Třicetiletá Simona, která má dětskou mozkovou obrnou, dostala od VZP invalidní vozík, ve kterém nemůže bezbolestně sedět a který neprojde futry dveří. Nevejde se s ním ani do výtahu. Pojišťovna ale trvá na tom, že vozík je bezvadný…
reportáž ČT
Pojišťovna ale trvá na tom, že vozík je bezvadný, vždyť jej doporučil revizní lékař.
Marcela SOLDÁNOVÁ, matka Simony:
Simonka má dětskou mozkovou obrnu z toho důvodu, že byla při porodu 40 minut kříšená a neměla kyslík. Takže už mně hned potom řekli, že bude postižená. Že se neví jak, že se to vyvine, abysme ji dali do ústavu. No, a my jsme řekli, že ne, že si ji vemem domů. To je čtyřiadvacetihodinová práce, jo. I v noci k ní vstáváte a všecko.
Manželé Soldánovi žijí se svou postiženou dcerou v malé vesničce nedaleko Prostějova. Invalidní vozík je pro postiženou Simonu jako jsou pro zdravého člověka nohy. Bez vozíku jí nemohou rodiče dopřát ani trochu z běžného normálního života nás, zdravých lidí.
Simona Soldánová měla mechanický vozík od Všeobecné zdravotní pojišťovny už od roku 2004. V roce 2012, když se začal vozík rozpadat, rozhodli se rodiče požádat ošetřující neuroložku o předepsání vozíku nového, podle katalogu plně hrazeného pojišťovnou. Všeobecná zdravotní pojišťovna ale vozík zamítla.
Když pojišťovna vybraný typ vozíku zamítla, požádala neuroložka o jiný typ, opět plně hrazený pojišťovnou. A opět byla žádost zamítnuta. V obou případech šlo o vozíky s vypolstrovaným a měkkým sedátkem a opěrkou. Postižená Simona má totiž navíc od narození vykloubenou kyčel a v jiném typu vozíku by si nemohla ulevit od bolesti. Všeobecná zdravotní pojišťovna nedbala na doporučení ošetřující neuroložky, která léčí Simonu 10 let, a dodala vozík úplně jiný.
Zdeněk SOLDÁN, otec Simony:
Tuten vozík byl nám dodán až napotřetí jako nejlepší řešení ze Všeobecný zdravotní pojišťovny Olomouc, od pana revizního lékaře, doktora Pavlíka.
doktor Pavlík odmítl dát k tomu vyjádření.s tím, že se novináři mají obrátit na tiskového mluvčího VZP.
Oldřich TICHÝ, mluvčí VZP:
Pojišťovna posoudila návrh paní doktorky, která ten vozík navrhla. Ten návrh posoudil tým lékařů, který to posuzoval pro VZP. Shodli se na tom, že ze zdravotních hledisek není ten vozík pro tu pacientku vhodný.
SOLDÁN:
Po dodání jsme to zkoušeli ten den, seděla v tom hodinu, bolesti, pot jí tekl z čela prostě.
revizní lékař VZP, který rozhodoval o vhodném typu vozíku, specializací chirurg. Ve své praxi se tedy nezaměřoval na léčbu pacientů s dětskou mozkovou obrnou. Ošetřující neuroložka Simony bohužel odmítla případ komentovat.
Vladimír KOMÁREK, přednosta Kliniky dětské neurologie FN Motol:
Já osobně bych si asi jako neurolog netroufnul posuzovat některé specifické, třeba urologické, pomůcky a tak dále. Tak stejně tak si myslím, že by tím posuzujícím měl být někdo, kdo té problematice rozumí a určitě lze předpokládat, že indikující neurolog ví, co píše a proč to píše.
Podle profesora Komárka by vhodnost vozíku měl vedle neurologa posuzovat i ortoped a specialista na rehabilitaci. Soldánovi jezdí několikrát týdně do denního stacionáře, kde je rehabilitační oddělení. Jeho vedoucí potvrdil vhodnost vozíků doporučených neuroložkou.
Vlasta KREJČÍ, vedoucí rehabilitačního pracoviště, Občanské sdružení Lipka Prostějov:
Toto je velice dobrý vozík, je vhodný pro vozíčkáře a pro děti se skoliózou tak, jak třeba má Simonka. Tento vozík je vhodný pro ni z toho důvodu, že není odkázáno celej den jenom sedět, ale tím, že se dá ten vozík polohovat, tak může úplně ležet.
mluvčí VZP:
Je to těžká situace. Posuzoval ji tým lékařů, posuzoval ji technik, který se touto, touto problematikou dlouhodobě zabývá, a všichni na rozdíl od vás dospěli k názoru, že ten vozík je pro tu slečnu vhodný.
Mechanický vozík od pojišťovny vyšel na 26 tisíc. Vozík, o který žádala ošetřující neuroložka, stál nejméně 50 tisíc. Tedy přibližně jednou tolik. Můžeme se tedy jen dohadovat, jestli u pojišťovny spíše nezvítězilo ekonomické hledisko. Soldánovi vozík od pojišťovny odmítali ještě z jiného důvodu.
SOLDÁNOVÁ
Neprojdem dveřma, nevejde se to do výtahui, oni prostě na to nereagovali.
mluvčí VZP: Já vám k tomu opravdu neřeknu nic víc, než že na místě jsem nebyl. A tohle vaše tvrzení nemůžu posoudit, nemůžu ho nijak komentovat.
Případ Soldánových není ojedinělý. Přitom dobře vybraný vozík šetří peníze za následnou léčbu například otlaků nebo proleženin.
Zdeňka FALTÝNKOVÁ, Česká asociace paraplegiků:
Odpovědí vždycky je, pojišťovna nemá finanční prostředky. Takže ten člověk dostane pomůcku v nejméně náročné, ekonomicky nejméně náročné variantě .
Soldánovi chtěli hned vozík vrátit a podali stížnost na ústředí VZP. Ta jim byla zamítnuta. Vozík od pojišťovny proto zaparkovali v předsíni a rozhodli se, že si vozík, který doporučila neuroložka, koupí sami bez přispění VZP. V létě loňského roku se domluvili s firmou, která jim ho přesně na míru vyrobila.
SOLDÁNOVÁ:
Protože už jsem to nemohla vydržet, abych žebrala pro ni vozík, tak jsme, jsem se rozhodla, že si ho koupím sama. Něco jsem měla našetřeno, zbytek jsem si vzala na půjčku.
Renata ČEKALOVÁ, ředitelka Občanského sdružení Lipka Prostějov:
Řada rodičů měla obtíže s jakoukoliv kompenzační pomůckou, nebyly to vždycky jenom invalidní vozíky. A moje zkušenost je, jenom se obrnit trpělivostí a neustále dokola se odvolávat na vyšší instanci té dané konkrétní zdravotní pojišťovny, k revizním lékařům a podobně. Bohužel ne vždycky je tato metoda úspěšná.
O případu Soldánových se dozvěděl Nadační fond pomoci a rozhodl se Soldánovým přispět.
Čestmír HORKÝ, Nadační fond pomoci:
Nadační fond pomoci se rozhodl poskytnout pomoc rodině Soldánových, a to finančním příspěvkem ve výši 50 tisíc. Rodina Soldánových se pro nás stala obětí iracionální byrokracie a iracionálního rozhodnutí.
Vladimír KOMÁREK, přednosta Kliniky dětské neurologie FN Motol:
Určitě před těmi rodiči člověk musí ten pomyslný klobouk smeknout, protože to dokážou těch 24 hodin denně včetně všech těch komplikací, takže my se snažíme jako odborníci, dětští neurologové, jim co nejvíc ulehčit ten život z hlediska té odborné péče. A měla by to být samozřejmě i povinnost státu, podporovat rodiny tak, jak je to možné.
SOLDÁNOVÁ
Bylo mi řečeno, že kdybych ji dala do ústavu, tak by měsíčně stála , protože je napůl ležák, že by stála 40 až 50 tisíc měsíčně. Že by to platil stát, ten ústav. No, a my se tady handrkujem o vozejk.
redakčně kráceno
Přidejte odpověď