Deník navštívil Masarykovo sanatorium v Dobříši, které má rozsáhlé rehabilitační zázemí. Provedla nás jím vedoucí fyzioterapeutka Veronika Svátková.
„V našem zařízení máme pacienty rozličného, především však pokročilého věku s různými onemocněními a handicapy. Rozhodně pobyt zde neznamená takzvaně „konečnou stanici“, jak se někteří pacienti, ale i část veřejnosti domnívají. Snažíme se o to, aby se každý pacient mohl vrátit do běžného života,“ uvedla Svátková.
Proto zde s pacienty trénují zejména samostatnost a soběstačnost. Někteří pacienti se zlepší natolik, že mohou jít domů a žít jako dřív. „Ale někdy se nám to nepodaří, přestože se všichni snažíme. I když se pacient naučí chodit s kompenzační pomůckou nebo i bez ní, tak to neznamená, že je samostatný a soběstačný. I takový člověk může potřebovat dopomoc a nemůže být sám. A tuhle skutečnost někdy pacienti i rodina špatně přijímají,“ dodala fyzioterapeutka.
Jak zde probíhají rehabilitace?
„Pracujeme hlavně na oddělení přímo u lůžek,“ řekla Svátková. Jeden fyzioterapeut má na starosti kolem 25 pacientů, ale ne každému zdravotní stav dovolí aktivně rehabilitovat. Provádí zde cvičení a především vertikalizaci, která je u pacientů ve vyšším věku nejdůležitější. Vertikalizace zahrnuje nácvik sedu, stoje a chůze.
„Tady si někdy musíme dávat jen malé cíle. Například když se nemocný člověk dokáže sám posadit, je to v některých případech velký úspěch. Od toho se můžeme odrazit dál, pokud to zdravotní stav dovolí,“ sdělila fyzioterapeutka.
V přízemí budovy A se nachází rehabilitační oddělení. Hned u vchodu rehabilitoval muž upoutaný na invalidní vozík. Cvičil na takzvaném motomedu, který simuluje jízdu na kole. „Jsem na vozíku a zvládnu jen pár kroků s pultovým chodítkem,“ vysvětlil pacient. Motomed udržuje klouby a svaly, které ochabují, v činnosti.
„Někdo vydrží pět minut, jiný půl hodiny. Zlepšuje se mu tím ale i psychika, což velmi pomáhá,“ upozornila Svátková.
V další místnosti byla elektroléčba. Paní po operaci břicha už je zde podruhé. Předtím měla problémy se zády a kolenem. Dostala magnety na záda.
„Rehabilitace je dále vybavena přístroji na vodoléčbu, které ale nemohou využít všichni pacienti pro jejich četné zdravotní kontraindikace,“ upozornila fyzioterapeutka. Nechybí zde šlapací vodní koupele, kde se střídá teplá voda se studenou a hrubší povrch s jemnějším. Dále jsou zde i vany s tryskami či koupele na ruce pro zlepšení krevního oběhu.
Mají zde k dispozici i kabinku na individuální cvičení po úrazech, operacích kyčlí a kolen. Tam jsou často využívány motodlahy. Také je zde rotoped.
Nakoukli jsme do tělocvičny, kde právě probíhalo skupinové cvičení pod vedením fyzioterapeutky, při němž pacienti seděli. Bylo zaměřené na zvyšování celkové kondice.
Další místnost se bude rekonstruovat. „Z jedné místnosti na našem oddělení bude v nejbližší době ergoterapeutická místnost se cvičnou kuchyní, ve které bude veškeré vybavení pro nácvik běžných denních činností na přípravu pro návrat do domácího prostředí. Pacienty bude vést naše ergoterapeutka Anna Pechanová. Bude s nimi provádět různá speciální cvičení zaměřená na soběstačnost,“ řekla Svátková.
Virtuální realita občas dojme i personál
Také zde využívají virtuální realitu. „Pacienti ji milují, nasadí si brýle a mohou si vybrat, kam se chtějí podívat. Zážitek je přesune do míst, která třeba dříve navštívili s manželem, nebo manželkou a vzpomínají. Je-li pacient upoután na lůžko a najednou se ocitne v místech, kde jsou vzpomínky a my pozorujeme, jak je prožívá, tak nás to někdy dojme,“ svěřila se fyzioterapeutka.
Speciální rehabilitační zázemí společně s individuálním přístupem zde ale umožňuje občas dosáhnout zázraků, kdy pacienti, kteří jsou při přijetí upoutáni na lůžko, odcházejí domů po svých. „To máme pak velkou radost. Ale také se stává, že i když se někteří lidé stanou opět soběstačnými, tak se nemají kam vrátit. Čekají pak na domov důchodců,“ řekla fyzioterapeutka.
„Někdy nám přivezou devadesátiletou paní, která doma dva roky nechodí, a chtějí po nás, abychom ji rozchodili. Tak to samozřejmě nedokážeme,“ dodala Svátková, která nejčastěji pečuje o lidi po úrazech nebo mozkových příhodách.
„Práce je to někdy opravdu náročná, ale radujeme se z každého, byť malého úspěchu. Já osobně někdy bojuji s tím, že všechna očekávání splnit nedokážu. Každý jednou dojdeme na nějaký ten vrchol a když budeme mít štěstí, tak tam chvilku zůstaneme. Ale potom začneme padat a my i naši blízcí bychom to měli umět přijmout,“ rozloučila se fyzioterapeutka.
Jana Hájíčková
Příbramský deník
Přidejte odpověď