ČRo
ředitelka školy pro zdravotně znevýhodněné na Kamenomlýnské v Brně Soňa Šestáková, se kterou si povídáme o této škole a připomínáme sto devadesáté výročí založení právě této školy. Vy jste, paní ředitelko, zmiňovala, že těch žáků ve třídách je méně, tak kolik vlastně žáků bývá obvykle ve třídě?
mluvčí 2,
——————–
Ano, takže legislativa nám umožňuje mít 6–14 žáků. Takže tady mezi tímto rozpětím se pohybujeme a ještě bych zmínila, že základní škola nebo taková část její se nazývá základní škola speciální, kde se nachází žáci s nejtěžším, většinou kombinovaným postižením a ty se vzdělávají právě tady v této základní škole speciální a je to jeden útvar z té školy, kde jsou opravdu těžké formy zdravotního postižení, do školy jsou především přijímání žáci s kombinací zrakového a mentálního postižení, případně i dalšími vadami, jako jsou somatická postižení a autismus, v té základní škole speciální v jednotlivých třídách se vzdělává šest žáků a většinou se o ně starají dva pedagogové. Činnosti jsou zaměřené skupinově i individuálně. Je zde široká škála míry dovedností jednotlivých žáků a ta vyžaduje ten úplně nejvíc individuální přístup ke každému z nich. Z tohoto důvodu pedagogové přizpůsobují metody formy práce, volí přiměřené tempo a náročnost prováděných úkolů. Výuka je obohacena u nás i u další benefity, jako jsou například terapie a předměty speciální péče.
mluvčí 1,
——————–
Máte ve vaší škole i třeba zájmové vzdělávání?
mluvčí 2,
——————–
Máme ve škole zájmové vzdělávání, tak jako v jiných školách, v běžných školách, je to školní družinka, je to školní klub a máme i internáty a máme internát základní školy a internát střední školy, máme družinku ranní tak jako u každé školy, když rodič potřebuje prostě nastoupit dříve do práce, než začíná škola, celá družinka nebo všichni vychovatelé, kteří pracují v družině a v klubu, tak jsou obeznámení s postižením svých dětí, které mají na starost, takže zase veškeré zájmové činnosti, které tam s nimi provádí, tak provádí individuálně s ohledem na jejich schopnosti a možnosti.
mluvčí 1,
——————–
Tak to bylo to, řekněme, zájmové vzdělávání, ale ještě mě napadá další takový obor, řekněme, a tím je sport, co sport, tomu se také věnujete?
mluvčí 2,
——————–
Ano, určitě také, takže začnu nebo ráda bych vám řekla asi to nejzajímavější a nebo nevím, jestli nejzajímavější, ale takový možná málo o tom kdo ví, takže je to sport pro zrakově postižené žáky nebo pro žáky se zrakovým postižením. A jmenuje se showdown, což je obdoba stolního tenisu, jsou to dva hráči, kteří hrají na obdélníkovém stole se středovou deskou a brankami na zadních stranách, hraje se s pálkami a ozvučený míčkem. Cílem hry je odpálit míček přes stůl pod středovou deskou do soupeřovy branky, zatímco soupeř se tomu snaží zabránit, všichni hráči, a to i zcela nevidomý, musí mít na očích neprůhledné klapky, aby se zajistilo, že všichni mají stejnou úroveň vidění. To znamená žádnou. Mistrovství České republiky v showdownu se například hraje pravidelně od roku 1993 a v roce 2002 se konalo první mistrovství Evropy a o tři roky později i mistrovství světa. Takže není to úplně sport, který by nebyl znám, ale je to typicky pro zrakové postižené děti a žáky.
mluvčí 1,
——————–
A u vás je ještě jeden sport, ale ten už je dokonce i paralympijský.
mluvčí 2,
——————–
Přesně tak, přesně tak, jak říkáte, ano, a druhým specifickým sportem žáků je goalball, což je týmový sport a zase je navržený pro nevidomé, slabozraké hráče. Opět tam musí mít klapky na očích, aby byla zajištěna to, že prostě všichni jsou na tom stejně, prostě nevidí. To paralympijský sport, který se hraje po celém světě, hrají dvě tříčlenná družstva na hřišti, velikost toho hřiště osmnáctkrát 9 m, je to jako volejbalové hřiště a hraje se s těžkým míčem zhruba 11 a jedno až půl kilo, který má uvnitř Rolničky, aby ho hráči slyšeli. Cílem hry je hodit míč do branky toho soupeře, zatímco obránci se samozřejmě snaží míč zastavit, hráči jej různě hází na zem a snaží se jim tělem zastavit. A podstatné u toho je, že hra je založena na zvuku, protože pro zrakově postižené to znamená, že musí být zajištěné na celém tom hřišti a všichni, co to sledují, tak musí být naprosté ticho.
mluvčí 1,
——————–
To je tedy takové, bych řekl, možná až zvláštní fandění, když musí být v hale úplné ticho, protože většinou u těch sportů jsme zvyklí na to, že se fandí naopak velmi hlasitě, takže tady musí být disciplína u fanoušků.
mluvčí 2,
——————–
Ano. Důvodem je, že hráči se orientují prostě podle zvuku míče a pokynů trenéra. Určitě nějaké fandění a potlesk může zaznít, ale až….
mluvčí 1,
——————–
Když se nehraje.
mluvčí 2,
——————–
Když se nehraje.
mluvčí 1,
——————–
Přerušena.
mluvčí 2,
——————–
Přerušena.
mluvčí 1,
——————–
Paní ředitelko, jak dlouho působíte už ve funkci ředitelky?
mluvčí 2,
——————–
Ve funkci ředitelky školy? Působím sedmým rokem.
mluvčí 1,
——————–
Sedmým rokem. A co se vám povedlo za těch sedm let.
mluvčí 2,
——————–
Tak co se mně povedlo, tak začnu asi stavbami, který jsou nejvíc vidět, myslím si, že se mně podařila rekonstrukce internátu základní školy, rekonstrukce speciálně pedagogického centra pro zrakově postižené úplně největší stavbou, byla to poslední, kdy proběhlo propojení dvou budov. My je máme označeny písmenky, tak konkrétně to bylo B2 a B tři, čímž škola získala nové moderní učebny pro výuku. A co si myslím, když teďka odhlédnu od staveb, co se podařilo, tak se s kolegyněmi, který na tom určitě mají větší podíl jak já, protože na tom hrozně pracovali a podíleli, tak se nám podařilo vytvořit kurzy, které nabízíme pedagogům z běžných škol, kde vzdělávají žáky právě se speciálními vzdělávacími potřebami, to znamená žáky s nějakým handicapem a my jim tyto kurzy nabízíme k tomu, aby věděli, jak s nimi pracovat, jaké metody používat, protože právě, jak jsme se zmínili, třeba učit tělesnou výchovu se zrakově postiženým žákem je těžké, výtvarnou výchovu, jsou to maličkosti, který si člověk neuvědomí, ale je fajn, když mu je někdo může sdělit a může říct, takže pořádáme tyto kurzy, na které jsme z ministerstva školství dokonce dostali akreditaci, věnujeme se jim asi tři soboty za rok. Není toho moc, ale máme naplněno a pedagogové k nám chodí. Tak to jsou takový, bych vypíchla, takový čtyři, si myslím, docela fajn věci, co se podařily.
mluvčí 1,
——————–
No, a když se podíváme trošku do budoucna, tak na co se připravujete teď?
mluvčí 2,
——————–
Když se mrkneme do budoucna, tak v naší zahradě nebo v zahradě toho celého areálu, on je opravdu rozlehlý, tak je vila, je to Vágnerova vila a je tam, stojí tam už dlouhá léta, přesnou historii teďka vám neřeknu, ale každopádně chátrá, není, prostě, je tam, nechci říct, k ničemu, to tak určitě není, je to památka, je krásná, ale není tam momentálně…., nefunguje. No, a my jsme se rozhodli, že bychom do budoucna mohli vytvořit tzv. vzdělávací centrum kamenomlýnská v historické části v této vile a měl by to být takový otevřený prostor pro děti, žáky, studentky pedagogických fakult, pro pedagogy, pro rodiče i odbornou veřejnost, měly by zde probíhat přednášky, besedy, měly by se zde sdílet zkušenosti, rady, v podstatě by to mělo navazovat na ty naše kurzy a měla by zde třeba být nebo bych si představila, že by zde mohla probíhat i ukázka testů přijímacího řízení na základní školy pro například zrakově postižené, jak jsou upravené, ty děti ty testy dostanou v jiné formě než intaktní žáci v běžných školách, a tak úplně stejně didaktické testy, které se píšou zase u maturitních zkoušek, takže tak bych si představovala, že by to mohlo být. Máme na to už studií a momentálně se pracuje na projektu a úplně teďka největším cílem nebo základním cílem bude sehnat obrovské množství peněz na to, aby se zrealizovala ta rekonstrukce.
mluvčí 1,
——————–
Tak snad se to podaří a bude i tato vila využitá zase a také nejenom využitá, ale hlavně i zachráněna, když to tak řeknu.
mluvčí 2,
——————–
Přesně tak.
mluvčí 1,
——————–
je to chátrající památka. No, ale bavili jsme se teď o škole, o vzdělávání atd. ale co bych ještě, na co bych se chtěl zeptat, je vlastně uplatnění budoucích absolventů, mluvili jsme o mateřské, základní a střední škole, jaké je uplatnění těch studentů, kteří potom úspěšně dokončí studium?
mluvčí 2,
——————–
Ano, u toho druhého vstupu, tak máme masérské obory. Pokud zase zůstaneme u těch zraků, který jsou s náma asi nejvíc spojené, tak masérské obory jsou pro zrakově postižené žáky takovým jako nejlepším, bych řekla, oborem nebo nejžádanějším oborem. My nabízíme dva, jeden je čtyřletý, zakončený maturitní zkouškou, jeden je tříletý, zakončený závěrečnou zkouškou s výučním listem. A jsou ideální právě pro těžce zrakově postižené žáky, protože nevidomí mají velmi často vytříbený hmat, a proto jsou masáže ve finále jejich oblíbeným povoláním. Ale kromě toho se často uplatňují naši žáci i v IT oblasti, jako programátoři, dost často bývají jako testoři přístupnosti webů, aplikací, programů. Jeden náš bývalý Žák se zabývá kompenzačními pomůckami, nabízí je, dělá jim reklamu, prodává je také. Dost často se věnují hudbě, umění, někteří právu, psychologii a některé tam máme i pedagogy.
mluvčí 1,
——————–
Mimochodem říkáte taky svým žákům Že je máte ráda.
mluvčí 2,
——————–
Ježíši, teď jsi mě dostal, snad, jo, doufám a jinak mám, mám je ráda.
mluvčí 1,
——————–
No, tak teď jste to řekla a všichni to slyšeli, tak paní ředitelka vás má ráda a udělá vám velké oslavy, protože 190 let, to je pěkné kulaté výročí školy, tak jaké oslavy budou, paní ředitelko.
mluvčí 2,
——————–
Tak naše oslavy tak, jak jste řekl, 190 let jsme začali odborně, začali jsme je na střední škole, kde jsme udělali takovou sérii přednášek dětem. Týkalo se to hlavně těch masérských oborů, takže byly tři přednášky pro předškoláky. No, a budou následovat oslavy pro nás pro všechny, co prostě v té škole jsme, máme to vymyšlené tak, že dopoledne pozveme ředitelé z ostatních škol, pozveme ředitelé školských poradenských zařízení, pozvali jsme našeho zřizovatele, což mimochodem je ministerstvo školství, pozveme významný lidi, kteří s námi spolupracují, bez nich by ta škola prostě nebyla a provedeme školou, máme nachystaný koncert, máme tam nachystané vstupy i našich absolventů, které jsme tam pozvali a kteří by mohli ve zkratce říct právě, čím se zabývají, mohli zavzpomínat na své studijní léta a říct, co dělají, kam se posunuli. A odpoledne už by ten program měl být takový uvolněnější a mělo by to být něco jako den udělaný pro naše žáky, rodiče, učitelé, naše prostě celý obrovský školení, tým, který to pořádá, ale prioritně pro děti, takže by tam měly být sportovní stanoviště, kde by si mohli vyzkoušet děti dělat sporty právě s klapkami na očích. Měly by tam být výrobky náramků, měly by tam být malování, měla by tam být ukázaná arteterapie, měly by tam vystoupit dva… A je to strašně důležité, protože to si myslím, že se nám taky hrozně podařilo. Máme ve škole dva hudební soubory, které vede strašně šikovný nebo šikovní, dva kolegové, jeden ten soubor se jmenuje v rytmu a druhý se jmenuje kamínky, takže tady tyhle soubory by tam měly vystoupit, měli by tam prostě zpívat, mělo by se slavit, měl by u toho být bufet a ten bufet povedou naši studenti, protože středoškoláci mají jeden obor prodavačské práce, takže když vejdete do toho bufetu, který by měl být venku a snad tam nebude pršet, bude pod takovou stříškou, tak vás obslouží už naší žáci střední školy oboru prodavačské práce.
mluvčí 1,
——————–
Je tedy tato akce určena pro širokou veřejnost.
mluvčí 2,
——————–
Je určena. Oslovili jsme přátele školy, pomáhající organizace, školy, to znamená, že jsme oslovili i Tyfloservis, oslovili jsme agapo, prostě pomáhající organizace, rodiče, bývalé zaměstnance jsme oslovili, bývalou paní ředitelku, veřejnost…
mluvčí 1,
——————–
Je to spíš…
mluvčí 2,
——————–
Jako v rámci té školy, samozřejmě, určitě, když někdo bude chtít nakouknout, ale jako úplně nakouknutí takové bych řekla, že spíš slouží den otevřených dveří, který máme každý rok a nesouvisí úplně s Oslavou, ale jinak je to prostě pro všechny lidi, kteří s tou školou mají cokoliv společného, anebo cokoliv měli společného.
mluvčí 1,
——————–
Ještě na závěr bude dort.
mluvčí 2,
——————–
Ne, dort neplánujeme, ale plánujeme tam třeba…, máme tam fotky všech pedagogů, i my tady pořád se bavíme o pedagozích, o učitelích, ale školu samozřejmě netvoří jenom učitelé, máme fotku s nepedagogy, to znamená s našima kuchařkama, uklízečkama, údržbářema, školníkama, vrátnýma, ajťákama a tu tam necháme a když nám tam něco někdo bude chtít pěknýho napsat, tak ten vzkaz nám na to fotku z druhé strany může nechat, ale dort si myslím, že tam nebyl plánovaný.
mluvčí 7,
——————–
No, tak možná třeba, jestli nás paní kuchařky poslouchají, tak třeba nějaký dort ještě upečou a překvapí i vás. Hostem dnešního apetýtu byla ředitelka Soňa Šestáková, ředitelka střední základní a mateřské školy pro zdravotně znevýhodněné na kamenomlýnské v Brně. Vám děkuji, že jste přišla. No, a ať se oslavy vydaří, a hlavně mnoho dalších úspěchů ve vedení vaší školy.
můjrozhlas.Cz.
ČRo – Brno
Přidejte odpověď