím si, že nelze hledat tu míru té spravedlnosti v rodinném právu. Tak, jak to vlastně lze nějak rozumně uspořádat, aby ten život mohli jít dál. V rodinném právu je to specifické v tom, že to životní štěstí a ta láska vlastně mezi lidmi se tam trošku naruší tím, že se rozejdou třeba manželé. Nastane tam boj o ty děti a přitom vždycky, když s těmi lidmi hovoříte, tak nakonec vidíte, že ty děti mají rádi. A že vlastně i toho partnera měli rádi. Samozřejmě ne vždy, ale skoro vždy, takže je to vlastně smutné, ale zároveň, když se nedokážou dohodnout, tak jsou zde jistá pravidla, která převyšují ty jejich hádky nebo spory nebo nedorozumění a která nám dávají jistotu o tom, jak to bude v případě, že se rozejdete.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Důležitým momentem pro jakékoliv právo je vlastně pro jednotlivce dosažení plné svéprávnosti, kdy to nastává a co to znamená?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Tak svéprávnost je v podstatě způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a nějakým způsobem se zavazovat k povinnostem. Čili moci jednat v právu právně jednat. My všichni máme určitou svéprávnost. Můžeme být na svéprávnosti omezeni. A tím, jak vyrůstáme a jsme více a více vyspělí na rozumu, doufám, tak máme čím dál víc možností na sebe brát ty povinnosti. To znamená, i šestileté dítě má určitou svéprávnost. Čili může jít do obchodu. Může si tam koupit bonbony, ale třeba nemůže uzavřít smlouvu na úvěr. Takže to vlastně graduje až do těch 18 let, respektive 16, když dostanou souhlas od soudu, ale jinak obecně 18 let, kdy jsou tedy zletilí. A má se za to, že by měli být schopni tedy nabývat ta práva, povinnosti. Čili mohou konat všechny ty záležitosti, jaké jsou v běžném životě obvyklé, čili uzavřít smlouvu, koupit si jízdenku, koupit si jídlo a podobně.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
To znamená, pokud jsem to dobře pochopila, tak není úplně hranice bezprávný a najednou plněprávný, ale je tam jistý typ růstu.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ano, je tam typ růstu a pak je tam ještě typ poklesu. To nastává naopak v případě, že daná osoba je dospělá, ale třeba dojde vzhledem k určitým okolnostem k omezení svéprávnosti. Většinou to bývá vlivem zdraví, anebo věku. Například lidé, když začnou trpět nějakým onemocněním. Například Alzheimerovou nemocí nebo Parkinsonem nebo ALS. Tak dochází k tomu, že potřebují pomoct. Oni stále samozřejmě v něčem jsou schopni jednat samostatně, ale postupně může docházet k útlumu té jejich schopnosti samostatně jednat a brát na sebe práva a povinnosti, a proto pak do dochází k snížení té jejich svéprávnosti.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Kdo o tom rozhoduje a kdo to může navrhnout, protože nepředpokládám, že úplně jednoduché, aby třeba maminka, která postupně stárne, nastává tam demence. Najednou řekla, já se toho vzdávám.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ano, no, tak obvykle to bývá samozřejmě podáním návrhu k okresnímu soudu, v jehož obvodu má ta dotčená osoba trvalé bydliště. Děje se tak samozřejmě postupně. Je těžké určit ten bod, kdy si, řekneme, tak jo, jdeme do toho. Jsou tam ještě nějaké změkčující instituty, které předcházejí tomu řízení o omezení svéprávnosti, protože omezení svéprávnosti je velice podstatný zásah do sféry života člověka. Takže pokud je to možné, tak vždycky preferujeme ta jemnější řešení. To samé se děje, když naše kancelář třeba poskytuje právní podporu při detencích v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kdy zastupujeme ty osoby, které nesouhlasí se svým umístěním do léčebny. A tam vlastně tou podmínkou toho, proč by měly být drženi v léčebně nebo tam vůbec přijatí, je to, že nelze dosáhnout té jejich ochrany jiným způsobem. A tak stejně vnímám i tady to řízení na omezení svéprávnosti. Takže pokud bychom se bavili o jiných institutech, které jsou měkčí a které napomáhají také té věci, tak lze hovořit o těch podpůrných opatřeních, jako je předběžné prohlášení, kdy třeba ta osoba už čeká, že se jí něco přihodí. To znamená, dozví se tu negativní diagnózu a snaží se si upravit své záležitosti předem. A pak může přijít třeba za notářem. A říct mu, já bych to chtěl vyřešit takhle. A chtěl bych pro případ, že bude ta nemoc gradovat. Chtěl bych takto naložit se svým majetkem. A chtěl bych, aby mě zastoupila tato osoba a přeji si, aby o mém zdravotním stavu byl spravován ten a ten člověk. Takže to se dá udělat, aniž by ten člověk byl předem omezen na svéprávnosti. A už může předem rozhodovat o tom, co se s ním stane, anebo se může jednat o ten další institut, což je třeba pomoc nebo nápomoc při rozhodování, kdy přibude k němu nějaká osoba. Nejčastěji příbuzný, který prostě té babičce, která už třeba na tom není rozumově tak bystře jako dřív. Tak on za ni nejedná, ale jedná spolu s ní. To znamená, je tam s ní. A pomáhají, když třeba jdou do banky, tak tam vedle ní sedí ten vnuk. A říká babi, počkej, já si to tady přepočítám, jestli ty úroky takhle seděj a pak to s ní podepíše.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
A ten institut pomoci je úředně určený. To znamená, že pak jako opravdu je tam úředně k tomu, že jí muže pomoci.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Já si myslím, že není to zapotřebí. Je to, jak říkají Angličané, nice to have. Bylo by dobré si o tom sepsat smlouvu, ale v praxi se tak neděje, v praxi normálně v rodinách bývá běžné, že třeba syn vezme maminku, že s ní někam dojde. A on tam přirozeně vystupuje jako její pomocník a vyřizuje ty záležitosti spolu s ní. Jak říkám, podepisuje tu pořád ta osoba, ta starší osoba nebo ta osoba, o jejichž svéprávnosti hovoříme, ale pokud se sepíše smlouva, tak tím lépe. Aspoň je tam lépe vymezeno, co kdo dělá nebo se tam třeba promítne ten závazek toho podpůrce, že bude přítomen při právních jednáních toho podporovaného, že mu zajistí ty údaje, že mu pomůže při komunikaci s úřady nebo s tou druhou stranou. Pokud mají nějaký spor, anebo že ho prostě podpoří tím poradenstvím, svým vlastním rozumem, že tam vlastně přispěje jako ta další moudrá osoba.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Tím, jak se zvyšuje postupně průměrný věk dožití. Tak i nastává, řekla bych, v rodinách řada takových situací, kdy ti lidé stárnou. Postupně tam nastupuje úbytek těchto funkcí. Ale řekla bych, že pro mnohé to možná může být takový, jako že se stydí za to nebo možná se i bojí navrhnout to tomu příbuznému jako právník. Doporučila jste, aby se to řešilo včas, aby se předešlo nějakým komplikacím?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Určitě bych to doporučila, protože v době, kdy už cítíte, že třeba na tom zdravotně nejste nejlépe, ale ještě jste schopni ty věci mít pod kontrolou, tak je ten nejsprávnější čas si o tom s někým promluvit, popřípadě si něco sepsat. Ono v právu to vždycky chodí tak, že ta pozdější listina nám vyneguje tu předešlou, to znamená, že například pokud si někdo plánuje pořídit závěť a pak se rozhodne odlišně, tak může tu předešlou prostě roztrhat, anebo ji tam může pohodit, ale bude platit ta pozdější. Samozřejmě u smluv je to trošku jiné. Ale platí to, že nejlepší je pro vás to, když si to předem rozmyslíte a uděláte něco pro to, aby vaše vůle byla respektována i do budoucna, protože když se pak ten zdravotní stav člověka náhle zhorší, tak už třeba nebude v takové kondici, aby si ty podmínky mohl říct. A pak se může dostat i třeba nechtěně do situace, že s ním bude jednáno a zacházeno a s jeho majetkem bude jednáno a zacházeno jinak, než by si býval přál. Protože pak třeba ten člověk ztratí schopnost komunikovat a potom je velmi obtížné zjistit jeho skutečnou vůli.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
To znamená, že byste doporučila třeba i v širším rodinném kruhu i toto včas svému staršímu příbuznému, blízkému rodičům, babičce navrhnout, aby o tom přemýšleli.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
No, je to vždycky citlivé, že ano, ale musím říct, že naším druhým takovým velkým zaměřením je právo SVJ a bytových družstev. Čili společenství vlastníků a bytových družstev. A mluvím o tom proto, že tam je větší množství starších lidí. A často tam přicházíme do kontaktu právě s lidmi, kteří si mezi řečí, protože si vyřizují své osobní záležitosti, co se týče bytu jdou I popovídat o tom, co je trápí. A zmíní tam právě to, že už by to chtěli nějak vyřešit s tím majetkem nebo tam přijde paní s kyslíkovou bombou, kterou si tam táhne a říká, že už je taky třeba to přepsat na toho syna a dceru, že si potřebuje vyloženě ulevit. Někdy tam máte případ, že tam je vidět třeba ta zištnost těch dětí a vnoučat, což jako je naštěstí vzácný, ale stává se to, že vidím, jak tam táhne tu babičku, aby mu to podepsala, ale většinou neštěstí je tam ten druhý případ, kdy skutečně vidím na tom starém člověku, protože ověřuju pravost podpisů třeba i v nemocnici. Tak vidím, jak se té paní třeba neskutečně uleví, že si to tak vyřešila, jak to chtěla a taková práce mě potom baví.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Hovoříme s advokátkou paní Veronikou Sluka. Hovořili jsme o právech, povinnostech a všech různých možnostech, ale já jsem zjistila, že vy jste žena v mnoha zájmů. A jedním z těch velkých vašich zájmů je hudba. Tak na jaké nástroje všechny hrajete?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Tak to mě moc těší, že si dáme odlehčené téma takhle v neděli. Já mám skutečně velmi ráda hudbu, a když jsem byla na střední škole, tak jsem uvažovala, jakou cestou se vydat. Tak nakonec mí rodiče mi doporučuji, že když mi jdou ty jiné předměty ještě jiné, ještě než hudba, tak to mohu dělat jako koníček. Tak dnes už jim to nevyčítám, bych jim chtěla vzkázat.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ne, vážně, tak ráda hraju na piano, na kytaru, hrála jsem na violoncello a ráda zpívám. Takže nejvíce věnuju tomu pianu, protože tím, že na něj hraju nejdéle, tak se jim dokážu nejlépe vyjádřit. Vy hudbu nejen interpretujete, ale také skládáte vlastní. Jak jsem zjistila, tak píšete texty dokonce na přání k různým příležitostem. Dokážete komukoliv složit píseň, nebo to musí být člověk, kterého trochu znáte?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Asi to dokážu složit komukoliv. Ale musím samozřejmě znát nějaké zadání. Já mám takovéto nižší umění. Takže třeba na svatbách nebo na večírku nebo zkrátka, když někdo chce, nebo jsem mamince od své kamarádky něco složila k 60nám třeba, když nějaká taková příležitost.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Mě zaujala vaše věta, že práce se slovem je důležitá a že je velká spousta klíčových situací v životě, je závislá na tom, zda-li najdeme vhodná slova a jak tato slova nakonec vyjádříme. Tak myslíte, že častěji v životě nacházíme vhodná slova, anebo nám to nejde?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Já myslím, že nám to moc nejde, mně to moc nejde, nebo takhle v práci se snažím, aby mi to šlo trochu lépe. Ale, když jde na ty skutečné emoce a na to, aby člověk včas vyjádřil třeba to, co cítí k druhému. A tím myslím, když už jsme tady zmiňovali předtím vztahy mezi lidmi a v rodině. Tak, aby včas ty děti řekly těm rodičům, že si jich váží a za co že je mají rádi. A na co rádi vlastně vzpomínají, aby to všechno stihli, tak bych to doporučila udělat hned, když to takhle ucítí a neodkládat si to na později s tím, že třeba se za to stydí, nebo že by si třeba řekli, že to není vhodný, tak na to mi to slovo přijde, že bychom neměli být skoupí.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Ještě použiju jednu vaši větu, že slovy tvoříme nové světy, že pouhým slovem může měnit náladu naši i ostatních. Vy jste přesvědčená, že opravdu je možné měnit svět kolem nás pouhým slovem, že je slovo tak silné?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Já myslím, že, promiňte, napadá mě, že na počátku bylo to slovo. Takže by to tak mělo být, že tak já to tak cítím, že skutečně slovem můžete člověka zranit anebo pohladit. Takže slovo má velkou moc a slovem ano, nebo ne. Rozhodujete o tom, jestli uzavíráte sňatek, jestli něco chcete nebo nechcete. Jestli se chcete ubrat doleva, nebo doprava. Takže slovo je velmi mocný nástroj.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Platí ještě v současnosti slovo nemusíme mít všechno jenom na papíře nebo platí i v právu ještě něco, co se uzavře jenom slovem?
Veronika Sluka, advokátka
——————–
To platí mnoho věcí v právu, co se uzavře jenom slovem, vždycky je to o těch důkazech, ale já si vždycky vážím lidí, kteří to slovo dodrží, i když na to není žádný důkaz. A i když by vlastně nemuseli. Myslím si, že obecně i mezi přáteli, i v rodině a i mezi mými klienty platí, že když ten člověk časem se prověří, že je takový, že na jeho slovo se dá spolehnout, tak jeho kvalita je pro mě daleko vyšší.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Nemůže se na druhou stranu stát, že ten, kdo vládne dobře slovem, speciálně třeba u soudu v právu, když je advokát slovem mocný, že pak to právo a spravedlnost přijde nazmar.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ono se říká, že právo je vlastně do jisté míry taková hra. Je to i něco, co se dá naučit. Ta řeč u soudu, protože stejně působíte nakonec nějak na ty soudce a na ty přísedící a na ty klienty. Je to do jisté míry někdy divadelní představení. Čeho jsme svědky, že se snaží advokát třeba zapůsobit na svého klienta nebo naopak být vlastně výhrůžný vůči druhé straně. Ale pokud bych mohla doporučit, pokud nejste spokojení s výsledkem u soudu v prvním stupni, tak vždycky je dobré podat to odvolání. A v tom opravném prostředku už sedí jiní lidé, kteří studují víc ten zákon. A víc se nechají ovlivnit skutečně těmi paragrafy. A tím, jak to má být, než tím dojmem, který vytvoříme právě tím představením u soudu, takže ještě naštěstí jsou nad těmi, řekněme, vzletnými slovy, ještě pořád tam je to jádro, ke kterému se můžeme dobrat a dovolat.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Vy jste tady zmínila, že je to jistá hra. Další hra, která vás zajímá, kterou máte ráda jako koníček, jsou šachy. Je to pro vás víc relax, anebo je to taky jistý nácvik právnických dovedností, přemýšlení, strategie.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Šachy, to je srdcová záležitost, sestro Angeliko, to je něco, co mě naučil můj otec, kterého to naučil zase jeho otec. A já jsem to naučila svoje tři syny. Takže jak manžel je hrdý na to, že děti naučil jezdit na kole, tak já jsem hrdá na to, že jsem děti naučila šachy. Takže pro mě je to srdcová záležitost. A myslím si, že tam u toho netříbím svou právní strategii, ale určitě to pomáhá koncentraci a někdy je to i meditační záležitost.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Takže i nedělní záležitost.
Veronika Sluka, advokátka
——————–
Ano, rozhodně doporučuji po obědě.
Angelika Pintířová, moderátorka
——————–
Děkuji vám moc za velmi nevšední pohled na osobní právo i zákruty advokátní praxe i na to, co děláte ve svém volném čase.
A mým hostem, milí posluchači, byla paní Mgr. Veronika Sluka, advokátka a zakladatelka stejnojmenné právní kanceláře. Loučí se také boromejka, sestra Angelika a přeji vám opravdu klidnou neděli.
Přidejte odpověď