Nevidomí si dnes mohou vybírat z velké nabídky sportů. Některé z nich jsou určeny přímo jim, jiné se nijak neliší od těch, které provozují zdraví lidé. Jediným problémem tak někdy bývá parťák, který by s nimi sportoval.
Ještě před pár lety byl sport pro nevidomé převážně jen uzavřenou záležitostí. Člověk musel být v nějakých organizacích, které nevidomým se sportem pomáhali.
Dnes už je situace značně odlišná. Všichni handicapovaní se snaží co nejvíce přiblížit do společnosti zdravých lidí. Stačí tak mít člověka, který je ochoten sportovat se zrakově postiženým, a může se vyrazit.
Mnozí nevidomí se sportu věnují s takovým zapálením, že naši zemi reprezentují i na nejrůznějších světových šampionátech a nebo na té největší sportovní akci, která se koná jednou za čtyři roky, tedy na paralympiádě.
Největší radost z pohybu však nevidomým dává rekreační sport, ať už se jedná o jakékoli odvětví.
Velice oblíbeným a zároveň zdravým pro každého člověka je plavání. Jedná se o sport, který se nemusí nějak upravovat, aby ho zrakově postižení mohli vykonávat. V plavání existují nejrůznější soutěže už na základních školách. Spousta nevidomých zvládne všechny plavecké styly.
Velice oblíbenou je také cyklistika, stačí mít tandemové kolo a vhodného člověka, který kolo řídí, samotní nevidomí pak často fungují jako motor. „Nejraději se věnuji tandemové cyklistice, neboť se jedná nejen o sportovní vyžití, ale také se člověk má možnost seznámit se zajímavostmi kolem sebe. Navíc není nutná žádná složitá příprava, jen je trošku větší problém s potřebným vybavením, ale i to se dá vcelku zařídit,“ říká nevidomý studen Masarykovy univerzity Michal Filinger.
Cyklistiku má rád i Jakub Kambersky, který má to štěstí, že má svůj tandem.
Jakub ale vyzdvihuje i další sportovní odvětví, kterému se věnuje. Když má možnost, tak v zimě vyrazí na lyže. To mu umožňuje především pedagog Jan Hruša působící na fakultě FTVS při Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
Jan Hruša každoročně pořádá kurzy, na kterých studenti FTVS mají možnost poznat praktickou práci s nevidomými na lyžích.
Spousta nevidomých se věnuje i ostatním sportům, které nejsou nějak zvlášť upravené pro handicapované. Velké možnosti na seberealizaci mají zrakově postižení v atletice. Zapomenout se nemůže ani na vodácký sport. Většina organizací pořádá v letních měsících zážitkové splouvání nějaké řeky.
V poslední době je velice populární i horolezectví a to jak na umělých stěnách, či v lanových centrech, tak i v přírodním terénu. Není to tak dávno, kdy vylezl první nevidomý na Mount Everest. Erik Weihenmayer to zvládl v květnu roku 2001.
Sporty typické pouze pro nevidomé
V České republice je asi nejpopulárnějším sportem Goalball. Je to sport upravený přímo pro potřeby nevidomých. Hraje se s ozvučeným míčem v tělocvičně. Jedná se o sport, který patří mezi ty tvrdší a fyzicky náročnější sporty. Český národní tým se pravidelně umísťuje mezi nejlepšími zeměmi Evropy. Před nedávnem skončili naši reprezentanti pátí na mistrovství Evropy A to prohráli pouze jeden zápas, bohužel to byl ten čtvrtfinálový.
Mnoho zrakově postižených se věnuje také speciálně upravenému stolnímu tenisu. Jedná se o sport s názvem Showdown. Hraje se na upraveném stole. Pro někoho by možná bylo překvapením, že kvůli obzvlášť ozvučenému míčku se jedná o velice hlučný sport.
Relativně novým sportem je v ČR Futsal. Zatím se hraje pouze v Praze a Brně. Zde je potřeba více lidí, kteří při hře pomáhají, protože navigují nevidomé hráče, aby se mohli lépe orientovat na hřišti.
Nevidomí se shodují, že ve velkých městech je dostupnost sportovního vyžití poměrně dobrá. „Zde v Brně, kde jsem v současnosti hlavně kvůli studiu Masarykovy univerzity, tak si nemůžu stěžovat. Máme zde možnost zúčastnit se různých sportovních aktivit. Pořádají se i různé pobyty se zaměřením na cyklistiku či zimní sporty, takže nabídka je pro mne osobně dostačující,“ pochvaluje si sportovní vyžití v Brně Michal Filinger.
Pozadu nezůstává ani Praha: „Bydlím v Praze, kde je pochopitelně velká nabídka pro sportovní vyžití. Jsem přesvědčený, že i v dalších větších městech je nabídka dostatečná. Pravdou zůstává, že za sporty, které člověka baví a nebydlí ve městě, musí dojíždět. V tomto případě by se okruh nabízených sportovních aktivit měl rozvíjet.,“ říká slabozraký Jan Střelec.
Problémem tak občas bývá, že nevidomí, kteří žijí sami, často nemají parťáka na sport. Své o tom ví Eva Odehnalová. „Bylo by fajn, kdyby bylo více dobrovolníků na volnočasové aktivity, protože jedinec se zrakovým postižením často k provozování například sportovních aktivit někoho potřebuje. Představte si, jaké to je, když je venku nádherné počasí a vy musíte sedět v bytě, protože nikdo s vámi nejde na procházku. Nebo je první sníh, vy byste ráda na běžky, ale problém je, že nemáte parťáka.“
Pravdou však zůstává, že sportovní nabídka pro zrakově postižené se za poslední roky rapidně zvýšila a věřme, že tomu tak bude i v příštích letech.
Jiří Marek
invArena
Přidejte odpověď