Hostem Radiožurnálu byl primář z Centra pohybové medicíny Vítězslav Hradil a hovořil o tom, jak se správně pohybovat a jak sedět, abychom neškodili páteři a i dalším kloubům celého těla.
pane primáři, kdybychom na začátek promluvili o tom, co je to vlastně dobrý a špatný pohyb.
dobrý a špatný pohyb, ono je to taková obecná otázka, ale velmi schématicky. Dobrý pohyb je ten, který nepřetěžuje anatomické struktury, špatný pohyb je ten, který, z nějakého důvodu přetěžuje anatomické struktury organismu.
Jak to poznám, poznám to až za pár let, kdy mě začnou bolet klouby?
mám strach, že to poznáte až právě za pár let, pane redaktore, protože my si neuvědomujeme, že sedíme špatně v dané chvíli, my svůj pohyb vlastně nevnímáme, my jsme naučení nějakým způsobem sedět, pohybovat se, dnešní civilizovaná doba všechno enormně zhoršuje, protože zkrátka a dobře máme počítače, máme automobily, výdobytky civilizace nám zhoršují veškerý pohybový zapojení, dochází k přetížení pohybových struktur.
Vy říkáte, že si to neuvědomujeme, že třeba špatně sedíme nebo špatně chodíme, nebo i špatně stojíme, a to tělo si to ale uvědomuje pomalu ale jistě, ne?
To tělo si to schraňuje a v určité chvíli se ozve problém, protože tam je taková důležitá věc… naše pohyby jsou dávkovaný ne v tisících, ale v desetitisících pohybů za den. Ve Spojených státech udělali kdysi pokus, že do totální endoprotézy kyčelního kloubu, což je dneska relativně pro ortopedy banální operace, dali čidla, a zjistili, že v kyčelním kloubu je 30 až 40 tisíc pohybů za den. …Vemte si, co je v bederní páteři, která už reaguje daleko výrazněji, když sedíme, protože se natáčíme….čili tam stoupá o 10 až 15 tisíc. A představte si ten počet pohybů v krční páteři, protože tam reagujeme i na sluchové vjemy, na oční vjemy, tam se dostáváme k nějakým 50, 60 tisícům pohybů za 24 hodin za den. A teď si vemte, že každý ten pohyb je provedený nějakými svaly, které mají svojí šlachu, svůj úpon. A ty svaly táhnou, zatahují za určité anatomické, kostěné struktury. Já to rád přirovnávám ke kapce vody, na Špilberku v Brně, kdy tam byly zazděný a kapala jim ta voda na tu hlavu a postupně se …
Jenom dodejte, že tam byly zazděné lehké ženy zpravidla.
nejen, pokud vím, lehké ženy, ale samozřejmě trvalé kapky vody vám za den neudělají nic, ale za půl roku z vás udělají blázna, jinými slovy, trvalý opakovaný v desetitisíci násobcích tah na nějakou anatomickou strukturu, způsobuje změnu dokonce tvaru té kosti, a to je nesmírně důležité, čili my si v dané chvíli neuvědomujeme to, co děláme špatně, ale ten organismus si to pamatuje a sečte si to.
Když si řekneme, že civilizace je na takové úrovni, na jaké je, že jsou tady přístroje, které ledacos umějí, proč nás ty přístroje třeba neučí sedět správně, stát správně, proč neexistují třeba v kancelářích nějaké názorné pomůcky, sedíš špatně a brzy skončíš u primáře Hradila, když budeš mít ten počítač nebo displej počítače šikmo
protože zkrátka a dobře, dnešní civilizace je postavena z hlediska pohybového aparátu úplně špatně, nejlepší to bylo před 100 lety, kdy můj dědeček byl holič, a zároveň měl svoji záhumenku, jinými slovy, on šel ráno na pole, tam měl všeobecně řekl bych, prospěšný pohyb, potom šel a stříhal jako holič a odpoledne nebo lépe řečeno večer, šel opět na pole, kde pracoval a vykonával ty rozsahy pohybu, které vlastně byly důležité. My dneska sedíme, máme nějak nastavený počítač, máme obrovský haly, kde sedí pracovníci, kteří mají počítač vlevo, vpravo, špatnou židli, špatný stůl …
Když se podíváte na člověka, který před vám sedí, jde nebo stojí, usoudíte třeba podle toho jeho pohybu, že to nemusí být jenom nějaká ortopedická záležitost, ale že tam může být třeba nějaká porucha vnitřních orgánů? Dá se to poznat?
Když jenom stojí – ne. Musíme si ho vyšetřit, ale samozřejmě existují poruchy pohybového organismu, kterým sem říká takzvaně vertebro viscerální vztahy, to znamená, že každý orgán se propaguje do určitého segmentu v oblasti páteře a těch tkání nebo těch oblastí, které jsou blízko páteře, a zkušený fyzioterapeut, zkušený rehabilitační lékař má podezření a nechá udělat adekvátní vyšetření,…zjistí se, že třeba v ledvině je nějaký problém, protože se změní jednak postavení nebo zapojení svalů břicha a jinak se změní stereotyp dýchání. To samé je u plic, to samé je u jakýchkoliv orgánů, třeba u žen …
Jaký má na pohybový aparát a na držení těla vliv třeba stres, pane primáři? může to být tak, jak mi řekla moje přítelkyně lékařka, když jsem si jí stěžoval na mírné bolesti zad, tak mi řekla, to je somatizace stresu?
To je naprosto pravdivá situace, na podkladě stresu vzniká určitým způsobem flekční držení těla, to si představme tak, že ten člověk se staví do určitých pozic kloubů a svalů, které má jako miminko v břiše, to znamená, je stočený do klubíčka. A díky tomu vzniká určitá svalová dysbalance. Ten stres vlastně způsobí postavení svalů a kloubů v takzvaně flekčním držení, ale jakoby brání tomu rozvinutí, jako kdybyste si chtěl protáhnout páteř a roztáhnout ramena dozadu, ruce dozadu a zkrátka se zhluboka nadechnout. A ten dlouhodobý stres je velmi často příčinou těch bolestivých stavů a dokonce je tam nutno vzít i ještě jeden potaz, stres má přímý vliv, je to přímá úměra na imunitní systém. Na funkci imunitního systému. A jestliže je člověk dlouhodobě stresován, tak může dojít k neurologickým onemocněním, jako roztroušená skleróza, může dojít k onkologickým onemocněním, velmi často, já, když jsem pracoval v onkologickém ústavu jako primář rehabilitace, tak jsme zažili desítky situací, kdy třeba žena po rozvodu, po úmrtí dítěte,… naráz se zjistilo, že má rakovinu prsu, to samý muž, většinou to byly plíce, nebo rakovina zažívacího orgánu.
Rozumím tomu tak, že tedy nemoc, to není jenom problém těla, ale že to souvisí s myslí, s duší.
Vždycky….. dneska je situace v naší civilizované době taková, že my tu nemoc vidíme somatizačně, to znamená v orgánech, ale je nesmírně důležitý brát pohled na nemoc ve třech rovinách, v rovině biologické, v rovině psychické a sociální. Je nutno si uvědomit, že bolest k životu patří, že určité situace zkrátka působí bolesti, my se musíme s nimi vyrovnat, ale ten tlak dnešní doby, kdy různé zaměstnání působí to, že nemůžeme adekvátně vystonat nebo dopřát si dobu, kdy je potřeba, abychom se léčili, nás dovádí k tomu, že se vytrácí ta normálnost v pohledu pacienta na jeho postižení. Zkrátka určité reparační pochody nezrychlíme sebeintenzivnější rehabilitací, sebeintenzivnější léčbou. My jsme pod takovým tlakem, že spěcháme, chceme CT, chceme magnetickou resonanci, chceme ultrazvuk, a to nemyslím zle vůči podnikatelům…. pane doktore, mám schůzku s důležitým partnerem, jdeme na golf, mám schůzku, jdeme na squash. Oni si neuvědomují, že v určité chvíli tato zátěž není vhodná, ten problém nemá čas na zhojení.
hodně lidí míří třeba do fitnesscentra … když si vezmeme třeba nějaké jiné sporty, nejenom návštěvu fitnesscentra, jako je třeba squash, tenis nebo aerobik, tam je asi něco podobného, člověk má možná mylný pocit, že se tam hodinu úplně vyšťaví a tudíž si udělá dobře.
ta situace, která je z mého pohledu dneska, a do našeho centra chodí spousta podnikatelů, manažerů, i mladý organismus není schopen zvládnout bez určité přípravy tak dynamické sporty, jako je tenis, squash, aerobik, …
Golf.
golf je malinko jiná situace, protože já, když ty manažery poslouchám, tak ono je to krásné, oni jdou 8, 10, 12 jamek pomalu,.., a jakoby relaxují, nicméně potom přijde k tomu golfovému úderu, který musí mít nějakou techniku a pokud ta technika není správná, tak oni špatně rotují krční, bederní páteř a vlastně si paradoxně ublíží, čili tam je nesmírně důležitá věc, …divil byste se, pane redaktore, kolik takzvaných golfistů, rekreačních golfistů, chodí s tím, že má přetížená ramena, lokty, bolesti v zádech.
Peter, ze Slovenska, z Michalovec, se ptá, je mu 70 let a při chůzi se mu z pravého kyčelního kloubu ozývá počutielné lopkanie, tedy slyšitelné lupání, zatím to nebolí, co ho čeká a nemine, se ptá?
Co ho čeká a nemine, pán v 70 letech samozřejmě má určitým způsobem právo, že to řeknu takhle pejorativně, na nějaké degenerativní změny kyčelního kloubu, musí se primárně udělat rentgen, musí ho vyšetřit ortoped …Takže návštěvě lékaře. To je hlavní doporučení.
Posluchačka Hana: „Dobrý den, pane primáři, kolik času denně bych měla strávit cvičením na páteř při osmihodinovém sezení v práci.“
To není úplně jednoduchá otázka od paní posluchačky Hany, protože tam je potřeba vyšetřit, jak je schopna zapracovat do svého pohybového stereotypu určité motorické programy, které bychom ji naučili. My všichni máme kinestezii, to znamená vnímání pohybu. Ale pokud ta zátěž na ten pohybový aparát je tak velká, že už došlo k určitým patologickým změnám, tak není úplně jednoduché ten nový pohyb toho člověka naučit. Víceméně se mu to vždycky musí ukázat, jinými slovy, musí cvičit s nějakým fyzioterapeutem, čili záleží na tom, jaké ten člověk má vrozené motorické programy a od toho se potom musí odvíjet to další cvičení. Paní posluchačka by měla navštívit nějakou rozumnou rehabilitaci, kde se na ní podívají, otestují a potom jí řeknou nějaká cvičení.
jak poznám dobrého fyzioterapeuta? Až když mě to přestane bolet asi.
dobrý fyzioterapeut se zajímá o všechno, co vás trápí, nenechá vás příliš rozmluvit a ptá se cíleně na odborné otázky, ale hlavně vás vyposlechne, což považuji za důležité. Důležitá je spolupráce s lékařem, protože lékař mu může dát tu informaci o tom, jak vypadá páteř z rentgenů, z magnetické resonance, jak vypadá kyčelní kloub, jak vypadá kolenní kloub, tady je důležité asi říct jednu věc, i u nás v Centru pohybové medicíny profesora Koláře, které asi patří svým způsobem k nejlepším pracovištím v republice, lékař bez fyzioterapeuta není nic. Je to spolupráce těchto dvou profesí, kdy dnešní fyzioterapeuté jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří mají jednoznačně dobrou nebo vynikající povědomost o tom, jak funguje pohybový aparát. Čili dobrý fyzioterapeut vás vyposlechne, zeptá se, co vám je, pokusí se zařadit vaše problémy do vašich takzvaných běžných činností a pracovních činností, čili co děláte, jak děláte, jakou máte zátěž, jestli máte zahradu, jestli jste na velký dům sám, umýváte okna, nebo 10 hodin sedíte u počítače, a tuto situaci zařadí potom do vyšetření a dalšího programu.
jazyk je sval, který je taky zapojen do svalových pohybových souher držení těla, fakt?
Ano, jazyk je sval, který je samozřejmě zapojen do všech svalových a pohybových souher držení těla. A pokud neovládáme jazyk volní aktivitou, to znamená mluvením nebo příjmem stravy, tak jazyk, protože je to sval, je zařazen do pohybových vzorů, které jsou obsaženy ve správném vývoji centrálního nervového systému. Pokud se podíváte na oštěpaře, tenisty, stolní tenisty, vidíme někdy, když hrají horní končetinou pohyb ze strany trupu, odhod oštěpu nebo odhod forhendu, že se jazyk jako vytlačuje do jeho tváře. Tato aktivace je mimovolní a probíhá bez vědomí toho sportovce, a pokud by sportovec, třeba ten oštěpař při odhodu oštěpu chtěl aktivně ovládnout jazyk svojí vůlí, tak ten výkon bude menší, jsou krásné snímky jak Vítězslava Veselého, tak Honzy Železného,….., jsou snímky třeba Federera v tenisu, kdy on hraje forhend a vy na té straně, ze které odhazuje, vidíte, jak jazyk vytlačí tu tvář. Ano, je to potvrzení toho, že při správném motorickém vývoji, což tito vrcholoví sportovci musí být, protože jsou svým způsobem motoricky geniální, je ten jazyk vzat do celého pohybového komplexu, ale nejen jazyk, jsou tam vzaty i oči, oči a jazyk se otáčejí takzvaně z hlediska Vojtovy reflexní lokomoce k nákročné horní končetině.
kdy začít, aby se to dítě nezničilo?
To je otázka, která je nesmírně častá a je otázka, o který sport jde. Z našeho pohledu nebo z mého pohledu je nesmírně důležitá primární všeobecná průprava. Kdy ten mladý člověk zapojí všechny aktivity sportovní, u těch mladých je totiž jeden problém, pokud nevhodně přetíží určité pohybové, hlavně měkké struktury, dochází svým způsobem k nevratným změnám v celkovém vnímání pohybu ve smyslu centrálního nervového systému, ale také k přetěžování určitých míst, která jsou pro ten sport predilekční. Pokud to jde, je dobré, aby ty děti, protože ta diferenciace k těm vrcholovým sportům začíná kolem 13., 14. roku, i když máme rodiče, kteří řeknou, že syn hraje tenis už od 9 let a nic jiného nedělá, z mého pohledu to není úplně dobře. Zkrátka, všeobecná průprava s tím, že potom dochází k diferenciaci k tomu vrcholovému sportu, který chceme.
Tak to byly odpovědi primáře Vítězslava Hradila z Centra pohybové medicíny profesora Pavla Koláře. Děkuju za ně, pane primáři, přeji hezký den. Na shledanou.
Přidejte odpověď